Tak jako nemáme zpráv o založení naší obce a kostela, tak také nemáme zpráv o jeho obyvatelích v nejstarších dobách. Víme jen z několika zpráv, že obyvatelstvo Bílého Újezda bylo vždy zcela české. První písemné známky o osadnících naší obce nalézáme v r. 1495 ze dne 2. října, kdy Jindřich, kníže Münsterberský, prodal Pernštejnům „Skuhrov ... Solnici ... v Újezdě dvory kmetcí s poplužím, na kterých sedí Jan Křovec, Martin, Janek, Jiřík, Ludvík, Jiřík Polák, Jiřík Vlk, Ruožek“.^[109] Stalo se tak v pátek po sv. Jeronymu. Bylo tu tedy celkem 8 hospodářů.

Současně však z této listiny vidíme, že v té době nebylo ještě příjmení. Jen někteří měli druhé jméno vedle křestního, které nebylo tehdy ještě příjmením, nýbrž přídomkem, kterým se několik obyvatelů stejného jména od sebe rozlišovalo. Když potom byla zaváděna příjmení, staly se tyto přídomky obyčejně příjmeními. O Roudném však v té době není ještě zmínky.

Od onoho písemného záznamu o obyvatelích z r. 1495 najdeme druhou zmínku o osazenstvu u nás ze dne 23. června 1572, kdy odkázal pán Matyáš Dobeš z Olbramovic „ve vsi Újezdě Bílém dva člověky“ paní Barboře Trčkové z Bieberštejna. Jeden byl sedlák a měl 30 strychů polí, druhý byl chalupník s 8 strychy. Berní rula z r. 1654 uvádí je jmény. Sedlák byl Lukáš Hotýš, chalupník Jan Šiftar.

Teprve soupis poddaných vypracovaný r. 1651 podává nám skutečný obrázek, kolik hospodářství v té době bylo v Újezdě i v Roudném. Uvádí pro Újezd 18 jmen hospodářů, v Roudném 4 hospodáře. Soupis je rozdělen podle panství. Uvádí nejprve jméno, zaměstnání, stáří, pak náboženství v posledních třech rubrikách, při čemž první rubrika označuje katolíky, druhá nekatolíky (na škodu bez označení příslušnosti církevní) a v třetí, která se týká pouze nekatolíků je označeno, zda je nebo není naděje na přestup ke katolictví.

Soupis poddaných zní:

Panství Černíkovice

Panství Opočno

Panství Ještětice

V pozdějším přepise se v soupisu objevuje ještě Vávra Starý, nekatolík bez naděje na přestup, který snad byl podruhem u některého většího hospodáře. Podle formulace zápisů lze souditi, že byl zaměstnán u Lukáše Hotýše. Tento Vávra Starý však se již po třech letech neobjevuje v soupisech berní ruly. Patrně jako nekatolík zmizel z kraje.

V Roudném jsou v soupisu poddaných zapsáni:

Bylo to po třicetileté válce, v době násilného pokatoličťování nekatolíků a jaký div, že lidé houfně utíkali ze svých domovů. Proto se u nás často objevují nová jména usedlíků, jiná mizí. Mnohdy mizí již po krátké době, třeba několika roků a potom už o nich nenalézáme zmínky.

Jak to u nás v Bílém Újezdě vypadalo těsně před třicetiletou válkou nebo po roce 1623, kdy bylo císařským nařízením přikázáno nekatolíkům, aby buď přestoupili na víru katolickou nebo se země vystěhovali, nikdy se nedovíme. Můžeme si však učiniti obrázek hodně blízký pravdě, porovnáme-li zápisy berní ruly o tři leta pozdější než byl soupis poddaných a potom zápisy z r. 1663 v první farské matrice. Z dob dřívějších chybí nám jakékoliv záznamy. Proto nelze říci, zda rod některého hospodáře, uváděného v r. 1495 sedí na svém gruntě ještě v době soupisu poddaných r. 1651, protože nevíme, která příjmení dostali staří obyvatelé a zda se některý rod dočkal v obci stošedesátiletého trvání, než byl zapsán v soupisu poddaných.

