I. vojenské mapování – josefské

I. vojenské mapování, tzv. josefské, se uskutečnilo v letech 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace) v měřítku 1:28800. Polohopisným podkladem byly Müllerovy mapy a Wielandova mapa zvětšené do 1:28800. Mapy nevznikaly na geodetických základech, neexistovala síť pevných bodů, polohopis a terénní reliéf se zakreslovaly hrubým odhadem. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.

Mapování prováděli důstojníci vojenské topografické služby projíždějící krajinu na koni. Současně s kresbou map vznikal vojenský popis území obsahující informace co v mapě nebyly - šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny.

Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod., na některých listech však tato čísla chybí. Obsahuje je však podrobný vojensko-zeměpisný popis, který jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků.

Mapa je jedinečná svou podrobností ale i tím, že zachycuje zdejší území před nástupem průmyslové revoluce.

Nyní se podíváme na jednotlivé obce:

Hroška

Cesty

Na první pohled se zdá, že cesty vedoucí Hroškou jsou zakresleny značně nepřesně. Zakreslíme-li si je však do současné mapy, zjistíme, že tak tehdy opravdu mohly vést. Jestliže půdorys Hrošky zachycený na Stabilním katastru (1840) nedoznal do současnosti velkých změn, vývoj od I. vojenského mapování do roku 1840 charakter vsi zcela proměnil.

Na mapě si lze všimnout dnes neexistující cesty od Trnova na Újezd (jde vlastně o protaženou svrchnickou cestu) přes část obce zvanou Hrad, pokračující po svahu (v místě dnes odtěžené skály u Drahorádů) do údolí a za potokem v místě rekreačního objektu (Šnajdrovi) vystupující na protější svah. Od této cesty severně (směrem na dolejší konec) jsou již jen lesní porosty a nedaleko začínal Ostrovský rybník.

Jinudy vedla i další cesta k Újezdu, od mlýna. Ta se neoddělovala jako nyní od cesty do areálu koupaliště strmou uličkou ve skále směrem k farské mezi, ale vedla o pár desítek metrů dále po proudu potoka, zahradou u Špuláků, odkud vystupovala do mírného svahu a dále přes pole k Újezdu, zhruba rovnoběžně s dnešní farskou mezí.

Avšak i tehdy vedla od mlýna cesta směrem k dnešnímu přírodnímu areálu, tehdy ale již záhy v místech dnešního parčíku před hlavní budovou odbočovala směrem ke stráni, kde protínala potok a vedla dále pod Grulichovou strání směrem k Ještěticím.

Podle mapy i cesta od Trnova nevstupovala do vsi v místě křižovatky se svrchnickou cestou, ale zhruba 100 m blíže do vsi. Zde křížila zmiňovanou svrchnickou cestu a pokračovala přímo dál mírným obloukem až do vyústění na dolenické cestě. Jen pár metrů od tohoto vyústění směrem od vsi vybíhala z dolenické cesty zadní cesta napojující se obloukem na cestu k Ještěticím.

Cesta od Trnova k Ještěticím kolem kaple vedla středem vsi zhruba stejně jako nyní. Po sto metrech z ní též odbočovala dolenická cesta a ve spodní části Hlavatky se napojovala na cestu od Ještětic k Újezdu. Po dalších zhruba sto metrech, v místech před Tomášovými, se k ní přijovala výše zmíněná zadní cesta. Cesta pokračovala přes dnešní sad u bývalé sušky a vyúsťovala na cestu vedoucí podhradím před hospodářským stavením u Hlaváčků. Odtud se vinula polemi a kolem potoka až do Ještětic.

Dnešní hlavní cesta od Ještětic, vedoucí středem vsi, končila napojením na svrchnickou cestu (jak bylo zmíněno, tehdejší cesta od k Újezdu byla v podstatě pokračováním svrchnické cesty). Lze-li věřit proporcím, byla od dnešní trasy mírně odloněná, takže vyúsťovala na dvoře před Takáčovými.

Cesta vedoucí podhradím lemovala od mlýna koryto potoka a v místech před Grimovými jej křížila. Křížila i blízkou cestu k Újezdu, aby pokračovala přímo údolím a následně se obloukem za Lingrovými stočila k Újezdu.

Dnes již zcela zaniklá cesta vedla též zhruba od sadu u Takáčových šikmo z kopce dolů směrem k Ostrovu, do polí, až ke břehu Ostrovského rybníka.

Největší záhadou zůstává těžko rozluštitelná oblast v místech dnešních Bartáků, Špatenků/Cvejnů a Krobů. Na mapě se zde totiž vyskytuje hnědá čára, snad i s příměsí modré, která se dále rozdvojuje. To by značilo, že tudy mohla vést kromě cesty i nějaká strouha. Tomu nasvědčuje kromě barvy i částečně klikatý průběh a též to, že jedna z čar ústí až do rybníka. Jak by se ale dostala voda do této výše je záhadou. Snad by to mohlo být pokračování náhonu od mlýna. V mapě však žádná spojovací linka zakreslena není. Ještě divočejší varianta je, že šlo o uměle vytvořený příkop, snad pro ochranu zdejší tvrze, který byl později zavežen. To částečně podporuje katastrální mapa z roku 1840, kde se v těchto místech mírný oblouk koryta potoka až nepřirozeně příkře odklání stranou. Jako kdyby zde kdysi oblouk pokračoval. Bez důkladnějšího průzkumu, zda je v těchto místech původní skála či navážka, nelze však učinit žádné závěry.

