Bílý Újezd (lid. Ovězd, v Ovězdě, do Ovězda, ovězdeckej), ves 8 km jv. od Opočna: 1369– ok. 1405 decan. Dobrusc.: Vgezd, RDP. 95; 1654 Augezd (pan. Černíkovice), BR. 12/1040; 1790 Hft Reichenau: Weisz-Augezd, Byly Augezd von 43 N., Schal. XV, 196.
Újezd, stč. poznamenání kusu země, jež se rovná asi pojmu velkostatek. Kdykoliv od knížete někomu kus země vyklučené s rolemi, lukami, pastvinami a okolními lesy darován, nařízeno několik pánů, aby jedouce okolo stanovili hranice. Cokoliv ujezdili, nazývalo se újezdem. Tak i mnohdy vesnice na témž statku založená nazývána (Sedl. MSl. 918). [Srov. Miklosich, ON. aus Appel. 252: circuitus, ambitus, Grenzzeichen, Feldzeichen, Grenzumritt im Sinne einer Besitzergreifung.]
Jak získala obec přívlastek Bílý vypráví tato pověst.
Snad každý si název této vísky spojuje s nepříliš vzhledným zavalitým tlustokožcem - hrochem obojživelným (Hippopotamus amphibius). Tuto spojitost je však nutné rozhodně odmítnout. České jméno dal totiž tomuto zvířeti teprve až v první polovině z 19. století autor české přírodovědecké terminologie Jan Svatopluk Presl, snad na základě charakteristického hrošího chrčení. První písemná zmínka, kde je název vsi doložen, však pochází již z roku 1362.
Antonín Profous ve svém díle Místní jména v Čechách vysvětluje původ názvu následovně:
Hroška (lid. v Hrošce, do Hrošky, Hrošák, hrošeckej), ves 7½ km jv. od Opočna: 1362 ad. present. Johannis de Skuhrow et Johannis de Hroska dicti Skalca ad E. in Vgezd, exec. decanus Dobruscensis, LC. I, 184; 1388 in villa Podbrziezy Cztiborko decessit, ... habuit in Tyrnowie et in Hrosscouiczich (!), proclam. in Grecz, AČ. 31/1228 č. 41; 1408 Diuissius, cliens de Hroska, SA. VI, 341; 1636 sídlo rytířské Czernikowicze a k tomu od starodávna přináležející vesnice ... Biczhradecz, Hrosska, Raudney, DZ. 145 K 18; 1654 Hroska (pan. Černíkovice), BR. 12/1039; 1790 Hroschka, Schaller XV, 196; 1836 Hroschka (Hrosska), Sommer IV, 256.
Jako dvorce a vily u Prahy mají často jména, jež byla utvořena příponou -ka z příjm., na př. Kajetánka, Perníkářka, Hanspaulka a p., tak i naše jm. Hroška vzniklo příponou -ka z příjm. Hroch (Bohunco vel Hroch, RB. IV r. 1346; Jan Hroch, Běl. 1475; ve vsi Čánce u Opočna byl v l. 1798–1828 rychtářem Jiří Hroch z č. 36, v. Flesar, Opočno 238), takže jm. Hroška znamenalo pův. Hrochova, t. ves, nebo Hrochův, t. dvorec.
Příjm. Hroch bylo dosud vykládáno dvojím způsobem:
- Jm. Hroch byl domácký tvar k os. jm. Hrozňata jako Mach k Matěj, Vach k Václav, brach k bratr, hoch k holec a p., srov. NŘ. II r. 1919, str. 256.
- Jiný výklad podal Sedláček (v. Sbor. filolog. VII r. 1922 str. 49): Vladykové z Rochova byli v držení vsi Rochova a podle toho si obrali tak zvaný mluvící znak, t. rocha (figurku šachovou), a podrželi jej až do svého vymření. Odtud se některým říkalo Hroch anebo Hrach, jako na př. r. 1413 Václav a r. 1419 Hašek. Ten ještě l. 1433 slove Hroch (RT. II, 243).
Úvodní část obsahuje ukázky historických proměn názvu včetně uvedení zdrojů. Je patrné, že až na údaj z roku 1388 (~ v Hroškovicích) byla základní kostra slova neměnná, lišil se pouze zápis písmena š. Nejstarší tvary však naznačují, že název mohl být původně Hroska, který se na Hroška změnil až později, snad kvůli snazší výslovnosti. V takovém případě by však původ slova neodpovídal naznačené teorii, která se však v současnosti jeví jako nejpravděpodobnější. Vychází z osobního jména či příjmení Hroch, tvar Hroška má pak význam Hrochův, tedy dvůr, jeho ves či sídlo.
Za zmínku stojí, že se zkracováním z původního Hroznata na Hroch se lze v písemných pramenech setkat až zhruba od druhé poloviny 14. století. Mimochodem, mužské jméno Hroznata je překladem latinské podoby jména Metoděj (Metudius, metus = hrůza). Jeho nositelem byl mimo jiné i jeden z kolonizátorů, který v průběhu 13. století působil na středním toku řeky Zdobnice (kanovník Hroznata z Úžic).
