Pamětní kniha pro obec Masty

Rozloha katastru 422 ha 79 arů.

Rozloha katastru 176 ha 46 arů. Celkem 43. pop. čísel. V obci jest dle sčítání z 15. února 1921 obyvatelů: pohlaví mužského 108 osob, ženského 114 osob. Národnost: Česká. Náboženské vyznání: Řím. katolické.

Politická obec Masty (jak se lidově říká Masti, ale nesprávně) nalézá se v romantickém položení v jižní straně pod Orlickými horami na malé řece Zlatém potoku ve východních Čechách, mezi městy Dobruškou a Solnicí asi na polovině cesty severně nad Bílým Újezdem. Z hlavní okresní silnice, která spojuje města Dobrušku a Rychnov nad Kněžnou vede okresní silnice z Bílého Újezda přes Masty a Dobré až k Deštné. Ze silnice té s kopce přede vsí a z „Velkého kopce na Hůrách“ přes který vede jenom pěšina jest pěkná vyhlídka na malebnou krajinu kdež se malá obec Masty 1 ½ km od Bílého Újezda nachází v kotlině nevysokých strání místy porostlých listnatým i jehličnatým stromovím.

Pod stráněmi třpití se voda Zlatého potoka, jehož břehy porostlé jsou nízkým stromovím od nichž táhnou se malé rovinaté lučiny. Přes potok vede kamený most stavěný roku 1865 z pískovcových kvádrů. Hned od řeky ve stoupající poloze jest pol. obce Masty s hojně prostoupenými sady ovocného stromoví. Vůkol vesnice různí se svou velikostí a tvarem dílce orných polí s ovocným stromořadím. V nevelké dáli zakončuje se obzor pohořím Orlickým.

Půda zdejších pozemků jest většinou křemenitá, místy jílovitá a místy též písčitá. Spodek půdy je z kamenné horské žíly.

Sousední vesnice jsou: Bílý Újezd a Roudné, Hlinné, Dobré, Lhota a Podbřezí se Skalkou.

Obec Masty jest od roku 1913 s výše sousedícími Polomy novou obcí oddělenou od obce dříve jmenované Lhota-Masty.

Po rozloučení obce Lhota-Masty připadlo na zdejší obec 176,46 hektarů pozemků s přímou daní 809 korun. Pozemky rozděleny takto:

108,61 ha pole, 28,09 ha luk, 6,45 ha zahrad, 13,30 ha lesů, 8,08 ha pastvin a 11,93 ha neplodné půdy řeka a skála.

Vlastnosti půd jsou trojího druhu. Nejúrodnější na pojmenování u „Zlatého potoka“, dále jílovitá na pojmenování „Nad splavem“ a kamenčitá nazvaná „Polomy“ na kterýchžto pozemcích se osada Polomy nachází. Další pojmenování pozemků jsou: Průta, Hliníka, Vohrádka, Zákoutí a Hrobka.

Podnebí jest celkem drsnější, horské.

V obci Mastech jest 35 stavení, v osadě Polomy 8 stavení, celkem 43 čísel popisných. Dle sčítání lidu z 15.II.1921 bylo ve zdejší obci 222 obyvatel a sice 108 osob pohlaví mužského a 114 pohlaví ženského, náboženství římsko-katolického v kolátoře běloújezdecké patřící do roku 1923 patronátu rychnovskému a od toho roku státnímu pozemk. úřadu.

Rolní usedlosti udržují chov hovězího i vepřového dobytka; v menších usedlostech provozuje se ruční tkalcovství. Stavení okrášlena jsou stromovím které se zálibou každý rád pěstuje. Zvyky a obyčeje jsou prosté, horské a pohostinné.

Ve středu obce jest menší kaple s obrazem Matky Páně spomocné vystavěná roku 1834.

Na kopůlové vížce jest zvonek a před kaplí stojí kamenný kříž postavený roku 1826.

Pod kaplí jest mlýn a pila s pohonem vodní síly. V horní části obce kovárna, dále hostinec a obchod ve zboží smíšeném. Čtvrt hodiny cesty od obce k východu pod osadou Polomy nachází se okresní lom na výrobu štěrku a hned u obce na jižní stranu jsou lomy kamene pískovcového a opukového. Nížinou pode vsí teče řeka přes níž je na okresní silnici kamenný most.

Funkce této ujal jsem se dnes 1. dubna 1924. Jsem zdejší rodák narozen dne 7. ledna 1901 a po projítí čtyř třídní obecné školy v Bílém Újezdě vyučil jsem se kupectví u p. Nemajera v Dobrušce odkudž změnil jsem místo do Olomouce na Moravu. V roce 1921 nastoupil jsem činnou službu vojenskou a v této době dne 19.V.1922 zemřel mi můj dobrý tatík který mi byl vzorným otcem na něhož s úctou vzpomínám.

Od čeho jest původ jméno Masty není známo. Dle pamětních spisů jmenovala se již v dávných dobách tvrz Mastecká a později dvůr Mastecký. Později vzniklá osada převzala toto jméno. Masty v dřívější době nebyla vesničkou, nýbrž stál tu panský dvůr a několik sedláků zvaných rustikalistů neboli kontribentů (poplatníků daně pozemk.) a mlýn. Kde dvůr stával jsou nyní stavení čís. 5. a 6., kde sklepy čís. 11. a podnes zůstalo pojmenování ve Dvoře. K další upomínce uchovala se pečeť (razítko) se znakem tvrz a budova se stromem. Po dnešní dobu používáno toho znaku na obecním razítku. Znak ten jest nějaké budova z doby rytířů tvrze Mastecké jehož původ není znám. Jak seznáno z některých spisů, bydlel na tvrzi mastecké před rokem 1620 pan Heřman s paní Katruší, dceří p. Absolona z Ledcké. V roce 1619 p. Heřmanovi a pí. Katruši narodila se dcera Katruška. Pan Heřman však v r. 1620 vykrvácel v bitvě na Bílé Hoře a paní Katruše se žalem pro milovaného muže uplakala. Pan Absolon z Ledcké přistěhoval se na tvrz masteckou k vnučce své Katrušce. Býval latinářem nad jiné znamenitým. Po nuceném odstoupení od bratržství jako by na vše zapomněl a jen krbu se držel. Ledcká patřila jeho synu.

