Jestliže byl v naší obci postaven ve století 11. či 12. kostel, při němž sídlil plebán, jak se tehdy farářům říkalo, je jisto, že byl postaven pro tohoto kněze i obytný dům, fara. Jak tato původní fara vypadala a kde stávala se nikdy nedovíme. V nejstarších zápisech, v nichž se mluví o kostele, případně o hřbitově nebo o vsi není jediné zmínky o příbytku farářově. Můžeme však s jistotou tvrditi, že tehdejší obydlí faráře nelišilo se mnoho od jiných stavení vesnických. Můžeme rovněž tvrditi, že doznalo během dalších století řadu změn a přestaveb. Ale nakonec přece jen asi chátralo, zvláště v dobách války třicetileté, kdy majetky církevní, a nejspíše právě ony, byly pleněny a páleny vojsky a ozbrojenými hordami ať katolického vojska císařského či nepřátelského. Když po r. 1623 měly být podle nařízení císařského bývalé fary osazeny opět katolickými kněžími, stalo se tak jistě i s naší farou, i když zprávy o tom jsou kusé. První dochovanou zprávu o tom máme z dob 1651, kdy sepisován byl „soupis poddaných“a kde najdeme poznámku o tom, že na faře bíloújezdecké v té době nebyl farář, protože byl odvolán arciděkanem hradeckým.
čp. 1. Fara se silnice.
Dne 12. ledna 1672 hejtman panství rychnovského v době, kdy Kolovratové kupovali panství černíkovické, Frant. Olitscher popsal velikost fary takto: „Fara jest přikryta a dobře opatřena, v který p. farář svou akkomotář má neb se vynachází:
| Světnice | 2 |
| komor a spíže | 5 |
| maštal pro koně | 1 |
| chlévy pro hovězí a ovčí dobytek | 3 |
| stodola | 1 |
| sklípek | 1.“ |
Týž hejtman panství ve svém podání z 12. ledna 1677 uvádí místo „komor a spíží“ komory s špejcharem a maštal pro tři koně. Po r. 1833 byly označeny chlévy jako „chlévy pro prasnici a jiný dobytek“.
Ze staré farské kroniky se dovídáme, že r. 1718 byla postavena nová farní budova místo staré a sešlé fary. To se stalo za faráře P. Jiřího Vojtěcha Mrdáska za pomoci pána panství Frant. Karla hraběte z Kolovrat Liebštejnského. Také vypadala poněkud jinak než dnes.
Zatím co kostel se zvonicí nemá v obci popisné číslo, nese fara od prvopočátku domovního číslování popisné číslo 1. Josefský katastr z r. 1787 uvádí farní dům s číslem 1 a číslem topografického pořádku 2. Stabilní katastr r. 1840 uvádí dům č. 1 jako majetek Kolovrata Liebštejnského, hraběte Františka, který má číslo stavební parcely: 1 – kostel, 2 – věž, 3 – fara.
Farní budova byla patrová: přízemí bylo zděné, patro pak ze dřeva. Dole byly velké místnosti, čeledníky či ratejny a měly stropy rovné. Od vchodu do fary šla napříč celou budovou chodba. Čeledníky byly vlevo, směrem k silnici. V zadní části budovy je původně místnost na celou šíři budovy, která měla klenutí, stávající dodnes a které, jak se zdá, je původní. Byla to stáj pro tři koně. Nahoře byly místnosti obytné pro faráře a kaplana.
Při přestavbě a bourání v r. 1835, kdy byla celá budova v nejbídnějším stavu, byla chodba v přízemí zkrácena a v části k silnici byly upraveny 2 místnosti a dnešní kancelář. Směrem ke hřbitovu byla upravena prostorná kuchyň a vedle úzký pokoj s oknem rovněž k severu (ke hřbitovu), kaplanka. Stáj byla zrušena a prostor konírny byl přeměněn v komoru, v níž byla také chlebová pec. Patro fary bylo sneseno a jeho dřeva, které ještě bylo zdravé, bylo použito při stavbě kůlny. Materiálu ze zdiva se použilo při stavbě chlévů.
Dnes po poslední přestavbě vnitřku přízemí (v r. 1956) za P. Al. Matulíka byla v části k silnici přepažena velká místnost na dvě menší, kuchyň byla zrušena a přeměněna v místnost pro úschovu kostelních rouch (paramentů), bývalá kaplanka je ložnicí kuchařky a komora zmenšením upravena v kuchyň s velkým oknem na dvůr (k jihu) a malým do zahrady (k východu). Za kuchyní je upravena koupelna a moderní klozet.
