Čp. 47. Škola

---

Dnes nemůžeme přesně určiti dobu, kdy byla škola v Újezdě založena. Německý zápis v první knize školní kroniky z r. 1833, pořízený učitelem Janem Vrabcem připomíná, že byla založena „v předešlém století, jak tvrdí mnozí velmi staří lidé“, tedy ve století 18. Byla to farní škola oujezdní a stávala prý při silnici. Měla jeden ročník, respektive jednu vyučovací místnost pro školní mládež a jednu obytnou místnost pro učitele. Byla dřevěná, ale místnosti její byly (podle tehdejšího názoru) prostorné a velmi světlé. V budově byl připojen chlév a stodola, neboť učitel (vlastně škola) měl od vrchnosti přiděleno něco polí pro svou obživu. Prameny, jež jsou zachovány, zmiňují se o farní škole újezdecké v r. 1723, což by nasvědčovalo tomu, že původ školy je mnohem starší, protože ještě 70 let po skončení války třicetileté nebylo ani pomyšlení na zakládání nových škol, neboť všechno hospodářství soukromé, panské i státní bylo v nesmírném úpadku. Vezmeme-li pak v úvahu ještě jiný starý zápis, v němž se praví, že „vyučování v Bílém Újezdě konalo se již řádně v 17. věku“, musíme připustiti domněnku, že takové „řádné“ vyučování nemohlo nastati nějak rychle po tak zhoubné válce, ale že bylo staršího původu. Uváživše pak, že celý kraj byl před třicetiletou válkou nekatolický, pravděpodobně bratrský, musíme se domnívati, že tam, kde měli Čeští bratří kostel a faru, měli také školu, neboť ti měli stále na paměti vyučování mládeže. Všechny zprávy o Jednotě uvádějí, že mezi příslušníky Jednoty Českých bratří nebylo člověka, který by neuměl číst. Z těchto důvodů můžeme mít za to, že původ školy v Bílém Újezdě je velmi starý. Vždyť na Skalce se učilo už r. 1764. Byl to sládek Jan Felcman, který učil mládež číst, psát a počítat po třicet let až do své smrti r. 1794. Po jeho smrti však už byla škola skalecká filiální školou školy v Bílém Újezdě, t.j. podléhala zdejšímu učiteli. R. 1794 nastoupil na Skalce jako školní spomocník z farní školy újezdecké Jan Pilc, který tu učil 18 let.

Zmíněný starý zápis o školní budově v Újezdě praví, že stávala při silnici. Jiný zápis uvádí, že stará dřevěná škola stávala „na vápence“ – místě, kde je dnes školní dvůr.

Škola podle Josefského katastru z r. 1787 byla vedena jako číslo topografického pořádku 60 – „dům školní“, označený starým číslem popisným 28. K ní patřilo:

Škola stará, dřevěná chátrala čím dál více, až se r. 1793 sesula za silného větru. Však už ani za opravu nestála. Od toho roku až do r. 1826 neměl Bílý Újezd vlastní školní budovu. Učilo se po chalupách, nejprve v čp. 43, potom tehdejší učitel Ignác Köhler (zemřel 20. listopadu 1820) z vlastního popudu našel ve vsi malý domek čp. 46 a v něm bydlil i vyučoval. Potom pro značný přírůstek dětí tato místnost už nestačila a nebylo možno za takových podmínek ve vyučování pokračovati. Konečně se uvolila rychnovská vrchnost dne 29. března 1825 položiti základ ke stavbě nejvýš nutné školní budovy „na vhodném a šikovném obecním pozemku“ právě uprostřed vsi. Základ k vybudování školy konal se za přítomnosti pana Pátka, tehdejšího hospodářského inspektora, správce komise, dále representanta vrchnostenského úřadu z Rychnova Hradila a p. Pavitschka (Pavlíčka?), vysokého stavebního ředitele do vsi delegovaného. Ten pak stále na stavbu dohlížel, takže během dvou let byla zbudována škola ze solidního kamene s poschodím, taškami krytá. V přízemí byly na pravé straně dvě obytné místnosti pro učitele, vlevo jedna místnost pro pomocníka, kuchyň, komora a sklep. Za oběma byty vedly schody do prvého poschodí, kde byly dvě prostorné třídy. Školní dvůr byl obehnán zdí a na něm byly symetricky umístěny chlév pro krávy a stodola. Škola tato byla podle tehdejšího církevního zvyku dne 21. listopadu 1826 slavnostně vysvěcena rychnovským vikářem a děkanem z Týniště P. Josefem Šimonem při příležitosti kanonické visitace po službách božích. Za zakladatele, nejvyššího purkrabí hraběte Kolovrata Liebštejnského byl přítomen komisař rychnovský Ignác Hůrka, místní farář P. Frant. Junk, kaplan Ignác Lehman, deputace představených a obec. starších všech přiškolených obcí. Stavba školy vyžádala si náklad 11.600 zl. Patron školy, hrabě Kolovrat Liebštejnský dal všechen materiál a platil řemeslnickou práci. Dovoz materiálu a všechnu nádenickou práci musili poříditi osadníci.

V těch dobách docházely děti do Újezda z okolních obcí a to z Roudného, Ještětic, Mastů, Polomů, Vísky, Ostrova a Hrošky.

O učitelích při naší škole děje se první zmínka v druhé polovině 18. stol., kdy 4. srpna 1773 podával učitel Ignác Ant. Pilc pro panskou kancelář fassi učitele, aby mohla být zapsána do celkové fasse panství rychnovského z r. 1768.^[141]

Toto přiznání příjmů je tím cennější, že nám nejen ukazuje bídné poměry tehdejších učitelů, kde příjem z varhaničení v kostele znamenal pro učitele největší položku. Ukazuje nám však také počet dětí, jejich vzdálenost od školy, učebné předměty i normální rozvrh. Ten je uváděn v týdenním rozvrhu, kdežto příjem je roční.

Jmenovaný učitel Pilc zemřel r. 1806 ve vysokém věku ve svém domě čp. 46 (stával na dnešním hřišti). Po něm nastoupil Ignác Köhler, který ještě za života učitele Pilce, který ještě učíval ve staré sesuté škole, byl mu v jeho stáří dán k ruce. Ignác Köhler byl rodem z Kunštátu a oženil se s Marií, dcerou starého učitele Pilce. Byl znamenitým měřičem a byl vrchností často k tomuto účelu používán a v panských kancelářích často pracoval. Byl též hudebním skladatelem církevních věcí a jeho skladby se provozovaly delší čas i mimo obec. Zemřel 5. listopadu 1820.

Tereziánská doba přinesla nový názor na vzdělání. Osvícenští vzdělanci prohlásili péči o školy za zájem státní. Byly zakládány školy triviální^[142] u všech far a kde byly staré školy farní, byly prostě přejmenovány na triviální. Tak bylo i se školou v Bílém Újezdě. Triviální školy měly týž úkol jako naše bývalé školy obecné: naučit číst, psát a počítat. Nové školy, vlastně všechny školy triviální byly pod dozorem farářů, ale i panských úředníků, kteří rozhodovali o obsazování učitelských míst a často měli v rukou vliv na příjmy kantorů. Zkráceně řečeno, na školy měl dohled patronální úřad jako zástupce pána, který byl jako patron kostela současně patronem školy. Ustanovoval učitele, ale potvrzovala jej konsistoř.

Vrátíme se k druhému známému učiteli při zdejší škole, Ignáci Köhlerovi. Ve svém přiznání – fassi^[143] uvádí:

Fassi tuto podepsali: Frant. Junk, farář, Ignác Köhler, školní učitel, Fr. Ant. Šindler, direktor (panské kanceláře), Frant. Kuntz, rychtář újezdecký, Jan Klapal, rychtář hrošecký a Karel –?–, rychtář lhotecký.

Potom následuje v této a dalších fassích seznam dětí újezdecké farní školy z r. 1792. V něm učitel roztřídil děti podle stáří, podle pohlaví, náboženství (na katolíky a nekatolíky – ale nekatolíků už v Újezdě a ve škole nebylo, ani židů), od kdy navštěvuje školu a jak chodí do školy, zda trvale – stále (značí v seznamu S), přerušovaně (P) nebo nechodí (N). V té době nebylo ještě donucování k návštěvě školní. Po tomto seznamu připojuje učitel ještě listinu chudých žáků (neplatících školné) z 1. října 1791. Protože seznam žáků je velmi poučný už proto, že nám ukazuje, které rodiny bydlely v Újezdě a ostatních obcích a v kterých číslech, uvádím tu tento seznam pro Újezd a Roudné, k němuž připojil jsem také z listiny chudých žáků poznámku, bylo-li dítě považováno za chudé (Ch).

Z tohoto výkazu, který nepotřebuje dalšího rozvádění vidíme také, že školní povinnost v tehdejších dobách počínala v šestém roce a končila ve dvanáctém roce věku dětí. Tím dnem také mohly děti opustit školu a jít do práce neb do učení, jestliže panská kancelář dovolila přechod na řemeslo selskému synkovi.