Za švédských válek v Čechách usídlel se v roce 1639 švédský důstojník Windl v Dobrušce a rozjížděl se se svou posádkou na lup. Katrušce bylo již 20 let, když jedné vánoční noci pan Absolon předčítal z české bible o noci posvátné a když čeleď byla již ve spánku, ozval se na nádvoří výkřik starého věrného zbrojnoše Husáka, zároveň zaklení několika hrubých hlasů a pád na zem jeho těla bezduchého. V zápětí několik švédských vojáků s důstojníkem Windlem v čele vrazilo do tvrze. Důstojník s chechotem po Katrušce ruku natahoval, aby jí uloupil, ale pan Absolon vnučku bránil, však důstojník zdvihl meč a rozpoltil hlavu starce Absolona. Švédové po vyrabování tvrz vypálili. Katruška prchla zadními dvířky a po několika dnech byla nalezena ve Zlatém potoku pod skálou blíže Skalky utopena. To stalo se roku 1639. Po tomto čase není již jmenovaná tvrz mastecká nýbrž dvůr mastecký který obývali páni Lhotští.

V zápisech farní matriky běloújezdecké jest psáno: Dne 11.II.1665 urozenému a statečnému rytíři p. Janu Lhotskému z Masty a pí. Kateřině manželce jeho pokřtěn syn jménem Karel Jindřich a kmotr jeho urozený a statečný rytíř p. Frydrych z Vlkanova, svědkové p. Dobřenský s paní.

Dne 8. března 1697 urozenému a statečnému rytíři p. Karlu Lhotskému a urozené paní jeho Rozince ze Sloupna, pokřtěna jest dcera jménem Josefka, Kateřina, Barbora a kmotři urozená panna Žofie, Cecilie rozená Kardulka ze Sloupna a urozená pí. Johana Františka roz. Kardulka ze Sloupna, urozeného a statečného rytíře p. Jana Mladoty, pána skaleckého, dále urozený pan Jan Glazer hejtman černikovický. Dne 30. října 1698 urozenému a statečnému rytíři Karlu Lhotskému z Masty a urozené pí. jeho Rozince Kardulce pokřtěna jest dcera jménem Kateřina, Teresie, Johana a kmotry urozená panna Magdaléna z Kostelce a urozená Anna Zvlkanová z Přepych.

Dne 7. listopadu r. 1702 pochován z Masty urozený a statečný rytíř pan Jan Lhotský ze Pteni ve stáří 82 let.

Kromě dvora rytíře p. Lhotského bylo dle matriky farní několik selských usedlostí a mlýn; z nichž pouze tyto jména jsou čitelná Holub, Fous a jména ostatní jsou nečitelná.

Jak psáno jest ve spisu Jiráskovo Temno a Ottovu naučném slovníku byl z rodu Lhotských poslední majitelem dvora v Mastech pan Karel Henrych Lhotský ze Pteni, šlechtic starého rodu, ale schudlý který v roce 1707 dvůr prodal hraběti Norbertu z Kolovrat Liebsteinskému na Rychnově. Pan Lhotský po prodeji dvora přiživoval se po šlechtických zámcích a dvorech mezi přáteli až naposledy uvázl na Skalce.

Kdy a jak se dostal dvůr do vlastnictví selských hospodářů není známo; patrně asi jako jinde neboď staří hospodáři mastečtí také robotovali vrchnosti u dvoru. I říkávali staří, že hluboká cesta jest vytlučená od robotářů po které jezdívali nejen mastečtí ale až z Osečnice, Hlinného a Roudného polní cestou která vede od Roudného k hluboké cestě a dále přes újezdecká Draha (ten čas ještě silnice od Mastů k Újezdu nebylo) ke dvoru Ostrovu na poručenou práci svým potahem.

Když časem lidu přibývalo rozdělovalo se velké hospodářství na několik menších kterými co věnem byli dědici podělováni; tudíž stavení přibývalo a tak povstala vesnička. Obyvatelé byli češi, katolíci patřící kolátorou k farnosti běloújezdecké.

Škola v Bílém Újezdě byla původně dřevěnná a když roku 1793 zašla vyučovalo se po příbytcích soukromých. Vlastní budovy tu nebylo po 33 let, až roku 1825 vystavěna nynější škola od rychnovské vrchnosti, která byla dne 21.I.1826 vysvěcena pro dvě tříd.

V pozdější době bylo tříd pět, a když byla zřízena vlastní škola v Hrošce zbyly v B. Újezdě třídy čtyři a po novostavbě školy v Ještěticích vyučovalo se ve tří třídách.

V roce 1834 byla postavená v prostřed vsí u kříže kaplička. Dle nápisu který kaple má nade dveřmi byl zakladatelem kaple Václav Drašnar čp. 3 v Mastech. Kamenný kříž postaven v roce 1826 jak na něm vzadu vyrytý letopočet ukazuje.

Dle udání starých osob, pořídili si občané mastečtí nejdřív zvonec a potom zamýšleli postaviti kaply. I požádal Václav Drašnar o radu vrchního správce Rychnova ku kterémužto panství Masty poddanstvím náležely a toho času ještě robotovati museli. Vrchní správce vybídl, aby se stavělo a nabídl se, že stavební látku materiál dá sám a ostatní aby si zařídila obec. Tedy se stavbou započato, hrabě dal materiál a občané dali potahy a práci ruční, ostatní pak všechen náklad vedli Václav Drašnar čís. 3. a Marie Toberná čís. 1. oba z Masty. Po čase jevily se trhliny ve zdi kapličky a střecha byla shnílá. K naléhání duchovní správy dal Jan Hanuš čís. 21 v Mastech který byl t.č. představeným obce novou střechu na kaply a nový kříž s bambulí na věžičku, jakož i trhliny opravil a kapličku vybíliti. Však po několika letech opět trhliny ve zdi dělaly se stále větší a bylo se obávat, aby klenutí v kaply nespadlo.