Za tři roky po soupisu poddaných byla zpracována berní rula nebo rule, r. 1654. Porovnáme-li zápis před třemi lety, zjistíme, že v Bílém Újezdě z 18 hospodářů je nyní pouze 10 a to ještě počtem, ale ne jmenně. V Roudném však vzrostl počet stavení ze 4 na 9. To proto, že hospodáři v Roudném měli v té době přijatelnější životní podmínky. Páni prodávali jim rádi a laciněji půdu, která byla daleko od tehdejších cest a proto se špatně a těžce obhospodařovala. Kromě toho obyvatelé Roudného byli blíže lesa a pro vzdálenost od Újezda a rozstrkanost chalup nebylo tolik pronásledování a kontroly náboženské, takže nekatolíci se tam mohli snadněji udržet. Jestliže také v této části našeho katastru vznikaly nové chalupy, měli v nich páni přece jen větší užitek v kontribuci než jim poskytovalo vlastní hospodaření. Chalupy se stavěly u převzatých polí a proto je Roudné tak rozseté po prostoru katastrálním. V té době se už začalo s dolováním železné rudy na roudensku a ti, kteří v rudných dolech byli zaměstnáni, dostávali snadněji a výhodněji od pána pozemky a povolení ke stavbě domu. Práce v dolech přinášela jim zisk mimohospodářský, který, byť nebyl veliký, přece jen byl vydatným přínosem. Však ani ti rolníci, kteří dobývali železnou rudu, nijak s prací nespěchali, protože dobývání rudy dělo se jen primitivními prostředky, dlátem, kladivem a kopáčem.

Všimneme si však jmen uváděných rolníků v soupisu poddaných a v berní rule.

Berní rula uvádí v Újezdě pro panství černíkovické jména:

Z panství opočenského:

Ze soupisu poddaných, tedy po třech letech zůstalo v Újezdě z 18 rodin jen 7 a to:

Dráb, Vrabec, Martinků, Jiruška, Němců, Hotýš a Šafář (který je v soupise jako Šiftař, ale v listinách doprovodných, v Přiznávací tabelle poddaných z r. 1714 uváděn je opět jako Šiftář) a v Roudném zůstávají z 9 hospodářů pouze 2 – Špaček a Matoušů. Všichni ostatní jsou nově osazení na opuštěných chalupách nekatolíků. Jsou pravděpodobně katolíky, alespoň podle udání na panské kanceláři.

Avšak zápis po devíti letech, který provedl r. 1663 újezdecký farář Wostarek v první farské matrice, který uvádí hospodáře v Újezdě a Roudném, nás poučuje o něčem jiném. Uvádí v Újezdě zvětšený počet hospodářů, celkem 35, v Roudném 14.

Podle zápisu v první farské matrice z r. 1663 byli v Újezdě:

V Roudném žili:

Srovnáme-li tento zápis s minulými, shledáme, že po těchto devíti letech zůstalo v Újezdě od r. 1654 jen 5 rodin: Dráb, Vrabec, Kheller (Köhler), Jiruška, Buryška a Šafář, z nichž pouze 4 jsou tu usedlí od r. 1651: Dráb, Vrabec, Jiruška a Šafář, v Roudném však zmizely obě rodiny od r. 1651 a 1654 a od r. 1654 zůstává tu jen Holub a Hlaváček.

Lorenc Franc Olitscher, hejtman panství rychnovského oznamuje v r. 1677 při převzetí panství pány Kolovraty Liebštejnskými, že hospodářů osedlých mimo žen a dětí, podruhů a čeledi je v Újezdě a Roudném 24.

R. 1714 spisuje se t. zv. Tereziánský katastr a v jeho Přiznávací tabelle poddaných uvádí se v Bílém Újezdě počet sedláků (rolníků) číslem 28, tedy o 7 méně než má před padesáti lety farská matrika a v Roudném 15 jmen, to je o 1 osadníka víc než uvádí matrika farská. To už se obyvatelstvo stává opravdu katolickým a přestává pomalu stěhování. V Újezdě se opakuje z uváděných 28 sedláků 12 jmen (Šafář, Rozum, Ryberský, Kubec, Kaucký, Buryška, Voženílek, Vacek, Koubek, Chaloupka, Petřík, Pohl(a). V Roudném však zůstalo jen 5 z 15 (Nováček, Kocián, Kubec, Rozum a Štěpánek).