Masty (v Mastech), ves nad Zlatým potokem 8½ km vjv. od Opočna: 1544 (1497) w Richnowie hrad – – Tisowecz –, Swinna ves – Mastij ves, DZ. 6 B 15; 1543 Johanka z Rychnova děd. své v Mastech tři dy km. a mlýn prodala, DZ. 4 (Vavr.), 97 č. 251; 1558 město Solniczy – ves Augezd – ves Masty – ves celou Broczne, DZ. 53 G 26; 1576 město Solnicze – ves Augezd – ves Mastij – ves Broczna, DZ. 63 J 7; 1610 na tvrzi Skalcze – na vsi celé Netrzebie – na vsi Mastech, DZ. 135 F 9; 1654 Masti ves (pan. Skalka), Mastj, BR. 13/1378 a 1396; 1790 Hft Reichenau: Masti von 20 N., wovon 1 nach Skalka gehört, Schal. XV, 196; 1836 Mastj Df ½ St. nö. von Weiß-Augezd hoch liegend, Som. IV, 256; úř. 1854 Masti.
Prvotní jm. Masti = lidé rodiny Mastovy (z příjm. Mast, srov. příjm. Máslo). Podle pomnožných MJ. na -y dostalo toto MJ. tvar Masty.
Ostrov (lid. Vostrov), dvůr mezi dvěma potoky (m. o. Hroška) 6½ km jv. od Opočna: 1450, 18. Febr., rukojmě J. Dietě z Veselice, Arnošt z Ostrova, Hynek z Rychmberka, Sedl. z A. kapit. vratisl.; 1487 Tobiáš z Skalky na Ostrově, AČ. 5/536; 1790 Hft Reichenau: Wostrow von 3 N. mit einem Mhfe liegt an einem groszen Teiche, Schal. XV, 196.
Polom (lid. ty Polomy, v Polomech i v Polomu, do Polomu, polomskej), víska u lesů (m. o. Masty) 9½ km vých. od Opočna: 1836 Hft Cernikowitz: Mastj ... Netřeba ... Polom, Dfch. von 7 H. n mit 51 E. ¼ St. ö. von Netřeba im Thale liegend, Som. IV, 256; 1895 Polomy, Polom, Ktš. 1045.
V těchto jménech splynula jména dvojího původu:
- Novější jména vznikla z app. polom, -u, m. ‘polámání, zvyvracení stromů v lese (sněhem, ledem, větrem) ... polámané stromy, les větrem pokácený’ (Přír. sl. akad., Kott t.).
- Stará jména měla pův. tvar Polomie > Polomí = místo po lomu, t. j. na lomu, v l. (stč. lom, -u, m. ‘praskot, boj ... kamenný lom, Steinbruch’, Geb. Sl. stč. II, 265). Tato jména přešla od vz. znamení ke vz. dlaň jako jm. Meziřiečie > Meziříčí a lid. Mezříč, Pořiečie > Poříčí a lid. Poříč, Podolí i Podol a j.
Roudné (lid. ten Roudnej, v Roudným, do Roudnýho, roudenckej), ves nad vrchoviskem potoka (m. o. Bílý Újezd) 9 km vjv. od Opočna: 1636 statek Czernikowicze ... k tomu přináležející vesnice ... Hrosska, Raudney, DZ. 145 K 18; 1654 Raudneg (pan. Černíkovice v r. Hradec.), BR. 12/1040; 1848 pan. Rychnov a Černikovice; Raudné, PalP. 151.
Tato adj. MJ. měnila rod podle toho, co si k nim domýšleli: roudný, t. vrch, les, potok; roudná, t. voda n. hora; roudné, t. místo. To adj. bylo utvořeno k subst. ruda a podle toho má i různé významy.
Letopočet prvního dokladu názvu potvrzuje, že zdejší ložisko rudy bylo známé dávno před jeho masivní těžbou v 19. století.
Skutina (lid. ta Škutina, ve Škutině, do Škutiny, škutinskej), skup. chalup nad Zlatým potokem (m. o. Lhota) 9 km vých. od Opočna: 1836 Hft Černikowitz: Skutina, Dfch. von 4 H. mit 22 E., ½ St. nnö. von Dobrey, auf der Anhöhe, Som. IV, 257; 1848 Škutina, PalP. 151; úř. 1854 Skutina.
Toto MJ. bylo pův. příjmení tamního usedlíka, srov. příjm. Skutina a hojněji Škutina v Adr.! Toto příjm. vzniklo z ap. škutina, -y, f. (na Mor. i Slovensku) = štětina ... pačesy ... nadávka rozpustilým hochům a děvčatům (Jg. IV, 476 a Kott III, 902).
Jan Tošovský, 2008
Profous A.: Místní jména
v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H, Česká akademie
věd a umění. Praha 1947.
Profous A.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní
význam a změny. Díl II. Ch-L, Česká akademie věd a umění. Praha 1949.
Profous A.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny.
Díl III. M-Ř, Česká akademie věd a umění. Praha 1951.
Profous A., Svoboda J.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam
a změny. Díl IV. S-Ž, Československá akademie věd. Praha 1957.
Svoboda J., Šmilauer Vl.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam
a změny. Díl V. Dodatky, Československá akademie věd. Praha 1960.