Ignác Köhler učil na zdejší škole do r. 1813. Ke své pomoci měl svého syna Františka Köhlera, pak Frant. Liberského, rodáka z Polomu, který zemřel jako učitel v Černíkovicích. Ignác Köhler zemřel dne 5. listopadu 1820. Po něm nastoupil na zdejší škole Jan Vrabec, učitel ze Žďáru, rodem z Dobrého, který si vzal za manželku Josefu, dceru J. Köhlera. Flesar ve své knize „Popis historicko-archaeologicko statistický okresu opočenského“ (vyd. 1895) uvádí, že Jan Vrabec tu učil od r. 1821. Byl tu 33 roky a zemřel 6. listopadu 1853. Byl, jak praví kronika, oplakáván všemi žáky i kolaturníky, protože byl muž pilný, zdvořilý, zvláště pobožný a po všech stránkách příkladný. Za něho byli zde podučitelové: Frant. Liberský ještě 4 roky, po něm krátce Mrázek z Nové Vsi, pak mnoho roků jeho švagr Jan Köhler, po něm Jiří Marvan, rodilý ze Záhornice, pak Josef Uhlíř z Třebechovic, Frant. Barvíř rovněž z Třebechovic, a konečně Jan Obst, syn učitele z Deštného. Za učitele Jana Vrabce založena byla nová škola a tento učitel založil v r. 1833 první „Pamětní knihu školy v Bílém Újezdě“.^[144] První zápisy v této knize jsou strohé a jsou to poznamenání o půlletních zkouškách a visitacích. Jsou psány nejprve německy a potom kurentem česky a mají téměř všechny takovýto sloh: „Půlletní zkoušení z všech předepsaných zástojů se drželo dne 4. augusta 1834“. (Pod tím podpis visitátora.) – Nebo: „Po předepsaném ohlášení drželo se ze zimního běhu půlletní zkoušení ze všech předmětů předepsaných v 1ní a II. Klasse. V Újezdě dne 14. aprila 1835“. Poslední zápis tohoto typu je z 11. května 1852. Teprve v r. 1852 píše učitel Vrabec veškeré zápisy jen česky.

Za něho se psaly dále školní fasse, z nichž alespoň jedna budiž uvedena a to ze dne 17. května 1823. Na rozdíl od uvedené fasse Köhlerovy neuvádí stáří dětí, nýbrž rok narození; rovněž nepoznamenává, jak děti chodí pilně do školy a od kdy. V doplňku z 3. října toho roku (1823) vypisuje seznam chudých žáků. Obé uvedeme současně a to nejprve číslo domu, potom jméno, rok narození se stářím v závorce a nakonec označíme žáky chudé.

Třebaže zápisy ve školní kronice byly tak krátké, byla kniha chudých žáků, založená rovněž 1833 učitelem Janem Vrabcem vedena mnohem později. Touto knihou chudých vlastně začíná první školní kronika.

Učitel uvádí téměř každoročně: „Poznamenání chudých žáků při farní škole Augezdecké A. 18..“ Následuje jmenný seznam všech dětí podle obcí, celková rekapitulace a datum téměř u všech roků stejné, 3. března. Pomineme soupisy jmen chudých, ale všimneme si jejich počtu.

V r. 1829 měl učitel Vrabec pomocníka, protože škola měla už před r. 1826 přes 200 žáků. V roce 1826 jich bylo 207 a zdejšímu učiteli podléhala také filiální škola na Skalce, v níž bylo 129 žáků. Z toho počtu bylo chudých žáků vedeno v r. 1835 v Újezdě 12 žáků, v Roudném 3 žáci, v Ještěticích 12 žáků, v Mastech 4 žáci, v Polomech 3 žáci, ve Vísce 9 žáků a v Hrošce 31 žáků, celkem 74 chudých žáků.

Poměr chudých a platících žáků můžeme dobře sledovati v r. 1836, v němž ve dvou třídách zdejší školy bylo 237 dětí:

Malý diagram ukáže zajímavá čísla v počtu chudých žáků:

Zprávy o chudých žácích končí rokem 1853 (11. ledna 1853). Ty, které jsou v knize zapsány, poučují nás ještě o některých zvláštnostech mluvy a písma. Uvedl jsem v začátku, že každý rok začíná „Poznamenání chudých...“. Od zápisu pro rok 1849 mění se nadpis na „Význam chudých žáků A. (anno = roku)“. Všechny tyto zápisy psány jsou švabachem. Teprve od r. 1852 zapisuje učitel Jan Vrabec jména žáků i obcí latinkou.

Aby učitel mohl být živ, protože jeho příjmy byly nepatrné, zabýval se také hospodářstvím. V příjmech přiznává učitel hodnotu plodin ze 16 strychů polí s výnosem v ceně 51 zl. 42 kr. Stabilní katastr z r. 1840 v soupisu parcel uvádí pozemky škole přidělené, které jsou ale majetkem Františka hraběte Kolovrata Liebštejnského jako patrona školy. Jsou to: Stavební parcela č. 7, na níž stojí dům školní čp. 47 a dále polnosti: Flura I./IV. – číslo parcely 595, flura I. – č. parcely 640–643, 716, 717, 1106–1108.

Všimněme si nyní chronologického sledu událostí ve škole, jak je zapisoval po r. 1854 učitel Josef Vrabec, syn bývalého zdejšího učitele a které jsou podrobně uváděny. Po Janu Vrabcovi tu učil nějaký čas Jan Obst.

Touto zprávou končí se prvá kniha školní kroniky a řídící učitel Jos. Chládek začíná psáti do knihy druhé a to velmi podrobně. Tento řídící učitel Chládek byl nejen dobrým učitelem, ale také nadaným hudebníkem a zpěvákem. Dlouhá léta byl ředitelem kůru a vycvičil řady dobrých hudebníků, kteří na něho vzpomínali s vděčností tak, jako všichni jeho žáci ze školy.

Druhá kniha školní kroniky obsahuje záznamy od 1. srpna 1895 do 31. srpna 1922.

Ve školním roce 1895/96 byly v budově školní tři třídy (1., 3., 4.), pro druhou třídu byla najata místnost v čp. 52 u Barbory Ehlové. Škola měla počátkem roku 226 žáků (37, 47, 63, 79) a členy sboru byli: Josef Chládek, říd. učitel a učitelé Vilém Netuka, Arnošt Hnatowicz, Josef Brabenec a Ludm. Koubková. Současně se dovídáme, že náklad na školu v tomto škol. roce byl 336 zl., který se uhradil 12% přirážkou k daním.

Školní rok v té době počínal 16. září. Dne 29. srpna 1897 dostala škola rozkaz od okres. školní rady, aby místo nedostatečné najaté místnosti byla nalezena pro 2. třídu místnost lepší a současně ještě jedna místnost pro knihovnu a školní pomůcky.

21. září 1897 byla vyškolena Brocná (současně osada Malá Svinná ze Skuhrova), neboť Brocná si staví vlastní školu. Při tomto odškolení posteskl si řídící učitel Chládek na nepřízeň občanstva ke škole, neboť dne 17. října t.r. na schůzi místní školní rady nepřáli zástupci obce rozšíření školy a souhlasili s redukcí školy.

Když před začátkem škol. roku 1899/1900 byla odškolena Víska pro Brocnou, byla škola opět zredukována na trojtřídní s povinností přistavovati školu. Jednalo se o přístavbu dvou tříd začátkem roku 1900, proti kterémužto návrhu byli zástupci Ještětic. Přístavba však byla odhlasována a svěřena p. Piskorovi, staviteli ze Skuhrova.

Škol. rok 1900/01 začal se s necelými 200 žáky. Když během roku čtrnáctiletí vystoupili, zbylo na konci roku 163 žáků. V 1. tř. učil řídící Jos. Chládek, 2. tř. Al. Smola, zdejší rodák a 3. tř. měl J. Brabenec, který zde učil pouze do 1. března 1901, kdy za něho nastoupil V. Koubek.

Škol. rok 1901/02 začal se 192 žáky (55, 53, 82). První tř. učil J. Chládek, 2. tř. V. Koubek a 3. tř. Al. Smola, ženským ruč. pracím učila Ludmila Koubková.

S pracemi na přestavbě školy počato 1. června 1903 a stavba byla dokončena a celá budova po přístavbě vysvěcena dne 4. října 1903. Stavbu dostavěl stavitel J. Císař.

V tom školním roce bylo začato se stravováním školní mládeže, která tu v budově zůstávala na odpolední vyučování. Stravování se provádělo od 28. listopadu do 1. března a přespolní žáci a místní chudí žáci dostávali denně dobrou polévku.

Stav školy i učitelstva se nezměnil ani v r. 1903/04. Jen žáků bylo 181.

Ve školním roce dne 22. září 1903 byla dostavěna škola a odevzdána svému účelu. Polévková akce byla prováděna od 1. prosince do 1. března 1904 a v příštím školním roce začato s vyvařováním již 1. listopadu.