Celkový zápis v Přiznávací tabelle poddaných (z r. 1714) zní: (uvádím současně číslování, jak je zapisuje přiznávací tabella)

Čísla v těchto zápisech značí stavení. Bylo tudíž v r. 1714 v Bílém Újezdě 20 stavení, z nichž dva selské grunty – a největší – byly vypáleny a rozděleny jiným, malým gruntům. V Roudném bylo v té době 11 stavení. V zápisech také nalézáme, že v Újezdě a Roudném dohromady bylo r. 1713 celkem 151 duší.

V dalším období 73 let od Tereziánského katastru do Josefského katastru sepsaného r. 1787 se mnoho změnilo. Vzrůstá počet domů, které si staví buď noví hospodáři na půdě dominikální nebo rustikální, nebo je staví vrchnost a předává je novým hospodářům. Všichni už jsou katolíky a téměř všichni zůstávají tu trvale usídleni. Domy se číslují, ovšem číslováním starým, takže čísla domovní nepokračují systematicky, nýbrž podle toho, jak stavení po sobě vznikala. Když pak dne 27. října 1787 „začátek svůj vzalo v Praze poznamenání všech ulic, placů, jakby se který jmenoval a po krajích rovněž“, začíná se s novým číslováním, tentokráte už systematickým. Do našich krajů rozšířilo se toto přečíslování domů kolem r. 1800 a trvá dodnes.

Jestliže jsme trochu odbočili od Josefského katastru, nebude ještě na škodu, všimneme-li si přepisů jmen, hlavně příjmení. V těch dobách neuměli všichni lidé psát a proto musili se se všemi písemnými zprávami uchylovat k těm, kteří písmo ovládali. Byli to v prvé řadě učitelé, kněží, rychtáři, případně konšelé a v neposlední řadě i písaři na panské kanceláři. Jména osadníků, jak je zapisovali kněží a učitelé, byla jistě zapsána nejsprávněji, protože tito písaři své spoluosadníky znali a věděli dobře, jak se jmenují. Horší to bylo na panské kanceláři. Písaři tamní zapisovali jména podle fonetického slyšení, nestarajíce se mnohdy o to, zda jméno správně slyší nebo chápou. Jestliže k tomu ještě diktující neměl jasnou a správnou výřečnost, stávalo se, že jména byla písařem často komolena. K tomu ještě se zapisovalo švabachem se spřežkami a v tom se často chybovalo. Psalo se také g místo j, i když se četlo jako j. Vznikaly tak nejrůznější, často si odporující transkribce. Tak hned v soupisu poddaných uváděn byl Šiftař, ale v berní rule je jako Šafář a v doprovodných listinách z r. 1714 opět Šiftář, ale s čárkovaným a. Jméno Keller je přepisováno Kheller, Köhler, Köller nebo Khöller. Giruška je uváděn jako Buryška, Štouda jako Štauda, ale nejlépe je tomu u Ryberských (1714), kteří jsou psáni Riberský, v r. 1787 Liberský, ale i Lyberský. Podobně Rydiger, Ridigr, ale i Lidigr. Džbánek také Dubánek; Lenfeld jako Lehnfeld, Lendfeld. Duzbaba jako Dusbaba, Dušbaba nebo Dužbab i Duzbábek. Často se přidává koncové -a ve jménech Pohl – Pohla, Ehl – Ehla. Možíš i Mojžíš; Jiroud i Jirout; Drašnar i Drašner a j.

Než vraťme se k Josefskému katastru z r. 1787. Ten uvádí jednotlivé hospodáře podle starého číslování domů. Pro snazší pochopení uvádím v závorce, alespoň u některých, dnešní číslování. Domovních čísel je v té době v Újezdě 46 a v Roudném 24, ale z nich čp. 13 a 14 jsou pusté.

Josefský katastr:

Potom už můžeme sledovati nejrůznější zápisy a soupisy, které nám ukazují vzrůst či pokles obyvatelstva. Tak Jaroslav Schaller v „Topographie des Königreiche Böhmen“ z r. 1790 (XV. díl str. 196) uvádí v Bílém Újezdě 43 domů (o 3 méně) a v Roudném 29 (o 5 víc).

