Vsi mívaly ve starých dobách podle emfyteutického německého práva nižší samosprávu, kterou vykonával rychtář.
Rychtáři jako místní vykonavatelé rozkazů panstva a jako hlavy obce bývali obvykle dosazováni pány (panskou kanceláří), ale v některých vsích bývalo také rychtářství dědičné. Na dědičné rychtě dědili rychtářský úřad synové po otci i s ostatními výsadami rychtářskými. Bílý Újezd měl však rychtáře sázené, t.j. dosazované panským úřadem. Rychtáři bývali dosazováni na jeden rok. Doba úřadu se jim počítala ode dne dosazení. Každoroční sázení rychtářů nevylučovalo však opětné dosazení téhož rychtáře, takže rychtář, který se líbil vrchnostenskému úřadu, zastával tuto povinnost třeba až do své smrti.
Rychtář měl jednoho nebo dva pomocníky. Ti se nazývali konšelé. Kromě nich měl ještě obecníka. Ti všichni byli jmenováni přísedícími a jejich povinností bylo podporovati rychtáře v jeho úřadě. Kromě přísedících mu pomáhali ještě starší či přísežní zkušení sousedé. Ti se od století 14. nazývali kmeti. V tomto úřadu kmetském se postupně vystřídali všichni hospodáři ve vsi. Proto se v pozdějších dobách nazývali všichni starší sousedé kmety. Z toho pak vzniklo pro jejich grunty pojmenování kmetcí dvory. Pojmenování kmet pro starší sousedy vydrželo až do století 17.
Všechny důležité listiny podepisoval rychtář a konšelé. Ti také vyjednávali a smlouvali se s vrchností, ručili za řádné plnění povinností sousedů vůči pánovi, ale ručili i za pořádek v obci a bděli nad právy a výsadami obce, jestliže obec nějaké výsady měla.
Funkce vesnické samosprávy se dědila na politickou, soudní, berní, policejní a hospodářskou.
V politickém ohledu všímala si správa obce pořádku ve vsi. Sem patřila i povinnost dbáti toho, aby byly správně plněny veřejné povinnosti obce jako součástky panství (dominie) i státu, což zahrnovalo i starost o to, aby se sousedé neprohřešovali proti povinné úctě a vážnosti k pánovi, státu a církvi a aby se nečinilo nic ke škodě obce, dominia a státu.
V ohledu soudním svolával rychtář vesnické soudy a řídil je spolu s konšely. Tyto soudy ukládaly také pokuty za různá provinění. Pokuty vybíral rychtář. Na vesnických soudech se projednávaly spory, týkající se majetku sousedů, na př. dluhy, spory o škody na poli, v zahradách, na dobytku, zničení nebo poboření plotů, přeorání mezí, spory o dříví v lese a pod. Také do jejich pravomoci spadaly pohany, na př. nadávky veřejně pronesené a smiřovali se rozvadění sousedé. Bylo-li poddanému ublíženo, nesměl si sám sjednávati spravedlnost, ale také nebyl povinen žalovati. Bylo mu zakázáno jíti na panskou kancelář se žalobou, jestliže tato žaloba patřila pravomoci vesnického soudu. Učinil-li tak přesto, byl sám trestán.
Ve vsi se konalo zasedání místního rychtářského soudu prostě. Byl-li žalován dlužník pro neplacení, povolal jej rychtář k jednání. Přiznal-li dlužník svůj dluh, bylo mu nařízeno, že musí svůj dluh zaplatiti do dvou neděl nebo požádati svého věřitele o odklad. Horší bylo, když se dlužník k dluhu nepřiznal. Tu svolal rychtář na určitý den konšele, případně starší obce a obě strany, případně svědky. Potom přísedící soudu rozhodovali, na čí straně je právo. Žaloval-li někdo na souseda, že mu způsobil hmotnou škodu, musil provésti důkaz pravdy. Původce škody musil ji zaplatiti a býval při tom často trestán vězením – seděním v obecní šatlavě. Žaloval-li kdo, že byl úmyslně zraněn, rozhodoval nejprve rychtář, jaké je ono zranění, jestli patří ještě do jeho pravomoci, či má-li býti vinník pohnán před panský soud. Byl-li sám na pochybách, měl žádati o radu na panské kanceláři.
Nejhorší spory bývaly o hranice neboli meze. Soudu potom předcházel t. zv. výchoz na hranice. Výchozu čili ohledání místa zúčastnili se kromě rychtáře, konšelů a obou sporných stran také starší příslušníci obce jako svědkové o stavu hranic podle svých pamětí. Na základě jejich výpovědí byla sestavena t. zv. smluvčí výpověď a bylo rozhodnuto, mají-li býti hranice upraveny nebo zachovány. Tomuto rozhodnutí se musily sporné strany podříditi, jinak se vydávaly v nebezpečí, že budou trestány. Takové spory o meze byly ve vsi nejčastější. Proto se jim předcházelo každoročními pravidelnými „výchozy na hranice“. Těch se povinně účastnila celá obec a všechna mužská mládež. Při těchto výchozech se prohlížely všechny meze v okolí vsi, aby byla ověřena jejich správnost a aby si účastníci zapamatovali stav a polohu mezí. Výchozy takové konaly se obyčejně po sv. Duchu, kdy bylo ještě málo práce v polích.
Stalo-li se, že hospodář přistihl na svém poli nebo zahradě cizí dobytek, zahnal ho k rychtáři. Ten s konšely musil ihned zjistiti škodu. Pak byl volán majitel dobytka a byl vyzván, aby škodu nahradil. Kromě toho musil ještě zaplatiti t. zv. zárožné. Nechtěl-li zaplatit, byla mu přidána ještě pokuta navíc.
Žaloval-li kdo u rychtáře, že se mu stala pohana, musil provésti důkaz o tom. Žalovaný pak měl podati důkaz o pravdivosti toho, co o žalobníku prohlásil. Jestliže se mu důkaz pravdy nepodařil, musil veřejně odprosit a ještě zaplatiti pokutu.