Koncem května 1905 byla před celou délkou nové školní budovy zřízena zahrádka a nově oplocena. Mezi oběma částmi zahrádek před budovou byl upraven chodník z kamenných desek a u budovy upraven rigol, aby byly chráněny zdi a přízemní místnosti před vlhkostí. Dne 9. července 1905 byla uspořádána slavnost na oslavu 25letého trvání Ústřední Matice Školské. Z čistého výnosu odevzdáno ÚMŠ 200 K.^[149]

V té době trval školní rok od 16. září do 31. července.

Ve škol. roce 1904/05 si vyměnili učitelé třídy. V 1. tř. učila Ant. Holečková, 2. tř. J. Chládek a 3. tř. Al. Smola. Žáků bylo 200.

Ve škol. roce 1905/06 bylo vyvařováno 150–160 žákům denně od 4. prosince do 1. března. Školní prázdniny byly v r. 1906 prodlouženy na dva měsíce, od 16. července do 16. září. Tím se měnily i závěry jednotlivých čvrtletí. (30.11., 15.2., 30.4. a 15.7.) Do školy chodilo 221 žáků (76, 64, 81). Učitelé měli třídy rozděleny jako roku minulého.

V šk. roce 1906/07 zvýšil se počet žáků na 241 (75, 77, 89) a místo učitelky Holečkové ustanoven sem Jan Hofman. Třídy byly rozděleny: Al. Smola 1. tř., Jos. Chládek 2. tř., Jan Hofman 3. tř.

Škol. rok měl r. 1907/08 262 žáky. Místo Jana Hofmana dosazen byl Jarosl. Novák, který učil do 31. prosince a od 1. ledna 1908 nastoupil za něho Rudolf Holub. Toho roku po prázdninách je povoleno rozšíření školy na čtyři třídy (pro rok 1908/09), ale rekursem přiškolených obcí Lhoty a Masty bylo rozšíření školy zmařeno. Polívky se toho roku vydávaly 170 dětem od 5. prosince do 1. března.

Před začátkem škol. roku 1908/09 podal řídící učitel novou žádost o otevření čtvrté třídy, ale zástupci Ještětic podali proti ní rekurs se žádostí o vyškolení z Bílého Újezda. Tím bylo rozšíření školy oddáleno a začalo se učit v přeplněných třídách. Ve třetí tř. bylo 107 žáků z celkového počtu 263. Toho roku učil v 1. tř. Rud. Holub, v 2. tř. Al. Smola a ve 3. tř. říd. učitel J. Chládek.

Téhož roku se jednalo o zřízení zimní hospodářské školy, která měla být otevřena 1. listopadu 1909. Proto učitel Alois Smola složil 13. června zkoušku z hospodářství pro pokračovací školy hospodářské spojené s obec. nebo měšťanskými školami. Ale její otevření bylo odloženo pro potíže s Ještěticemi, které podaly znovu žádost o zřízení samostatné školy.

Toho roku bylo povoleno rozšíření školy na čtyřtřídku od počátku škol. roku 1909/10. Na tomto základě začíná škol. rok 1909/10 se čtyřmi třídami, do nichž je rozděleno 243 žáků (39, 64, 62, 78). Toho roku učí v 1. tř. Jos. Chládek, ve 2. tř. Rud. Holub, 3. tř. Al. Smola a 4. tř. Jos. Mánek.

Došlo k důkladnému kolaudačnímu ohledání školy zástupci okresu na základě rekursu Ještětic, ale škola shledána v pořádku až na čtvrtou třídu, v níž se jevil nedostatek prostoru pro žáky. Tento nedostatek se však zmenšuje tím, že mezi školním rokem vystupují čtrnáctiletí. Místní školní rada vyslovila se však proti propuštění Ještětic ze svazku zdejší školní obce. Proto došlo 8. července 1910 k novému komisionelnímu řízení o žádosti Ještětic za vyškolení z Bílého Újezda a zřízení samostatné školy. V sepsaném protokolu uvedla místní školní rada své námitky a nepropustila Ještětice ze svazku dosavadní školní obce.

Tak čtvrtá třída zůstala i v škol. roce 1910/11 a ustanoven sem Alois Král. Polévková akce se rozběhla teprve 15. prosince a skončila 28. února.

Rok 1911/12 je rokem bouřlivým, kdy Ještětice se snaží o neuskutečnění definitivního zřízení čtvrté třídy. Jednání a intervence se střídají až do konce dubna a to nepřidává klidu ani škole. Přes to se snaží říd. učitel všemi prostředky udržeti klid. Polévky však se začaly vyvářeti začátkem ledna 1912 pro všechny žáky přiškolených obcí a bylo jich na 160.

Škol. rok 1912/13 začíná s 251 žáky (30, 70, 60, 81). Odešel však učitel R. Holub a Al. Král a za ně byli ustanoveni Fr. Klazar a Bohumil Rozum. V lednu a v únoru byly vyvařovány pro přespolní žáky polévky. Když k 25.3.1913 pořídila Hospodářsko-čtenářská beseda nové jeviště do sálu hostince Jos. Beka, sehrály děti hned 25. března na tomto jevišti první představení V. B. Plumlovské „Sůl nad zlato“ ve prospěch České zemské komise pro ochranu dětí a ve prospěch školní knihovny. Z čistého výtěžku bylo zasláno České zem. komisi 21,51 K a 25 K odevzdáno na školní žákovskou knihovnu.

Ve škol. roce 1913/14 odchází se školy Boh. Rozum, kterého nahražuje Frant. Kuchař. Škola má toho roku 259 žáků. (Z Bílého Újezda a Roudného 104, z Ještětic 98, z Mastů 57.) Rozdělení po třídách vykazuje: 51, 71, 62, 75 žáků. Od ledna do 11. března bylo denně rozděleno průměrně 130 polévek.

1914/15

Začíná se první válečný rok. Škola má ve čtyřech třídách 250 dětí (38, 72, 64, 75). Z nich je 88 z Ještětic. Odchází však učitel Fr. Klazar a tak se učí se třemi literními učiteli. Říd. učitel Chládek přebírá k 1. třídě ještě třídu čtvrtou a učí se v nich střídavě. Druhou třídu má Fr. Kuchař, ve 3. tř. učí Al. Smola. Ale potíže, které se během války stupňují, začínají již toho roku. 1. listopadu nastupuje vojenskou povinnost ještě učitel Fr. Kuchař a proto upraven nový, střídavý rozvrh hodin i pro 2. a 4. třídu. Říd. učitel Chládek dostal 1. a 4. třídu, 2. a 3. tř. učí Al. Smola. Ale již 26. listopadu se vrací učitel Fr. Klazar. Rozdělení se proto opět mění: Jos. Chládek učí 4. tř. celodenně, Fr. Klazar dostal 1. a 2. třídu celodenně ob den a Al. Smola celodenně 3. tř. Když pak 1. března 1915 byl odvolán Fr. Klazar do Osečnice, zůstalí uč. Chládek a Smola učí celodenně ve čtyřech třídách ob den. Dívky v té době začínají pracovat pro vojíny v poli, jednak pletené součástky (nátepníky, ponožky), potom prošívané papírové vložky do bot. Současně se dostává učitelům nových funkcí: oba zbylí učitelé se stávají členy revizní komise pro sčítání obilních zásob a mlýnských výrobků. V květnu mají k tomu na starosti ještě sbírky barevných kovů. Zvětšuje se hmotná bída obyvatelstva, která se projevuje nejprve ve škole, kde pro naprostý nedostatek hmotných potřeb se přestalo s vyvařováním polévek.

Ve škol. roce 1915/16 však opět bylo začato s rozdělováním polévek od 17. ledna do 14. března a to 150 žákům denně s tím rozdílem, že žáci si mohli vyžádati buď polévku nabo kávu. Škola měla 246 žáků (z toho Ještětice 79). Začátkem roku ustanovena sem výpomocná učitelka Anežka Palečková (rodem ze Skuhrova-Debřec) a tak třídy rozděleny: Jos. Chládek učí v 1. a 4. tř., Al. Smola ve 3. tř. a Anež. Palečková ve tř. 2. V srpnu se vrátil na zdejší školu Fr. Klazar, ale Jos. Chládek odchází na zdravotní dovolenou. Polévky byly podávány od 17. ledna do 14. března denně 150 žákům, při čemž si žáci mohli bráti buď polévku nebo kávu. Sběr pro armádu se rozšiřuje na odpadky bavlněné, vlněné a kaučukové, na sušené listí jahodové, malinové a ostružinové. Do neklidu ve škole byl dne 23. října 1915 odveden k domobraně učitel Al. Smola. Byl však již 20. listopadu vojenské povinnosti zproštěn.

Poměry ve škol. roce 1916/17 se nezlepšily. Dne 16. září odvolán byl opět Frant. Klazar a tak Anežka Palečková učí ob den 1. a 2. tř., Al. Smola 3. a 4. tř. Jim ku pomoci byla ustanovena 28. října 1916 Jitka Burdová a dostala 3. třídu. Sběr se rozšiřuje o sběr opotřebovaného papíru a sběr kostí, který byl nařízen 24. ledna 1917. U nás ke sběru nedošlo, neboť obyvatelstvo při stávající drahotě nemohlo maso kupovati, nebo jen nepatrné množství a zbylými rozdrcenými kostmi byly krmeny slepice, na jichž výživu při zabavení veškeré úrody bylo pamatováno jen měrou nepatrnou. Kromě kostelních zvonů, které byly odvezeny 5. ledna 1917, musila škola odvésti na válečné účely i školní zvonek, vážící 1 kg.