Prof. Eichler v „Statistickém popsání panství Rychnova (německy) z r. 1826 uvádí: Újezd (Augezd) 55 domů a 334 obyvatelů. V obci kostel, fara, škola, hospoda. Roudney: 26 domů, 161 obyvatelů. V Roudným doly na železnou rudu.^[110]

1826 uvádí farář Frant. Junk ve svém podání v Újezdě 311 obyv., v Roudném 195 obyv. Liší se tím značně od soupisu Eichlerova z téhož roku, ač mezi oběma zápisy je časový rozdíl několika měsíců (2. února – 9. června). Úbytek 25 v Újezdě a v Roudném přírůstek 34 lze vysvětlit snad přistěhováním, ale i odchodem některých občanů dočasně na jiná místa nebo naopak příchodem nových pracovníků (na př. do dolů).

V roce 1831 dne 12. dubna hlásí farář Junk v Újezdě 55 domů s 338 obyv. a v Roudném 26 domů s 178 obyv. (To už odpovídá spíše podání Eichlerovu a přivádí nás na myšlenku, že se snad P. Junk v podání z r. 1826 zmýlil v číslech.)

V r. 1832 uvádí se v Újezdě kovářský mistr s učedníkem, řezník, 1 tkadlec bez živnostenského povolení, 2 pomocníci, 1 hostinský bez živnostenského povolení a 1 pomocník, 1 truhlář s učedníkem; v Roudném 1 krejčí s učedníkem. Není však uveden žádný obchodník ani kramář. Obchod či kramářství bylo spojeno s hospodou.

1835 Joh. Gottfried Sommer v „Das Königreich Böhmen“ (IV. svazek „Königgrätzer Kreis“ str. 256) uvádí opět 55 domů v Újezdě a 26 v Roudném, ale má přírůstek obyvatelů v Újezdě na 351 a úbytek čtyř v Roudném na 174.

1836 vypisuje farská kronika stejný počet domů v obou částech Bílého Újezda, ale uvádí přírůstek 13 pro Újezd na 364 obyv. a 24 v Roudném na 198 obyv.

R. 1840 je vypracován nový t. zv. stabilní katastr současně s novým přeměřením a zakreslením katastru v plán katastrální, zvaný indikační skizza. Stabilní katastr má v Újezdě již 56 domovních čísel a v Roudném 27, již s novým domovním číslováním. Obyvatelů uvádí 369 v Újezdě a 183 v Roudném, tedy s přírůstkem 5 pro Újezd a úbytkem 15 v Roudném. Majitelé jednotlivých čísel byli:

Frant. Palacký ve svém díle „Popis král. Českého“ z r. 1843 VI. díl, Kraj Hradecko, č. 28 Rychnov a Černíkovice, uvádí jako číslo soupisu 46 Aujezd Bílý s 56 domy a s 369 obyvateli a č. 46 Roudné s 27 domy a 183 obyv. Přejal tedy data ze stabilního katastru.

R. 1879 Seznam obcí (ze dne 4. srpna) uvádí pro obě obce dohromady 755 obyvatel, což není možné. Pravděpodobně byly k tomuto součtu pojaty i jiné obce jako Masty (jak tomu bylo i v r. 1854) a j.

Když byla r. 1848 zrušena robota, bylo tak zvané vyvazovací řízení skončeno r. 1852. Z protokolů vyvazovacích vidíme, že v té době měl již Újezd 58 domovních stavení (a hospodářství) a Roudné 27. V jednotlivých číslech hospodařili a vyvazování provedli tito majitelé:

R. 1854 Zevrubný popis rozdělení země král. Českého udává pro spojené obce Bílý Újezd, Roudné a Masty 535 obyv.

Ještě v r. 1870 uvádí J. Orth a Fr. Sládek v „Topograficko statistickém slovníku Čech“ v Újezdě 58 domů s 335 obyvateli české národnosti (neuvádí Roudné).

Ale potom již začíná řada úředních zpráv o stavu domů a obyvatelstva se značnými výkyvy, které si nedovedeme náležitě vysvětliti ani ověřiti.

„Seznam míst v král. Českém“ z r. 1878 má v Újezdě 59 domů a 333 obyv., Roudné 27 domů a 165 obyv., což značí úbytek obyvatelstva.

