Na tomto místě bychom rádi připomněli některé osobnosti, jejichž osudy se určitým způsobem váží k naší obci. Nejedná se vždy jen o rodáky, jsou zde i tací, kteří zde nějaký čas působili a stejně jak nenápadně přišli, posléze i odešli.
Ve starší literatuře jsou zmiňováni níže uvedení rodáci, k nimž se bohužel nepodařilo dohledat bližší podrobnosti:
Ti ostatní měli více štěstí:
Učitel, hudebník, hudební skladatel
(* 19. 4. 1857 Hořičky - okres Náchod - † 6. 4. 1917 Bílý Újezd)
V Hradci Králové vystudoval učitelský ústav a nastoupil jako podučitel v České Skalici. Zde se svou ženou založil a řídil šedesátičlenný pěvecký soubor. Později byl přeložen na školu do Bílého Újezda. I v této obci se věnoval hudbě a komponování. Složil mimo jiné skladbu pro smíšený sbor a varhany.
Učitel, kronikář
(* 13. 4. 1893 Lysá nad Labem - † 27. 12. 1970 Praha)
Kronikář obce Bílý Újezd, který přesáhl svým životem obvod své obce. Původním povoláním byl učitel. Neustále se vzdělával a absolvoval několik kurzů (obrábění dřeva, vedení her mládeže, školní kinematografie, režie ochotnických divadel aj.). Byl soukromým žákem divadelní režie u Vojty Nováka, režiséra Národního divadla. Byl členem různých spolků, např. členem Pěveckého sdružení pražských učitelů v letech 1918-1970, Klubu českých turistů v Praze apod. Přednášel v mnoha loutkářských kursech. Napsal 19 loutkových her, 4 loutkářské technické knížky, na 200 různých článků. Pro náš region byl osobností v kulturní oblasti. Nenahraditelný význam má jeho kronika obce Bílý Újezd o 9 dílech. Dějiny obce a okolí jsou zde zpracovány od nejstarších dob až do roku 1966.
Vysokoškolský učitel, propagátor nových informačních technologií
(* 6. 8. 1969 Bílý Újezd)
Dr. Nič získal doktorát na University of London a poté několik let pracoval na Ústavu organické chemie VŠCHT Praha. V roce 2000 se stal prvním zaměstnancem nově vzniklé společnosti Systinet, která v současnosti patří k předním světovým firmám v oblasti infrastruktury webu. V roce 1999 založil Zvon, velmi významný informační zdroj v oblasti XML, který ročně využívá několik milionů návštěvníků z celého světa. V současné době je garantem studijního oboru "Informatika a chemie" na VŠCHT Praha a pracuje na vývoji nových informačních a publikačních technologií.
Učitel, politický vězeň
(* 11. 4. 1908 Dobruška - † 27. 4. 1974 Opočno)
Vyučoval na gymnáziu a Obchodní škole v Dobrušce dějepis, zeměpis a občanskou nauku. Svoji učitelskou dráhu započal v Týnci nad Labem, později učil např. v Bílém Újezdě, Podbřezí, Dobrušce. Psával do regionálního tisku své studie z historie, režíroval ochotnické divadlo, pomáhal organizovat skautský život. Po květnu 1945 byl poslancem Národního shromáždění a předsedou krajské organizace Čs. strany lidové. Po únoru 1948 byl z učitelského působení propuštěn a pracoval u dlaždičů. Rovněž krátce vypomáhal v Hronově, v soukromé kanceláři. Za jeho cest do zaměstnání a domů byl na něj nasazen konfident, který jej přivedl k rozhodnutí jeho odchodu z republiky. Z ilegální cesty do zahraničí byl zadržen, vyšetřován v Chebu, Hradci Králové, Praze na Pankráci a Ruzyni a dne 23. června 1949 pro trestný čin velezrady (§1, odst. 1, 2 zák. č. 231/48 Sb.) a vyzvědačství (§5, odst. 2, písm. a, zák. č. 231/48 Sb.) odsouzen mimo vedlejší tresty k 30 letům těžkého žaláře.
Prošel různými věznicemi, od 26.6.1949-6.11.1951 Plzeň-Bory, 6.11.1951-6.6.1956 Leopoldov (zde např. s A. Opaskem), 6.6.1956-10.5.1960 Valdice. V květnu 1960 byl propuštěn právě z valdické věznice na amnestii.
Průmyslový podnikatel
(* 17. 1. 1874 Bílý Újezd - † 30.1.1956 Dobruška)
Pocházel z 12 dětí rolnické rodiny. Ve 12 letech odešel do Rychnova n. Kn., kde se ve Volkmerově továrně vyučil strojním zámečníkem. Poté byl tovaryšem v továrně na hospodářské stroje v Hradci Králové, šel vandrem do Vídně, kde pracoval u firmy Hoffherr - Schrantz. Po 2 letech se vrátil do Čech a pracoval v Blansku při výrobě mlátiček. V Blansku se také 16. 8. 1898 oženil s Fr. Hradeckou (* 9. 3. 1882, † 14. 4. 1966). V roce 1895 zakoupil Josef Šeda v Dobrušce hospodářství čp. 169, kde vybudoval vlastní dílnu na hospodářské stroje a nářadí. Soustruh a vrtačka byly poháněny žentourem taženým koněm. Počátky podnikání byly těžké. Vyráběl ruční a žentourové mlátičky se sítem.