Školní děti a učitelé se musili zúčastniti slavného rekviem za 21. listopadu 1916 zemřelého císaře Frant. Josefa I. (který vládl 68 let) a musili vyslechnouti nadějné prosby skládané do jeho nástupce Karla I.

V domácnostech se večer přestávalo svítit, protože volný prodej petroleje byl zastaven v listopadu 1916 a potom byl prodáván jen na odběrové lístky. A tak děti často ani domácí úkoly nemohly vypracovávati. Nastal i nedostatek paliva, zejména uhlí. V polovině prosince bylo nařízeno, že mlecí a šrotovací výkazy má vyhotovávati některý učitel (povolena denní dávka obilí pro osobu těžce pracující 366 g, pro osobu lehce pracující 300 g).

Dne 6. dubna 1917 na Velký pátek zemřel dosavadní řídící učitel (toho času na zdravotní dovolené) Josef Chládek ve 12. hod. a na jeho místo ustanoven zatímně Alois Smola, který r. 1918 byl jmenován definitivním řídícím učitelem.

Ve škol. roce 1917/18 má škola 236 žáků a čtyři třídy učili ob den dva učitelé. V 1. a 2. tř. Jitka Burdová, ve 3. a 4. tř. Al. Smola. (Anežka Palečková dostala místo ve Skuhrově.) Dne 1. října se vrátil opět Fr. Klazar. Proto 1. a 2. tř. ob den učí Jitka Burdová, 3. tř. Al. Smola a 4. tř. Fr. Klazar. Jeví se však nedostatek topiva. Vydány byly přihlašovací lístky na dříví a uhlí a 10. listopadu odběrní lístky na topivo. Škola neměla toho času (koncem září) ani dříví ani uhlí (její nutná potřeba roční byla 16 m³ dřeva a 90 q uhlí). Dne 1. listopadu 1917 bylo nutno zastaviti vyučování pro nemožnost vytápění tříd. Pokud bylo v říjnu chladné počasí, nosili žáci několikráte z domova různé topivo, aby alespoň poněkud vysušili promočené šaty a netřásli se zimou. Dne 22. října oznámen škole příděl uhlí pro letošní rok, sice jen 40 q, ale uhlí nedošlo. A tak školní vyučování od 1. listopadu zastavené začíná teprve 11. března, ač počasí bylo dosud chladné a uhlí pro školu v říjnu poukázané dosud nedošlo. Ani dříví nebylo. Jen se našel jeden starý trám, jehož se použilo na topení. Konečně 12. března došlo poukázaných 40 q hnědého uhlí.

Ve sbírkách hadrů a prádla se pokračovalo, ale sběr byl slabý (4 ½ kg hadrů, dobré prádlo žádné). Škole bylo uloženo propagovati sběr kostí. Sbíralo se také listí ostružinové.

Konečně 18. února 1918 bylo vydáno nařízení, jímž bylo zakázáno používati osob učitelských k různým úkonům se službou školní nesouvisejících. Dnem 16. dubna 1918 zaveden byl opět letní čas. Po zkušenostech z minulého roku bylo vyučování posunuto o 1 hod. Ráno se začínalo v ½ 10, odpoledne ve 2 hod. Jaký div, že výsledky vyučování byly velmi slabé jednak pro zanedbanost z dřívějších válečných let, jednak pro dlouhé nucené zimní prázdniny a i odvádění učitelstva k jiným funkcím. K tomu přistoupil ještě nedostatek šatů a obuvi u dětí, které také musely vypomáhati při hospodářství, ba v mnohých případech samy musily hospodářství obstarávati. A tak docházka do školy byla špatná (81,51%) a vyučování umdlených žáků z tělesné práce, z nichž mnozí trpěli ještě hladem, bylo bezúspěšné. Nebylo také potřebných učebnic ani papíru a psacími potřebami se musilo šetřiti. Ze žákovské knihovny se nesměly knihy půjčovati už druhý rok. Od školní práce zdržovaly i různé sbírky.

V r. 1918/19 bylo ve škole zapsáno 240 žáků. Ale na čtyři třídy jsou jen tři učitelé: J. Burdová (dostala 1. a 2. tř.), Al. Smola a Frant. Klazar. V polovině října začala se šířiti epidemie „španělské chřipky“. Pro nedostatek lékařů (1 v Solnici a 1 v Dobrušce) i pro nedostatek léků je ošetřování nemocných téměř nemožné. Zvýšila se úmrtnost (ve zdejší farnosti bývají i dva pohřby denně). Proto bylo zastaveno vyučování od 18. října do 4. listopadu. Škole se přiděluje pro ruční práce ženské z okresní škol. rady 1 kg příze za 20,50 K.

Do nejstísněnějších poměrů školních přichází státní převrat dne 28. října 1918. Lidé jásají a školní děti, strženy radostí dospělých, radují se s nimi, aniž chápou dosah událostí.

Dne 8. listopadu na slavnostní schůzi promlouvá říd. učitel Al. Smola o Bílé Hoře a osudu národa až do našich dnů. Brzy po státním převratu nastávají překotné změny.

Dne 16. prosince se přijímají do vyučování všechny čítanky, cvičebnice, pomocné knihy i knihy ze žákovských knihoven, vyloučené za doby války.

Učitel Fr. Kuchař se vrátil a 20. prosince 1918 nastoupil opět službu. Od 9. ledna zavedeno opět pravidelné vyučování ve všech třídách.

6. ledna 1919 bylo sehráno dětmi divadelní představení, Jar. Kvapila „Pohádka o princezně Pampelišce“ – ve prospěch zakoupení knih pro školní knihovnu, které vyneslo 240,06 Kč.

Ožila opět snaha Ještětic po vyškolení z Bílého Újezda.

Do školy se zavádí nově rukodělné vyučování, které se má spojovati s prvoukou, vlastivědou, realiemi, měřictvím i kreslením a má být rázu praktického a uměleckého.

Protože na Slovensku se jeví citelný nedostatek knih, uspořádána 25. března 1919 sbírka pro Slovensko. 10. dubna přichází nařízení o vyřazení tendenčních knih, které sloužily zájmům dynastickým. Pozměněno bylo také trvání školního roku. Začátek šk. roku posunut na 1. září a konec na 28. červen.

Ale škol. rok 1919/20 začíná zase 16. září pro nedokončení žní, které se toho roku pro nestálé počasí opozdily. Žáků má škola 239 a učí se plně ve čtyřech třídách (1. tř. Jit. Burdová, 2. tř. Al. Smola, 3. tř. Fr. Klazar, 4. tř. Fr. Kuchař). Ruč. pracím ženským učí Lidm. Koubková.

Dne 20. září jmenován Fr. Kuchař do Krčína a tak zavedeno nepravidelné vyučování v 1. a 2. třídě se zkráceným rozvrhem.

Výnosem min. škol. ze dne 20. listopadu 1919 byla otevřena nová škola v Ještěticích a má se ihned připraviti k vyučování. Odchodem žáků ještětických po vánocích upravuje se naše škola na trojtřídní. Tím také bylo skončeno dlouholeté úsilí Ještětic o vlastní školu, byť byla jen jednotřídní.

V prosinci dne 7. a 8. sehráli žáci zdejší školy divadelní představení „Poklad“. Čistý výnos 462,11 Kč, k němuž přidal učitel F. Klazar 10 Kč uložen na vkladní knížku „Pomůcky školy v Bílém Újezdě“ u místního spořitel. a záložen. spolku.

Také ve sboru toho škol. roku nastaly změny. Fr. Klazar byl od 1. ledna 1920 jmenován zatím. správcem školy v Osečnici a za něho ustanoven do Bílého Újezda Karel Dvořák (učil jen do konce roku).

Začátkem škol. roku 1920/21 ustanoven sem Břetislav Smrž. Odešla také Jitka Burdová a za ni ustanovena Milada Volfová. Žáků má škola nyní jen 140. Učitelé se podělili o třídy tak, že v 1. tř. učí Mil. Volfová, v 2. tř. Al. Smola, ve 3. tř. Břet. Smrž. Ručním pracím učí Lidm. Koubková.

Dne 1. listopadu odchází Mil. Volfová do Hrošky a za ni je do Újezda ustanovena Aloisie Křenová. Dnem 1. února 1921 odchází na zdravotní dovolenou Břet. Smrž, aby se více do služby školní nevrátil. Zemřel 29. dubna téhož roku na tuberkulosu. Proto se v 1. a ve 2. tř. vyučuje nepravidelně, 3. tř. přejímá Al. Smola.

Pro škol. rok 1921/22 byli do Újezda ustanoveni Fr. Pohl a Ot. Volf. 28. srpna podala uč. ruč. prací Ludm. Koubková žádost o dovolenou pro nemoc. Za ni ustanovena sem Bož. Nováková. Ot. Volf obdržel 1. tř., Al. Smola 2. tř. a Fr. Pohl učil ve 3. tř. Bož. Nováková učila ručním pracím ženským.