Kromě vlastní farní budovy stála u dvora kůlna, stodola a stáj pro hovězí a ovčí dobytek. Tyto čtyři budovy spojeny jsou mezi sebou zdí, tak že tvoří dohromady veliký obdélník zcela uzavřený, což ve starých dobách, plných nepokojů, válečných tažení, mělo veliký význam a podobalo se pevné tvrzi.
Dnes zachovala si fara s přilehlými hospodářskými budovami základní obdélníkový tvar zcela uzavřený, s rozlehlým dvorem uprostřed. Postavena je na jih od kostela na vyvýšeném místě při hlavní silnici k Solnici a Rychnovu, od níž ji dělí travnatý pruh. Do farské branky se vchází po pěti kamenných schodech. Branka je dřevěná, nízká, s kamennými sloupy po stranách. Levý tvoří rozhraní mezi malou západní zahrádkou a drží venkovský její plot, který vede ke zdi hřbitova a vnitřní plot s brankou do zahrádky, končící u rohu farní budovy. Podle této zahrádky a celé délky fary vede cihlový chodník. Pravý sloup hlavní branky je nejen nosičem veřejí této branky, ale také nosičem poloviny dvorských vrat, kudy se lze dostati povozem do dvora. Vjezd ten má značné stoupání, neboť zvýšení dvora proti silnici je o čtyři stupně vchodu pro pěší.
Vejdeme-li do dvora hlavním vchodem, kráčíme po cihlovém chodníku k farní budově. Ta je dnes pouze přízemní se značně vysokou střechou s čelními stěnami na jihozápad a severovýchod. V nich nahoře spatříme po dvou oknech. V podstřeší jsou totiž dnes dvě mansardní světnice. V přízemí budovy v čelní stěně proti silnici spatřujeme tři okna, ve stěně k jihu, do dvora, nejprve dvě okna, vchod, vedle něho okno do chodby a pak široké okno dnešní kuchyně. K severovýchodu do zahrady vede jedno okno; ke kostelu – na severozápad vedou čtyři okna a malé spížní okno.
Na farském dvoře. Uprostřed farní budova obytná, vlevo chlévy, vpravo kůlna.
Od východního rohu farní budovy pokračuje k jihu zeď s malou brankou do ovocné zahrady a končí u zděné kůlny. Za ní opět pokračuje zeď a končí na rohu stodoly, která tvoří jižní ohražení dvora. Na západ, směrem k silnici, je opět nejprve zeď a potom budova se stájemi, které zabírají přes polovinu prostoru budovy. V její části blíž brány do dvora jsou nyní dvě místnosti, dříve stáj po koně. V době minulé to byly spolkové místnosti, které tu zřídil administrátor P. Frant. Beneš v r. 1923 a opatřil je lavicemi. Následující po něm farář P. Jos. Vosyka umístil tam také knihovnu. Za touto budovou jsou již veřeje dvorských vrat.
Farskou stodolu zabralo v r. 1959 nově utvořené Jednotné zemědělské družstvo (JZD) a přestavělo ji na kurník, při čemž stěny do farského dvora byly zcela vyzděny. Velká okna a výběh kurníku vedou na jih do části farského ovocného sadu, který byl rovněž zabrán.
Poohlédnuvše se takto po rozestavení všech čtyř budov, přináležejících faře, seznáme, že je to uspořádání nejen staré podle vzoru středověkých a pozdějších tvrzí, ale i účelné, aby se zmenšilo nebezpečí pro případ požáru.
Před okny fary směrem k silnici je malá zelinářská zahrádka se studní, opatřenou železnou pumpou. Mezi farou a hřbitovní zdí býval hluboký příkop, o němž již byla zmínka. Tento příkop, v němž stávala voda a pronikala do sklepa, dal farář P. Černušák při velké opravě fary nejprve prokopati směrem k silnici, aby voda mohla odtékati. Tento kanál měl délku 3 sáhy, šířku 2 sáhy a hloubku 1 ½ sáhu. Potom ho dal týž farář zasypati zemí, vyrovnati s okolím a zřídil tu zahrádku.
