Přes všechny opravy v minulých staletích si újezdecký kostel koncem 19. století vyžadoval rozšíření. Na návrh Josefa Grima z Přímů o přístavbu farního kostela (a hlavně jeho příslibu finančního daru), byl kostel prověřen určenou komisí. Ta konstatovala, že současný stav je stavebně nevyhovující a vzhledem k počtu veřících je žádoucí jeho rozšíření. Komise zároveň doporučila postavit novou věž a stávající zbourat, protože by po přístavbě zastiňovala nové průčelí kostela. Proti tomuto návrhu rázně vystoupil újezdecký děkan, podle kterého by nebyla naděje obstarat tak vysoký finanční obnos jen z milodarů věřících. Stavitelský adjunkt z Hradce Králové však prohlásil, že jinak stavbu nepovolí, a že i kdyby se nemohla nová věž dostavět nyní, musí se zbudovat alespoň její základy, aby mohla být v budoucnu kdykoliv dostavěna. Dle těchto podmínek byl rychnovským stavitelem Štauberem roku 1891 vyhotoven plán přístavby s tím, že se základní věžovou stavbou ukončenou v úrovni nové přístavby kostela budou náklady ve výši 5.732,63 zlatých. Náklady na vrchní část věže byly vypočteny na dalších 2.045 zl 3 kr.
Na plánu rekonstrukce kostela vidíme, že na pravé straně presbytáře je plánováno zřízení nové sakristie se vstupem z čela, kryté trojbokou valbovou střechou. Z původní gotické sakristie měla být zřízena zpovědní místnost s ponechaným přístupem z čela i z kněžiště. v zadním venkovním rohu této sakristie mělo být zřízeno točité schodiště do oratoře, a tím by mohlo být venkovní schodiště zrušeno a venkovní vstup do oratoře zazděn. Malá půlkruhová okna pod třetím oknem lodě (zřízená při úpravě kostelních oken v 18. století) měla být zazděna a nové vytvořeny pod oknem přístavby. U předsíňky bočního vchodu z jihu měl být zazděn vstupní otvor a instalací oltáře z předsíňky zřízena postranní kaple osvětlená bočním oknem a s hlavní lodí spojená širokým průchodem. V zrcadlovém provedení bylo plánováno zřízení kaple i ze severní strany lodě. Obě kaple měly být kryty shodnou střechou jako nová sakristie. Kostelní loď měla být prodloužena o šíři čvrtého okna (s malým půlkruhovým pod ním) a šíři nové kruchty s klenutým stropem. Vstupní předsíň, která měla být základem nové štíhlé zvonice se špičatou věží, měla plánovány po obou stranách rohové přístavky s točitými schodišti, přístupnými ze vstupní předsíně. Z obou schodišť měl být z podesty vstup na kůr, přičemž pravé mělo pokračovat nahoru do věže ke zvonům a levé do podstřeší. Obdélníková místnost nad předsíní měla být otevřenou součástí kruchty. U nové přístavby byly plánovány zesílené nárožní pilíře a vstupní předsíňka měla mít klenutý strop.