Dne 24. října 1921 byla vyhlášena mobilisace za účelem ochrany republiky proti Maďarsku. Vojenskou službu nastoupil dne 26. října Fr. Pohl a po jeho odchodu bylo spojeno žactvo dvou tříd a učilo se jako na dvojtřídce. Po měsíci (24. listopadu) vrátil se opět Fr. Pohl a zavedeno bylo opět pravidelné vyučování. Koncem škol. roku odešla uč. žen. ruč. prací Bož. Nováková a za ni od 1. července 1922 ustanovena učitelkou ruč. prací Marie Marelová.

Na začátku škol. roku 1922/23 odešel ze školy Fr. Pohl, aby studoval na obchodní akademii ve třídě pro abiturienty střed. škol.

Dnem 1. září začíná řídící učitel Al. Smola psáti do třetí knihy školní kroniky, v níž jsou zápisy od 1. září 1922 do konce škol. roku 1939/40.

Ve škol. roce 1922/23 učí v 1. tř. Al. Smola, ve 2. tř. Jos. Hynek a ve 3. tř. Otakar Volf. Žactva velmi ubylo, neboť přicházejí do školy děti narozené za světové války. Tento úbytek se bude jeviti ještě řadu let. V důsledku toho dostává škola výnos z 2. března 1923, jímž byla zrušena definitivní třetí třída, poněvadž ani redukcí tříd na dvojtřídku nestoupne počet žáků v žádné z obou tříd nad 60 a to od příštího škol. roku, t.j. od 1. září 1923.

Toho roku zúčastnily se děti 2. a 3. tř. dvoudenního výletu (23.–24.6.) do Blanska a na Macochu spolu se školou hrošeckou. Po zřízení četnické stanice v obci bylo ještě nutno nalézti byt pro četnictvo, resp. pro četnického strážmistra. Obec nabídla přízemní místnosti po levé straně vchodu, kde dosud byl kabinet. Se svolením okres. škol. výboru byl kabinet přemístěn do I. patra do učebny na straně severní a přízemní místnosti, k jihu obrácené, byly upraveny za byt pro četníka.

Škol. rok 1923/24 začíná ve škole jen o dvou třídách. Celou situaci školy ukazuje počet žáků, jichž je pouze 71. Do jiných škol, měšťanských a středních chodí z obce 10 žáků. Prvním školním rokem (narození 1917) začíná ve škole choditi jen 4 žáci. Od počátku škol. roku učí Al. Smola střídavě v obou třídách, protože nově ustanovený učitel Josef Římek je do 15. září na vojenském cvičení.

Před koncem škol. roku uspořádán byl výlet žactva do Studánky u Rychnova, kde děti zpívaly a předvedly tanečky. Přítomen byl MUDr. Kar. Driml z minist. veřej. zdravotnictví a tělesné výchovy, autor četných zdravotnických a výchovných loutkových her, který potom poslal žákům 27 knih: Bacilínek a Začarovaná země.

Ve škol. roce 1924/25 přibyly opět jen 4 děti a všech žáků je 55 (10 chodí do škol občanských a stř.). V 1. tř. učí Al. Smola, 2. tř. Josef Římek. Ten ale odchází 16. února do kursu lidové školy hospodářské a za něho je sem ustanoven 28. února Lad. Rach. Ten je však již 7. března odvolán, protože se nařizuje s okamžitou platností spojiti obě třídy v jednu a učiti společně v jedné třídě. (Jen úřední knihy mají se vésti odděleně.) Žádost o druhého učitele, kterou přednesli na okres. škol. radě dva členové místní šk. rady, byla zamítnuta na základě restrikčního zákona. Přes to však se podařilo, že 30. dubna byla sem ustanovena Lidmila Vobořilová a od 1. května opět se učilo ve dvou třídách. Koncem roku (26.6.) podnikla škola výlet do Náchoda, kde navštívili žáci zámek, museum a přádelnu fmy J. Bartoň.

O prázdninách byla opravena fasáda budovy a částečně přestavěny záchody.

Zápis pro škol. rok 1925/26 měl 49 žáků (do občan. škol 10 žáků, do cizího obvodu 4). Přírůstek se zvětšil na 10 žáků. Al. Smola si ponechal 1. tř., 2. tř. měl Jos. Římek, který se vrátil z kursu.

Rovněž pro škol. rok 1926/27 byl přírůstek 10 žáků, takže se začalo učit se 47 žáky (15 do občan. škol). V 1. tř. zůstal Al. Smola, 2. tř. převzal nově jmenovaný Josef Pancíř. Ten ale odešel 1. října na vojenský výcvik a místo něho nastoupil Josef Kristejn. 10. května odešel na dovolenou říd. učitel Al. Smola a třídy byly spojeny v jednu až do konce šk. roku. Ve dnech 21.–23. června podnikla škola výlet do Prahy.

Ve škol. roce 1927/28 je ve škole 45 žáků (přírůstek 8, v obč. školách 15). V 1. tř. vyučuje V. Svatoň za Al. Smolu, který má dovolenou a ve 2. tř. Marketa Halterová. Učitelka žen. ruč. prací Marie Hoyerová odchází 1. října a za ni byla ustanovena M. Burešová, která však nenastoupila. Proto 14. října byla ustanovena do Újezda za učitelku žen. ruč. prací M. Jínová.

Toho roku v poslední den vyučovací před vánočními prázdninami uspořádána byla veřejná vánoční besídka s nadílkou.^[150] Ve dnech 14. a 15. června byl podniknut výlet do Brna a Mor. Krasu.

Po prázdninách dne 1. září odešel do výslužby říd. učitel Al. Smola. Školní rok 1928/29 začal se 45 žáky (nových 6, do obč. škol 5). V 1. tř. učí zast. říd. učitel Josef Kristejn, ve 2. tř. Bož. Vejrová. Žen. ruč. pracím měla učit Mar. Jínová, ale nenastoupila. Teprve 15. září nastoupila třetí učitelka žen. ruč. prací Vlasta Píšová. Tato učitelka odešla 10. ledna 1929 a místo ní nastoupila Božena Tesárková.

Škola pořádala 23. prosince opět vánoční nadílku. V únoru nastal nedostatek uhlí a škola byla proto na základě nařízení mšano^[151] uzavřena od 18. února do 1. března. Ve dnech 2.–4. července navštívila druhá tř. Český ráj, 1. tř. zajela na výlet do Pekla u Nového Města n. Met.

Dne 27. března 1929 bylo knihovní vlastnictví pozemku č. kat. 716 (role) jako majetek školy knihovně přepsáno na kostel v Bílém Újezdě.

Škol. rok 1929/30 začíná se 49 žáky (přírůstek 7, v obč. školách 1 žák). Za řídícího učitele se sem dostává Alfred Thýn, který vede 1. tř. a Bož. Vejrová učí ve třídě 2. 1. února nastupuje nová učitelka žen. ruč. prací Marie Komárková. Učitelka Božena Vejrová se dne 28. února provdala a vystoupila ze šlužby školní. Proto vyučoval říd. učitel obě třídy spojené až do 31. března. Dne 1. dubna nastoupil pro druhou třídu Jan Sitný. 1. března ustanovena sem učitelka žen. ruč. prací Jarmila Voborníková za Marii Komárkovou. V druhé polovině listopadu zavedeno bylo elektrické světlo do školní budovy na náklad místního záloženského spolku (kampeličky).

Toho škol. roku ve dnech 18. až 19. června pořádán pěší výlet přes Hlinné a Osečnici do Deštného, Zákoutí, Šerlichu a na Masarykovu chatu s noclehem v Šerlišském mlýně. Druhý den byl návrat přes Dříz, Špičák a Dobré.

Zápis pro škol. rok 1930/31 přivedl do školy 52 žáky (do obč. škol 5). V 1. tř. byl Alfred Thýn, 2. tř. měl Jan Sitný. Učitelkou domácích nauk jmenována Marie Nehybová. Dne 25. října byl přeložen Jan Sitný a místo něho nastoupila Žofie Bergrová.

Ve dnech 21. a 22. března 1931 sehrály školní děti divadelní hru Jar. Průchy „Mudraváček“.^[152] 18. června 1931 podniknut autokarem výlet do Police n. Met., k Hvězdě, Kovářovou roklí na Ostaš a do Maršova.

Při zápise pro škol. rok 1931/32 přibylo 12 žáků, takže je ve škole 56 žáků. V 1. tř. má Alf. Thýn 31 žáků, ve 2. tř. Žofie Bergrová učí 25 žáků. Domácím naukám učí Žofie Navarová. Když dne 9. září odešla Žofie Bergrová, přišla za ni Zdeňka Koubová. Začátkem prosince 1931 byly dodány do 2. tř. nové lavice v ceně 4,266,80 Kč. Před vánočními prázdninami byla vánoční nadílka. Místní osvětová komise uspořádala v zimním období ve škole řadu přednášek se světel. obrazy.

