Sokol

Tělocvičná jednota Sokol byla založena začátkem roku 1922, kdy Alois Šrytr, rolník v Hrošce č. 32, svolal do hostince U Horáků s vědomím VI. okrsku Podkrkonošské župy sokolské informační schůzi (3. ledna 1922). V této schůzi se přihlásilo za členy:

31 mužů - z nich 19 cvičících; 14 dorostenců
9 žen - z nich 9 cvičících; 8 dorostenek.

Dne 6. ledna 1922 byla za přítomnosti členů jednoty Trnova ustavena v Hrošce pobočka tělovýchovné jednoty Sokol - Trnov. Ke správě pobočky byli zvoleni: Alois Šrytr, jako místostarosta, Václav Tomáš - náčelníkem, Josef Barták místonáčelníkem, Marie Šrytrová - náčelnicí, Anna Hlavsová - místonáčelnicí, František Novotný - jednatelem a pokladníkem.

Sál pro cvičení propůjčil hostinský Horák, letní cvičiště pak získal Sokol od obce nájmem pozemku, tzv. "Obecnice". Tělocvičné nářadí bylo zakoupeno z podpory Obecního zastupitelstva.

V roce 1924 bylo po schválení župy přistoupeno k osamostanění pobočky. Dne 6. dubna 1924 se konala ustavující schůze Tělocvičné jednoty Sokol - Hroška. Prvními činovníky samostatné jednoty byli:

starosta: Bohumil Horák
nám. star.: Jos. Ficenec
náčelník: Václav Tomáš
náčelnice: Marie Šrytrová
vzdělavatel: Bohumil Rozum
jednatel: Josef Barták
pokladník: František Novotný
hospodář: Josef Hlavsa č. 33

Činnost samostatné jednoty nenarážela na výraznější překážky, cvičenci se účastnili všech podniků vyšších svazků sokolské organizace, 14. 4. 1925 bylo dokonce v Hrošce veřejné cvičení VI. okrsku Podkrkonošské sokolské župy. Tak to šlo dobře až do roku 1930, kdy nastala neshoda mezi hostinským B. Horákem (resp. jeho synem Oldřichem H.) a jednotou, takže se výbor dne 24. února 1930 usnesl, že nebude nadále používat sál hostince U Horáků pro cvičení ani pro ostatní podniky jednoty. Činnost se omezila pouze na nacvičování prostných pro veřejná vystoupení, nářadí a jeviště bylo uloženo na půdě ve školní budově.

Zlepšení nastalo v r. 1934, kdy bylo za přispění občanů vybudováno cvičiště na "Obecnici", kde bylo i hřiště na odbíjenou. V roce 1936 získala jednota cvičební místnost v sále hostince U Tomášů. Do cvičení tehdy docházeli v hojné míře i mladí z Bílého Újezda.

Vyvrcholením snažení byly okrskové a župní slety, pořádané na různých místech okrsku i Podrkonošské sokolské župy. To bylo příprav. Bylo třeba ozdobit žebřiňák břízkami a v neděli ráno se dal ozdobený vůz, tažený koňmi, za veselého zpěvu na cestu. Teprve večer se se zpěvem vraceli domů. Účast na Všesokolském sletu v Praze byla událostí, na kterou nikdo nezapomněl po celý život.