Hostince

Nejstarší hospoda, krčma v čp. 2 (objekt přidružené výroby společnosti ZEAS Podorlicko), patřila k nejstarším krčmám v kraji. Jejím dvorem procházela spojovací silnice zemských stezek. Původně dřevěná krčma byla na sklonku 16. století vystavěna z kamene se zdmi metr silnými a mohutným klenutím stropů. Vchod do krčmy byl ze silnice (dnešního dvora), kde se z chodby dveřmi nalevo vcházelo do nezvykle veliké hostinské místnosti - šenkovny v čele krčmy. Napravo byl byt šenkýře a vzadu kvelb a masný krám. V podkroví bývala sýpka se vstupem ze zadního čela budovy, vedle kterého byl mohutný zděný pilíř. Na protější straně průjezdného dvora byly stáje pro koně, kůlny pro povozy a kde se přepřáhali poštovní koně. Terénní svah pod maštalemi byl využit k ustájení ovcí. Za hospodářskými budovami byla studna s dostatkem vody.

První zmínka o této krčmě je z roku 1595 při rodinném převodu majetku Vlkanovských. Dle berní ruly z r. 1654 zde měl Václav Dráb 67 strychů rolí (21 oséval na jaře a 21 na podzim), 6 koní, 8 krav, 9 jalovic, 19 ovcí a 2 svině (šenk pivní a pálení provozoval nájemce). Za Vlkanovských se zde čepovalo solnické pivo, po prodeji Bílého Újezda k rychnovskému panství museli odebírat pivo z rychnovského pivovaru. Ječmen a chmel byli újezdečtí povinni dodávat solnickému pivovaru, později rychnovskému (chmelnice bývala směrem k Ostrovu). Újezdecká zájezdní krčma byla zbavena všech robot a krčmář byl člověkem svobodným a váženým, zřejmě i bohatým.

Když r. 1850 koupil usedlost Fr. Michl, provedl v hlavní budově, která ve starých dobách několikrát vyhořela, několik stavebních úprav. Tehdy vznikl v podkroví domu taneční sál. Zde se nejen tančilo, ale hrála se tu i první divadelní představení místních ochotníků. Hospoda byla zrušena Fr. Michlem r. 1880. Podstřešní sál poté sloužil jako skladiště.

Jiným hostincem byla hospoda v čp. 20. Když Jan Kutík koupil toto hospodářství, byla v chalupě v prvním patře hospoda. Protože si Jan Kutík zřídil v dolní místnosti obchod, pronajal horní hospodu nájemci Gregorovi. Traduje se, že v této hospodě propil jeden majitel svou chalupu. Když Jan Kutík v r. 1916 zemřel, byla uzavřena jak hospoda, tak i jeho krám.

V čp. 51 býval rovněž hostinec, který byl zřízen někdy před r. 1848. Majitel hospodářství hostinec obvykle pronajímal a tak se tam vystřídala řada nájemců. Teprve Josef Novotný, který převzal hospodářství v r. 1909, si nechal k hospodářství i hostinec. V roce 1951 byl tento hostinec zrušen úředním výnosem.

V obci zůstal jediný hostinec a to v čp. 53. Podle dochovaných pramenů vznikl za majitele usedlosti Karla Beka, mezi r. 1869 až 1894. Jmenoval se původně „U tří lip“, protože před hospodou stávaly tři lípy. Po smrti Karla Beka vystavěla r. 1901 vdova Marie pro svůj hostinec u stavení lednici. V roce 1904 převzal hospodářství s hostincem syn Josef Bek. Pomalu se zapomnělo na původní pojmenování hostince a podle majitele se mu říkalo „U Beků“. Roku 1912 byla provedena přestavba hostince a přistaven sál. V r. 1940 přešel dům i hostinec ve dražbě do majetku Václava Kulštejna, který jej r. 1948 předal dceři Jarmile, provdané Kouřímové. V hostinci však zůstala jako výčepní a vedoucí vdova Anna Beková. Po r. 1950 byl hostinec převzat do majetku Jednoty v Dobrušce. Když se Anna Beková vystěhovala, předalo vedení Jednoty hostinec Aloisu Králíkovi, který jej vedl do 12. srpna 1959. Toho dne předal vedení hostince Jednotou sem dosazené Marii Kadaňkové, které pomáhal její druh Augustin Sprostý. Týden po zdejším posvícení v listopadu 1959 však vzniklo manko a vedení Jednoty po inventuře hostinec uzavřelo. Bývalá vedoucí zde setrvala, zboží však bylo až do opětného otevření hostince přesunuto do prodejny masny, kterou vedla Marie Ešpandrová v čp. 3. Výčepní místnost a sál se otevíraly pouze při biografickém představení. K opětnému otevření hostince došlo teprve 31. března 1960.

V Roudném bývaly kdysi dvě hospody. Jedna bývala v čp. 16, které stojí na nejzazším konci Roudného. Druhá bývala v čp. 13. Oba hostince mívaly svůj význam v době, kdy se v dole mezi nimi dobývala železná ruda a později, když se za Zlatým potokem, hned za mostem pod usedlostí čp. 13, začal lámat kámen a vznikl zde okresní lom. Když doly zanikly a lom se čím dál více vzdaloval od mostu, tím více ztrácely oba hostince na svém významu. Nejprve byl uzavřen hostinec čp. 16, který byl od lomu nejdále a zůstala v něm ještě dlouho potom jen prodejna tabáku. Potom byl zrušen i hostinec čp. 13. V době, kdy se v období let 1930 až 33 hrálo divadlo v přírodě pod čp. 11 v Roudném, měl hostinský z čp. 13, protože byl blízko divadla, najmutu prodejnu občerstvení u hlediště divadla. Brzy poté byl hostinec pro malý odbyt uzavřen.