K důležitým úkonům rychtářovým patřilo projednávání věcí dědických. Když ve vsi někdo zemřel, kdo měl majetek a nedospělé děti, bylo povinností rychtáře, aby se postaral o to, aby nikdo z pozůstalosti nic nevzal. Oznámil také úmrtí panské kanceláři. Potom vyjednal, kdy se bude konati ohledání a oceňování statků i svršků po zemřelém. Do toho dne musil také rychtář zjistiti pohledávky, které měl nebožtík za dlužníky. Když zemřelý učinil za živa ústní prohlášení o tom co a jak má býti zařízeno po jeho smrti (ovšem před rychtářem nebo konšely), musil rychtář takové ústní prohlášení sepsati. V ustanovený den se tento spis nebo psaná závěť nebožtíkova ohlásily dědicům. Současně se ohlašovala velikost zanechaného jmění, v čem toto jmění pozůstává a byly stanoveny dědické podíly. Podobně bylo postupováno, když se chtěla vdova znovu provdati, ale byly tu nedospělé děti a když se její druhý manžel chtěl státi hospodářem.
Rychtář a konšelé také sjednávali právní smlouvy mezi příbuznými.
Při prodeji nebo koupi hospodářství v obci uváděl rychtář stranu kupující i prodávající k vrchnostenskému úřadu, aby trhová smlouva byla zapsána do pozemkových knih (Gruntbuchu) a také zápis podepisoval.
Pro soudní jednání v obci vydávaly se instrukce a pro výpočet trestů a pokut sazebníky. Pokuty ukládané rychtářem připadly ve prospěch obce a musily se zaplatit hned. Rychtář však mohl povolit odklad placení. Z některých pokut dostal část obnosu také rychtář.
Stávalo se také, že některý spor rozhodl rychtář spravedlivě, ale strany se svářely dál. Pak byly trestány. Když se některá ze sporných stran domnívala, že rychtářský rozsudek byl stranický, měla právo odvolati se k panskému soudu nebo podati žalobu na rychtáře a konšely. Tresty odsouzených byly v tom případě větší.
Celá obec bývala svolávána k t. zv. zahájeným soudům, na nichž se jednalo o větších věcech správních nebo sporných, které se týkaly na př. změn v držení gruntů, vyplácení podílů dětem za živa majitele, podílů provdaným dcerám nebo sestrám, dědických podílů vdov a sirotků, prodej majetku synovi, příbuzným, domácím, t.j. občanům z téže vsi a zvláště pak při prodeji hospodářství cizímu (z jiné obce). Zahájené soudy řídil rovněž rychtář s konšely.
Jednou za rok se scházel veliký či obecný soud. Bývalo to v době, kdy nebylo polních prací, obyčejně po Novém roce nebo brzy na jaře, někdy také v pozdním podzimku. Svolával se čtrnáct dní předem a všichni sousedé byli povinni se ho zúčastniti. Jeho předsedou byl pán nebo, což bylo častější, jeho zástupce. Při něm býval uváděn v úřad nový rychtář a konšelé, byl poddaným čten t. zv. poddanský řád a jeho doplňky, vracely se sirotčí peníze, odváděly se splátky gruntovních poplatků („kladly se gruntovní peníze“) a splátky na trhové sumy. Na něm byly přednášeny žaloby na staré rychtáře a konšele, ale i na sousedy, kteří nechtěli uznávati pořádek v obci a dávali svým jednáním pohoršlivý příklad.
Berní pravomoc rychtáře záležela v tom, že vybíral veškeré platy od poddaných ve své vsi, které se odváděly pánovi nebo zemi (peněžité i naturální). Dvakráte za rok (o sv. Jiří a o sv. Havlu) vybíral gruntovní úrok, platy za robotu, domovní úrok, ospy pak o sv. Martinu. Kdo nezaplatil, byl pokutován. Splátky zapisoval pro každého poddaného do seznamů zápisů a potom vše odváděl do panské kanceláře. Pro stát vybíral správní berně, na vojenskou hotovost, poplatky z hospodářských plodin a dobytka a td.
Policejní pravomoc rychtářova záležela v tom, že měl dbáti osobní i majetkové bezpečnosti všech občanů ve své vsi, jakož i bezpečnosti požární a zdravotní. Měl míti na starosti i dohled mravní. Do těchto jeho povinností (podle rychtářských nařízení) patřil dohled na stavební stav všech hospodářství, zvláště střech, vrat a plotů, uvnitř pak hospodářství měl dbáti na bezpečnost ohnišť a komínů, ba dokonce dozírati, aby se opatrně zacházelo s ohněm i světlem.
Měl však ještě řadu jiných povinností, jako dozírati, aby se konopí a len nesušilo ve světnicích, měl dozírati na orbu, jestli se provádí dobře a včas, zda se málo neosívá, nebo zda se nedovoluje cizím osobám přisívání. Neměl dovolovati, aby se prodávaly plodiny a dobytek cizím lidem a překupníkům, měl míti v patrnosti, aby se v krčmě neprodávalo cizí pivo nebo kořalka (než toliko panská) nebo zda se dokonce v obci tyto nápoje neoprávněně nevaří. Měl dbáti, aby se v obci nekupovalo cizí maso (ať veřejně nebo pokoutně), aby sousedé mleli jen v přiděleném mlýně a jestli se v něm neděje škoda poddanému lidu. Měl dozírati, aby se ve vsi nezdržovala cizí čeládka nebo dokonce podezřelé osoby. Měl se starati o to, aby na robotu nebyly posílány mladší děti než bylo dovoleno (pod 9 let). Měl dozírati, aby na jaře byly vyčištěny všechny strouhy. Měl dohlížeti, aby se nelovilo na území vsi. Ještě absurdnější byla jeho povinnost přesvědčovati se, zda snad sousedé nevysedávají v krčmě ve všední dny, zda nehrají v karty nebo kostky o peníze (nebo o pivo), zda chodí sousedé s rodinou i čeládkou do kostela, ba dokonce jestli neklejí, nezlořečí nebo nevedou oplzlé řeči.
Rychtář byl také správcem obecného majetku, protože byl vykonavatelem hospodářské pravomoci. Hospodářským majetkem obce byla obecní půda (občina), zvaná také rustikální půda; někde také patřily obci krčmy (u nás byla krčma panská), pazderny, rybníky a pod. Dále to byla náves, průhony, pastviny, lesy, hliniště, lomy a také veřejné cesty. Obecní schůze rozhodovaly pak o nákladu na udržování obecního majetku a úhrada se získávala z příjmů a pokut. O pokutách jsme se již zmínili, ale zde stůjž ještě, že pokuty se platily i za přestupky proti obecnímu řádu, za neopatrné zacházení se světlem, za zneužití obecní půdy, za jízdu přes cizí majetek, z neúčast na obecní schůzi nebo na výročním výchozu (ke shlédnutí hranic, t.j. mezí), za přijetí cizího příslušníka do podruží bez vědomí a souhlasu rychtářova. Obci se platil nájem z obecních pozemků, z krčmy (byla-li majetkem obecním), za použití hlinišť, pískoven nebo lomů.