Škol. rok 1932/33 začal se 60 žáky, z nichž měl Alf. Thýn v 1. tř. 32 dětí, Kar. Procházka ve 2. tř. 28 dětí. Místní osvětová komise uspořádala opět ve škole přednášky se světelnými obrazy (celkem 6). Před koncem roku byly děti druhé třídy 3 dny v Praze a děti prvé třídy byly 2 dny v Orlických horách.

Pro škol. rok 1933/34 bylo nově zapsáno 10 žáků a tak je ve škole celkem 66 žáků. V 1. tř. jich má Alf. Thýn 30, ve druhé tř. Kar. Procházka 36. V říjnu byl odvodněn pozemek před školní budovou a ve vzdálenosti ¾ m od zdiva byl zřízen hluboký betonový žlab. Příchod ke škole byl pokryt vrstvou cementu se spádem ke žlábku. Odvodnění stálo 1290 Kč a oprava plotů u škol zahrádek 450 Kč. V tomto školním roce byla opět obnovena polévková akce, pořádaná byla vánoční nadílka a pět přednášek se světelnými obrazy, které pořádala místní osvětová komise. Školní výlet se konal 23. června autobusem do Dvora Králové, na Zvičinu, Kuks a Ratibořice. O školních prázdninách se ve škole hodně opravovalo. Okna a dveře byly natřeny (účtováno 1450 Kč), přestavěny záchody (11.000 Kč), do druhé třídy dána nová podlaha (2620 Kč) a nová okna do 3. tř. (za 1000 Kč). Celkem stály opravy 17.800 Kč.

Pro škol. rok 1934/35 přijato nově 13 dětí. V 1. tř. je 30 žáků (Kar. Procházka), ve 2. tř. 36 žáků (Alf. Thýn). V polévkové akci bylo pokračováno. Polévky vařila pí Ešpandrová a děti je dostávaly buď za 50 h nebo zadarmo. Uspořádána byla i vánoční nadílka, žactvo přispělo 2. června k zpestření programu župního hasičského cvičení, pořádaného v Bílém Újezdě, cvičením a tanečky. 22. června provedla 1. třída výlet do Rychnova a do Studánky, 2. tř. odjela 21. června autobusem do Nového Města n. Met. a odtud pěšky do Pekla na Frimburk a do Nového Hrádku, potom autobusem pod Vrchmezí, pěšky vzhůru, po hřebeni k Masarykově chatě a dolů do chaty Alby na nocleh. Druhý den výstup na Deštnou a dále Jiráskovou stezkou ke Zdobnici, Kačerovu, Vel. Uhřínovu a přes Skuhrov domů. Místní osvětová komise pořádala opět několik přednášek se světelnými obrazy.

Pro škol. rok 1935/36 je zapsáno 69 žáků, z nichž je 35 dětí v 1. tř. (Kar. Procházka) a 34 děti jsou ve třídě druhé (Alf. Thýn). Při vyučování vypomáhá učitelský praktikant Václav Pilc. Učitelkou domácích nauk byla do 10. března Žofie Navarová, potom Antonie Berková. Toho roku se podle výnosu ministerského z 13. srpna 1935 vydává vysvědčení jen v pololetí a na konci škol. roku. Čtvrtletní vysvědčení odpadají. Během roku byla besídka (oslavná a veselá) k 28. říjnu, vánoční nadílka a dětské divadlo.^[153] K 7. březnu byla oslavná besídka. Místní osvětová komise měla 3 přednášky se světelnými obrazy ve škole. V dubnu shlédli starší žáci Langrovu hru „Jízdní hlídka“, sehranou ochotníky v Ještěticích, v Dobrušce filmy „Naši vojáci“, „Psohlavci“ a „K. Havlíček Borovský“. Pěvecké jednoty „Vlasta“ a „Dobroš“ v Dobrušce pořádaly v Dobrušce 21. května 1935 „Večer národ. písně“ za účasti mnohých škol. Tohoto podniku se zúčastnila i škola zdejší a děti zpívaly v úpravě Wünschově „Spadla mi šablička“, „Zahré, zahré“, „Kysuca, Kysuca“ a „Zpívejte vážanští kohouti“ (řídil Alf. Thýn). V jarních měsících zúčastnili se žáci úpravy hřiště, které vzniklo na zbořeništi chalupy Köhlerovy čp. 46. Jako roku minulého byla v provozu polévková akce, při níž vařila opět pí Ešpandrová.

24. června podnikli žáci se svými učiteli výlet na Špičák a to dvěma směry.

Do škol. roku 1936/37 přibylo 11 žáků. Z celkového počtu 72 bylo v 1. tř. 37 žáků (K. Procházka), v 2. tř. 35 žáků (Alf. Thýn). Bylo opatřeno radio pro 1. tř. a to z výtěžků školních podniků (divadel, besídek a jiných veřejných vystoupení). Pořádána byla besídka k 28. říjnu, vánoční nadílka, přednášky se světel. obrazy (2). Také polévková akce byla v provozu. Dne 27. května onemocněl Alf. Thýn a za něho učila Mil. Školníková do konce škol. roku.

Škol. rok 1937/38 měl přírůstek 10 dětí, bylo celkem 72 žáků. V 1. tř. učí K. Procházka (33 ž.), v 2. tř. Alf. Thýn (39 ž.), za něhož do 30. září učí Rud. Žďárek. V režii školy bylo uspořádáno několik veřejných vystoupení: 20. září pořádala samospráva 2. třídy slavnostní schůzi, v polovině října navštívila 2. tř. filmové představení v Dobrušce, k 28. říjnu byla besídka, před vánočními prázdninami uspořádána vánoční nadílka. Krátce před koncem škol. roku onemocněl Kar. Procházka a za něho byla sem poslána Lidmila Černá.

Pro škol. rok 1938/39 zapsáno nově 6 žáků. Toho roku staly se měšťanské školy újezdními a do nich odešly všechny děti z pátých postupných ročníků z Bílého Újezda a Roudného. Škola toho roku má v 1. tř. 30 žáků (Alf. Thýn), ve 2. tř. 31 žáků (K. Procházka). Všech žáků zůstalo 61. Domácím naukám učila Bož. Knoulichová. Neklidné poměry při hranicích přiměly vládu, že povolala do zbraně určitý počet záložníků. Učitel K. Procházka byl také povolán a proto se učilo půldenně jedním učitelem. K. Procházka se vrátil 4. listopadu a začalo se opět pravidelně učit. Bož. Knoulichová odešla koncem prvního pololetí a pro druhé pololetí byla sem ustanovena Anežka Holá, která nenastoupila. Za ni z ochoty učila Marie Karešová a po skončení vyučování ve zdejší lidové škole hospodářské střídaly se ve vyučování žen. ruč. pracím manželky řídícího učitele a druhého učitele (se souhlasem okres. škol. rady). Teprve 24. dubna poslána sem na výpomoc z hrošeckého obvodu sl. Božena Parkánová. Podle nařízení min. školství byla provedena revise žákovské knihovny, aby byla vyřazena díla odporující novým poměrům. (Bylo vyřazeno 5 knih.)

V noci ze 14. na 15. března 1939 podepsal president Hácha zřízení protektorátu Čechy a Morava. Změna politického zřízení zasáhla i do škol. Přes to ale byly pořádány školní výlety a to: 1. tř. byla v lese „Ochoze“ a u sokolského tábořiště v Kamenici. Druhá třída dala se přes Chlum do Opočna, kde si prohlédla mlékárnu, zámek s parkem, klášter, nádraží a odjela vlakem do Dobrušky. Z účastníků jely tehdy 4/5 dětí po prvé vlakem. Konec roku byl již 24. června 1939.

Škol. rok 1939/40 měl přírůstek 7 žáků. Začátek školy byl však odsunut pro vyskytnuvší se případy dětské obrny. Min. školství uzavřelo všechny školy do 2. října z obavy před šířením se této zhoubné choroby. Žáků měla škola celkem 53 a to 25 v 1. tř. (Alf. Thýn) a 28 ve tř. 2. (K. Procházka). Škola si koupila filmový projektor pro 16mm film. Na zakoupení přístroje přispěla Hospodářsko-čtenářská beseda 700 K a 700 K dala Lidová škola hospodářská. Byla provedena nová revise knihoven a pomůcek, která vyřadila knihy, obrazy a j., pokud byly v seznamech závadných pomůcek. O každé revisi pak byl sepsán protokol. O vánoční nadílce bylo poděleno 10 nejpotřebnějších dětí. Polévková akce byla prodloužena až do Velikonoc.

