nahoru ]Jednalo se o nejstarší spolek, založený již r. 1876. V témže roce sehrál první divadlo, z jehož výtěžku byl pořízen kříž u kostela. Kroužek později splynul s Hospodářsko-čtenářskou besedou.
Byla založena v roce 1894. Stala se průkopnicí kulturního života a divadelnictví v obci. Bohatou knihovnou šířila díla nejlepších českých autorů. Knihovna byla později darována obci.
Jako většina obcí v orlickém podhůří trpěl i Bílý Újezd od nepaměti nedostatkem pitné vody. Studny, které byly v obci vyhloubeny, nedostačovaly. Pouze studna „dvorská“ měla pitnou vodu i v parných létech, stejně tak studna v sadu u čp. 21, která je vyhloubena ve skále. Hledaly se nové vydatné prameny, avšak ani s pomocí proutkařů žádný takový objeven nebyl.
V srpnu r. 1911 bylo přikročeno k vývrtu studně před domem čp. 20, která byla vysekána ve skále původně do hloubky 8 m. Voda byla tehdy vyčerpána a studna vyvrtána do hloubky 15 m. Byla v ní umístěna pumpa. Zakryta byla dubovými fošnami, později betonovou deskou bez pumpy.
Nedostatek vody a tím i nezajištěnost obce proti požárům vedly k úvahám zřídit velký a celé obci vyhovující vodovod. Obec v r. 1907 nejprve zakoupila u Ještětic od tamního hostinského Jana Macha studánku i s okolními pozemky. Tím si zajistila vydatný pramen vody. Obyvatelé si sem potom dojížděli i s voznicemi, aby měli dostatek vody doma i pro dobytek.
Návrh na řešení stavby vodovodu předložil Josef Michl. První informační schůze se konala v hostinci Jos. Novotného, čp. 51, dne 31. prosince 1935. Na této schůzi prohlásil František Maryška z čp. 11, rolník a zámečník, že ve prospěch stavby vodovodu daruje 20.000 Kč. Hospodářsko-čtenářská beseda darovala 1.370 Kč, Kampelička v Bílém Újezdě 20.000 Kč, Sbor dobrovolných hasičů 1.000 Kč, místní sdružení republ. dorostu 1.000 Kč. Obec Bílý Újezd s Roudným věnovala 2.000 Kč jako příspěvek na zavedení vodovodu do školy.
Dne 15. září 1936 bylo založeno družstvo „Družstevní vodovod v Bílém Újezdě“. Jeho předsedou byl zvolen Josef Michl, čp. 2, místopředsedou Josef Jiroud z čp. 11 a pokladníkem ing. František Tomek z čp. 31. Družstvo mělo 54 členů, kteří složili podíly po 100 Kč na 1 korec pozemků. Obec družstvu darovala celé prameniště s okolními pozemky a dále pozemky pro všechny stavební objekty. Zároveň složila podíly za několik občanů, kteří se tehdy z vážných důvodů nemohli stát členy.
Technickou stránku stavby vodovodu vypracoval ing. František Tomek, organizaci zajistil Josef Michl. Veškerý instalační materiál včetně rour byl nakoupen hromadně. Stavba byla zahájena počátkem listopadu 1936 a již 26. května 1937 byl vodovod zprovozněn. Manuální práce zajistili členové družstva spolu s dělníky z obce a okolí, odborné a stavební práce včetně vlastní montáže byly svěřeny firmám. Montážní práce provedl Alois Pohl, strojník z Dobrého, stavební objekty Frant. Koch z Kvasin. Projekt vypracovala Vodotechna z Prahy, detailní projekt pak její přednosta, ing. Jiří Černík, za 4.800 Kč. Ostatní práce zajišťovali ing. Fr. Tomek a Jos. Michl. Dozor nad stavbou měl Jan Zima.
Členové se na stavbě podíleli podle svých možností. Mnozí pracovali při výkopech ve vodě i za mrazu a často zdarma. Obdivuhodné je, že ačkoliv se celkové náklady vyšplhaly na 155.000 Kč a ačkoliv byl vodovod postaven bez jakékoliv státní či jiné subvence, čistě jen za vlastní peníze, přesto se družstvo nedostalo do ztráty.
V říjnu 1937 uspořádal Vodohospodářský odbor Zemědělského ústavu pro hospodářské a kulturní povznesení severovýchodních Čech z Hradce Králové zájezd do Bílého Újezda, aby si zájemci prohlédli zdejší družstevní vodovod. O výsledku zájezdu tehdy časopisy přinesly pochvalné posudky a články.