Obecní schůze svolával rychtář a všichni sousedé se musili zúčastniti. Na nich se projednávaly a oznamovaly věci týkající se jednotlivých hospodářství, které patřily do společného zájmu (na př. spory mezi sousedy o hranice, pořádání sousedského majetku a pod.). Při prodeji statku oznamoval na nich prodávající, zač statek prodává, výši závdavku, kolik bude dlužník platiti v roky i kolik se skládá na litkup (zapití). Před celou obcí byly přidělovány dospělým dětem na ně připadající části statku nebo jim byly odevzdávány peněžité podíly ze statku. Na schůzích prohlašoval (veřejně) poručník, že bude řádně opatrovati sirotčí jmění a na nich byl také propouštěn ze svého závazku. Na těchto schůzích sousedů byli přijímáni do obce noví příslušníci. Rozhodovalo se tu také o provádění společné roboty. Protože na těchto schůzích se povinně scházeli všichni sousedé v obci, byly konány obyčejně v největší místnosti ve vsi. A takovouto místností se obvykle honosívala toliko krčma, která mívala šenkovnu nebo i sál větší než školní třídy tehdejších školních budov. Proto byly tyto schůze konány v krčmě.
Při výročních schůzích, kdy za přítomnosti pána nebo jeho zástupce byl dosazován rychtář a konšelé, slibovali tito noví funkcionáři své vrchnosti, že budou vykonávati svůj úřad nestranně a přísně. Jejich funkce byla čestná a proto nesměli za výkon své moci přijímati ani darů ani úplatků. Trestné však při funkci rychtářské bylo, jestliže svolával rychtář příliš často schůze. Byl-li však rychtář a konšelé příliš benevolentní a shovívaví, bývali panskou kanceláří pokutováni. Za tuto vlastnost býval (sázený) rychtář zbaven úřadu právě tak jako za nedostatečné vykonávání svého úřadu.
Při dosazení nového rychtáře přijímal tento z rukou pána (nebo jeho zástupce) viditelný odznak rychtářské moci, rychtářské právo. Toto rychtářské právo leželo na stole před rychtářem při každé schůzi. Nastupoval-li na panství nový majitel, sešli se rychtáři z celého panství se svými „právy“ a předali je novému pánovi, který je obyčejně zase rychtářům vrátil na znamení, že je ponechává nadále v jejich úřadu. Toto rychtářské právo posílal rychtář po sousedech jako pozvánku na obecní schůzi.[98]
Staré rychtářské právo bíloújezdecké.
Detail rychtářského práva.
Jak bylo výše podotknuto, byl úřad rychtářský úřadem čestným, což znamenalo, že rychtář nebyl za výkon svého úřadu honorován. Pán mu pouze poskytoval některé výhody. Rychtáři patřívala obyčejně nějaká část pokut (jedna třetina).[99]
Nejlepším záznamem o pravomoci rychtářů je „zřízení“ pana Vojtěcha z Pernštejna z r. 1525, na němž se ani v pozdějších dobách mnoho nezměnilo. Proto nebude na škodu, jestliže toto „zřízení“ převedeme do dnešní češtiny a zhuštěně uvedeme. Stojí v něm asi toto: „Všichni svobodní i poddaní lidé v obci mají býti svého rychtáře poslušni. Každý musí poslechnouti, jestliže něco nařídí. Kdyby někdo neuposlechl, nařídí rychtář některému sousedu, aby neposlušníka dovedl „před purkrabího“ (na panskou kancelář). Kdyby se určený průvodce zdráhal uposlechnouti a viníka nepřivedl, má býti také potrestán pro neposlušnost. Rychtář má býti vždy spravedlivý, nesmí lidem křivditi ani komukoliv nadržovati. Má na všecky sousedy dozírati, aby měli svá stavení v pořádku, aby řádně obdělávali půdu a ji osívali. Nepořádků, zvláště v krčmách, nesmí trpěti. Nesmí svolávati často obecní hromady, zvláště je-li sám krčmářem, aby se mu nemohlo vytýkati, že to dělá pro svůj krčemný užitek. Pro svou vrchnost vybírá všechny poplatky a včas je odvádí na panskou kancelář důchodnímu písaři. Rychtář dá také předvésti na kancelář toho, kdo by nechtěl platiti berně ať z nedbalosti nebo svévole, kdyby se ještě rychtáři protivil. Nařízení panské kanceláře provede rychtář včas a nic nezanedbá. Kdyby však rychtář něco zanedbal nebo úmyslně neudělal, má být přísně potrestán a s ním i konšelé. Rychtář musí pozor míti a dobře uvážiti, než s něčím přijde na panskou kancelář, aby zbytečně neobtěžoval tamní úředníky.
Postavení rychtářů bývalo však málo záviděníhodným úřadem. Vrchnostenské úřady jim často ukládaly zásahy do práv poddaných, jichž sami byly nositeli. Tak se rychtáři dostávali nezřídka do sporu s oběma stranami, v mnoha případech se stali mluvčími a přirozenými vůdci poddaných v jejich sporech s vrchností, ba i v selských rebeliích.
Kontribuční systém počítal skoro vždy se spoluprací samosprávných orgánů. Soupis půdy, jako základ berního zatížení, byl vždy sbírán nejen za součinnosti rychtáře a konšelů, ale i obecních starších, přísežných, vejchozích, ba i všech sousedů, kteří půdu přiznávali, měřili a odhadovali její jakost. Vybírání kontribuce a správa kontribučních fondů a špýcharů měly ráz společného ručení za kontribuci, neboť se dotýkaly společného prospěchu jako dobré hospodaření na selských gruntech. Obecní právo spolupůsobilo na mnohá opatření ve prospěch vojenské správy, která si zajišťovala různé dodávky. Tak bylo v její prospěch prováděno rychtáři i zjišťování různých zásob a potřeb, z něhož se ve druhé polovici 18. stol. vyvinulo první sčítání dobytka, pak i lidí za účelem rekrutování a číslování domů.
Odměny rychtářů z pokut se trvale zmenšovaly. Rovněž odměny, jichž se dostávalo rychelnímu právu a šacířům za šacuňky majetku po smrti hospodářově, když neučinil náležité pořízení nebo když dědic byl nedospělý, byly řídké a nepatrné.