Škol. rok 1940/41 začíná smutně se 45 žáky, z nichž je v 1. tř. 19 žáků (Alf. Thýn), 26 ve druhé (K. Procházka). Přicházející žáci smutně se dívají na novou tabuli na školní budově. Starý nápis musil být o prázdninách odstraněn a nahražen tabulí s nápisem nahoře německým „Volksschule“ a pod ním českým „Obecná škola“. Také razítka musila být dvoujazyčná (německý nápis napřed) i razítka místní školní rady, ať kulaté nebo dlouhé. Všechny spisy pro úřady i pro veřejnost musily být německočeské. Sběr odpadových hmot se provádí dvakrát týdně. Výnosem min. školství z 4.9.1940 zastaveno bylo půjčování knih francouzských a anglických autorů. Pro úsporu papíru zavedeny do školy pro nižší stupeň břidlicové tabulky. Polévková akce zahájena počátkem prosince. Polévky dostávaly všechny přespolní děti a z místních sociálně slabé. Vánoční prázdniny byly prodlouženy od 21. prosince do 20. ledna. O vánoční nadílce podarováno 13 dětí botami, flanelem, svetry, punčochami, bačkorami a rukavicemi. Od 1. prosince zavedeno povinné vyučování němčiny od třetího postup. ročníku. Bylo několik revisí knih a pomůcek. Závadné knihy a pomůcky byly zapečetěny a balíky uloženy do uzavřené skříně, od níž klíč měl jen říd. učitel.

Třebaže pro škol. rok 1941/42 bylo zapsáno 10 nových žáků, je jen 40 dětí ve škole (na 5 postupných ročníků). Začátkem školního roku se stává naše škola jednotřídní, kterou vede Alfred Thýn a jemuž je přidělena učitelka dom. nauk Anežka Holá. Byt po učiteli K. Procházkovi pronajala místní škol. rada Ferd. Zahálkovi, vrchnímu četnickému strážmistru, z úsporných důvodů. Všechny neschválené učebnice, knihy ze žákovské knihovny, vyřazené pomůcky (obrazy, mapy) byly 24. června 1942 zaslány „k jinému zužitkování“ (celková váha jejich byla 98 kg). O vánoční nadílce poděleno 5 dětí (boty, vlněné ponožky, látka na šaty, látka na zimník). Vánoční prázdniny začínaly 22. prosince a po vánocích byly stále prodlužovány až do 3. března. Proto byl prodloužen školní rok do 12. července (u nás skončil 7. července).

Školní rok 1942/43 začínal s 41 žáky (nově zapsáno 9 dětí). Po celý rok trval sběr odpadků, barevných kovů, šatstva, tkaniv pro vojsko i léčivých bylin. Koncem března byly ve školní budově odmontovány všechny součásti z mosazi, mědi, cínu, zinku a j. ušlechtilých kovů a odvezeny (8 kg). Konec škol. roku byl 13. července.

Dne 3. září začal škol. rok 1943/44 opět s 41 žáky. V tomto roce byl sběr plodů nově organisován po všech stránkách. Proto také bylo do ústředí zasláno sušených bylin 25 kg, 360 kg kaštanů, 1,40 kg lipového semene, 1 kg šípků, 4,20 kg sušených pecek a 1,50 kg žaludů. Všechno je čím dále chudší, i vánoční nadílka, při níž byly chudé děti podarovány penězi a knížkami. Na textilie nebylo bodů ani dárců. Pro vyučování žen. ruč. pracím byla pro zdejší obvod ustanovena Milada Švadlenková z Hradce Králové (učila i v okolních školách).

Nový školní rok 1944/45 má nových žáků 10, celkem 44 a začal 5. září. Sběr vynesl 190,80 kg sušených bylin a plodů. Učitelka žen. ruč. prací nasazena byla do závodu „Metal“ v Náchodě, ale vrátí se, až zaučí za sebe náhradní sílu. (Nastoupila v prosinci.) V tomto roce byla pořádána Mikulášská slavnost s nadílkou. Chudým bylo rozdáno cukroví, ovoce a školní potřeby. Vánoční nadílka omezena však byla jen na rozdělení peněz nejpotřebnějším (300 + 200 K). Vánoční prázdniny trvaly od 21. prosince do 5. ledna, ale byly prodlužovány na neurčito. Děti se scházely jednou týdně ve škole a dávány jim domácí úkoly. Koncem března sloužila budova školy za příbytek asi 80 německých obyvatelů (uprchlíků z obce Thomaskirch bei Ohlau na Odře). Proto škola, když začalo v druhé polovině dubna opět vyučování, se stěhovala do sálu hostince v Mastech. Vyučování bylo nenormální, střídavé.

Potom přišla revoluce. Ve dnech 6.–9. května zasedal nepřetržitě zdejší Národní výbor svými 2–3 členy střídavě v bytě předsedově (říd. uč. Thýna). Uprchlíkům německým nařízeno neopouštěti své ubikace, aby jich v případě potřeby mohlo být použito jako rukojmí. A 10. května jsme u nás uvítali proudy valící se ruské armády. Ve škole sídlil 2 dny štáb ruských jednotek maršála Koněva. Ve škole pak byli přechodně ubytováni ruští vojáci. Říd. učitel byl velmi zaneprázdněn funkcí předsedy míst. národ. výboru, takže pravidelné vyučování u nás začalo až 24. května, když před tím matky škol. dětí z vlastní iniciativy uvedly vyučovací místnosti do náležitého pořádku. Koncem roku vykonaly děti výlet autobusem (na dřevoplyn) do Kuksu a na Labskou přehradu a na Zvičinu. Školní rok skončil se dne 19. července.

První školní rok ve svobodné republice 1945/46 začal s 46 žáky (nových 9) a školní děti zařazeny byly do dvou tříd. Dosavadní říd. učitel Alfred Thýn na svou žádost ustanoven učitelem v Hradci Králové a za něho nastoupil Bohumil Rozum (z Hrošky). Začátek roku byl 3. září. 1. třídu s 20 žáky měla Milada Krásová-Školníková, 2. tř. s 26 žáky převzal Bohumil Rozum. Učitelkou dom. nauk byla Milada Švadlenková. Byla také obnovena místní školní rada. Jejím předsedou zvolen Jan Klapal z Bílého Újezda, Josef Hanuš, rolník z Roudného a Alois Netík, hostinský z Mastů. Zástupci školy byli Boh. Rozum a Mil. Krásová. Náhradníky: Josef Duzbaba z Bílého Újezda čp. 48, Boh. Hladík, holič z Bílého Újezda čp. 6.

K dosavadním oslavám přibyla oslava květnové revoluce, uspořádaná u památníku padlých.

Během roku byly obě třídy sloučeny v jednu od 21. ledna do 14. dubna pro dovolenou (mateřskou) Mil. Krásové. 21. června podniknut výlet nákladním autem s lavičkami spolu s hrošeckou školou a to 4. a 5. škol. rok do Orlických hor přes Skuhrov, Zákoutí na Masarykovu chatu a přes Sedloňov domů. Žáci 1.–3. škol. roku měli výlet do Roudného a Mastů a do údolí Zlatého potoka s občerstvením. Konec škol. roku byl 22. června.

Škol. rok 1946/47 začal 2. září za stejných podmínek se 38 žáky. 1. tř. se 14 žáky převzal Boh. Rozum, 2. tř. s 24 žáky Mil. Krásová. Ale 30 září zredukoval úřad školu na jednotřídní. Přidělena sem uč. dom. nauk Marie Grundová a Miladě Švadlenkové přiděleny 4 hodiny literní (psaní, kreslení, občanská výchova). Rovněž trval sběr textilu. Bývalý řídící učitel Alfred Thýn se v únoru odstěhoval z naturálního bytu ve zdejší škole do Hradce Králové. Byt zatím zůstal volný. Školní rok skončil se 28. června.

Škol. rok 1947/48 začal 1. září. Dosavadní říd. učitel Boh. Rozum přešel do výslužby. O místo říd. učitele žádal Alois Nosek z Houdkovic, ale pro neupravený byt žádost odvolal. Od 1. října byla sem zatímně ustanovena Ludmila Černá z Byzhradce a za učitelku dom. nauk Jiřina Macková. Kromě nařízených oslav konala se ve škole dne 8. prosince Mikulášská besídka za velké účasti rodičů, při níž si žáci posílali navzájem dárky. Druhá školní besídka se konala 23. ledna ve škole za účasti dětí z Rovenských Šedivin, které se tak odvděčily naší škole za vánoční nadílky, které jim po řadu let zdejší děti posílaly. Besídka navštívena byla hojně občanstvem a žactvem z Hrošky. Děti ze Šedivin předvedly dvouhodinový program, načež byly v hostinci pohoštěny. Domů odjely na saních. Počátkem druhého pololetí nastoupil nový řídící učitel Alois Nosek, jemuž byl naturální byt upraven. V druhém pololetí bylo uspořádáno několik vzpomínkových besídek (6), z nichž jedna konána u pomníku padlých (9. května) a květnová besídka v sále hostince (27. května). Školní rok zakončen 28. června a přes prázdniny byla školní budova označena novým úředním jménem „národní škola“.