Fara ze 47letého farářování P. Frant. Junka velmi sešla. Když r. 1833 (16. ledna) nastoupil na faře P. Frant. Černušák, našel budovu farní v nejubožejším stavu. Jen jediný pokoj byl obývání schopen a dalo se v něm topiti. V prvním patře, které dobou i povětřím mnoho vytrpělo, byly dvě místnosti jako „letní sídlo“, kde dveře byly bez závěrů, okna zcela rozbita. Byly tam také 2 poněkud upotřebitelné komory, ale ve špatném stavu. Krytina budovy byla zcela zničena. Do sklepa se po schodech vůbec nemohlo, protože schody byly rozbity a venku byla kupa rumu. V kuchyni se nedalo topit, kouř pro zničený komín se vracel do místnosti. Také stodola byla na spadnutí a v kůlně staré dřevo bylo shnilé. Jen stáj, r. 1827 vystavěná byla v pořádku. Při hlavní opravě r. 1833 bylo horní patro sneseno a přízemí bylo nešikovně upraveno, při čemž zabrána byla i velká chodba, z níž část proměněna byla v úzký pokoj směřující ke hřbitovu vedle bývalé farské kuchyně, jak bylo dříve praveno. Úprava přízemí farského byla započata na jaře r. 1833 pod dohledem a vedením ostrovského hospodářského vedoucího Františka Suske. Koncem r. 1833 stála také nová stodola, kůlna a upraveno nádvoří.
V budově byly opraveny dveře, opatřeny novými zámky. Také okna byla obnovena a pojištěna dřevěnými okenicemi.
V zahradě za kůlnou v rohu ke stodole je dosti hluboká vodní nádrž, rybníček, z něhož čerpají vodu návštěvníci hřbitova na zalévání hrobů. Tento rybníček nemíval hráz a proto farář P. Černušák v r. 1833 dal u této nádrže udělati hráz z kamene.
Na jižní a východní straně farských budov je rozlehlá ovocná zahrada, ohrazená dřevěným plotem. R. 1833 osázel ji farář Černušák ovocnými stromy. V zahradě najdeme pěkný včelín, který tu byl již za faráře P. Jos. Vosyky. Řada úlů má po stranách po třech úlech se starými, řezbovanými a malovanými předními stěnami, značně vysokými. Některé z nich byly také r. 1955 na krajské včelařské výstavě v Hradci Králové. Od fary počínaje znázorňují: Sv. Kateřinu, Anděla Strážce a sv. Šebestiána, druhá skupina obsahuje úly se sv. Aloisem, Pannou Marií a sv. Janem Nepomuckým. Ale i ostatní úly mezi nimi jsou vkusně pomalovány, na př. jeden má namalovánu Skalku, jiný Újezd s věží atd.
K faře „přináleželo dostatek polí a kus lesa“. Podle fasse č. 83 „přes r. 1768 jsoucích panských duchovních nadací“[201] má fara v Újezdě polí 40 strychů, z nichž jen 25 je orné půdy z které jsou 2/3 obhospodařovány a dávají ročně 49 zl. 30 kr., z luk a zahrady 6 zl. Tomu odpovídá také zápis panského hejtmana Lorence Fr. Olitschera z r. 1677, podle něhož „rolí orných, které sám farář osívá, má pod 15 strychů, ladem ležících pod 25 strychů, zahradu bez štěpů, která se toliko otavou užívá 1, louky 3, na kterých se klidí do 4 vozů“. Lesa Žabna bylo 12 jiter 56 sáhů.
Při pořádání Josefského katastru r. 1787 je v majetku fary újezdecké uváděno:
II. Flura – Ještětická
číslo topografického pořádku:
92. Role farská nad skalou u Hrošky, blíže panské role 93. Role farská před paloukem vedle Tomášovic 94. Pastvisko farské vedle role Tomášovy 95. Role farská nad příkopem blíž pastviska 96. Role farská nad druhým příkopem vedle panských a hrošeckých drah 97. Louka farská mezi farskýma rolma 98. Role farská mezi farskýma rolma 99. Role farská pod silnicí, první ode vsi, blíž role Mikuláše Nováka VI. Flura – Žabno
273. Les Žabno k farářství a záduší oujezdecké patřící 284. Role farská u Žabna při vohradě ležící 285. Louka farská na vohradě 286. Role farská za vohradou ležící 298. Palouk farský ve vohradě u silnice ještětické 299. Role farská za Přelickou, blíž silnice ještětické
Stabilní katastr z r. 1840 uvádí v soupisu čísla parcel, jež patří kostelu a faře – jako parcely Kolovrata Liebštejnského, hraběte Františka jakožto patrona kostela, tato čísla:
Flura čísla parcel IV 15, 561 I/IV 565 IV 576, 577, stavební parcela 1., 2. Jako patrona fary:
IV 16, 17, 18, 19 III 365, 366, 367, 368 III/IV 369, 370, 371, 372 IV 373–378; 463–475; 518–521 III/IV 634, 1066 IV 1078, stavební parcela 3.