Rychtáři v Bílém Újezdě bývali často velmi dlouho ponecháváni při svém úřadě. Bohužel nezachovaly se přesné zprávy o posloupnosti rychtářů v naší obci, ale ze starých zápisů, vlastně podpisů na panských listinách poznáváme alespoň některá jména. Jako nejstarší známý újezdecký rychtář je uváděn v r. 1663 Jan Pátek, v r. 1674 Jan Drašnar a v r. 1694 Václav Rozum. V r. 1726 nalézáme jméno Jiříka Voženílka a od r. 1730 do 1735 (a snad i déle) je rychtářem Jan Rozum. R. 1787 a v dalších letech uvádí se Frant. Kunc a buď před ním nebo po něm je rychtářem Josef Kunc z čp. 48 (starého). Po něm následuje Václav Kuchař z čp. 50, který je uváděn v r. 1820 až 1835. Rychtářskou povinnost však zastával přes 40 roků. Potom až do r. 1850 byl rychtářem Josef Pilc z čp. 31, ktrerý byl v této funkci ustanoven od r. 1839.
Období svobodného vývoje po r. 1848 přineslo mnoho novinek. Po zrušení roboty a poddanství stali se z dřívějších poddaných svobodní občané a to nejen po osobní, ale i po majetkové stránce a dostalo se jim i určitých politických práv. Jevilo se to samozřejmě a především v nezávislosti na bývalé vrchnosti a jejich úřadech. Z bývalého poddanství zůstávaly novým občanům pouze dočasné závazky soukromoprávní, vyplývající z výkupu starých poddanských povinností, nebo ty, které v následující době převzali dobrovolně na základě zvláštních smluv, které byly uzavírány před státními úřady při rovnoprávnosti obou stran. Závazky veřejnoprávní přešly zcela s vrchností na veřejnou správu. Vrchnostenské úřady se staly pouhými soukromými hospodářskými úřady bývalých vrchností. Z vrchností se stali pouze šlechtičtí velkostatkáři a statkáři, kteří hospodařili na svých dvorech, ovčínech nebo průmyslových podnicích, a často na zcela nových základech. Pokud zaměstnávali bývalé poddané, činili tak za smluvenou mzdu a nesměli nijak omezovati jejich svobodu, ať osobní nebo majetkovou.
Po r. 1850–59 za vlády Bachovy byly obce sdruženy v politické okresy. V jejich čele stál okresní úřad, později vznikla okresní hejtmanství. Všechny politické okresy v Čechách tvořily zemi s místodržitelstvím v čele. Zemským správám pak bylo nadřízeno ministerstvo vnitra se sídlem ve Vídni jako nejvyšší politický úřad ve státě.
V okresech byla nejprve spojena správa politická se správou soudní. Ta byla později od politické oddělena a byla organisována samostatně tak, že politický okres byl obyčejně rozdělen ve dva okresy soudní a každý z nich měl okresní soud pro věci civilní i trestní. Okresní soudy převzaly od vrchnostenských úřadů gruntovní, sirotčí a jiné knihy, které zakládaly majetková práva občanů. V době tohoto převratu bylo bohužel zničeno mnoho úředních spisů, buď z nevědomosti nebo i úmyslně. Tím jsme přišli o mnoho cenných dokladů o sociálních, hospodářských i kulturních poměrech našich dědů.
Soudní okresy v bývalých krajích měly společný a nadřízený krajský soud, který byl také soudem odvolacím neboli soudem druhé instance. U okresního soudu soudil jeden soudce (samosoudce), u krajského pak několik soudců (senát).
Při krajských soudech byly zřízeny také soudy porotní pro zločiny. V nich rozhodovali vedle soudců z povolání (senátu) také soudcové z lidu.
Pro každou zem byl zřízen jako třetí instance soud zemský, který jako soud odvolací rozhodoval ve sboru soudců (senátě). Nejvyšší soudní instancí byl nejvyšší soudní dvůr ve Vídni.
Skoro souběžně s politickou a soudní správou byla upravena správa berní. Politický okres byl pro berní věci rozdělen obyčejně ve dva berní okresy. Ty měly společnou berní správu, která daně předepisovala a dva berní úřady, které daně vybíraly. Jejich vyšší instancí byl okresní finanční úřad a zemské finanční ředitelství.
Farám bylo ponecháno vedení matrik lidí narozených, oddaných a zemřelých, neboť tyto zápisy byly na farách v nejlepších rukách. U nás na faře byly i matriky židovské obce ze Skalky.
Policejní správa byla ponechána obcím jako na nejnižším stupni. V ohledu bezpečnosti politické, osobní a majetkové zavedla Bachova vláda četnictvo, které spolupracovalo se správou politickou. Státní správa používalo němčinu jako úředního jazyka a jen nejnižší instance úřadovaly česky.
Politický okresní úřad změnil později několikráte své jméno, ale základní forma státní správy udržela se i po r. 1918 a v mnohém ohledu trvá dodnes. S pokračující demokratisací byly k berním správám přibrány také poradní sbory z lidu pro věci daňové.
V šedesátých letech 19. století byla organisována okresní samospráva. Navazovala na samosprávu obecní a byla zavedena u nás zákonem z 25. července 1864. Území okresních samospráv se krylo s rozlohou soudních okresů. Občanstvo samosprávného okresu volilo si okresní zastupitelstvo v 18–36 členech a bylo v něm zastoupení zájmové, t.j. byli v něm zástupci držitelů statků v zemských deskách zapsaných, čili dřívější vrchnosti, zástupci měst, městysů a průmyslových míst, zástupci majitelů průmyslu, dolů, nemovitostí a obchodů, z nichž se platila daň nejméně 100 zl., a zástupci venkovských obcí. Volební období bylo tříleté. Volební právo ve venkovských obcích měli členové obecního zastupitelstva. Okresní zastupitelstvo dělilo se na tři oddělení: zastupitelstvo jako orgán poradní, rozhodující o obecních záležitostech ve druhé instanci, zastupitelstvo dohlížející na hospodaření v obcích a zastupitelstvo usnášející se o společných záležitostech celého okresu. Z okresního zastupitelstva se volil šestičlenný okresní výbor jako orgán správní a výkonný a okresní starosta, který svolával a řídil schůze okresního výboru.
