Se zvyšováním provozu na obchodních stezkách začaly mezi vzdálenějšími hrady pro zastávky pěších či jízdních pocestných, poslů a kurýrů, dostavníků, poštovních vozů, vozků s povozy a nákladem či kočárů, vznikat opevněná střediska se zájezdní krčmou a přípřežními koňmi pro výměnu. Takovéto zastávkové oázy se nazývaly latinským názvem castelium, což v překladu značí menší hrádek, opevněnou tvrz či opevněnou krčmu s kostelíkem, které bývaly obvyklou součástí těchto castelií (lat. castel = kostel).
Zdejší opevněný dřevěný kostelík s kamennou obrannou věží se střílnami a zájezdním hostincem byl zřízen pro zvýšení bezpečnosti provozu mezi skuhrovským a cháborským hradem i bezpečnosti zdejších obyvatel. Prvotní roubené kostelíky byly víceúčelové stavby, které zároveň sloužily za útočiště většího počtu lidí v době jejich nebezpečenství – a zdejší obchodní stezka se vinula okrajem hraničního hvozdu, hemžícího se divou zvěří a snad i lapky.
S léty a ubývajícím pralesem přibývalo bezpečnosti v krajině a opevnění hradů, tvrzí a zájezdních krčem pozvolna ztrácelo svůj význam. Původní dřevěné stavby braly staletími jinou stavební podobu i účel. I zdejší prvotní kostelík byl v druhé polovině 13. století nahrazen raně gotickým zděným kostelem Proměnění Páně. K roku 1350 je zde zmiňována plebanie (prvotní název faráře – pleban a farnosti – plebanie, byl zrušen Tridentským koncilem v 16. století).
Svolení k směně zdejších plebanů z roku 1360 je první zmínkou o újezdeckých kolátorech tj. majitelích podacího práva k zdejšímu kostelu (významné panské právo dosazovat a odvolávat plebana). Tuto první známou směnu Mikuláše „plebana z Waldenbergu“ (Vamberka), za zdejšího plebana Václava podepsali „Ješek a Půta, bratři ze Skalky“. Hned dalšího roku 1361 svolují svými podpisy skalečtí bratři k směně Mikuláše za Petra, plebana z Brandýsa. Po této směně zřejmě došlo k získání poloviny podacího práva skuhrovskými pány, protože směnu újezdeckého plebana Petra za Řehoře z Litomyšle podepsal „Jan Hroška řečený ze Skalky“, ale i „Jan ze Skuhrova“. Při další směně zřejmě již patřilo celé podací kostelní právo skuhrovským pánům, kteří jej i s panstvím prodali r. 1387 Pánům z Častolovic.
Uvedeme si další známé směny újezdeckých plebanů novou vrchností:
1375 – Vznata ze Skuhrova svolil k směně Dětocha z Jilemnice za Řehoře z Bílého
Újezda
1391 – Půta z Častolovic svolil k směně Vojslava z Luhu za Dětocha z Bílého Újezda
1398 – Půta z Častolovic svolil k směně Rubína z Vamberka za Vojslava z Bílého Újezda
1403 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Mikuláše z Holohlav za zemřelého Rubína
1409 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Fraňka ze Sendražic za Mikuláše z
Bílého Újezda
1410 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Fraňka ze Sendražic za Matěje
1418 – Anna svolila k směně Svatoslava z Bydžovského Újezda za Fraňka z Bílého Újezda
Řetězec zdejších duchovních byl přerušen dobou husitskou, kdy začal újezdecký kostel
následnými válkami velice pustnout. Jeho špatný stav nám potvrzuje zbožný odkaz
skaleckého Jiříka st. Ostrovského r. 1644: „Já, Jiřík Wostrovský st. ze Skalky a
na Skalce, vidouce jak chrám Páně újezdecký skrze lid vojenský a nedbalost lidí
velice pustne a žádných věcí k sloužení mše svaté a jiných služeb se v tomto chrámu
nenachází. Majíce tam svůj rod páni Wostrovští, praděd i děd můj, otec můj, bába
má, má milá máti, mé dítky a přátelé v tomto kostele svůj pohřeb měli, a i já tu
naději chovám, že mě Bůh popřáti ráčí s manželkou mou a dítkami, když se s tímto
světem rozloučím, že v chrámu tom blahoslaveného zmrtvých vstání čekati budu. A
poněvadž chrám ten nemálo nákladů potřebuje, z té příčiny odkazuji 200 zl. rýnských,
z jejíchž úroků pouze na opravy kostela a zvonice vynakládáno býti má. Z tohož úroku,
z jednoho sta – tři zlaté, čtvrtletně v plat kostelníkům vynakládáno budiž...“
Touto fundací byli povinni majitelé Skalky nadále každoročně vyplácet 12 zlatých
na udržování farního kostela, zvonice a pořizování bohoslužebných potřeb.