Antonín Toberný mlynář dal na svůj náklad klenutí v kaply odstraniti a místo klenby dán strop prkenný na rákos. Do zdi na hoře dány železné pruty, které zdi drží, aby se nerozestupovaly. Též dal Jan Felcman na náklad, osadní v kaply, oltář stolice a dveře přebarviti a zeď i schody před kapličkou přeložiti. Takto opravená kaple byla dne 8. září r. 1880 vysvětcena.

V kapli mají býti slouženy tři fundační mše svaté na které jsou složené nadace a sice jedna mše za rod Drašnarův a dvě mše za rod Tobernův. Též jest založena nadace 100 korun na opravování kaple. Všecky tyto výše uvedené nadace jsou složeny na státní renty. Dále jest složeno na opravování kaple 200 Kč od Marie Čančarové, dříve byvše Tobernová z Mastů, peníze ty však jsou na válečné půjčce.

V roce 1903 byla opět kaple dle potřeby opravena a střecha plechem pobitá. Do kaple pořízen nový oltář který zhotovil dovedný a umělý truhlář Josef Dostál čp. 3 v Mastech. Též byl pořízen plot drátěnný a železná brána u kapličky.

Josef Dostál též zhotovil v roce 1919 nový oltář k Božímu Tělu pro obec Masty. Za oltář ten vyplaceno 1517 Kč a sice z osadní pokladny 600 Kč a sbírkou vybráno 917 Kč.

V roce však Josef Dostál zemřel ve věku 51 let.

Léta 1771–72 byla neúrodná. Korec žita stál až 16 zlatých. Brambory byly plodinou neznámou a též píce žádná nevyrostla. Dobytek byl napořád vybíjen takže nebylo máslo ani mléko. Mlýnský prach, kořínky, pýřavka, kopřivy a kůra se stromů byly hlavními součástkami chleba, lidské potravy. Požíváním takových potravin mnoho lidí onemocnělo z čehož později vznikl mor.

Před rokem 1800 byl majitelem mlýna v Mastech rod Ajksnerův po něm do roku 1890 rod Tobernův pocházející z Roketnice. Antonín Toberný od lidu všeobecně pantáta mlynář jmenován, měl první ženu Marii Ludrovu z Ratibořic ze mlýna, jejíž rodiče později byli ve Chválkovicích. Tato ve známosti byla s Barborou Panklovou později spisovatelkou Boženou Němcovou. Pantáta mlynář Antonín Toberný měl dva syny; starší Antonín byl vojenským doktorem a mladší Vincenc profesorem na gimnásium. Po smrti mlynáře nesídlili synové ve mlýně, nýbrž mlýn pronajali Janu Felcmanovi čís. 3. z Masty, který usedlost čp. 3. postoupil synu Václavu a vystavěl sobě nade vsí stavení číslo 35. Po Felcmanovi najali mlýn švagru Formánkovi a v roce 1897 prodali mlýn Josefu Krejčímu rodáku z Hlinného, od kterého jej roku 1911 koupil Jan Šolín z Hrošky, který mlýn přestavěl a dle moderního způsobu zařídil.

Václav Felcman po několika letech koupil sobě chalupu čís. 34 a chalupu čís. 3 prodal Josefu Dostálovi.

V roce 1877 vedla spor osada Masty a Jan Hanuš čís. 21 s velkostatkem rychnovským skrze vybírání štěrku v řece u mostu. Štěrk vybírali mezi osadními a svými pozemky občané mastečtí i Jan Hanuš od nepaměti až tu velkostatek rychnovský jím to zakazoval a právo sobě na to přisvojoval. I byla vyvolána dvojí úřední komis z nichž první vinila mastečtí, druhá však rozhodla a přiznala právo dle stávajícího vodního zákona vybírání štěrku v řece občanům masteckým.

Na Polomech v hospodářském stavení čís. 2 a na Škutině v čís. 1 bydlel od nepaměti rod Rydygrův. Kolem let 1850 byl Rydygr (všeobecně Hanz Fridrich zvaný) výborným pokoutním doktorem, neboli mastičkářem který uměl hojiti zlámané údy a různé pohmožděniny. Byl daleko znám a vážen i u vyšší třídy lidu. Rod vymřel posledním mužským potomkem roku 1905 na Škutině v čís. 1.

Až do roku 1865 bydlel v Mastech v čís. 24. rod Novákův. Poslední z toho rodu v Mastech byli bratři Josef a František. Josef který byl starší byl dovedným sochařem, a oba pracovali v pískovcovém lomě Hanušově. Kolem roku 1880 shotovil Josef Novák pušku podobnou dnešním puškám vojenským. Jelikož toho času u vojska opakovaček ještě neměli, rozhodl se a zajel do Vídně chtěje svůj vynález předukázati císaři. Avšak ve Vídni k císaři nebyl připuštěn a nedůvěřujíce jemu pušku mu odebrali a jeho tam čekati nechali. Po důkladném vyšetření a okreslení jeho vynálezu mu pušku odevzdali a domů jej bez úspěchu propustili. Josef Novák mysle, že příjde domů jako boháč sklidil opak; s nouzí se z Vídně pěšky navrátil.

V roce 1886 vyhořelo stavení Josefa Kohla.