V srpnu 1902 zakoupil se svým tchánem Fr. Hradeckým hospodářské objekty zemědělského dvora a stávající sídlo firmy prodal. Objekt čp. 149 stál pod silnicí z Dobrušky do Pulic, u soutoku Brtvy a Zlatého potoka. Po přestavbě firma prosperovala, i když za války byla výroba přerušena, neboť i J. Šeda byl povolán do bojů světové války. Vrátil se a výroba se opět rozjela, koncem roku 1918 ve firmě pracovalo 18 lidí. V roce 1924 se firma zúčastnila hospodářské výstavy v Praze.
V roce 1926 převzal firmu Josef Šeda mladší (* 25. 5. 1901 Dobruška, † 25. 1. 1986 Kosmonosy) s manželkou Marií. Firma nesla název Továrna na hospodářské stroje v Dobrušce. Vyráběly se zde mlátičky (1928 - 35 dělníků). Do činnosti firmy se zapojil i bratr Oldřich (1904-1978). 2. prosince 1932 firmu zachvátil požár. Došlo k obnově. Vyráběly se zde mlátičky a čističky, řezačky, lisy, krouhačky, vyorávače brambor, fukary atd. V letech 1937-1943 bylo ve firmě vyrobeno 3 103 hospodářských strojů při počtu 83 pracovníků (5 mistrů, 53 dělníků, 25 učňů). Ještě v roce 1947 firma zaměstnávala 72 osob. Okresní národní výbor v Dobrušce uvalil na firmu 4. 3. 1948 národní správu, znárodněna byla nedlouho poté, 27. 6. 1948, a potom firma zanikla. V současnosti je v zaniklé firmě Integrovaná střední škola.
Stavební inženýr, politický vězeň
(* 10. 2. 1907 Bílý Újezd - † 31. 7. 1955 Ostrov nad Ohří, věznice)
Rolník v Bílém Újezdě a v Hrošce. Jeho zásluhou byl v obci vypracován a v r. 1937 realizován projekt obecního vodovodu. Měl nemalý podíl na zřízení přírodního divadla v Roudném.
Jeho případ je nutné zařadit do státní agrární politiky po roce 1948 ve vztahu k soukromým zemědělcům. Tlak na zemědělce byl značný, v obcích byly dokonce prováděny rekvizice na uchované obilí. V Pohoří, při jedné návštěvě nezvaných hostů, byli obyvatelé upozorňováni skupinou mladých mužů. Ti byli odvedeni na ONV v Dobrušce a když vyšetřování trvalo delší čas, rozhodla se malá skupina odvážlivců uspořádat protestní manifestační průvod na ONV v Dobrušce. Průvod, v jehož čele byla nesena státní vlajka a čítající několik set lidí dorazil do Dobrušky.
Ing. František Tomek vykonával v té době funkci předsedy Okresního výboru Jednotného svazu českých zemědělců. O této akci věděl, nebyl ale účasten, neboť očekával, že při ní může dojít ke komunistické provokaci a tedy navození vhodné příležitosti k zatčení nevhodných osob. Mezi ně patřil i on. Do Hrošky za ním přijeli zástupci manifestujících, vyzvali jej k účasti a pomoci. Ing. Tomek přijel do Dobrušky, uklidnil dav rolníků, který se po jeho ujištění o propuštění zadržených a dalším řešení problému pokojně rozešel a odjel domů.
Pozdě v noci 9. prosince 1949 byl zatčen a zatýkací akce se rozjela na plné obrátky, spolu s ním bylo zatčeno 18 osob. Bylo jim dáváno za vinu, že chtěli rozvrátit a zničit lidově demokratické zřízení a hospodářskou soustavu republiky.
Státní soud v Praze 24. srpna 1950 vynesl odsuzující rozsudek, který byl po odvolání potvrzen 31. ledna 1951 Nejvyšším soudem v Praze. Tresty byly tvrdé, od jednoho do 25 roků, celkem sečteno 164 roků.
Ing. Tomek byl rovněž odsouzen, podle §1, odst. 2, odst. 1 písm. c, zák. č. 231/48 Sb. pro trestný čin velezrady na 18 let odnětí svobody, ke konfiskaci celého jmění, peněžitému trestu 20 000 Kčs a ztrátě občanských práv na 10 roků. Po vynesení rozsudku byl ing. Tomek převezen do věznice v Ostrově nad Ohří a pracovně zařazen do uranových dolů v Jáchymově. V jeho vězeňském rejstříku byla zanesena poznámka "návrat nežádoucí". A to bylo rozhodnutí v totalitním režimu více než závažné, neboť v červenci 1955 ing. František Tomek ve vězení zemřel.