Po třicetileté válce se zde stal farářem P. Ferdinand Vostárek, který dle nařízení r. 1663 založil zdejší matriku. Pro tehdejší nedostatek kněží bylo pod újezdeckou duchovní správu přiřazeno Dobré, Deštné a Černíkovice a zdejší farář sloužil nedělní mše v jednotlivých kostelích postupně jednou za měsíc. Pamětní kniha farnosti újezdecké byla založena r. 1704.
Dnešní podoba újezdeckého kostela vznikla několika přestavbami prvotního zděného kostela, postaveného snad v raně gotickém slohu s prvky doznívajícího slohu románského. Pětiboký presbytář má po levé straně gotickou sakristii, nad kterou bývala oratoř se vstupem po krytých dřevěných schodech na boku kostelní lodě. Panskou oratoř si nechali zřídit Vilém a Markéta Ostrovští ze Skalky v souvislosti s výkupem z manství r. 1597 (tento letopočet byl vymalován i na opěradle jejich lavice v této oratoři). Nově zřízená oratoř byla zakryta prodloužením šindelové střechy presbytáře.
Další přehled událostí:
1706 – z újezdecké správy oddělen filiální kostel v Deštném obnovením tamní farnosti
1713 – zloděj vylomil dveře u sakristie a ukradl kalichy. Hostie z nich vysypal
a potlapal.
1786 – ze zdejší duchovní správy oddělen filiální černíkovický kostel
1748 – dne 11. října byl vysvěcen opravený kostel. při této opravě byly nově upraveny
okenní otvory a opatřeny novými rámy, zřízena malá půlkruhová okna pod třetím oknem
lodě pro přisvětlení prostoru pod postranními kruchtami
1748 – postaven nový oltář od sochaře Františka Pacáka a truhláře Jiřího Viléma
1835 – pořízeno farní pečetidlo se znázorněným Proměněním Páně s dvěma anděly vznášejícími
se po stranách v oblacích, nad nimiž je Bůh Otec. Po okraji latinský nápis v překladu:
Pečeť farního úřadu bílo-újezdeckého. Zároveň pořízeno razidlo – též s latinským
nápisem.
1836 – náleželo do farnosti 2651 duší, pro které kostel 9 x 5 sáhů nepostačoval
(asi 17 x 9 m).
1848 – u vchodu kostel rozšířen a pořízeny nové kostelní lavice.
1852 – opravován kostel.
1857 – při opravě kostela zřízena nad hlavní lodi nová věžička, která byla několik
let spadlá. Prkenný strop chrámové lodi byl pobit rákosem a nahozen, oltář nově
pozlacen, kostel vybílen a nově upraven. Do národního muzea knězem Peterkou darovány
okenní kotouče z vitráží presbytáře.
1866 – jedné něděle po požehnání udežil do kostela blesk, svezl se přes kazatelnu
na postranní oltář P. Marie a zničil okrasy. Několik okras a soch spadlo otřesem
i na hlavním oltáři. Na půdě chytly staré třísky po tesařích, ale naštěstí to bylo
včas zpozorováno a uhašeno.
1867 – dubnové noci kostel vykraden vlomením do panské oratoře – bylo ukradeno šestnáct
cínových svícnů se svíčkami a oltářní prostěradla s plachtami.
1870 – farář Rašek nechal důkladněji opravit vnitřek kostela trpící zemní vlhkostí.
1870 – Za bouřlivé lednové noci zloději zničením zámku vylomili dveře u sakristie
a nadělali v kostele vandalské škody. Kostel byl znesvěcen výkaly, které byly zakryty
rouškou z kalicha. Ztratilo se množství kostelního vybavení, ornátů i uřezaných
zdobných přesek a kalichy. U Záhornice byl četníkem zloděj náhodně nalezen, když
odpočíval v křoví. S nejvzácnější malou kořistí se mu však podařilo utéci, ostatní
bylo vráceno do kostela.
1870 – 27. října poškodila silná vichřice střechu kostela.
1872 – kostel uvnitř vybílen.
1874 – fara a kostel opravován nákladem 1519 zl. 50 kr.
1876 – žádána oprava severní střechy kostela, střechy nad oratoří a síňky u kostela
se stříškou směrem k věži – opakovaně i r. 1881, 1882 a r. 1883 včetně opravy prohnilých
stropů síněk.
1876 – Vinou zemní vlhkosti musel být kostel znovu vybílen.
1878 – pozlacen oltář s kazatelnou, obnoveny obrazy Panny Marie a sv. Barbory v
kněžišti a pořízena nová bohoslužebná roucha.