V roce 1888 koupila osada Masty pole u Vohrádky čís. parc. 910 a 912 od Josefa Dostála t.č. hostinského v Mastech za cenu 881 zl. r.m. Od toho času jest pozemek tento majetkem osadním jako jsou pozemky louka Vohrádky podle ní palouk Draha a u řeky Malá a Velká obec.

V roce 1889 vyhořela hospoda t.j. jenom vrch stavení, spodek a stodola nevyhořela. Majitelem byl Josef Dostál který měl dříve chalupu čís. 7 kterouž prodal Janu Paštovi a hostinec koupil od Josefa Hanuše. Při hospodě bylo 24 korců polí které Dostál odprodal. Před Dostálem byl majitelem hostince po mnohá léta rod Hanušův. Po Dostálovi po nějaký čas Josef Petr a po něm František Felcman.

V roce 1893 vyhořela stavení číslo 5, 6, 7 a 11; bylo myšleno, že požár zavinili malé děti z nichž také jedno uhořelo a sice nájemníka v č. 6.

Roku 1893 kolátora běloújezdecká čítala 2.590 katolíků, 15 evangelíků helvetského vyznání a 14 židů.

Roku 1901 dne 10. ledna o třetí hodině ráno bylo několik minut zemětřesení. Zde v Mastech kteří lidé nespali slyšeli při otřesu země podzemní rachot.

V roce 1901 pořízena byla od osady Masty požární stříkačka na čtyřech kolách za cenu 1.270 korun. Téhož roku dne 25. srpna založen sbor dobrovolných hasičů čítající 22 členů činných, 11 přispívajících a 1 čestný a sice p. Holanec učitel z Valu.

V roce 1902 zřídilo okresní zastupitelstvo okresu opočenského pod Vítenčovým mlýnem lom, koupivši od Cyrila Dostála z Polomů čís. 4. stráň a louku kterýžto pozemek se nachází v obvodu obce. Stráň ta složena jest z tvrdého kamena horského žuly a porostlá jest listnatým lesním stromovím. Okres v tomto lomě, který z té stráně učiněn jest dává lámati kámen a tlouci na štěrk, který se rozváží na štěrkování okresních silnic. Z lomu toho zřízena byla silnice k Újezdu. V té strání byl jehlancovitý vrch, jehož okolní lid jmenoval Kočičí hrad. Začalo se nejprve lámati z tohoto vrchu a jelikož byl úchvatný pohled na tento vrch a dělnictvo tam pracující bylo to pro památku ofotografováno. Za několik let byl celý tento vrch roztřílen. Prvním dozorcem v lomě byl František Linhart z Dobrého, který též vedl dozor při zřizování nové části silnice v Mastech od mlýna za kapličku pro mírnější stoupání, a při probírání kopce nad obcí. Po několika jiných převzal dozor v okresním lomě Václav Felcman z Mastů, jakož i při upravování a dělání okresních silnic.

Na jižní stranu hned u obce jsou lomy kamene pískovcového. Tento kámen pro svoji tvrdost a stálost míval vždy hojného odbytu. Nynější čas, když rozšířil se cement a pálené cihly, přestalo v lomě pracné zhotovování futer a prahu ke dveřím, římsu, žlabů úhelníku a pod. výrobků. Láme se málo a to většinou kámen ku stavbě. Jak lze poznati v lomě a místě okolním lámalo se již velice dávno. V polovici devatenáctého století pracovali krom jiných též bratří Novákové z nichž starší byl sochař. Ku konci toho století tam pracovali též bratří kameníci Hanušovi z čís. 5. v Mastech, kteří zhotovovali tisíce mezníku pro knížecí panství opočenské. V lomě tom bývalo časem nebezpečno lámati, jelikož kámen pískovcový jest pod odkrývkou slinu čili mergru, kterýžto po zimě a mrazu se sipe dolů. Roku 1876 sesulo se mergrové kamení na dva dělníky tam pracující, lehčeji a druhý těžce raněn. Velký lom jest majetkem rodu Hanušova čís. 21 v Mastech. Na blízku toho jsou dva malé lomy pískovcové při silnici. Na pískovci s vrchu se nalézající slin dobře prospívá rozvežen po polích vápnem chudých kdež se časem sám rozhasí a rozsype. Mimo těchto pískovcových lomů jsou nedaleko lomy kamene opukového, kámen ten však jest měkký a účinkem povětrnosti se brzy rozpadává.

V roce 1903 postaveno bylo hasičské skladiště pro požární stříkačku. Z osadní pokladny vyplatilo se za materiál a práci 478 K.r.

Téhož roku přistavovala se škola v Bílém Újezdě.

V roce 1904 pořádán byl ve zdejší obci sjezd hasičské župy dobrušské v zahradě p. Frant. Hanuše čís. 21.

V roce 1906 vystavěl Václav Dostál zdejší rodák z čísla 15 sobě stavení na Polomech č. 8 na pozemku od čísla třináctého z Mastů. Po pěti letech prodal stavení toto Marii Hartmanové a odjel dne 30. listopadu 1911 se svoji rodinou do Ameriky.

V roce 1912 prodal Cyril Dostál usedlost svoji čís. 4 na Polomech Josefu Červínkovi z Podbřezí a sám pak koupil rolnické stavení v Slavošově okres Dolní Králevice.

Roku 1909 dne 4. května přihnal se od severovýchodu veliký vítr který vyvrátil a polámal spoustu velikých a mohutných stromů a nadělal mnoho škod na staveních.

