I když se nezachovala žádná zmínka o prvotní farní budově, samostatné obydlí faráře zde muselo být nejméně od zřízení plebanie, i když se zřejmě svojí výstavností mnoho nelišilo od tehdejších selských stavení. První písemná zmínka o újezdecké faře je až po třicetileté válce z r. 1651, že zde není farář.
Popis z r. 1672 udává na zdejší faře dvě světnice, pět komor a spíží, jednu maštal pro koně, sklípek, tři chlévy pro hovězí a ovce a jednu stodolu. Popis stejného z roku 1677: „...Fara dobře přikryta s dvěma světnicemi, pěti komorami (menší světnice), špejcharem, maštalí pro tři koně, sklípkem, stodolou a třemi chlévy pro hovězí a koně ...“
Roku 1718 byla místo staré sešlé fary postavena nová farní budova se zděným přízemím a v roubeném patře s místnostmi pro faráře a kaplany (tehdejší obvyklý způsob staveb nejnižší šlechty a kléru). Ve zděném přízemí fary byly od silnice dvě velké místnosti s rovnými stropy, které sloužily za čeledníky. Na pravé straně byla po celé šíři klenutá maštal pro tři koně. Střed přízemí byl rozlehlou chodbou.
Další zmínka o zdejší faře pochází až z roku 1833. Tehdy byl po čtyřicetisedmiletém působení v zdejším kostele téměř devadesátiletý farář Junk odvolán a dle popisu nastupujícího faráře Františka Černušáka byla tehdy fara téměř v neobyvatelném stavu: „...Roubené patro stářím a povětřím značně sešlé, obě místnosti bez dveří s okny zcela rozbitými. Dvě poněkud použitelné komory jsou ve velmi zuboženém stavu. V kuchyni pro zcela zničený komín se nedá topit a pouze jediný pokoj je trochu obývání schopný a dá se v něm topit. Do sklepa se vůbec nedá sestoupit pro zničené schody a u vchodových dveří leží velké rumiště. Kůlna celá shnilá a stodola na spadnutí. Celkem je použitelný pouze chlév postavený roku 1827...“
Na jaře roku 1833 bylo přikročeno k celkové stavební rekonstrukci fary i hospodářského objektu. Nejprve bylo sejmuto roubené patro a zděné přízemí přikryto. Ze zdravých trámců sejmutého patra fary byla postavena kůlna. Směrem k silnici z čeledníků upraveny dvě menší místnosti a farní kancelář. Chodba zmenšena zřízením prostranné kuchyně a úzkého pokojíku pro kaplana s okny ke kostelu. Ze zrušené maštale zřízena komora s chlebovou pecí. Všechny dveře byly opatřeny novými zámky a okna zajištěna okenicemi. Zcela zanesený příkop mezi farou a hřbitovní zdí (z kterého voda odváděná z farské zahrady prosakovala do farského sklepa) byl obnoven a ve svém vyústění byl v délce tří sáhů prokopán na dva sáhy šíře a jeden a půl sáhu hloubky. Stávající chlév rozšířen o další chlév pro prasnice a drobnější hospodářské zvířectvo. U rybníčku za farskou kůlnou byla vyzděna kamenná hráz. Účelným rozmístěním nově postavených hospodářských budov vznikl uzavřený farský objekt s velkým dvorem uprostřed. To mělo v tehdejších neklidných dobách velký význam po zkušenostech, kdy v předešlých válkách byly právě katolické fary jinověrci pustošeny. le tehdejšách daňových přiznání byla újezdecká fara největší z far Rychnovska.
1834 – farské pozemky přeměřeny a řádně sepsány, od roku 1838 pronajímány
1840 – v průčelí zřízena podkrovní světnice
1842 – středem chléva zřízen odpadní kanál a pořízeny kamenné žlaby
1843 – farská zahrada obehnána kamennými sloupy s dřevěnými plotovými výplněni
1858 – při úpravách fary a hospodářských budov byl vyčištěn příkop mezi farou a
hřbitovní zdí
1860 – dokončeny všechny úpravy, přesto byly i v druhé polovině 19. století nové
žádosti o opravy
1883 – na farské střeše vyměněno 600 tašek s hřebenáči a dána nová kamna do kaplanky
1889 – od fajfky shořela farská stodola a následujícího roku 1890 postavena nová
Na přelomu století byla nově odvodněna farská zahrada, čímž mohl být příkop mezi farou a hřbitovní zdí zasypán a zřízena zde ovocná zahrada. Novými ovocnými stromy byla osázena i velká zahrada s farským včelínem, známým vzácnými řezbářskými úlovými deskami. Tyto vyřezávané a barevně zdobené čelní desky úlů směrem od fary představovaly sv. Kateřinu, Anděla Strážce a sv. Šebestiána. zadní představovaly sv. Aloise, Pannu Marii a sv. Jana Nepomuckého (všechny desky jsou uloženy v depozitáři). Čela středních úlů byly zdobeny namalovanými obrázky újezdeckého kostela s památnou věží či skaleckého zámku s kaplí.
1925 – zároveň s rozvodem elektřiny byla na faře dána nová dlažba a do všech místností
nová kamna. Dále byl upraven podkrovní pokojík a zřízena knihovna. Z farské kůlny
zřízena místnost pro spolkové schůze, která byla vybavena potřebnými stoly a lavicemi
1932 – zápis žaluje: „...vrata u farské stodoly padají, zcela rozsypaná okna u farské
kuchyně musela být přitlučena a ve věži je děravou střechou vidět oblohu...“
1933 – pořízena nová vrata u stodoly a přestavěna zeď u rybníka
1935 – při úpravách na faře zřízen cihlový chodník od fary k brance
1952 – úředním nařízením ze všech far staženy farní matriky
1956 – fara účelněji přebudována, zřízena malá kuchyňka, koupelna a WC
V průběhu druhé poloviny 20. století byly farské pozemky i s hospodářskými budovami zestátněny a stodola přebudována k jiným účelům. Ponechané farské budovy byly postupně přebudovány dle potřeb nového využívání. V přípravách na připomenutí sta let od vysvěcení přestavěného kostela v r.1896 nebylo zapomenuto ani na úpravu fary a důstojné úpravy jejího okolí, dláždění všech přístupových cest včetně kostela i hřbitova.
Zajímavost:
Z biskupské vizitace újezdecké kolatury v roce 1861 se zachoval jídelní lístek,
svědčící o tehdejším farském pohostinství při tak velice vzácné a prestižní návštěvě
na venkovské faře:
Užití pouze rybího masa bylo podřízeno přísně dodržovanému bezmasému pátečnímu půstu. Jídelní lístek nám ukazuje na tehdejší hojnost raků, druhů ryb, ovoce a zeleniny (zmíněný karfiol je náš květák a špargl výhonky chřestu). Tato (i na faře) zcela výjimečná hostina se velice odlišovala od tehdejší běžné stravy na venkovské faře.