Potok

Potok do vsi vtékal od jihu již jako dvě ramena. První tvořilo náhon pro zdejší mlýn, druhé se klikatilo údolím za dnešním areálem koupaliště. Pod mlýnem se obě ramena spojovala a již společně křížila cestu od mlýna k Újezdu. V těchto místech bylo koryto blíže svahu než nyní, avšak již za cestou se potok stáčel a dále vedlo koryto zhruba jako dnes. Od Grimů se potok mírně stáčel, nejprve zkřížil cestu vedoucí podhradím, a následně i cestu k Újezdu. Za ní se příkře stočil a pokračoval v místech dnešní cesty od konzumu na rozcestí a dále k Felcmanovým, kde vtékal do Ostrovského rybníka. Pokud se potok rozdělil na dvě větve, druhá pokračovala od dnešních Bartáků přes Špatenkovo stavení a obloukem polemi do rybníka. Zdejší část vsi tehdy samozřejmě obydlena nebyla.
Zajímavé je také to, že na mapě není zachycen náhon vedoucí do ostrovského dvora. To svědčí o tom, že vznikl mnohem později, než se předpokládalo – patrně až po vysušení Ostrovského rybníka na počátku 19. století.

Rybník

Zakreslení hranic rybníka je patrně značně nepřesné. Pokud se vodní plocha zakreslí dle současných vrstevnic, výsledek je zcela odlišný od zakreslené situace. Deformované jsou pravděpodobně i proporce v jeho okolí a to patrně v důsledku obtížného vyměřování v místech tohoto umělého jezera.

Zeleň

V Hrošce bylo v těchto dobách mnohem více zeleně než dnes. Prakticky celá oblast dnešní vsi od původní cesty k Újezdu byla pokryta lesním porostem, který zasahoval až k rybníku. Pás zeleně se táhl i středem obce a malý ostrůvek byl i nad Špulákovými.

Obydlí

Hroška byla obydlena především v horní části vsi – od křižovatky cest od Svrchnice a Trnova v prostoru od jihu k východu podél zdejších cest. Neobydlen byl prostor Hlavatky, Hradu i Pádolí (v těchto místech byl lesní porost). Jen několik domů stálo v Podhradí – je zřejmé, že tehdy nebyla opuka vytěžena zdaleka tak jak dnes – už vzhledem k tomu, že tímto prostorem procházela cesta k Újezdu. Severní část vsi nebyla obydlena vůbec.

Ovčín

Tehdy zde ještě žádný Ovčín nestál. Podle dostupných informací vznikl někdy v 80. letech 18. století. Stodola byla postavena roku 1834.

Zajímavé je však množství i poloha zdejších rybníků. Dolní i Horní Křesina jsou rybníky poměrně známé. Zato o třech dalších historie mlčí. První se nacházel u dnešní hospodářské usedlosti za cestou k Houdkovicím. Jeho název zněl snad Bukáček (Bugatschek). Terén v těchto místech i zákres na mapě napovídají, že původně vedla cesta, která byla zároveň hrází rybníka, od Houdkovic přímo, tedy těsně podél zmíněné usedlosti. Teprve v místě dnešní křižovatky s cestou na Byzhradec se vyrovnala a dále pokračovala na Hrošku dodnes částečně zachovanou cestou přes Šibeničník.

Další rybník ležel o několik desítek metrů výše proti proudu tehdy zde tekoucí strouhy a jmenoval se snad Čtvrť (Twrt). Právě jméno rybníka Čtvrť se totiž vyskytuje v souvislosti s prodejem Ostrova a Hrošky Matyáši Dobešovi z Olbramovic roku 1567, takže je možné, že se jednalo o tento rybník.

Nejvýše proti proudu byl třetí rybník se známým názvem Buchta. Ležel však zcela jinde než dnešní Buchta. Na jejím současném místě je jen louka či pole a není zde zachycen ani žádný pramen, který by případný rybník napájel.

Za povšimnutí stojí ještě cesta z Trnova do Byzhradce. Ta směřuje k Dolní Křesině přímo od Trnova, nikoliv tedy obloukem. Celý tento prostor je pokryt velkým hustým lesem. Do této skutečnosti příliš nezapadá příběh o původu kamenného kříže. Jelikož mapa zachycuje situaci okolo roku 1765, lze předpokládat, že i v roce 1728, kdy zde měl při projížďce na koni po zdejších polích tragicky zachynout tehdejší správce Ostrova, tu tento les byl a samozřejmě i cesta. Současná poloha kříže odpovídá místu v hustém lese.

Tato cesta míjela Dolní Křesinu a z cesty k Hrošce odbočovala k Byzhradci zhruba o sto metrů dále než dnes. U této křižovatky je v mapě zakreslen dřevěný kříž. Cesta pokračovala téměř rovnoběžně s dnešní cestou k Byzhradci a na kopci se napojovala na svrchnickou cestu.

Výzva: Pokud jste nabyli dojmu, že některé domněnky jsou zcela zcestné a matoucí, neváhejte a ozvěte se. Vítáme jakoukoliv pomoc s bližším rozborem situace dalšího bezprostředního okolí. Pro studium je autor ochoten poskytnout digitální data o vysokém rozlišení kompletní mapové sekce č. 97 (formát .TIFF - 55 MB).

Zdroj mapových podkladů:

© 1st Military Survey, Section No. 97, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Geoinformatics Laboratory, University of J.E.Purkyne – http://www.geolab.cz
© Ministry of Environment of Czech Republic – http://www.env.cz

ZPĚT na Historické mapy