V roce 1913 byly odděleny osady Masty a Polomy od obce Lhota-Masty a utvořená nová obec Masty. Příčina rozloučení vznikla následovně. Za trvání politické obce Lhota-Masty, byla výměra pozemků 422,79 hektarů s přímou daní 1.765 korun. Od roku 1898 byla obec tato těžce zatížena břemenem velkých přirážek nastalých z nákladných staveb a sice novostavbou školy na Skalce roku 1895 uloženo obci splatit 4835 korun, dále roku 1900 konkurenční příspěvek 6000 korun na stavbu silnice od Podbřezí k Bekovu Mlýnu, a konečně roku 1903 na přístavbu školy v Bílém Újezdě 2.899 korun. Uvedené výdaje rozvrhly se na poplatníky v přirážkách, jelikož obec neměla žádného majetku. Splacení uvedených přirážek potrvalo do roku 1910. Koncem tohoto roku když uvedené výdaje byly zaplaceny podala obec zdejší a osada Polomy žádost za rozloučení od obce Lhota-Masty a zavázala se, že s rozloučením veškeré výlohy zaplatí. Po provedení vyšetřujících formalit které dva roky trvaly bylo rozloučení povoleno.

Obec Lhota-Masty patřila s přiškoleností ke třem školám a to Lhota a Netřeba ke škole skalecké Škutina ke škole doberské a Masty s Polomy ke škole běloújezdecké. Do tohoto času platila každá osada školní přirážky jenom k té škole, ku které byla přiškolena. Masty s Polomy platívaly ke škole běloújezdecké větší přirážky než Lhota a Netřeba ke škole skalecké. Když roku 1895 se stavěla nová škola na Skalce, rozvrhlo obecní zastupitelstvo pozůstávající většinou ze Lhoty Netřeby placení školních přirážek na celou obec to jest i na nepřiškolené osady školy skalecké. Pro toto nově zaváděné placení vznikl spor, který byl až ke správnímu dvoru ve Vídni vedený. Tento spor vznikl způsobem nahodilým. Josef Pašta občan ze Lhoty čís. 35. („v Poli“) měl kus pole asi před třiceti jeho otcem koupené od čísla 9 z Mastů. I přišel na myšlenku, že by z tohoto pole neměl platiti přirážku ke škole skalecké. Jmenovaný šel na tuto věc se poraditi k advokátovi, který jej uvedl na to, že jest povinna platiti celá obec. Jelikož rozdělením platby na celou obec zmenší se poplatky připadající platit na stavbu školy na přiškolené osady Lhotu a Netřebu lichotilo tamním poplatníkům. Usneslo se tedy obecní zastupitelstvo ve většině pozůstávající ve Lhotě Netřebě a rozvrhlo placení školních přirážek pro stavbu školy na všechny i nepřiškolené osady. Proti tomuto obecnímu usnesení a nařízení svolána valná schůze osadníků masteckých, polomských a škutinských Josefem Klimšem t.č. osadním starostou v Mastech a usneseno, aby proti dotyčnému obecnímu nařízení byla podána stížnost k okresnímu výboru. Zdejší osadu zastupoval Jan Hanuš čís. 21, Polomy Cyril Dostál čís. 4, Škutinu Jan Šitina čís. 5 a za Lhotu Netřebu vedl spor Josef Pašta čís. 35.

Okresní a zemský výbor dle starého způsobu v Čechách užívaného rozhodl spor ve prospěch strany Mastecké, avšak nejvyšší soud ve Vídni rozhodl ve prospěch strany Lhotecké.

Tímto rozhodnutím byli zdejší osadníci roztrpčeni a pomýšleli na odtržení od Lhoty Netřeby a utvoření vlastní obce. Stalo se, že při nových volbách obecních nebyli voliči ze Lhoty a Netřeby usjednoceni, ale zdejší voliči přičiněním Josefa Klimše st. jenž v těch věcech znalejším a činnějším byl usjednotili se a jednohlasně volili čímž docílili většinu obecního výboru a tudíž zvolen jest starosta v Mastech. Starostem zvolen Josef Klimeš, který pro stáří a slabost zraku úřad odepřel pročež zvolen byl Václav Felcman čís. 34.

Přičiněním starosty Václava Felcmana a tak i radního Josefa Dostála čís. 13 a celého obecního i osadního výboru zdejšího podala osada Masty s Polomy žádost k okresnímu i zemskému výboru o odloučení od obce Lhoty. Přes námitky a nevole Lhoty a Netřeby bylo odloučení uřady povoleno a provedeno s tím rozhodnutím, že si Masty všecky výlohy tím vzešlé zapraví. Byly určeny hranice a u příslušných úřadů se vše uspořádalo. O chudé příslušníky se rozdělili tak, že si každá obec ponechá své rodáky. Rozluka obce stala se v roce 1913 a starostou zvolen Václav Felcman čís. 34.

