1. světová válka

Dne 24. července 1914 vypukla 1. světová válka. Byla vyhlášena všeobecná mobilizace a nastávajícího dne 25. července narukovali vojíni do 35-ti let. Ze zdejší obce narukovali s první výzvou Antonín Bartoš čís. 25, Jan Dostál čís. 20, Jan Fiala čís. 17, Josef Drašnar, Josef Žabokrtský čís. 2, Vilém Tomáš čís. 26 a z Polomů Josef Školník čís. 2, Josef Šolín čís. 5, František Linhart a Václav Šmída čís. 3. Dne 21. srpna narukovali Josef Ryšavý čís. 9, Jan Šolín mlynář čís. 1, Jan Netík čís. 23 a František Hanuš čís. 5, povoláni druhou výzvou. Po povolání aktivních vojínů bylo ještě 15 odvodů těch mužů, kteří dříve vojáky nebyli, ve věku osmnáct až padesát let.

Ve vsi zůstalo velice málo mužů, takže vedení hospodářství i mužskou práci musely vykonávat ženy.

Z obce Masty bylo k vojně povoláno 46 mužů, z nichž se pět nevrátilo. Byli to Josef a Alois Drašnar z č. 14, František Janeček, Vilém Tomáš z čís. 26 a Alois Žabokrtský čís. 2.

Nastal všeobecný nedostatek a drahota. Aby vystačily životní potřeby stejnoměrně pro všechny obyvatele, byly zavedeny potravinové lístky s udáním maximálních cen. Těžce pracující osoba měla k dispozici 300 gramů obilí a 3/4 kg bramborů na den a více nebylo možné legálně získat. Pod hrozbou trestu bylo však možné získat některé potraviny "na černo", avšak za podstatně vyšší cenu. Za 100 kg pšenice se tak platilo až 800 korun. Jelikož tyto dávky pro nasycení většiny lidí nestačily, především chudý lid jedl i vařené kopřivy, řepu a další rostliny, díky čemuž se snadno zmáhaly nemoce, nejčastěji tyfus.

Ale i u dalších potřeb došlo k nárůstu cen - látky, kůže, železo atd. Kůže na obuv byla zabavena pro vojsko a pro civilní lid bylo ponecháno jen malé procento. V létě se nosila namísto koženné obuvi jen dřevěnná podešev sepjatá řemínky přes vrch nohy a jelikož tyto dřeváčky při chůzi klapaly, říkalo se jim klapačky. V zimě se chodívalo ve střevících s dřevěnou podešví, pletených ze slámy.

Ve větších městech a na horách se žilo nejhůře. Lidé chodili nakupovat mouku daleko do krajů k hospodářům, do mlýnů a navíc za ni platili podstatně více, než byla maximální cena. Do zdejší obce chodili mouku a brambory nakupovat až Náchoda, Hronova a celého tamního okolí. Domů si zboží nosili na zádech v rancích a ve většině případů pěšky.

Vláda zavedla rekvizice, t.j. každému hospodáři bylo vypočítáno kolik obilí, bramborů dobytka, sena i másla má státu odevzdat, za což mu byla následně vyplacena stanovená maximální cena. Hospodářům by pro domácnost a hospodářství mnoho nezbylo a tak před rekvizicí ukrývali vše, co se dalo. Rekviziční komise sestávala z obecního starosty, rekvizičního komisaře, četníka a několika vojáků. Tato komise měla právo prohlédnout hospodáři celé stavení a bylo-li podezření, že je něco ukryto, směla nechat vytrhat podlahu, přeházet půdu a důkladně prohledat okolí domu. Pokud se někde našly ukryté zásoby, byly zabaveny a dotyčný hospodář zaplatil ještě pokutu.

Starostové byli od úřadů přísně vyzíváni, aby úřední rozkazy prováděli důkladně, za což byl mnohý starosta od občanů nenáviděn.

Za této války bylo z obce vyrekvírováno čili nuceně dodáno pro stát 30 krav, 28 volů, 18 býků, 44 jalovic, 20 telat, 6 krmených vepřů a 5 koňů. Dále bylo dodáno 110 metr. centů pšenice, 203 žita, 246 ječmene, 137 ovsa, 481 metr. centů brambor a velké množství sena a slámy.

Dne 28. října 1918 byla vyhlášena česká samostatnost. Poražené Rakousko bylo rozděleno na menší státy. Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko s Podkarpatskou Rusi byly spojeny v jeden stát, Československou republiku, s prvním presidentem T. G. Masarykem.

Na památku naší samostatnosti zasadil Alois Dostál čís. 33 na svém pozemku na rozcestí "Lípu Svobody".

Ještě dlouho po válce byly ceny veškerého zboží poměrně vysoké. Drahý byl především hovězí dobytek, jelikož jej bylo za války mnoho zabaveno a zbytek byl roku 1920 značně zamořen slintavkou a kulhavkou. Kráva stála až 15.000 Kč, krmení vepři 30 Kč za 1 kg živé váhy a párek podsvinčat stál až 1.000 Kč. I pozemky a stavení byly v ceně. Jeden korec pole, který stál před válkou 500 Kč se po válce prodával za 5.000 až 7.000 Kč. Také obilí a další plodiny stouply v ceně. Vyšší však byly i mzdy. Dělník v hospodářství vydělal beze stravy 25 až 30 Kč denně, řemeslníci si počítali 4 až 6 Kč na hodinu. Tyto vysoké ceny se udržely až do roku 1922, kdy cena veškerých hospodářských produktů poklesla více než o polovinu.