„Ortschaften Verzeichnis“ podle sčítání lidu ze dne 31. prosince 1880 má v Bílém Újezdě ale 390 obyvatelů, za to v Roudném jen 147 obyvatelů.

Po deseti letech při sčítání lidu dne 31. prosince 1890 je v Újezdě 61 domů (+2) a 340 obyv. (-50), v Roudném 27 domů a 130 obyv. (-17).

V r. 1893 „Seznam míst v král. Českém“ shoduje se s Kotyškovým „Místopisným slovníkem král. Českého“ z r. 1895, který má pro Bílý Újezd 64 domy (+3) a 340 obyvatel (±0), v Roudném 27 domů se 130 obyv.

Jeden ze zápisů z r. 1894 uvádí v Roudném 26 čísel a 198 obyv., což je zřejmě chyba.

R. 1900 „Lexikon Čech“ podle sčítání z 31. prosince toho roku uvádí v Újezdě 65 domů (+1) a 366 obyv. (+26) a v Roudném 28 domů (+1) se 136 obyv. (+6). Tento stav udává také „Seznam míst v král. Českém“ z r. 1907. To je nejvyšší stav občanstva v obou obcích. Od toho roku obyvatelstva ubývá.

V r. 1913 vydaný „Orts Repertorium“ uvádí už v Újezdě 65 domů, ale jen 311 obyvatelů (-55) a v Roudném 27 domů se 124 obyv. (-12).

Podle sčítání obyvatelstva dne 31. prosince 1916 vydaný „Podrobný seznam míst pro Čechy“ má zapsáno v Bílém Újezdě shodně s předešlým zápisem 65 domů s 311 obyv. a v Roudném 27 domů se 124 obyv.

Velmi podrobné je sčítání lidu z 15. února 1921. V Bílém Újezdě napočteno 64 domů (-1), ale jen 294 obyv. (-17), z nichž je 119 mužů a 175 žen české národnosti a 1 cizozemec. Kdo byl tím cizozemcem je záhadou, neboť není znám nikdo, kdo by v té době byl v Újezdě cizincem ze zahraničí. V Roudném bylo 28 domů (+1) se 118 obyv. (-6), z nichž bylo 55 mužů a 63 ženy. Dohromady v politické obci Bílý Újezd bylo 412 osob, z nichž bylo 407 katolíků, 1 evangelík, 2 vyznání československého a 2 bez vyznání. Rozděleno na jednotlivé obce bylo v Újezdě 293 katolíků, 1 evangelík, v Roudném 114 katolíků, 2 vyznání československého a 2 bez vyznání.

Téhož roku vydává Chytil „Místopis republiky československé“, v němž uvádí počet domů v Bílém Újezdě číslem 86, při čemž Roudné je uvedeno zvlášť s 28 domy. Počet domů v Újezdě je zřejmě chybný i když od něho ubéřeme 28 domů roudenských, neboť i potom udává o 6 domů méně. Pouze počet obyvatelů souhlasí s úředním sčítáním před tím uváděným.

R. 1927 vyšlý „Administrativní lexikon obcí v Čechách“ podle sčítání 15. února 1921 (jak před tím uvedeno) uvádí 412 obyv. pro Újezd a Roudné, což odpovídá zápisu dřívějšímu, ale uvádí současně, že v Újezdě je celkem 74 bytových stran (rodin), v Roudném 29.

R. 1930 zaznamenává v Újezdě jen 59 domů (-8), neobydlených 3, bytových stran 70 s 256 obyv. (-38), v Roudném 24 domů (-4), neobydlených 3, bytových stran 24 a 114 obyvatelů (-4).

Téhož roku 1. prosince vydaný Lexikon však uvádí v Újezdě 62 domy, což by opravovalo první záznam na úbytek pouze 2 domů a v Roudném 25 domů, se ztrátou 3 domů. Zatím co pro Újezd má stejný počet obyvatelů, udává v Roudném jen 111 obyvatelů (tedy o -7).

Statistika se však dále zhoršuje. „Statistický lexikon obcí v zemi české“ podle stavu 14. dubna 1934 ukazuje, že v Újezdě je 62 domů s 256 obyvateli, v Roudném 25 domů se 111 obyvateli, což se shoduje s Lexikonem z 1.12.1930. Z obyvatelů v Bílém Újezdě jsou 2 vyznání československého a 1 bez vyznání, ostatní jsou katolíky.