V druhém roku po utvoření nové obce dne 24. července roku 1914 vypukla válka světová. V něděli téhož dne byla vyhlášena všeobecná mobilisace a nastávajícího dne 25. července narukovali vojíni do 35-ti roků. Ze zdejší obce narukovali s první výzvou Antonín Bartoš čís. 25, Jan Dostál čís. 20, Jan Fiala čís. 17, Josef Drašnar, Josef Žabokrtský čís. 2, Vilém Tomáš čís. 26 a z Polomů Josef Školník čís. 2, Josef Šolín čís. 5, František Linhart a Václav Šmída čís. 3. Dne 21. srpna narukovali Josef Ryšavý čís. 9, Jan Šolín mlynář čís. 1, Jan Netík čís. 23 a František Hanuš čís. 5 povoláni druhou výzvou. Po povolání aktivních vojínů bylo ještě 15 odvodů těch mužů kteří dříve vojáky nebyli od osmnácti až do padesáti let stáři. Ve vsí zůstalo velice málo mužů takže ženy musely hospodařiti a veškeré mužské práce vykonávati. Z obce Masty bylo k vojně povoláno 46 mužů z nichž se pět nevrátilo a sice Josef a Alois Drašnar z č. 14, František Janeček, Vilém Tomáš z čís. 26 a Alois Žabokrtský čís. 2. Nastal všeobecný nedostatek a drahota. Aby životní potřeby vystačily stejnoměrně pro všechny lidi, bylo ustanoveno vše podle lístku za maximální cenu co na jednu osobu jest přípustno. Pro těžce pracující osobu na den 300 gramů obilí a ¾ kg bramborů a více nedostal žádný koupiti, leda proti trestu potajmo, nebo jak se říkalo pod ruku za velkou cenu. I prodávalo a platilo se pod ruku 100 kg pšenice až 800 korun; neboď na lístky nebylo tolik, co člověk k nasycení potřebuje a tak zvláště chudý lid měl na mnoze hlad, takže se požívaly i vařené kopřivy, repa a jíné rostliny a z této podvýživy zmáhaly se nemoce ponejvíce týfus. Ale i jiné potřeby se velice zdražily, jako látky, kůže, železo a vůbec všechno. Kůže na obuv byla zrekvírovaná (zabavena) pro vojsko a pro civilní lid ponecháno jenom malé procento. U nás v létě nosili místo obuvi koženné jenom dřevennou podešev, řemínkami přes vrch nohy sepjatou a jelikož tyto dřeváčky při chůzi klapaly říkalo se jím klapačky. V zimě chodívalo se ve střevicích ze slámy pletených dřevenou podešví. Ve větších městách a v horách bylo nejhůře o živobití, o chleba a mouku. I chodili nakupovati daleko do krajů k hospodářům, do mlýnů a museli mouku mnohem dráže platiti než byla cena maximální. Do zdejší obce chodili mouku a brambory nakupovati až Náchoda, Hronova a celého tamního okolí a na zádech v rancích ponejvíce pěšky domů nosili.

Vláda zavedla rekvisice, t.j. každému hospodáři bylo vypočítáno mnoho-li obilí, bramborů dobytka, sena i másla má erárně odevzdati, začež dle stanovené maximální ceny se mu zaplatilo. Hospodářům pro domácnost a hospodářství, těch životních potřeb bylo ponecháno málo; oni pak přek rekvisicí ukrývali co se ukrýti dalo, aby sobě vypomáhali. Úředním nařízením rekvisiční komise sestávala z obecního starosty, rekvisičního komisaře, četníka a několika vojáků. Tato komise měla práva hospodáři prohlédnouti celé stavení a bylo-li podezření, že jest něco uschováno dala podlahy vytrhati, na půdě všecko přeházeti a venku dobře prohledati a našla-li se někde ukrytá zásoba byla zabavena a dotyčný hospodář zaplatil ještě pokutu. Starostové byli od úřadů přísně vyzíváni, aby úřední rozkazy přesně v obci prováděli, což způsobilo, že mnohý starosta byl od občanů nenáviděn.

Vláda dala sebrati od lidu i s kostelů věci cínové, mosazné, měděné, niklové i aluminiové k válečným účelům. Z kostelů vzaly zvony i zvonec v Mastech na kapličce zrekvírován dne 5. ledna 1917, ve váze 31 kg a obci bylo za něho vyplaceno 124 korun. Zvonek byl z dobrého zvonného materiálu a měl nejjemnější zvuk z okolních zvonů. Přišli dva němci od vojska, a jeden jen něco málo uměl česky, hrubě se ohlásili na obecním úřadě a hned zvonek z věžičky sundali. Dříve však zvoník na rozloučenou ještě naposled zazvonil. Tak bylo i jinde; velké zvony rozbily a po kusech dolů z věží sházely. Avšak tyto zvony Rakousku nepomohly, nýbrž mu odzvonily. V podzimu roku 1918 bylo Rakousko a Německo poraženo a válka světová skončena. Však troufalost Němců ve válce byla veliká; dne 3. září r. 1915 vládním nařízením zakázáno používati národního praporu a nosení trikolór ve slovanských barvách a dne 27. července 1916 zakázáno používati domovských listů bíločervenomodrých a zákaz prodávání zápalek s nálepkou slovanských barev.

Za této světové války bylo z naší obce vyrekvírováno čili nuceně dodáno pro erár 30 krav, 28 volů, 18 býků, 44 jalovic, 20 telat, 6 krmených vepřů a 5 koňů; dále bylo dodáno 110 metr. centů pšenice, 203 žita, 246 ječmene, 137 ovsa, 481 metr. centů bramborů a velké množství sena a slámy.

Na šest válečných půjček bylo upsáno z obce Masty 16.750 korun.

V podzimu roku 1918 řádila nemoc, zvaná španělská chřípka, kteréžto nemoci podlehlo mnoho lidí. V běloújezdecké kolátoře byl ten čas každý den jeden až dva pohřby. Ve zdejší obci zemřelo touto nemocí 5 osob.

Dne 28. října 1918 prohlášena byla česká samostatnost. Až do toho času byla země česká po 300 let pod vládou německých Habsburků v říši rakouské. Poražené Rakousko rozděleno na menší státy. Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko s Podkarpatskou Rusi spojeny v jeden stát republiku československou, s prvním presidentem osvoboditelem T. G. Masarykem.

Po dlouhých útrapách válečných okřálo a zaplesalo srdce každého čecha a vlastence když rozlétla se zpráva, že jest válka skončena a jsme zase samostatni. V naší vísce lid jásal a byl pln radostí.

Revoluční převrat stal se klidný a nekrvavý, neboď němci poražením Německa a Rakouska byli ustrnulí a ustrašení.

Vláda československá dala ve svém státě okolkovati papírové peníze ze státu rakouského, čímž byly peníze od státu rakouského odděleny a přináležely k republice československé. Byl přihlášen veškeren majetek a z něho zaplacená dávka, která činila mnoho procent. Tím stát nabyl majetku a finančně sesílil. Když pak republika měla své vlastní peníze řadila se mezi nejlepší kursy Evropských státu.

Na památku naší samostatnosti zasadil Alois Dostál čís. 33 „Lípu Svobody“ na svém pozemku na rozcestí všeobecně zvaném na „Cimbalku“.