Farář P. Frant. Černušák se rozhodl, že farské pozemky pronajme a tento pronájem uskutečnil 20. srpna 1838. Toho dne byly pozemky, náležející faře újezdecké pronajmuty a ihned sepsán o tom příslušný, velmi podrobný protokol, který tuto doslovně uvádíme:
Výminky pachtu[202]
Pronajímá se na šest po sobě běžících let, od 1.11.1838 až do posledního října 1844.
Nejmenší plat neb činže buď v conv. čísle neb stříbře vyvolávány.
Platí se polovina na den sv. Havla, druhá na sv. Jiří každého roku.
Kdyby nájemník povinovanou činži nejdéle v 6 nedělích v každém půl létě neodvedl, má vrchnostenský úřad v zastoupení p. faráře opravněn býti, pronajmutý díl půd rolních bez všeho právního jednání, přece však po předchozím vyrozumění guberniálním také při komisi na nebezpečenství a outraty neplatícího nájemníka poznovu propachtovati a vše na škodu nájemníka odsouzeného.
Od každé takové relicitace, která by provedena býti musela, kdyby nájemník kterýkoliv článek z přítomných výminek nezachovával, zůstane neplatný nájemník, tak jako od těch při relicitaci snad došlých prospěchů vyloučený.
Vypadající extraordinarium, listrunk a všecky jiné daně mezi časem nájmu vzniklé, ať jsou jakéhokoliv druhu, přijímá p. farář k zapravení sám na sebe, jemu také přijde jakákoliv vrácená náhrada.
Každý nájemník neb pachtýř zavázán buď, by na 6 let najmuté díly pole v patřičný čas řádně rozdělávati, skrze dvě leta ouhorem ponechati a každý korec půdy mezi časem trvajícího pachtu s dobře shnilého hnoje per 10 ctů dvakráte hnojiti a se přes to vše p. faráři vykázati, an se za každou ním vyvezenou fůru hnoje 2 zl. c.m. doplatit musí.
Podobně buď povinnost jednoho každého vejměníka najmutý grunt proti vodním stržím, škodným vodotokům upravovati a kdyby takové přece se státi měly, poškoděnou půdu v předešlý dobrý stav uvésti, poněvadž v opačném pádu škoda, jež by skrze nedbalost nájemníka povstala, od vinu nesoucího nahražena býti musela.
V případě pak povětrnostních a vodních škod se nájemníkům žádná náhrada nepřipovídá, lečby pachtovní grunt v tak zpustlý stav uveden byl, že by také v té kr. dani se nechalo, v kteréžto případnosti v nájmu dle prostrannosti škody, zakročiti nájemníkům svobodně státi má.
Pronajmutý grunt nesmí zabaven, tím méně prodán býti, a není žádný z nájemníků oprávněný, na takovém nějaké stavení vystaviti.
V pádu zemření nájemníka mezi časem trvajícího nájmu, přejde také pacht na jeho pozůstalé dědice, kdyby ale velebný pán farář F. Černušák zemříti měl, buď nájemník povinen ty najmuté grunty jeho následníku, totiž novému panu faráři bezplatně zpět postoupiti.
Kdyby se pachtýřům přetvoření polí v luka připustilo, tak oni za zlepšení najmutých půd nějakého odškodnění pohledávati oprávněni nebudou.
V pádu tom, že by toho potřeba prokazovala, jeden neb druhý kus propachtovaných půd k nějakému neobyčejnému stavu v čas trvajícího nájmu zpátky vzíti, buď preferující nájemník zavázán, proti upuštění od oněh na týkající díl zpachtované půdy, všech majících pachtovních vejminek a náhradě k doufání majícího sklizuňku obilí, potřebnou půdu odstoupit, za takové odstoupení ale žádné jiné obzvláštní odškodnění nepovyhledávat.