Kromě samosprávné působnosti mělo okresní zastupitelstvo i působnost přenesenou, t.j. takovou, která mu byla svěřena státní správou. Do této přenesené pravomoci patřilo na př. provádění branného zákona, opatřování koní při mobilisaci, přípřeže pro vojenské a jiné státní účely, opatření při dobytčích nemocech, hromadném výskytu cizopasníků (mandelinky, chroustů a pod.) a jiných potřebách. Na úhradu vydání mohlo zastupitelstvo ukládati okresní dávky a přirážky k přímým daním.
Okresní samospráva se také udržela až do počátku republiky, kdy byla pro přechodnou dobu jmenována místo ní okresní správní komise. Od r. 1927 pak bylo zavedeno okresní zřízení. Orgány samosprávy byly voleny všeobecným, rovným, přímým a tajným právem hlasovacím. Bylo to opět zastupitelstvo a toto si volilo za sebe výbor. Předsedou jeho byl okresní hejtman. Pravomoc okresního zastupitelstva byla rozšířena.
Současně s okresním zřízením bylo zavedeno i zemské zřízení. Občanstvo České země si volilo všeobecným právem hlasovacím zemské zastupitelstvo a to za sebe opět zemský výbor. V jeho čele stál zemský president. Zemská samospráva byla rovněž rozšířena co do působnosti, ale pevněji přimknuta ke státní správě.[100]
Střediskem státní správy pro Bílý Újezd bylo nejprve Nové Město n. Met., kde byl berní úřad i berní správa. Okresní soud byl i v Dobrušce. Později byl zřízen okresní soud druhý a to v Opočně, ke kterému patřila i naše obec.[101] Po r. 1945 po dlouhých jednáních rozdělen byl okres Nové Město n. Met. a v jižní jeho části zřízen byl nový okres v Dobrušce.
Občané Bílého Újezda mohli nepřímo uplatniti svá politická práva volbami do okresních a zemských samosprávných orgánů, pokud mu to za Rakouska volební řád dovoloval. Většího uplatnění došel po r. 1918, když bylo zavedeno všeobecné, přímé, rovné a tajné právo hlasovací – ovšem prostřednictvím politických stran, které v obcích zakládaly místní organisace. Poměrně brzy vznikly v naší obci místní organisace agrární a lidové strany. První se změnila za republiky v Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu a při ní vznikla také t. zv. Domovina, čili organisace drobných zemědělců a Dorost republikánské strany.
Obecní správa byla po r. 1848 upravena prozatímně obecním zřízením ze dne 17. března 1849 podle §33 březnové ústavy. Jím dostalo obyvatelstvo obcí právo svobodně si voliti své zástupce pro správu obecních záležitostí, jakož i rozhodovati o přijímání nových členů do obecních svazků, samostatně spravovati obecní věci, uveřejňovati výsledky obecního hospodaření. V r. 1850 změnilo se jméno rychtář a konšel na jméno obecního starosty či představeného, radních a výborů a nastala volba obecního představenstva a výborů.
Tato volba se zprvu konala slavnostně a za předsednictví komisaře, vyslaného c.k. hejtmanstvím. Volba měla platnost tříletou. Po zvolení představenstva byly vždy konány v chrámu Páně slavné služby boží s Te Deum a nové představenstvo muselo v kostele přísahati na evangelium, že své povinnosti bude řádně a věrně plniti.
Teprve zákon z 5. března 1862 zavedl definitivní obecní zřízení, které podrobně vypracoval zemský sněm. Podle něho obvod obce tvořilo nejen území vsi, ale bylo k němu připojeno i území velkostatku bývalé vrchnosti. Obyvatelstvo obce se dělilo na občany a čestné občany. První skupina byla opět rozdělena na příslušníky obce s domovským právem a na společníky, t.j. osoby, které sice neměly v obci domovské právo, ale měly v ní nemovitosti a platili v ní daně. Čestné občanství se propůjčovalo různým osobám za zásluhy o obec.
Správu obce řídilo představenstvo a výbor (zastupitelstvo). Představenstvo na vsi tvořil představený (starosta) se dvěma neb třemi členy. To byli bývalí konšelé a měli jméno radní. Počet členů výboru se řídil velikostí obce a byl nejméně devítičlenný. Bílý Újezd měl 1 starostu, 2 radní a 6 členů výboru. Aktivní právo volební bylo jednak osobní, které měli čestní občané, úředníci a duchovní a právo opírající se o výši placených daní. Volební právo počínalo dvacátým čtvrtým rokem věku. Volební období bylo tříleté.
Působnost obce byla samostatná a přenesená. Do samostatné patřilo vše, co se týkalo prospěchu obce, pravomoc hospodářská, zvláště pak správa obecního majetku, jakož i veřejná správa ve věcech policejních a soudních (na př. směřování přoucích se stran nebo dobrovolné dražby). Do přenesené působnosti náležela táž pravomoc, jakou v tom ohledu měla okresní samospráva, ovšem s omezením na obec.
Na úhradu obecních vydání používala obec nejprve příjmů z obecního majetku a v případě nedostatku těchto a jiných příjmů mohla ukládati svému obyvatelstvu dávky a přirážky k přímým daním.
Obecní záležitosti byly projednávány především ve schůzích představenstva, pak výboru a konečně na valné obecní hromadě všech občanů.
V Československé republice bylo obecní zřízení uzákoněno v r. 1919, kdy bylo zavedeno také všeobecné rovné, přímé a tajné právo hlasovací. Volební právo měl 21letý občan a právo volenu býti počínalo 26. rokem věku. Volilo se obecní zastupitelstvo a to podle zásady poměrného zastoupení. To pak ze sebe volilo obecní výbor, starostu a radní. Kromě toho byly voleny i různé komise, zvláště finanční, do kterých mohli býti přibíráni i jiní občané. Působnost zastupitelstva jehož období bylo šestileté, byla opět samosprávná a přenesená. Samosprávná se dělila na správní, hospodářskou a soudní. Obecní hospodářství se muselo vésti podle rozpočtu, který se předkládal okresní samosprávě ke schválení. Od prvních pak všeobecných voleb po r. 1918 se při obecních volbách i u nás uplatňovaly politické strany.
Představený (starosta) dostával od obce již od r. 1851 jakési odškodné za ztrátu času. Byla to nejdříve vlastně odměna za vybírání daní, později se nazývala služné.
Představenstvo mělo k ruce obecního strážníka, který byl vlastně jakýmsi obecním sluhou.