Dlouho po válce byli ceny ve všem vysoké. Hovězí dobytek jelikož byl za války vyrekvírován a v roce zamořen slintavkou a kulhavkou byl velmi drahý. Kráva stála až 15.000 Kč, krmení vepři se platili 1 kg živé váhy až 30 Kč a párek podsvinčat až 1.000 Kč. I pozemky a stavení byly ve velké ceně; jeden korec pole který před válkou stál 500 Kč prodával se po válce za 5.000 až 7.000 Kč. Obilí i všechny plodiny stouply též v ceně. Však i mzda byla veliká. Dělník při hospodářství pracoval-li beze stravy vydělal 25 až 30 Kč denně, řemeslníci počítali též 4 až 6 Kč na hodinu. Tyto vysoké ceny udržely se až do roku 1922 a po té době o více než polovinu veškeré hospodářské živočišné produkty poklesly.

V roce 1919 založen Kroužek divadelních ochotníku ve Lhotě. Jelikož v tamní obci veřejné místnosti neměli požádali divadelní ochotníci ze Lhoty Frant. Felcmana hostinského v Mastech o zapůjčení sálu, kdež postaveno jeviště, ovšem zcela jednoduché poněvadž základního kapitálu nebylo. Avšak téhož roku spojili se ochotníci ze Lhoty s masteckými a hrálo se společně pod názvem Kroužek divadelních ochotníků ze Lhoty-Masty.

V měsíci srpnu téhož roku byly v nově zřízeném státě československém první všeobecné volby do obcí. V obci Mastech za starostu zvolen Frant. Felcman č. 10.

V roce 1920 dne 18. dubna provedeny byly všeobecné volby poslanecké. Ve zdejší obci odevzdáno bylo 101 hlasovacích lístků; a sice 48 za stranu lidovou, 39 za stranu republikánů, 11 hlasů živnostníci, 2 hlasy národní demokraté a 1 hlas národní socialista.

Téhož roku navrátili se ruští legionáři Josef Školník z Polomů čís. 2, a Jan Dostál, který po návratu koupil chalupu čís. 20 v Mastech.

Působením starosty a přispěním pěněžitými obnosy zdejších občanů pořízen byl nový zvonek na kapličku od firmy Winter z Broumova za cenu 1.800 Kč, a dne 11. července t.r. slavnostně vysvěcen a pověšen.

Od srpna až do listopadu řádila ve zdejší obci nemoc u hovězího dobytka zvaná slintavka a kulhavka.

V tomto roku koupili divadelní ochotníci mastečtí společné jeviště od divadelních ochotníků lhoteckých a jelikož byli činnými členy hasičského sboru v Mastech změněn dřívější název na divadelní odbor hasičského sboru v Mastech, který vzal divadlo ve svoji réžii.

15. února při sčítání lidu bylo ve zdejší obci 222 obyvatel a sice 1087 osob pohlaví mužského a 114 osob pohlaví ženského náboženství římsko katolického.

Léta 1921–1922 panovalo velké sucho vždy od měs. května do července takže ani tráva u nás nevyrostla a jetely na štěrkovytých půdách vyschly a vyhynuly, jarní obilniny zakrněly a mnoho klasů suchem ani nevymetalo. Ačkoliv bylo mnoho dobytka ve válce a po válce vyrekvírováno a roku 1920 zamořeno slintavkou a kulhavkou přece jej hospodáři nemohli uživiti. Zrna obilního však bylo tolik, že hladu nebylo.

15. srpna přihnala se veliká bouře od jihozápadu. Při burácení hromů a prudkého deště byl tak velký vítr, že mnoho silných a letitých stromů rozlámal a s kořene vyvrátil.

30. srpna prodáno staré jeviště divadelním ochotníkům do Hlinného za cenu 600 Kč.

22. listopadu prodal zdejší rodák Josef Žabokrtský chalupu číslo 2 v Mastech svému bratru Václavovi a sám koupil rolnickou usedlost od J. Dostála v Roudném.

17. června byl postaven a slavnostně odhalen pomník za kapličkou zdejším vojínů padlých ve světové válce, jejichž jména na desce památníku jsou vyznačena. Deska s vyznačením jmen padlých stála 600 Kč. O založení památníku přičinil se obecní starosta se zastupitelstvem a hasičský sbor.

20. června prodal Karel Linhart svoje hospodářské stavení na Polomech zdejšímu rodáku Ferdinadu Michlovi a sám koupil hospodářské stavení v Roudném. Ferdinand Michl však v roce 1927 zemřel a chalupu od něho koupil František Michl ze Škutiny čís. 1 který jí v roce 1930 předal svému synu Ferdinandu.

16. září provedeny byly všeobecné volby do obcí. Ve zdejší obcí odevzdáno bylo 36 hlasů pro stranu lidovou s pěti mandáty a 52 hlasů pro stranu republikánsko živnostenskou se sedmi mandáty z níž zvolen za starostu Frant. Felcman čís. 10.

1. října koupil sbor dobrovolných hasičů v Mastech nové jeviště které zhotovil Gustav Paleček dekorační malíř v Dobrušce za cenu 2.200 Kč.

15. října koupil Alois Hartman z Polomů čís. 8 rolnickou usedlost čís. 25 v Mastech od Antonína Bartoše t.č. velitele hasičského sboru, který přesídlil do Podbřezí, kdež koupil hospodářské stavení od pí. Novotné.

1. června pořádán sjezd hasičský župy Dobrušské v Mastech. Sjezdu zůčastnilo se 19 přátelských sborů a mnoho obecenstva, takže se sjezd ku vší spokojenosti vydařil.

