Brandejs
FrantišekNa tomto místě bychom rádi připomněli některé osobnosti, jejichž osudy se určitým způsobem váží k naší vsi. Nejedná se vždy jen o rodáky, jsou zde i tací, kteří zde nějaký čas působili a stejně jak nenápadně přišli, posléze i odešli.
Brandejs
FrantišekŘídící učitel Obecné školy
(* 25. 10. 1914 Houdkovice - † 30. 9. 1993 Hroška)
V letech 1941 až 1975 pracoval na obecní, později základní škole jako řídící učitel. Když došlo v roce 1975 k uzavření školy v Hrošce, odchází do zaslouženého starobního důchodu. Přesto se ale aktivně podílí v různých organizacích a v některých dokonce vykonává i odpovědné a vedoucí funkce.
Od r. 1945 zastával různé funkce na MNV. Byl zde prvním předsedou MNV, ale pouze krátce. V roce 1953 však zvítězil ve volbách a stal se opět předsedou MNV a v této funkci setrval do roku 1960 na MNV Hroška. Dne 24. 6. 1960 dochází ke sloučení obcí a Hroška náleží pod MNV Bílý Újezd. Zde je zvolen předsedou MNV a tuto funkci vykonává do roku 1962.
V padesátých letech se Fr. Brandejs aktivně podílel na zakládání zemědělského družstva v Hrošce. Byl členem Hrošeckého divadelního spolku a dlouholetý člen SDH v Hrošce, kde byl od roku 1972 do roku 1989 jejím předsedou. Stal se tak aktivním přítelem a kamarádem, byl přívětivé povahy, podílel se na kultuře a společenském životě v obci Hroška.
Předseda MNV sloučených obcí Bílý Újezd, Hroška, Masty a Roudné v letech 1962 až 1981
(* 30. 6. 1919 Vídeň - † 17. 9. 1999 Hroška)
Dne 24. června 1960 dochází ke sloučení dosud samostatné Hrošky k Bílému Újezdu. O dva roky později, t.j. 15. 11. 1962, nastupuje na funkci zatímního tajemníka MNV pan Jindřich Horáček. Dne 16. 12. 1962 se stává úřadujícím tajemníkem a v této funkci setrvává do r. 1968, kdy je zvolen předsedou MNV. V této funkci je až do r. 1981, poté odchází do starobního důchodu.
Za jeho funkční období se v Hrošce nemálo změnilo. Byl to člověk horlivý a zapálený pro každou akci, do které se pustil. Jako dobrý organizátor se zasloužil o to, že bylo zde v Hrošce vybudováno pěkné koupaliště se sportovním areálem, veřejné osvětlení po celé obci, nová prodejna potravin, již uzavřená ZŠ byla přestavěna na tolik potřebnou MŠ, kryté autobusové zastávky, v Bílém Újezdě přestavba ZŠ, prodejna potravin a mnoho dalších tolik záslužných akcí, které zpříjemnily život zdejším obyvatelům.
Učitel, vlastivědný pracovník
(* 17. 10. 1856 Ostrov - † 18. 4. 1910 Brno)
Učitel ve Starém Jičíně. Zasloužil se o vydání sborníku Moravské Kravařsko (1898).
Kulturně osvětový pracovník
(*29. 6. 1903 Žamberk - † 1. 3. 1978 Hroška)
Přestože se pan František Novotný narodil v Žamberku, svou aktivní a společenskou činností se zařadil mezi uznávané občany Hrošky.
Zde začínal jako rolník v č.p. 17. Byl nadšeným divadelním a kulturním pracovníkem a sokolským organizátorem v Hrošce. Spolu s B. Rozumem a ing. Tomkem vytvořili trio, které bylo spolutvůrcem veškerého kulturního a tělovýchovného života v obci již od let první republiky. Organizoval sokolská cvičení, ochotnické divadlo v obci bylo schopné za sezónu pod jeho vedením připravit 2-3 divadelní hry.