Roku 1892 požádal starosta obce Jan Dolek o povolení přístavby kostela i s vysokou štíhle zakončenou věží v průčelí. Přestože byl roku 1894 tento stavební plán i s rozpočtem schválen a většina materiálu svezena, přístavba nemohla být zahájena, protože se při demolici stávající čelní zdi zjistilo, že původní strop hrozí zřícením. Proto byla povolána na místo stavební komise, která konstatovala, že polovina stropní i střešní konstrukce musí být vyměněna – tak jak ukáže potřeba. Také se musela dořešit otázka demolice staré zvonice, která byla předložena k rozhodnutí Ústřední komisi pro historické a umělecké památky. Vyslaný c.k. konzervátor kostel a zvonici roku 1895 prohlédl a z jeho posudku vyjímáme:
„...Posuzovaná věž je vskutku památka velice starobylá a zajímavá, třebaže po stránce výzdoby architektonické méně pozoruhodná. jest to ale významný typ opevněné zvonice zděné, ovšem typu více lidového než přísně uměleckého způsobu stavby, leč v části nadstřešní úhledným rozdvojením a pod okapem pěkně článkovanými krakorci se vyznačující. Lze bezpečně míti za to, že původ starobylé věže až do počáteční doby stavby chrámové sahá, která svými malými, úzkými, do půlkruhu uzavřenými okny ještě na dobu románskou ukazuje avšak svým přímočaře lomeným obloukem venkovního klenutí však již na dobu gotickou poukazuje, což by tudíž ve svém celku svědčilo, že stavba ta do periody přechodné z romantismu do gotiku, tj. do 13. století náleží. Ježto tedy starobylost, jak chrámu samého, ač v novější době neslohovými přístavky pohříchu znešvařeného, tak i zmíněná zvonice jest nepopíratelná, nutno v úctě podepsanému c.k. konservatoru v tom smyslu se vysloviti, že zachování této starobylé památky jest naprosto žádoucí. Zboření takového starého a zajímavého objektu nebylo by lze ani tehdy omluviti, kdyby snad velenutná oprava vyskytujících se zde konstruktivních vad značnějšího nákladu vyžadovala ...“.
Tímto odborným posudkem byla původní zvonice zachráněna před demolicí a od dostavby věže u kostela bylo upuštěno. Pouze bylo rozhodnuto o zachování síly zdiva chrámové předsíně a jejího nadzemí, dle původního plánu. Ani kdyby nebyla žádost o demolici staré zvonice Konzervatoří starožitnictví zamítnuta, nebyla naděje opatřit dalších více jak 2000 zlatých, které by si vyžadovala dostavba nové věže. Po odstranění všech stavebních problémů byla přestavba zahájena r. 1896 za faráře Františka Krále, kdy byl 24. dubna slavnostně položen základní kámen i s listinami a mincemi v hermeticky uzavřené skleněné nádobě.
Dnes vidíme, že přístavba nebyla prováděna přesně dle stavebního plánu. Přístip z čela gotické sakristie byl zazděn a panská oratoř byla zcela odstraněna a ani dřevěné kryté schodiště nebylo pro památku zachováno. Velká nika v boční zdi presbytáře byla zazděna včetně výhledových oken z oratoře do kněžiště a zazděno bylo i protější okno nad novou sakristií. Nad presbytářem, který si zachoval původní trojboké zaklenutí, byla zřízena nová valbová střešní konstrukce ukončená šindelovou věžičkou přenesenou z původní lodě kostela. Snížená gotická i nová sakristie byly zakryty samostatnými půlstanovými střešními konstrukcemi.
Zmenšené čelní gotické okno mělo červenomodré zasklení (r. 1912 vyměněno za dnešní zlatožluté). Postranní okna presbytáře byla opatřena mozaikovou vitráží složenou z téměř čirých skel zasazených do olova, zkrášlených hvězdicemi zvýrazněnými jemným tónem okru, které svými zakulacenými rohy připomínají čtyřlístky. Úzký okolek kolem ostění má barevné tabulky se snopkem obilí, který charakterizuje zdejší zemědělský kraj a připomíná nám, že jednou nastane čas žní a zúčtování našich skutků. V těchto emailových vypalovaných terčících zdobných okrajů vitráže je zachována vzácná památka na zdejší sklářství, pocházející snad z r. 1583 (obě vitráže jsou zvenčí chráněny napevno zazděnými čirými skly).
Původně měla všechna okna presbytáře vitráž z barevné mozaiky, která stářím postupně vypadávala z olova. V pražském muzeu se zachovaly dva v šestihran seříznuté skleněné kotouče, darované r. 1857 újezdeckým farářem. Jeden je s vpálenou malbou Krista jako vítěze nad smrtí a druhý kotouček nese letopočet 1583. Roku 1856 se v dražbě barona z Dietrichu prodávaly dvě staré kostelní vitráže složené ze skleněných kotoučů – jedna s rodovým znakem Ostrovských a nápisem Jiřík Wostrowský ze Skalky a na Skalce. Druhá nabízená vitráž byla se znakem Bořků ze Zábědovic a nápisem Anna ze Zábědovic (manželka Jiříka) – tato vzácná památka zřejmě pocházela z újezdeckého kostela.