První volby obecní v Bílém Újezdě byly dne 21. srpna 1850 a do výboru byli zvoleni: Frant. Šotola z čp. 9 obecním starostou, Frant. Smola z čp. 28 I. radním, Václav Minařík z Roudného čp. 10 II. radním, Jan Pilc z čp. 31, Josef Šeda z č. 29, Josef Novotný z č. 4, František Mojžíš z č. 42, Jan Mojžíš z č. 26 a Frant. Školník z Roudného č. 16 členy výboru. V r. 1853 však podpisoval úřední záznamy jako představený Frant. Šabata.
Druhá volba obecního zastupitelstva se konala teprve r. 1861, při níž byli zvoleni: starostou opět Frant. Šotola z č. 9, Josef Dvořák č. 50 I. radním, Václav Minařík z Roudného č. 10 II. radním, dále Frant. Smola z č. 28, Josef Koubek z č. 45, Frant. Císař z č. 53, Jan Mojžíš z č. 26, Frant. Dolek z č. 32, Frant. Liberský z č. 7.
Frant. Šotola byl starostou celkem 15 let, až do své smrti 4. března 1865. Proto dne 4. dubna 1865 následovala třetí volba obec. zastupitelstva.
Při třetí volbě byl zvolen starostou Frant. Hlavsa z čp. 12, Frant. Dolek z čp. 32 I. radním, Jos. Novotný z Roudného čp. 11 II. radním. Dalšími členy Jan Mojžíš z čp. 26, Josef Michl z Roudného čp. 6, Frant. Liberský z čp. 7, Josef Dvořák z čp. 50, Josef Koubek z čp. 45 a Frant. Císař z čp. 53.
Čtvrtá volba obecního zastupitelstva se konala 14. září 1867. Starostou zvolen opět Frant. Hlavsa z čp. 12, Frant. Liberský z čp. 7 I. radním, Josef Novotný z Roudného čp. 11 II. radním a ostatními členy Frant. Dolek z čp. 32, Josef Linger z čp. 24, Josef Michl z čp. 2, hrabě Kolovrat z Rychnova, Josef Michl z Roudného čp. 6 a Jan Dolek z čp. 51.
Pátá volba v r. 1870 ustanovila starostou Jos. Šotolu z čp. 30, radními zvoleni Josef Klapal z čp. 22 a Josef Novotný z Roudného čp. 11, členy Frant. Hlavsa z čp. 12, Josef Linger z čp. 24, Josef Smola z čp. 38, hrabě Kolovrat z Rychnova, Jan Dolek z čp. 52 a Jos. Novotný z čp. 4.
Šestá volba v r. 1873 určila starostou Jos. Šotolu z čp. 30, radními Josefa Lingra z čp. 24 a Frant. Hlavsu z čp. 12. Za ostatní členy voleni byli: hrabě Kolovrat z Rychnova, farář Jan Rašek, Fr. Dolek z čp. 32, Josef Smola z čp. 38, Jos. Novotný z Roudného čp. 11 a Frant. Liberský z čp. 7.
Sedmá volba r. 1876 volila za starostu Josefa Šotolu z čp. 30, radními Frant. Hlavsu z čp. 12, Josefa Novotného z Roudného čp. 11 a další byli hrabě Kolovrat z Rychnova, farář Jan Rašek, Josef Koubek z čp. 45, Josef Linger z čp. 24, Jiří Ježek z čp. 37 a Karel Bek z čp. 53.
Devátá volba v r. 1882 přinesla změnu ve starostenském úřadě (od r. 1870). Starostou zvolen byl Fr. Hlavsa z čp. 12, který tento úřad zastával již v r. 1865–70; radními Josef Šotola z čp. 30 a Josef Michl z Roudného čp. 6. Další členové byli děkan Jan Rašek, říd. učitel Jarosl. Bělobrádek, Josef Koubek z čp. 45, Frant. Šotola z čp. 9, Vincenc Pilc z čp. 8, Frant. Čiháček z čp. 6.
Desátá volba v r. 1885 podržela za starostu Frant. Hlavsu z čp. 12. Radními zvoleni Frant. Šotola z čp. 9 a Jan Švorc z Roudného čp. 5. Dalšími členy byli děkan Jan Rašek, Jos. Koubek z čp. 45, Josef Šotola z čp. 30, Vincenc Pilc z čp. 8, Jan Dolek z čp. 32 a Frant. Hanuš z Roudného čp. 9.
R. 1888 zvolen starostou Jan Dolek z čp. 32, který tuto funkci zastával až do r. 1895.
V letech 1895–1904, tedy po tři období byl starostou Jan Smola z čp. 60.
Po něm v období 1904–07 byl starostou Frant. Šeda z čp. 29 a v dalším tříletí, od r. 1907 opět Jan Dolek z čp. 32. Ten však v posledním roce toho tříletí, v r. 1909, resignoval a funkci starosty zastával za něho až do voleb v r. 1911 Jan Ježek z čp. 37.
Od r. 1911 byl zvolen starostou Jan Smola z čp. 60, který již dříve v letech 1895–1904 zastával tento úřad. Úřadoval až do r. 1918, do převratu. Když se potom roznemohl, vedl správu obce za něho Frant. Michl z čp. 2, který v této funkci zůstal i po smrti starosty Jana Smoly (13. května 1919) až do voleb toho roku se konajících.
Ve volbách červencových r. 1919 zvolen byl starostou Ladislav Sedláček z čp. 26 až do říjnových voleb r. 1923, kdy starostenský úřad předán byl do rukou obchodníka Jiřího Otčenáška z čp. 18. To už byla starostenská období čtyřletá s 12 členy zastupitelstva. Jiří Otčenášek byl starostou i v období následujícím od r.1927–31.
Pro volby 27. září 1931 byly dvě kandidátky a to strany republikánské a lidové. Za stranu republikánskou zvoleno bylo 10 členů obec. zastupitelstva: Josef Michl z čp. 2, Jiří Otčenášek z čp. 18, Václav Pilc z čp. 7, Josef Jiroud z čp. 11, Jan šotola z čp. 30, Václav Červinka z čp. 49, Jan Kačírek z čp. 4, Josef Hanuš z Roudného čp. 16, Jan Švorc z Roudného čp. 5, Frant. Hanuš z Roudného čp. 9. Za stranu lidovou 2 členové: Alois Pilc z čp. 26, Jos. Žabokrtský z Roudného čp. 4. Starostou byl zvolen Jiří Otčenášek.