„Seznam obcí v zemi České“ z r. 1945 uvádí pouhý součet obyvatelů v obou obcích číslem 331, čili o 36 méně než v r. 1920. Tentýž stav uvádí i úřední Lexikon z r. 1947 a „Seznam obcí v zemi české“ r. 1948.

Proto jsem si provedl sčítání sám ke dni 31. prosince 1955 podle úředních zápisů u bytového referenta p. říd. učitele Al. Noska a tato statistika k tomu dni vykazuje v Újezdě 70 domů, resp. domovních čísel. Z nich čp. 10 bylo zbouráno, čp. 12 je bez osazenstva – je to bývalá Dostálova chalupa, patřící dnes L. Konečnému z čp. 13, čp. 16 je zbouráno – říkalo se mu vila. čp. 36 je prázdné – je to dům Fr. Ježka z čp. 37, kde býval obecní úřad. čp. 39 má jen polovinu a patří Al. Smolovi z čp. 38. Dnes tato polovina slouží za chlévky a kurník majitele. čp. 42 je bývalé Ficencovo stavení, které bylo zbouráno a na jeho místě stojí novostavba domu místního národního výboru. čp. 56 je dnes výměnek V. Pašty k čp. 55 patřící a je bez osazenstva. čp. 61 patřilo Jos. Ničovi z čp. 41 a stávalo v Žabně, nedaleko čp. 58. Dnes je zbouráno, pozemek patří k čp. 58. čp. 66 dostala Tomkova chaloupka a čp. 67 Kačírkův sroubek u čp. 4. Tak dne 31. prosince 1955 bylo ze 70 domovních čísel obýváno 61 domů a mělo jen 237 obyvatelů (-19 proti r. 1934). V Roudném by mělo být 29 domů podle popisných čísel, ale chybí čísla 2, 7, 8, 12, 18, 19, 20, 21. Tedy je obýváno jen 21 domů a to 86 obyvateli (-25 proti r. 1934). Je tedy v celém Bílém Újezdě dne 31. prosince 1955 jen 323 obyvatelů. Z nich je v Újezdě 112 mužů a 125 žen, v Roudném 49 mužů a 37 žen. Z těchto čísel vidíme, že v Újezdě je o 13 žen víc, v Roudném o 12 mužů víc. V celé obci bíloújezdecké je v součtu 161 mužů a jen o 1 ženu víc – 162. Nahlédněme však do statistiky hlouběji. Rozdělíme obyvatelstvo podle narození: v Újezdě je dětí před školní povinností, t.j. do 6 let 17 dětí: 9 hochů, 8 děvčat. Školou povinných – do 13 let – je 36: 19 chlapců a 17 děvčat. Do dvaceti let věku je 30 osadníků: 14 mužů, 16 žen. Do 30 let je jich 26: 7 mužů, 19 žen. Do 40 let je 26 osob: 17 mužů a 9 žen. Do 50 let jsou 34 osoby: 15 mužů, 19 žen. Do 60 let je 36 osob: 19 mužů a 17 žen. Do 70 let je 18 osob rozdělených rovnou měrou po devíti. Do 80 let včetně bylo 13 jedinců: jen 3 muži a 10 žen. Přes 81 let je pouze 1 žena (paní Michlová).

V Roudném je dětí do 6 let 8: 7 hochů a 1 děvče. Školou povinných (do 13 let) je 10: z nich 7 hochů a 3 děvčata. Do 20 let 7 osob: 3 muži a 4 dívky. Do 30 let 17 osob: 11 mužů, 6 žen. Do 40 let 5 osob: 3 muži a 2 ženy. Do 50 let 12 osob: 4 muži, 8 žen. Do 60 let 17 osob: 10 mužů, 7 žen. Do 70 let 5 osob: 2 muži, 3 ženy. Do 80 let rovněž 5 osob, z nichž jsou 2 muži a 3 ženy. Přes 81 let není nikdo.

Ještě zajímavěji se utváří statistika tato, rozvedeme-li ji po jednotlivých číslech popisných. (V statistice uvádím na př. 6/4 = 6 mužů, 4 ženy).