Díky místnímu polírovi Dolkovi byla celá stavba kvalitně řemeslně provedena. Čelní stěna s původní předsíní byla odbourána a stávající stropní a střešní konstrukce se zvonovou věžičkou demontována. Obnažené obvodové zdivo chrámové lodi prodlouženo a šíři dnešní kruchty a zvýšeno o 60 cm. Původní tři okenní otvory s gotickou klenbou (zvenčí se zúžující zešikmením v síle zdiva do úzkého vnitřního otvoru s románským obloukem a s rámy či vitráží k vnitřnímu lícu zdi) byly zvětšeny opačným zešikmením (zúžujícím se zevnitř ven) asi do velikosti stávajícího gotického ostění, jehož venkovní lomené zaklenutí bylo změněno na románský půlkruh. Zvětšný vnitřní okenní otvor byl zaklenut mírným zaoblením tzv. lodním. Nové jednoduché okenní rámy (s pevným průhledným zasklením a románským zaoblením) byly osazeny s mírným odsazením od venkovní líce zdi. Ve shodné podobě byla vytvořena i okna v přístavbě a zřejmě byla upravena i postranní okna presbytáře s pevnými vitrážemi.
Na obvodové zdi, zpevněné mohutnou ozdobnou římsou (předchůdcem dnešních věnců), byla položena nová stropní a střešní konstrukce. Hlavní vchod do chrámové lodě byl zřízen z předsíně v průčelí kostela. Pro optické zvýšení členitosti průčelí kostela byly po stranách základu plánovanézvonice vystavěny nárožní nástavby, které zároveň zvonici staticky zpevnují. Jižní přístavek je bez schodiště a vzniklé dvě zázemní místnosti nad sebou jsou přístupné z lodě a kůru kostela. Točité schodiště v severním přístavku je přístupné zvenčí a končí v úrovni kůru podestou, z které se vystupuje na kůr a do zázemí místnosti nad předsíňkou. V tomto samostatném prostoru (oproti plánu) jsou umístěny měchy varhan s ventilátorem. Při čelní a boční zdi odtud vedou dvakrát lomené dřevěné schody do podstřešního prostoru kostela. Tento zázemní prostor není ukončen stropem a od jeho pomyslné výšky je již obvodové zdivo průčelní nástavby značně uzší.
Po celé ploše kostela byla položena nová podlaha z umělého kamene s mírným sklonem k hlavnímu vchodu. Místo dvou malých krucht v původní lodi kostela byla v celé ploše nástavby zřízena prostorná jednopodlažní kruchta s rovným stropem, kterou nesou dva čtyřhranné sloupy. Střední prostor kruchty zaujímají několikrát přestavované původní varhany a po okrajích jsou lavice pro zpěváky a hudebníky.
Náklady na přestavbu a vybavení kostela dosáhly téměř 10.000 zlatých. Největším dobrodincem a podporovatelem stavby byl chalupník Josef Grim z Přímů, který věnoval na tento účel 3.000 zl., což byl v té době od prostého venkovského chalupníka vpravdě dar královský. Tento obnos s úroky a darem jeho syna, zdejšího kaplana P. Josefa Grima, vzrostl na 3.500 zl. Na vnitřní výzdobu významně přispěl skalecký páter Pavel Rozínek. kolaudační protokol byl podepsán svolanou komisí a zástupci přifařených obcí 23. září 1896. Plně obnovený kostel byl královehradeckým biskupem J. E. Eduardem Janem Nepomukem Brynychem vysvěcen v neděli 4. října 1896 za osobní přítomnosti hraběcí rodiny Kolowratů, jako patronů kostela.