Nájemníci nebudou povinni jejich sklizuňk, totiž obilí, slámu, jetel atd. nikomu jinému do podpurství žádat neb zabaviti, poněvadž jedině vrchnostenský úřad právo přednosti k rukám pronajímajícího p. faráře v tom způsobu vyhražuje, že kdyby nájemník kterýkoliv článek přítomných vejminek neplnil, úřad vrchnostenský moc a právo míti bude, nepořádného nájemníka na jeho outraty doplnit nechat a zapravení všech nedostatků z jeho nájemníka veškerého jmění následovně i také z obilí na poli i v stodole, vymáhat, při čemž jedno každé postoupení obilí k jistotě nikoho jiného za neplatné a ničemu porovnáno býti má.
Každý nájemník buď povinen pronajmuté půdy v tom stavu neb způsobu, jak takové dle doleji následujícího popsání dnešního dne do nájmu převezme, po vyjití nájmu zpátky odevzdati, an se každý nedůstatek nahražen býti musí.
Vyhotovení pronajímající úmluvy atd. musí nájemník dle prostrannosti obětovaného nájmu, z jejich vlastního jmění zapraviti.
Stvrzení přítomného licitatorního protokolu se v tom způsobu vyhražuje, že pachtýř hned při podpisu téhož samého, vrchnostenský úřad v zastoupení veleb. p. faráře ale, až pod břevno confirmaci téhož samého zavázán býti má.
Když tak předstojící vejminky shromážděným Collicitantům veřejně ohlášena a vysvětlena byla, a oni – že obsah těch samých zouplna porozuměli a ty samý vejsady zachovávati chtějí se jednotlivě vyjádřili, k pronajmutí se přikročilo a znění činže se v convenč. minci následujícím způsobem docílila:
Nr. top.
| 92. | Nad skálou 1. díl od stezníku 1 jitro 256 sáhů – ovsa směsek bez hnoje – vyvolaná cena 4 zl. – z Hrošky č. 66 Jan Hejzral 4 zl. 30 kr. |
| 92. | Nad skálou 2. díl od stezníku 1 jitro 256 sáhů ovsa veskrz bez hnoje – vyvolaná cena 7 zl. – z Hrošky č. 78 Jan Čiháček 8 zl. |
| 92. | Nad skálou 3. díl klíny, 1 jitro 519 sáhů dto., vyvol. cena 10 zl. – z Hrošky č. 83 Jan Křepela 10 zl. 30 kr. |
| 92. | Nad skálou 4. díl klíny dlouhý 1 jitro 633 sáhů dto., vyvol. cena 9 zl. – z Hrošky č. 54 Jan Malý 9 zl. 30 kr. |
| 92. | Nad skálou 5.díl klíny dlouhý 1 jitro 633 sáhy dto., vyvol. cena 9 zl. – z Hrošky č. 48 Frant. Pohl 9 zl. 12 kr. |
| 93. | Před paloukem Tomáše 1 jitro 198 sáhů pšenice po erteplích po hnoji, vyvol. cena 8 zl. – z Hrošky č. 45 Josef Barták 8 zl. 21 kr. |
| 95. | Nad příkopem 1. díl – 1 jitro 793 sáhy – oves veskrz bez hnoje – vyvol. cena 7 zl. – z Hrošky č. 59 Václav Duzbaba 7 zl. 48 kr. |
| 95. | Nad příkopem 2. díl – 1 jitro 984 sáhy – dto., vyvol. cena 4 zl. – z Hrošky č. 21 Frant. Hochman 4 zl. 30 kr. |
| 95. | Nad příkopem 3. díl – 1 jitro 1382 sáhů – dto., vyvol. cena 4 zl. – z Hrošky č. 21 ten samý 4 zl. 30 kr. |
| 96. | Od pole přílohy nad příkopem 1. díl – 2 jitra 902 sáhy – oves směsek bez hnoje, ½ korce v hnoji – vyvol. cena 7 zl. – z Hrošky č. 68 Jan Kautský 8 zl. |
| 96. | Od pole přílohy nad příkopem 2. díl – oves směska – vyvol. cena 10 zl. – z Bílého Újezda č. 22 Frant. Klapal 10 zl. 21 kr. |