10. září sjela se velká komise ohledně projektované údolní vodní přehrady u židovského hřbitova na Skalce. Komise tato sestávala ze zástupců: Ministerstva veřejných prací, zemského správního výboru, státního pozemkového úřadu, zemské rady zemědělské, okresní správní komise z Hradce Králové, zastupitelstva okresu opočenského, a zástupců mnoha okolních vesnic. Touto vodní nádrží byla by zdejší obec v dolní části až po kapličku zatopena. Do Mastů přijela výše jmenovaná komise na sedmi automobilech, aby zjistila zdali údolí v němž se obec zdejší nachází jest pro projektovanou nádrž způsobilá.

12. října usneseno obecním zastupitelstvem v Mastech přeložiti posvícení o týden později a sice vždy na tu neděli po sv. Martinu. Pondělní rékvie sloužiti se budou ve zdejší kaply, kdežto do letošního roku sloužily se v kostele běloújezdeckém.

5. dubna zemřel František Žabokrtský dlouholetý obecní strážník ve věku 79 let.

15. listopadu provedeny byly všeobecné volby poslanecké. V naší obci obdrželi 55 hlasů republikáni, 37 hlasů lidovci, 15 živnostníci, 4 čsl. sociální demokraté, 3 národní socialisté, 2 strana práce a 1 hlas německý.

V měsíci červnu ve kterém stále pršelo rozvodnil se Zlatý potok pod obcí protékající do té míry, že z řečiště vystoupil a voda rozlila se po silnici a spojila se struhou u Koblásových. Povodeň tato která trvala několik dnů nadělala velkých škod na břehách a cestách podél potoka se nalézajících.

13. července zavítal do našeho kraje první president republiky Tomáš G. Masaryk. Jeho uvítání v Bílém Újezdě dostavili se takřka všichni občané i se sborem dobrovolných hasičů naší obce, by stařičkému presidentovi a osvoboditeli vzdali společný hold. Milá upomínka na tatíčka Masaryka zůstala každému hluboko v paměti.

? koupil Josef Škoda, rodák z Mělčan hospodářské stavení číslo 27 „na Chlůmku“ po zemřelém Janu Dostálovi.

? rozbořil Alois Hartman z Polomů čís. 8. chalupu čís. 25 v Mastech, kterou koupil od Antonína Bartoše který přesídlel na Skalku.

15. července koupil Vilém Špringr kovodělník z Brocné který pracoval v Porkertově slývárně železa ve Skuhrově nad Bělou hospodářskou usedlost na Polomech čís. 4. od Anny Červínkové. Jmenovaný byl italským legionářem, avšak v roce 1931 zemřel.

16. října provedeny byli všeobecné volby do obcí. U nás obdrželi 41 hlasů lidovci a 69 hlasů strana nepolitická z níž byl zvolen za starostu Josef Michl ml.

V tomto roku bylo velice suché a horké léto. Obilí a slámy narostlo hojnost, zrno jadrné, ale píce pro dobytek velmi málo; jetel na polích a trávy na lukách ve zdejším katastru téměř uschly, takže tlustý dobytek v příštím roce byl velmi drahý, ale obilí téměř o polovinu dřívější ceny pokleslo.

Po horkém a suchém létě nastal dlouhý a velice příznivý podzim, který potrval až do poloviny měsíce prosince. Od vánočních svátků nastoupila zima s celým svým právem. Nastaly kruté mrazy jakých není pamětníka, které se stále stupňovaly, až dne 11tého února dostoupily svého vrcholu.

11. února 1929 bylo u nás 36° Celsia a na českobudějovicku až 43 °C (pod nulou) mrazu. Za těchto krutých mrazů pomrzla skoro všechna polní zvěř i ptactvo které nás přes zimu neopouští. Žalno bylo se podívati na skřehlé zpěváčkové jak přilétají k lidskému obydlí, kde soucitní lidé jim na připravená krmítka podali potraviny a jak stále jich ubývá až ku konci měsíce února kdy již mrazy poněkud polevovaly nepřilétl k mnohému krmítku žádný.

Rodiny které nebyly zásobeny otopem ať již dřívím neb uhlím zakusily též mnoho zimy, neboď v době tak krutých mrazů nebylo uhlí k dostání. Mnozí hospodáři museli i stáje vytápěti, aby dobytek nenachladl a neonemocněl.

Mnoho škody tato krutá zima nadělala v sadech a zahradách. Ve zdejší obci na dvě třetiny ovocných stromů a to ponejvíce ušlechtilých druhů zmrzlo a na jaře uschlo. Koruny vlašských ořechů a třešní pomrzly vesměs. Celé aleje švestkových stromů které se u nás nejvíce pěstují podél silnice a cest též pomrzly, a co neuschlo z jara uschlo druhým rokem.

Velké potíže za této kruté a suché zimy byli při hospodářství s vodou. Prameny ve studních vyschly a kde voda zůstala zase zamrzlo vodovodní vedení takže se voda musela dovážeti v sudech z mlýnské strouhy, doma vypustiti do nádob a uskladniti do teplejší místnosti jako chlévů, světnic a pod. aby se v krátké době neproměnila v led.

1. prosince nastalo splynutí státní správy vykonávané dosud politickými správami a samosprávy representované okresními správními komisemi a zemským výborem a zrušily se dosavadní zastupitelské okresy v Novém Městě nad Metuji a v Opočně. Jmění, fondy, majetková práva a závazky jejich převedly se na jediný zřízený okres se sídlem okresního úřadu v Novém Městě, jehož obvod zaujímá oba dosavadní obvody zrušených zastupitelských okresů. Od tohoto dne vykonává vnitřní správu a práva jež dosud příslušela jednak okresní správě politické v Novém Městě n. Metuji jednak zrušeným zastupitelským okresům okresní úřad v Novém Městě n. Metuji jehož přednostou jest okresní hejtman.

27. října provedeny byly všeobecné volby poslanecké. V Mastech obdrželi 54 hlasů republikáni 49 hl. lidovci, 11 živnostníci, 7 čsl. národní socialisté a 6 hlasů čsl. sociální demokraté.