Panská lavice, kterou nechal zřídit r. 1597 Vilém Mladota ze Skalky, byla z oratoře snesena a umístěna v kostele na levé straně pod novou kruchtou – přitom již musela být zdobná nebesa (s kdysi zlatým třásněním) odstraněna. Bohužel červotočivá lavice se také brzy rozpadla a z památné lavice zůstala pouze střední výplň opěradla s letopočtem 1597. Ta byla se zachovanými znakovými výplněmi zarámována a do roku 1955 umístěna na pravé straně kněžiště. Dodnes se zachovaly pouze okrajové výplně s rodovými znaky manželů a nápisy nad nimi:
Marketa Wostrowská z Dawbrawice a na Skalce. Wylim Wostrowsky ze Skalky a na Skalce.
Kněžiště bylo vymalováno, natřena a pozlacena kazatelna i hlavní oltář. Tento skvost baroka je vzácnou sochařskou památkou, představující plastické znázornění Proměnění Páně na hoře Tábor (místo obvyklého velkého oltářního obrazu). Zde je umělými balvany znázorněn vrchol hory, na němž v stříbrném a zlatém rouše stojí Kristus s rozepjatými pažemi, dle slov bible: „I zaskvěla se tvář Jeho jako slunce a roucho Jeho učiněno bílé jako sníh“. Pod ústřední postavou Ježíše Krista s všeobjímající náručí, zvýrazněné zlatými paprsky, se mu v ustrnutí koří apoštolové Petr, jakub a Jan. Nad Kristovou postavou jsou prostupujícím světlem z čelního zlatožlutého okna ozářeny sluneční paprsky ve středu s holubicí představující Ducha Svatého. Nad tímto symbolem života spatřujeme Boha Otce ukazujícího žezlem na svého syna se slovy: „Tento jest syn můj milý a v něm se mi zalíbilo“.
Nad malými andílky v oblacích obklopujících po stranách vrchol hory je na levém zdobném výčnělku umístěna postava proroka Mojžíše s deskami Desatera a na protějším postava proroka Jeremiáše. Na zdobně uzavřených postranních průchodech za oltář jsou umístěny postavy andělů, které byly součástí pražské výstavy baroka roku 1938. Sochařské prvky tohoto oltáře vytvořil r. 1742 litomyšlský sochař František Pacák (syn Jiřího Františka Pacáka, žírečského rodáka a nejznámějšího žáka sochaře baroka Matyáše Brauna, který si založil v Litomyšli vlastní sochařskou dílnu). Truhlářské práce na tomto památném oltáři, postaveném r. 1748, provedl choceňský truhlář Jiří Vilém a zlatnickým mistrem z Nového Města byl oltář zcela dokončen roku 1752.
Na původním levém postranním oltáři byl obraz Bolestné Panny Marie, malovaný na plátně a obraz pravého oltáře zachycovalVyzdvižení sv. kříže. nad oběma oltáři byly na Vítězném oblouku vymalováni v oblacích vznášející se andělé. Roku 1858 byly tyto oltáře nahrazeny novými sloupovými oltáři, které byly roku 1896 od místního truhláře z čp. 60 Jana Smoly upraveny a nově opatřeny sochami sv. Josefa a Panny Marie Lurdské.
Velká socha Nejsvětějšího srdce Páně od tyrolského sochaře Staflessera, která tvořívala malý postranní oltářík, je z r. 1910. Barok zde zanechal i krásné sošky českých mučedníků – knížete Václava a sv. Jana Nepomuckého, které na zdobných konzolkách zdobí boční stěny chrámové lodi. Starodávná křtitelnice s cínovým víkem na čtvercové noze stávala vzadu za lavicemi, za faráře Junka byla přemístěna k pravému oltáři, dnes je na levé straně. Pod kruchtou je na levé straně malý gotický oltář, který slouží ve svém otevřeném spodku o Velikonocích za Boží hrob a o Vánocích je na něm umístěn kostelní Betlém.