Strojní zámečník
(* 22. 3. 1924 Hroška)
Vyučil se strojním zámečníkem ve firmě “Šeda” v Dobrušce 27. 6. 1938. V této době byla v naší republice složitá situace. Ve dvaačtyřicátém roce byl totálně nasazen do Reichu, k firmě Helnkel - Werke, kde pracoval na soustruhu jako zámečník až do roku 1944.
Po návratu do naší vlasti ještě v roce 1944 nastupuje do pracovního poměru k firmě ENG. JASCHKO, která má sídlo v Rychnově nad Kněžnou (pozdější STS). Zde byl zaměstnán jako automechanik a do svého zaměstnání dojíždí denně na kole (14 km). V pětačtyřicátém roce, kdy dochází ke znárodňování soukromých fabrik, zůstává ve svém, ale již s novým názvem STS Rychnov nad Kněžnou a jako zámečník. Sem na kole dojíždí až do roku 1961, kdy zde pracovní poměr končí a nastupuje do JZD Bílý Újezd, kde pracuje jako mistr zámečník v opravárenské dílně.
V roce 1999 ve svých 75. letech odchází na zasloužený odpočinek. Za jeho příkladnou a obětavou práci mu je JZD uděleno několik uznání a vyznamenání, např. “Vynikající pracovník ministerstva zemědělství a výživy - za rozvoj zemědělství v okrese Rychnov nad Kněžnou”, atd.
Pan Petr byl od roku 1952 aktivním členem tehdejšího ČSPO a záslužným členem SDH v Hrošce je dodnes. Zde také obdržel mnohá uznání za dlouholetou činnost a je držitelem vyznamenání “Za věrnost”.
V letech 1990-1998 vykonává funkci místostarosty při Obecním úřadu v Bílém Újezdě. Pan Petr je v obci uznávaný tzv. “všeuměl”. Žádná veřejná nebo pracovní činnost se bez něho nemůže obejít, zapojuje se do každé akce a je vzorným příkladem pro ostatní obyvatele Hrošky.
Pro svou rodnou obec vykonal mnohé a řadí se tak mezi vzorné příklady ostatním občanům. Za to mu patří náš dík.
Domácí odboj ve 2. světové válce
(* 3. 11. 1905 Ostrov - † 9. 11. 1942 Mnichov - SRN)
Do Ostrova se Procházkova rodina přestěhovala z Hrotovic u Třebíče, z Ostrova přesídlila do Přestavlk. Rudolf se u stavitele V. Švorce v Kostelci nad Orlicí vyučil tesařem a odešel za prací do Prahy. V roce 1927 vstoupil do KSČ, o rok později se oženil a jeho rodina bydlela v Kostelci n. O. v tzv. "Trenčíně". Byl aktivním činovníkem a propagátorem komunistických myšlenek. Spolupracoval jak s místními komunisty, např. E. Uhrem, J. Michalcem, J. Chaloupkou, tak od svého zvolení v roce 1936 do Krajského výboru a ÚV KSČ s Boh. Šmeralem, Janem Švermou, Václavem Kopeckým aj. Po okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil do komunistického odboje. 26. června 1940 byl gestapem zatčen, převezen k vyšetřování do věznice v Hradci Králové a později do Budyšína, Drážďan a Mnichova, kde byl popraven.