Jelikož Bílý Újezd, jako takový, má vlastní nemovité jmění, totiž pozemky ve výměře asi 28 ha, bylo podle zákona nutno k správě tohoto jmění voliti zvláštní místní zastupitelstvo. Toto zastupitelstvo volí pak ze svého středu t. zv. starostu osadního. Tuto funkci zastával od r. 1900–07 Jan Pilc z čp. 59. Po něm úřadoval jako místní starosta Josef Klapal, truhlář z čp. 22 a r. 1909 byl v té funkci zvolen Alois Smola, říd. učitel. V r. 1923 zvolen byl osadním starostou Václav Pilc z čp. 7 a r. 1927 Ladislav Sedláček z čp. 26. Jeho náměstkem byl Jan Šotola, radními Frant. Tomek a Václav Žďárek, ostatními členy Václav Pilc, Alois Smola, Josef Švásta, Josef Lenfeld, Jan Štěpán, Frant. Dolek, Josef Ficenec a Václav Ehl.
K volbám do místního zastupitelstva, které se měly konati 27. září 1931, byly podány jako při volbách do obecního zastupitelstva dvě kandidátky: za stranu republikánskou a za stranu lidovou. Mělo být rovněž zvoleno 12 členů. Strana republikánská předložila kandidátku s 10 členy. Byli to: Lad. Sedláček z čp. 26, Jan Šotola z čp. 30, Frant. Tomek z čp. 31, Josef Lenfeld z čp. 27, Frant. Dolek z čp. 32, Jan Štěpán z čp. 45, Josef Ficenec z čp. 42, Václav Žďárek, obchodník z čp. 63, Václav Pilc z čp. 7 a Václav Ehl z čp. 58. Lidová strana měla dva kandidáty: faráře Josefa Vosyku a Jiřího Koska z čp. 24. Místní volební komise prohlásila všechny navrhované členy za zvolené, nebot jejich počet souhlasil s počtem členů místního (osadního) zastupitelstva. Tito členové volili ze sebe osadního starostu, kterým byl opětovně zvolen Lad. Sedláček z čp. 26.
Osadní (místní) zastupitelstvo se staralo podle sil svých o úpravu obce a o potřeby, jichž bylo nutně třeba pro čistotu a pěkný vzhled Bílého Újezda. Tak v letech 1923–27 byla zřízena cesta u „Studánky“, byly čištěny a novými tarasy opatřeny místní studny a rybníčky, bylo vysazováno a upravováno stromoví jak na návsi, tak na alejích k obci patřících.
R. 1928 dne 19. ledna přistoupila naše obec (pouze Bílý Újezd bez Roudného) za členy „Družstva pro rozvod elektrické energie“ se 100 závodními podíly po 80 Kč a v témže roce pořízeno bylo veřejné elektrické osvětlení.
V únorových krutých mrazech v r. 1929 byla zničena veliká část ovocného stromoví v obci a na jejím katastru, takže osada musela množství ovocných stromů znovu vysazovati.
R. 1930 byly zahájeny přípravné informační práce k zakoupení lesa od statku Ostrov na základě státem prováděné lesní reformy. Následovala velká řada schůzí a jednání společně s okolními obcemi, Státním pozemkovým úřadem a rychnovským velkostatkem. Konečně dne 9. září 1931 byla jednání skončena a naší osadě přidělen byl les za dvorem Ostrovem ve výměře 17 ha 92 a 56 m2. Při tom byla počítána cena za 1 ha částkou 2.600 Kč. K tomu se připočítávalo 10 % z ceny pro Státní pozemkový úřad a stejný obnos (10 %) na různá vydání. Jednání o koupi lesa se zúčastnili: za velkostatek hrabě Hanuš z Kolovrat, za Stát. pozemkový úřad ministerský rada ing. Vilém Libosvár, za Bílý Újezd Ladislav Sedláček a Václav Pilc. Místní (osadní) zastupitelstvo k úhradě kupní ceny tohoto lesa s příslušenstvím uzavřelo v místní Kampeličce výpůjčku na 65.000 Kč. Tak začíná osada naše obhospodařovati les, a provádí to nejprve pod dozorem nadlesního Frant. Jiráska ze Skalky.
R. 1931 dne 15. září prodala osada za účelem stavby zedníku Al. Citovi stavební parcelu „Na černé“ a tím zahájila na této straně obce výstavbu dalších rodinných domků.
V listopadu 1931 bylo přikročeno k novým volbám do místního zastupitelstva. Osadním starostou byl zvolen opět Ladislav Sedláček, jeho náměstkem Jan Šotola, radními Frant. Tomek a děkan Josef Vosyka, členy výboru Václav Pilc, Frant. Dolek, Jan Štěpán, Jos. Ficenec, Václav Žďárek, Jiří Kosek, Josef Lenfeld a Václav Ehl.
V nastalém období získává osada výměnou od manželů Novotných z čp. 51 dvě stavební parcely, z nichž jednu poskytuje zdarma místní Kampeličce, aby tu postavila dům a umístila v ní četnickou stanici.
Na jaře r. 1933 se stará místní zastupitelstvo o pronájem osadních pozemků a docílení finanční rovnováhy. Na podzim téhož roku všímá si více obecního lomu. V té době se totiž staví betonová silnice z Bílého Újezda do Dobrušky a obec dodává z vlastního lomu kámen a štěrk.
V r. 1935 opravují se nádrže vody u Čiháčkových (čp. 14), Kačírkových (čp. 4) a upravuje se náves (protože tu bude pořádán hasičský sjezd).
V r. 1936 začíná se mysliti na vlastní obecní vodovod. V té době opustili práci v místním zastupitelstvu tři jeho členové: zemřel Jan Šotola, Frant. Tomek a Václav Žďárek.
Dne 27. října 1937 konány byly na pokyn úřadu volby obecního starosty, jeho náměstka a jednoho člena obecní rady. Zvoleni byli: starostou obce Josef Michl z čp. 2, jeho náměstkem Josef Jiroud z čp. 11 a radním Václav Pilc z čp. 7.