Následný
obrázek újezdeckého kostela nám poskytuje cenné údaje o jeho podobě v polovině 19.
století. Vidíme kostelní loď o třech oknech (bez střešní věžičky, která jako spadlá
byla v té době zcela odstraněna) a zděnou vstupní předsíň postranního vstupu i půlkruhové
okno pod třetím oknem. mezi hlavní předsíní a zvonicí malíř Fr. Both z Broumova
zachytil vykukující příčnou stodolu a čelo hostince stojícími již za hřbitovní zdí
a cestou k horám.
Dobová
ilustrace zachycuje opačnou stranu kostela před přestavbou. Zde vidíme na lodi kostela
již novou věžičku a velmi přínosným poznatkem je zachycená panská oratoř na gotické
sakristii s dřevěným krytým schodištěm z boku lodě kostela. Povšimněme si tehdejšího
provedení střešní kostrukce nad presbytářem, se střechou prodlouženou až přes panskou
oratoř, a konstrukce střechy nad hlavní lodí kostela.
Na vložených nákresech fasád kostela (z r. 1995) jsou zakresleny všechny změny na původním zdivu, které roku 1995 ukázaly obnažené zdi kostela připravené pro novou naházku. Označeny jsou dozdívky z r. 1896, dále jsou zakresleny lešeňové kapsy a původní tvar oken.
Po odbourání čelní zdi vidíme na jižním nákresu svislou nerovnost původního zdiva z 16. století s novým přizděním. Dole je zakresleno umístění výše popisovaných náhrobníků i nově vytvořené čtvrté okno (oproti plánu byla kruchta rozšířena i přes toto okno). U zbývajících oken je zachyceno původní gotické zaklenutí okenních otvorů v konfrontaci s novým pseudorománským (viz. detail). Dále vidíme zazděný půlkruhový záklenek pod třetím oknem (nový nebyl vytvořen) a naznačený oblouk původního bočního průchodu z předsíňky (přizděním byl zúžen pro nový boční vchod bez předsíňky). U presbytáře vidíme novou sakristii s již sníženou špicí střechy a obnoveným původním gotickým oknem. U osově níže umístěného okna s románským obloukem nejsou žádné viditelné změny v původním zdivu a snad podrobnější průzkum by zodpověděl vtírající se otázky proč níže, zda je původní atd. (gotické lomení umožňovalo umisťování oken co nejvýše, aby táhly oči směrem k nebesům, proto jsou kostely té doby temnější – později se již dával důraz na dokonalejší osvětlení prostoru).
Čelní nákres nám ukazuje přizděním zmenšené gotické okno, které bylo pojato jako součást oltáře, kdy jím procházející sluneční paprsky ozařují hluboce zbožně pojaté plastické znázornění Proměnění Páně na hoře Tábor, které je překrásnou ukázkou umění mistrů baroka. Vidíme gotickou sakristii se zazděným čelním vchodem (a bez odbourané panské oratoře), novou sakristii i osově snížená boční okna. Dole ve středu je malá náhrobní deska zdejších farářů označující místo, kde je v zemi zasypán vstup do údajné krypty kam byli pohřbeni.
Severní nákres nám mimo zrcadlově shodných změn ukazuje vchod na kůr, poněkud jinou podobu přizdívek kolem nově vytvořených okenních otvorů i zazděnou velkou niku s renesančním zaklenutím (ve které stávala panská lavice) a s výhledovým dvojoknem do kněžiště. V těchto nákresech máme možnost porovnat nové konstrukční provedení střech a dalších artefaktů s Bothovým obrázkem z r. 1853 i ilustrací severní strany kostela a mnohé nám přiblíží i plán z r. 1891. Při prohlídce obnažených zdí jsme si jistě povšimli již cihlami vytvořeného klenutí oken, které změnilo jejich gotické lomení na pseudorománský půlkruh, prodloužení lodě kostela, nově přizděné sakristie či renesančního oblouku klenutí zazděného okna, kterým zhlíželi skalečtí páni z oratoře do kněžiště na náhrobní desky svých předků.