Školní rok 1948/49 začal s 34 žáky. Za učitelku dom. nauk přidělena sem byla Hana Malířová. Škola pracuje v intencích všech prováděcích zařízení. Dne 19. prosince 1948 zavítal do Újezda Pěvecký sbor českých učitelů, kteří sem zajeli u příležitosti koncertu v Solnici a jejichž místosbormistr Oldřich Duzbaba je zdejší rodák. V kostele při mši byly provedeny některé skladby vokální (Smetana: Modlitba, Foerster: Hnědá brázda, Oráč, Velké, širé rodné lány, Malát: Modlitba, Novák: Vánoční ukolébavka, Axman: Mamince na hrob, Foerster: Sv. Václave a na konec s varhanami Zvonař: Čechy krásné). Pěvci byli pohoštěni v hostinci a po obědě zapěli tam ještě 8 národních písní. Dne 19. prosince pořádala škola vánoční besídku s řadou scén, koled a výstupů. Rovněž sběr rostlin a odpadových hmot byl stále propagován. Přesnídávky byly dětem podávány v květnu a červnu. Dne 27. června proveden autobusem výlet do Terezína, Doks a k Máchovu jezeru, jehož se zúčastnili i někteří dospělí. Konec škol. roku byl 30. června.

Do nového škol. roku 1949/50 přibylo 9 nových žáků, takže po odchodu těch, kteří odcházejí do 6. tř. zůstává stav žactva opět na 36 žácích. Dosavadní učitelku dom. nauk nahradila Ludmila Sedláčková. Během roku provádějí se vzpomínky na velikány a význačné události, při nichž se zdobí a upravují školní nástěnky. Některých slavnostních schůzí místního národ. výboru s místním akčním výborem se spoluúčastnilo i žactvo. Dne 8. prosince byl proveden hudební večer v sále hostince u Beků se zpěvy a hrou na housle žáků zdejší obce. 22. června uspořádala škola autobusový výlet do Hronova, Náchoda, Ratibořic a Čes. Skalice. V jarních a letních měsících byla školní budova pokryta novou eternitovou krytinou (červenou), opravena omítka, vyměněny schody, upraveny dlažba na chodbách, vodovod, elektrické osvětlení a provedeny všechny klempířské opravy a práce. Protože s opravami bylo začato ještě za vyučování, učily se děti v ten čas v sále hostince u Beků. Školnictví převzala pí Brandštejnová, jež s manželem, vrch. četnic. strážmistrem v.v. ve škole bydlí.

Stav žactva na počátku škol. roku 1950/51 zůstává nezměněn počtem 36 (nových přibylo 8). Školní rok začíná 1. září. Kromě nařízených oslav a vzpomínek byla koncem listopadu uspořádána ve školní budově výstava knih, hlavně knih pro mládež. Dne 6. prosince provedena Mikulášská besídka v hostinci u Beků. Rovněž byly uspořádány „Týden otevřených dveří“ (jehož se zúčastnilo 8 rodičů) a „Hovory o škole“, které byly zahájeny kratší kulturní vložkou žactva. (Jich se kromě škol. dětí a dospívající mládeže zúčastnilo 15 dospělých.) 29. června byla uspořádána v sále hostince prázdninová besídka s názvem „Loučíme se se školou“. 11. června pořádán byl výlet autokarem do Českého ráje. Konec roku byl 30. června a potom byly provedeny v školní budově některé opravy za pomoci rodičů, kteří na opravách pracovali asi 100 hodin zdarma.

Zápis pro škol. rok 1951/52 přivedl do školy nových 6 dětí a tak dne 1. září začínalo vyučování s 36 žáky. Kromě obvyklých oslav a vzpomínek navštívili žáci v Solnici dětské představení „Sůl nad zlato“ a shlédli několik filmů v místním hostinci. Trvale je v činnosti sběr odpadových hmot. Žactvo se činně účastní boje za lepší úrodu hledáním mandelinky bramborové, která se objevila v okolí obce. Rovněž byly uspořádány rozmluvy s rodiči. Do Újezda také přijel poprvé autobus se zařízením pro opravy chrupu. Všem dětem byly zuby ošetřeny. V zimě se zřítila nakloněná zeď dřevníku školního na dvorku a nebylo podpory k opravě. Proto sehrálo Sdružení rodičů a přátel školy divadelní představení Štolbovy hry „Na letním bytě“. Tím byl získán potřebný obnos na opravu. Při tom byla část dřevníku v rohu proti silnici upravena na místnost pro umístění žehlícího mandlu jmenovaného Sdružení. Obětavě na této opravě a úpravě pracovali místní občané. V této nové místnosti mandlu se konají také prohlídky sdružení „Ochrany matek a kojenců“. Když školní rok skončil 28. června, bylo zápisem přijato nových 8 žáků.

Dne 1. září zahájen byl školní rok 1952/53 slavností, jíž se kromě 43 žáků školy zúčastnili i rodiče. Mezi rokem uspořádala škola celou řadu oslav a vzpomínek, z nichž některé byly veřejné (4), také sběr prováděly školní děti a spolupůsobily při hledání mandelinky. Konec roku byl 30. června.

Toho dne bylo pro škol. rok 1953/54 zapsáno nových 10 žáků. Přes to však škol. rok začal se 42 žáky. Začátek roku byl slavnostní za účasti některých rodičů. Jako roku minulého pořádala škola několik veřejných besídek a řadu vzpomínkových oslav ve škole. Sběru věnována byla velká péče, neboť celá tato akce se stala soutěží mladých hospodářů. V této soutěži se naše škola umístila na 17tém místě mezi 36 školami okresu.

Když byl školní rok ukončen 26. června, bylo již známo, že v roce 1954/55 zůstane stav žactva opět 42, protože bylo přijato jen 8 nových žáků. Dne 1. září začalo však vyučování s 44 žáky (27 hochů + 17 dívek). Řídící učitel sestavuje podle nařízení plán vyučování celoroční i čtvrtletní, jakož i tematické plány k jednotlivým předmětům. Provedeno několik besídek a přednáška dra Kubra (v prosinci 1954) „Vliv rozvodů na výchovu dětí“. V akci „Zvelebení obcí“ byly školou prořezány stromky, skácen kaštan před školou a zřízen znovu betonový chodníček. Rovněž roční sběr odpadových hmot byl uspokojivý.^[154] V červnu byla pořádána v Praze I. celostátní spartakiáda a proto školní rok zakončen předčasně 18. června. Již v druhém pololetí měla se škola rozděliti na dvoutřídku. Poněvadž nebylo možno opatřiti byt pro druhého učitele, nebylo rozdělení žáků provedeno.

Teprve 1. září při začátku škol. roku 1955/56 bylo 44 žáků rozděleno do dvou tříd. V první třídě učí Al. Nosek 27 žáků, ve 2. tř. Frant. Tůmová 17 žáků. 11. prosince byla uspořádána ve škole výstavka sovětské a pokrokové literatury. 13. prosince „Nadílka Dědy Mráze“. V prosinci objevila se u sester Jaroslavy a Miroslavy Ehlových nakažlivá žloutenka. Proto bylo provedeno zdravotní opatření, ale žloutenka se objevila ještě u 4 žáků. Všichni tito postižení byli nejméně na 3 měsíce vyloučeni z návštěvy školy.

V únoru pro velké mrazy nepřišlo přespolní žactvo po tři dny do školy. V témž měsíci onemocněla učitelka Frant. Tůmová a od 5. března nastoupila dovolenou pro těhotenství a mateřství. Proto byly třídy opět sloučeny v jednu. Před koncem roku byl pořádán autobusový výlet do Kutné Hory, na zámek Kačinu, Sedlec, Žleby, na Lichnici a přehradu v Seči. Sběr tohoto roku byl rovněž značný.^[155]

V letech 1958/59 a 1959/60 měla škola dvě třídy. V první vyučovala učitelka Marie Pitašová, druhou vedl říd. učitel Al. Nosek. Vedení školy staralo se o kulturní povznesení nejen žáků, ale i občanstva, jak vidíme na seznamu kulturních podniků. Ve snaze připraviti pro žáky pokusná políčka, žádal říd. učitel o rozšíření školní zahrádky před školou se nalézající o části pozemků na obou bocích školních. Po komisi, jíž se zúčastnili zástupci obce, okresu a silniční správy, bylo dne 7. dubna 1959 začato s výkopem zvětšeného prostranství zahrádky a nového jejího oplocení. Zatím se práce ujali občané a vykopávali základy pro kamennou a betonovou podezdívku. Větší žáci pod dozorem říd. učitele překopali tvrdou spodinu. Potom byla nová část zahrady vyrovnána navážkou dobré země do roviny a upravena pro příští sadbu. V pondělí dne 16. listopadu vítala naše mládež severní větev štafety přátelství a míru, uspořádanou k 42. výročí velké říjnové revoluce. Štafeta probíhala toho dne z Náchoda k Rychnovu n. Kněž. Za deště proběhli její účastníci obcí kolem ½ 9 ráno. Na silnici u památníku padlých očekávaly štafetu školní děti s oběma učiteli a vítaly běžce máváním praporků. Žáci naší školy využívali hojně zdejšího hřiště a palouku na návsi, kde cvičili a hráli v hodinách tělesné výchovy.

Zvětšená školní zahrádka po obou stranách vchodu na boky budovy byla dokončena. Podezdívka je z opuky spojené s cementem. Do ní jsou zapuštěny kovové sloupky spojené drátěnou sítí. Pokusná políčka jsou na jižní straně budovy, na části severní je upraven trávník.