Ing. František Tomek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 1990 rehabilitován, a odsuzující rozsudek byl v plném rozsahu zrušen a trestní stíhání pro trestný čin velezrady bylo zastaveno.
Kněz římskokatolické církve, vlastivědný pracovník
(* 4. 12. 1844 Ústí nad Orlicí - † 29. 9. 1902 Vamberk)
Gymnázium vystudoval v Litomyšli, bohoslovecká studia v Hradci Králové. Dne 14.7.1870 byl vysvěcen na kněze. Do konce roku 1875 kaplanoval v Bílém Újezdě, přešel do Vamberka, nejdříve opět jako kaplan, od 6.1.1880 byl vamberským farářem. Ve městě prokázal svojí přítomností blahodárný přínos, např. od roku 1876 pomáhal vzkřísit ochotnické divadlo. Byl předsedou Měšťanské besedy, Okrašlovacího spolku, spoluzakladatelem Sokola. Psal články a studie do regionálních tisků, byl literárně činný, psával básně do Humoristických listů.
Starosta města Opočna, hasičský činovník, průmyslový podnikatel
(* 29. 9. 1875 Bílý Újezd - † 12. 10. 1944 Opočno)
Vyučil se pánským krejčím a v Opočně si založil krejčovský salon pro pány, v němž zaměstnával 7 dělníků. Byl zvolen do městského zastupitelstva a 7. května 1925 starostou města Opočna. Za jeho starostování bylo město podstatně zvelebeno (výstavba kanalizace, vodovod atd.). Cyril Vaníček byl rovněž starostou místního hasičského sboru a ve své dílně vynalezl a zhotovil první ohnivzdorné obleky pro hasiče. U občanů města Opočna byl oblíben a ve funkci starosty vytrval až do své smrti.
Herec, spisovatel
(* 15. 6. 1932 Osečnice - † 29. 3. 1998 Roudné)
Základní vzdělání získal na škole ve Skuhrově nad Bělou. V letech 1951-1955 studoval na Divadelní akademii. Hrál se Státní zájezdovou scénou, na přelomu 50. a 60. let v Příbrami, od roku 1962 do 1975 v Hradci Králové. Zde vytvořil své největší role, jako např. Peer Gynt, Pěšák v Majakovského Sprše nebo Haškova Švejka.
Častá byla také Zounarova spolupráce s televizí, účinkoval např. v seriálech Sůl země, 30 případů majora Zemana, Dynastie Nováků aj. Od poloviny 70. let byl krátce členem Činoherního klubu v Praze a posléze až do roku 1991 byl v souboru barrandovského Filmového studia. Zde vytvářel převážně charakterní role v osmi desítkách filmů. Hrál mimo jiné v pěti televizních seriálech, je autorem 14 rozhlasových her a 30 televizních inscenací. Pohostinsky účinkoval v Národním divadle v Praze, vyučoval herectví na pražské konzervatoři.
Věnoval se i literární tvorbě, vydal několik sbírek veršů, poslední spoluautorsky s názvem Povídej, maminko v roce 1995. Z téhož roku je i kniha vzpomínek Vlny rozkoše. Vedle divadelních a televizních rolí vytvořil i řadu znamenitých filmových postav, např. předsedu družstva v Troškově filmové sérii Slunce, seno, jahody.
Rodný kraj měl rád, stále se k němu vracel. Často žil na chalupě v Roudném, jezdil do okolí, pořádal besedy, vypomáhal dobrušským ochotníkům, např. v Strakonickém dudákovi, V Rychnově n. Kn. s Maryšou, učil v Základní škole umění v Dobrušce atd.
Učitel, domácí odboj ve 2. světové válce
(* 24. 2. 1899 Bílý Újezd - † 1. 6. 1943 Stuttgart - SRN)
V Hradci Králové vystudoval učitelský ústav. Vyučoval na škole v Podbřezí (1919-1921), na obecné škole dívčí v Dobrušce a později na měšťanské a na Pokračovací škole v Dobrušce. V místě svého bydliště byl zapojen do kulturního a společenského života, pracoval v místním Sokole, byl vedoucím kina, organizátor ochotnického divadla, vedl městskou knihovnu, byl činný v Junáku, Sportovním klubu atd. Publikoval články ze života města Dobrušky.
Po okupaci republiky se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa v Dobrušce a okolí. 14.2.1940 byl gestapem zatčen. Vězněn a vyšetřován byl ve věznici gestapa v Hradci Králové, odkud byl převezen do věznice ve Zhořelci, Budyšíně a Rottenburgu. 11.12.1942 byl v Berlíně odsouzen k trestu smrti. Trest byl vykonán 1.6.1943 ve věznici ve Stuttgartu. Dne 15.12.1945 byl Josefu Žabokrtskému udělen Čs. válečný kříž 1939.