Vanický Josef, MUDr.Lékař
(*9. 2. 1874 Hroška - † 4. 5. 1936 Hradec Králové)
MUDr. Vanický vystudoval Gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté lékařství ve Vídni. Zde zprvu také působil, po krátkém pobytu v Holicích se však roku 1910 usadil v Hradci Králové. Zde se významnou měrou přičinil o zřízení okr. dispensáře, Lidového ústavu zdravotně - sociální péče, který zároveň řídil. Věnoval se zvláště boji proti tuberkuloze a péči o matky i děti. Podlomené zdraví, díky tisícům chorých, jímž pomáhal, a stříbrné jíní šedin ve vlasech a vousech mu byly odměnou. Myslel nejen na své současníky, ale i do budoucna. Z jeho pozůstalosti je nejlépe patrné, jakým byl šlechetným mecenášem. Odkazuje celé své jmění dobročinným účelům. Svůj dům čp. 228 v Karlově ulici v Hradci Králové odkázal okresnímu ústavu sociální zdravotní péče. O ostatním jmění nařídil, aby bylo rozděleno stejným dílem mezi třináct různých korporací, mezi nimiž byly: Sokolská filharmonie a Pěvecký odbor Sokola v Hradci Králové, Menšinový fond sokolské župy Orlické, Tělocvičná jednota Sokol a obecná škola v Hrošce, Poradna pro děti školy Komenského ve Vídni, Pěvecké sdružení moravských učitelů, zpěvácký spolek "Lumír" ve Vídni, chudinský fond města Hradce Králového, chudinský fond města Pražské Předměstí, chudinský fond města Kuklen, Studentský domov v Hradci Králové a ústředí Masarykovy ligy protituberkulózní v Praze.
Mudr. Josef Vanický byl muž vzácného charakteru, svědomitý lékař a lidumil. Zemřel dne 5. května 1936. Na smutečním oznámení pana Vanického bylo uvedeno: Po životě vyplněném nejpříkladnější a nejsvědomitější prací opustil nás na věčnost náš bratr, strýček a švakr, pan MUDr. Josef Vanický, odborný lékař, ředitel Masarykovy ligy proti tuberkuloze atd., po těžké nemoci dne 4. května o 20. hodině, ve věku 62 let. Utichlo, dotlouklo jeho zlaté srdce, jež se věnovalo jen a jen trpícím, ztuhly jeho drahé ruce, jež dávaly lásku a naději nemocným. Umřel skromně, umřel jako muž do poslední chvilky na svém místě - v práci.
Barokní malíř
(*26. 2. 1706 Rychnov n. Kn. - † 26. 6. 1757 Rychnov n. Kn.)
Jeho matka Kateřina pocházela z Hrošky. Po ní se někdy podepisoval "Hroschecky". Je pravděpodobné, že to byl Čech, i když se někdy psával též německy Woczasek. Byl "domácím" malířem rychnovských Kolowratů. Charakteristickým rysem jeho děl je jedinečný smysl pro detail. Vedle předpokládaných styků s uměleckou dílnou rychnovských Kapounů sehrálo pro formování jeho malířského projevu především samostudium. K němu velkou měrou přispěla možnost obeznámení se s obrazovým vybavením rychnovského zámku, které bylo nejpozději roku 1743 zcela zásadně rozšířeno přenesením obrazové galerie Kolowratů z jejich pražského paláce na Malé Straně.
Nejznámějšími Vocáskovými díly jsou barokní zátiší, jejichž obsah představují názvy Zátiší s koroptví a kartami, Zátiší se sojkou a květinou atd., datovaná kolem r. 1743. Dnes jsou tyto obrazy součástí zámecké expozice v Rychnově nad Kněžnou. Vedle této relativně dobře, byť zdaleka ne úplně poznané a doložené stránky malířovy tvorby zůstává v ústraní jeho další činnost. Spíše náhodně tak bylo s Vocáskovým jménem postupně spojeno i několik žánrově odlišných prací, mezi nimiž vedle portrétu a předloh pro grafická zpracování figuruje cyklus Křížové cesty, namalované zřejmě ještě před polovinou 18. století pro farní kostel sv. Havla v Rychnově nad Kněžnou. Dodnes kompletně dochovaný soubor byl již někdy po polovině 19. století přenesen do farního kostela sv. Petra a Pavla v Dobrém.
Některá z Vocáskových zátiší byla zapůjčena v r. 1796 obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, aby se opět v roce 1852 vrátila do Rychnova n. Kn. Od té doby opustila Rychnov n. Kn. již několikrát.