Voda z pramene se čerpá do dolního vodojemu o objemu 300 hl, ze kterého se voda tlačí do vodojemu nad obcí. Jeho objem je 400 hl. Odtud se voda rozvádí do stavení i do pouličních hydrantů. V době velkého letního sucha byla voda uzavřena a přívod vody otevírán jen v určitých hodinách. Avšak ani toto opatření nedokázalo vždy odvrátit nedostatek vody.
Ze zdravotních důvodů se v přečerpávací stanici do naší pitné vody kape automaticky chlór.
Když byl okolo r. 1956 u Ještětic „u Kapličky“ zachycen mohutný pramen kvalitní pitné vody, dostal Bílý Újezd nabídku připojit k němu svůj vodovod. Bílý Újezd však tuto příležitost propásl a to především kvůli neuváženému šetření.
Po roce 1900 a zvláště pak po převratu r. 1918 si zdejší hospodáři ve snaze o usnadnění práce pořizovali benzínové motory. První takový si koupil za 6.800 Kč Ladislav Sedláček z čp. 26 v roce 1926. Byl to motor typu „Lorenc“ z Prostějova o síle 4 HP. Stejný motor si opatřil i František Michl z čp. 2. V několika letech bylo v obci 9 benzínových motorů. Pracovalo se s nimi pouze po dobu 3 - 4 let. Po roce 1928 byly vytlačeny elektromotory.
Koncem roku 1928 bylo postaveno v blízkosti Bílého Újezda dálkové elektrické vedení o napětí 10.000 V z Velkého Poříčí do Rychnova, což dalo ještě téhož roku podnět k založení místního „Družstva pro rozvod elektrické energie“. Předsedou byl Josef Michl z čp. 2. Na provedení rozvodné sítě a postavení transformační stanice byla získána subvence 56.000 Kč. Zbytek nákladů byl získán půjčkou od místní záložny (Kampeličky).
Transformátor byl postaven při rozchodu silnice k Mastům a Roudnému, neboť tudy vedlo vysokoproudé dálkové vedení. Odsud byla pak postavena rozvodná síť po vsi včetně 45 domovních přípojek. Zbylé domy se připojily později. Celkový náklad byl 106.000 Kč. Po připojení velké části obce na dálkové elektrické vedení začaly v obci mizet nejen staré žentoury, ale i benzínové motory. Do školní budovy bylo zavedeno elektrické osvětlení v polovině listopadu 1929 na náklad místní Kampeličky.
Připojení osady Roudné bylo tehdy z finančních důvodů odloženo. Nevýhodou této osady je především veliká rozloha s malým počtem usedlostí. Dostatek dobré vůle se našel teprve v roce 1936. Roudenští rolníci se stali členy „Družstva pro rozvod el. energie“ v Bílém Újezdě a místní Kampelička poskytla příspěvek na přípojení v částce 11.000 Kč. Na tuto novou síť osady Roudné se připojil také Václav Ehl, čp. 58, z Újezda (v Žabně) a Frant. Netík z Mastů. Stavbu provedla Východočeská elektrárna na jaře 1936. V tomto roce bylo v Roudném 17 členů družstva, které zastupovali v družstevním výboru Josef Hanuš z čp. 16 a Jan Švorc ml. z čp. 5.
První vodní družstvo bylo založené v roce 1912 s předsedou Fr. Michlem, druhé potom v roce 1929 s předsedou Lad. Sedláčkem. Tato družstva provedla odvodnění téměř veškerých pozemků katastru obce.
Tato organizace byla založena v roce 1919. Při provádění pozemkové reformy získala řada místních zemědělců jejím přičiněním pozemky od dvora Ostrov (celkem 44 ha).
Sdružení bylo založeno v roce 1927 a záhy se stalo jednou z největších a nejčilejších skupin v okrese. Stalo se hlavní oporou divadelnictví a místní kulturní činnosti. Mládež byla vedena nejprve předsedou Sl. Tomkem. Když v roce 1934 v mladém věku náhle zemřel, stal se předsedou jeho bratr ing. Fr. Tomek. Později sdružení vedl Josef Novotný. Dorost sehrál na přírodním jevišti v údolí Zlatého potoka v Roudném řadu krásných divadel se zpěvy a tanci, navštěvovaných občany z širokého okolí. Mládež byla většinou současně i členy TJ Sokol v Hrošce.