Za napjatého ovzduší vnitropolitického i zahraničního konaly se obecní volby, které v naší obci připadly na neděli dne 12. června 1938. K ním byly podány tři kandidátky: za stranu republikánskou, lidovou a skupinu nepolitickou. Do obecního zastupitelstva byli zvoleni: Josef Michl z čp. 2, Václav Pilc z čp. 7, Josef Jiroud z čp. 11, Václav Červinka z čp. 49, ing. Frant. Tomek z čp. 31, Jan Švorc z Roudného čp. 5, Frant. Hanuš z Roudného čp. 9 za stranu republikánskou, za stranu lidovou učitel Karel Procházka a Alois Pilc z čp. 23, za stranu nepolitickou Cyril Pašta z čp. 56 a Alfréd Thýn, říd. učitel z čp. 47. Do místního (obecního) zastupitelstva byli zvoleni za stranu republikánskou: Jan Klapal z čp. 22, Frant. Dolek z čp. 32, Oto Novotný z čp. 30, Josef Lenfeld z čp. 27, Frant. Kunc z čp. 29, Jan Štěpán z čp. 45, Václav Ehl z čp. 58 a Josef Ficenec z čp. 42. Za stranu lidovou Frant. Novák z čp. 44, Josef Hanuš z čp. 60 a Jiří Kosek z čp. 24, za stranu nepolitickou Frant. Pašta z čp. 55.
Volba starosty a členů obecní rady se konala dne 22. června 1938 za účasti zástupce dohlédacího úřadu Viktora Stöckera, komisaře politické správy. Starostou obce byl zvolen opět Josef Michl z čp. 2, náměstkem starosty Cyril Pašta vrch. četnický strážmistr v.v. z čp. 56 a členy obecní rady (radními) Václav Pilc, rolník z čp. 7 a Jan Švorc, rolník z Roudného čp. 5. Starostou osadním zvolen Jan Klapal, truhlář z čp. 22, náměstkem starosty Jiří Kosek, rolník z čp. 24, členy osadní rady (radními) Frant. Dolek, rolník z čp. 32 a Oto Novotný, rolník z čp. 30.
Když r. 1939 obsadili Němci naši vlast a učinili z ní protektorát, změnily se i poměry ve vedení obce. Obecní a místní zastupitelstva byla sloučena začátkem roku 1942 v jediné obecní zastupitelstvo o 15 členech. Starostou v tomto období zůstal Josef Michl z čp. 2 a řídil osudy obce až do květnových dnů r. 1945.
Při převratu r. 1945 ustavil se místo obecního zastupitelstva národní výbor a dosavadní obecní zastupitelstvo bylo zbaveno svého úřadu. Předsedou národního výboru byl nejprve krátký čas říd. učitel Alfréd Thýn a ten předal funkci předsedy národního výboru Lad. Sedláčkovi ml. z čp. 26, který v tomto úřadu setrval do 15. března 1946. Toho dne při volbách do místního národního výboru zvolil si patnáctičlenný výbor za předsedu Frant. Niče, krejčího z čp. 40. Frant. Nič řídil místní národní výbor až do 31. července 1950, kdy členové místní skupiny komunistické strany žádali, aby předseda místního národního výboru byl komunista. Při volbě zvolen byl za předsedu MNV (místního národního výboru) Josef Linhart, rolník z Roudného čp. 22 šesti hlasy z patnácti. Ostatních devět členů se hlasování neúčastnilo. Toto zvolení však mělo veliké potíže. Nový předseda musil k vykonávání své funkce dojíždět ze vzdáleného svého bydliště v Roudném na národní výbor do Bílého Újezda. Časté úřední návštěvy z okresního národního výboru musily hledat jeho bydliště po neupravených cestách mezi roztroušenými chalupami roudenskými. Tak se stalo, že na jaře 1952 vzdal se Josef Linhart funkce předsedy místního národního výboru ve prospěch zdejšího straníka Jan Zimy z čp. 33. Jan Zima vedl jako předseda MNV obecní věci pouze do května 1953.
Při nových volbách zvolen byl za předsedu místního národního výboru znovu Frant. Nič z čp. 40 a třebaže není komunistou nýbrž příslušníkem strany lidové, byl nadřízeným okresním národním výborem v Dobrušce potvrzen v této funkci a zůstal předsedou do května 1957, kdy byl zvolen za předsedu MNV soudruh Ladislav Konečný, rolník z čp. 13, který je předsedou MNV dodnes. (Do r. 1959.)
Složení místního národního výboru je toho času (r. 1959) toto:
| Předseda | Lad. Konečný, rolník z čp. 13 |
| tajemník | Jan Klapal, rolník z čp. 22 |
| členové | Frant. Nič, krejčí z čp. 40 |
| Jar. Ehl, rolník z čp. 52 | |
| Jos. Linhart, rolník z Roudného čp. 22 |
Ti tvoří radu místního národ. výboru. Ostatní členové MNV jsou:
| Josef Jarkovský, rolník z čp. 17 | předseda zemědělské komise |
| Lad. Sedláček, rolník z čp. 26 | předseda finanční komise |
| Al. Nosek, říd. učitel z čp. 47 | předseda kulturní komise |
| Jos. Štěpán, rolník z čp. 45 | předseda technické komise |
Toto složení místního národního výboru zůstává ve svých funkcích až do voleb v r. 1960.
[98] Rychtářské právo obce újezdecké se nám zachovalo a bylo uloženo v čp. 2 u Jos. Michla až do roku 1959.
[99] Pro úplnost jako poznámka o rychtářích dědičných (u nás nebyli dědiční). Rychtáři dědiční bývali svobodní, t.j. neměli roboty, ani dávky a poplatky, mnohdy byla jim propůjčena krčma nebo krám masný i potravinářský, jinde mlýn a pod.
[100] Zemská samospráva byla v šedesátých letech 19. stol. upravena podobným způsobem jako okresní. V celé zemi byl volen podle volebního řádu zemský sněm. Ale volební řád do zemského sněmu si vídeňská vláda přizpůsobovala svým potřebám. Působnost zemského sněmu byla ve srovnání se sněmem říšským velmi malá. Sněm pak volil za sebe osmičlenný zemský výbor. Tomu stál v čele zemský maršálek. Zemský sněm vypisoval na úhradu svých potřeb rovněž zemské dávky a přirážky k přímým daním. Vlivem národnostních sporů a různých politických cílů vídeňské vlády, která potlačovala svobody a práva českého lidu, byl zemský sněm český často neschopný jednání. Koncem stol. 19. a na počátku století 20. se dokonce většinou nescházel. Před první světovou válkou byl zemský výbor vládou rozpuštěn a na jeho místo byla dosazena zemská správní komise. Ta byla obnovena i na počátku republiky.
[101] Prvním hejtmanem okresu novoměstského byl Lhota, potom Stračovský, pak Hezendorf a Meiersbach.
Soudcové na Opočně byli: Procházka, Roztočil, Schön a Tomeš. Po něm Lepař, Schindenbuch, Morávek a Balcar.