| 94. | Pastviště vedle Tomáše – 564 sáhů – vyvol. cena 2 zl. – z Hrošky č. 63 Frant. Paštika, 2 zl. 24 kr. |
| 284. | Role u Žabna 1 díl – 1212 sáhů, oves bez hnoje – vyvol. cena 2 zl. 30 kr. – z Újezda č. 49 Josef Kunc 3 zl. |
| 284. | Role u Žabna 2. díl – 1397 sáhů, dto., vyvol. cena 4 zl. – z Ještětic č. 4 Josef Drab 4 zl. 36 kr. |
| 284. | Role u Žabna 3. díl – 1572 sáhů, dto., vyvol. cena 4 zl. – z Újezda č. 37 Josef Smola 4 zl. 30 kr. |
| 284. | Role u Žabna 4. díl – 1 jitro 163 sáhů, dto., vyvol. cena 5 zl. – z Újezda č. 55 Josef Císař 5 zl. 30 kr. |
| 284. | Kopce 1. díl – 800 sáhů – oves – vyvol. cena 4 zl. – z Újezda č. 42 Frant. Mojžíš, 4 zl. 45 kr. |
| 284. | Kopce 2. díl – 800 sáhů – erteple v hnoji – vyvol. cena 4 zl. – z Újezda č. 23 Josef Macháň, 4 zl. 36 kr. |
| 284. | Kopce 3. díl – 800 sáhů – erteple bez hnoje – vyvol. cena 3 zl. – z Újezda č. 25 Frant. Kubec, 3 zl. 36 kr. |
| 284. | Kopce 4. díl – 800 sáhů – erteple bez hnoje – vyvol. cena 3 zl. – z Újezda č. 34 Jan Koblasa, 3 zl. 15 kr. |
| 284. | Kopce 5. díl – 800 sáhů – ovesniště – vyvol. cena 3 zl. – z Újezda č. 27 Václ. Moravec, 3 zl. 48 kr. |
| 284. | Kopce 6. díl – 800 sáhů – směska bez hnoje – vyvol. cena 3 zl. 20 kr. – z Ještětic č. 4 Josef Drab, 4 zl. |
| 284. | Kopce 7. díl – 800 sáhů – směska bez hnoje – vyvol. cena 3 zl. – z Újezda č. 55 Jan Císař, 3 zl. 39 kr. |
| 284. | Kopce 8. díl – 1 jitro – ovesniště – vyvol. cena 8 zl. – z Újezda č. 36 Josef Lenfeld, 8 zl. 6 kr. |
| 284. | Vedle palouku 1. díl – 1 jitro 10 sáhů – ovesniště, vyvol. cena 6 zl. – z Újezda č. 15 Frant. Kosek, 6 zl. 3 kr. s Josefem Klapalem č. 16. |
| 284. | Vedle palouku 2. díl – 1 jitro 208 sáhů – směska, vyvol. cena 6 zl. – z Újezda č. 23 Josef Macháň 6 zl. 36 kr. |
| V Dubině 1. díl – 2 jitra 630 sáhů – pšenice v hnoji a směska bez hnoje – vyvol. cena 12 zl. – z Netřeby W. Hurdálek, 13 zl. |
Celkem 166 zl. 9 kr.
Po opětném přečtení, když nic víc se nenamítalo, byl protokol tento zavřen a patřičně podepsán.
(Následují podpisy nájemníků) a svědků: Ignác Novotný, rychtář z Hrošky, Josef Pilc, rychtář Újezdecký.
V r. 1840 byla přistavěna k faře na jihovýchodní straně světnice, k níž materiál poskytl patronát. Práce stála 84 zl. víd. č.
R. 1842 byly provedeny žlaby do chléva z kamene, z lomu u Mastů a v prostředku po celé délce stájí byl zřízen odpadový kanál.
Roku následujícího (1843) byla vysázena alej s 38 švestkami u cesty a pole u Dubiny. Při této práci byl nápomocen správce dvora Ostrova Frant. Korntheuer. Také byla oplocena jižní strana zahrady kamennými sloupy a dřevěnými výplněmi a část neosázené zahrady od stodoly byla vysázena stromovím. K oplocení zahrady se spotřebovalo: 14 sáhů stavebního kamene, 4 strychy vápna (které věnoval patronát); 57 kusů kamenných pilířů (kus po 1 zl. cm.) (Při úpravě farské stodoly na kurník JZD byla část těchto kamenných sloupků směrem k silnici odstraněna v r. 1960.)
Dne 6. března 1850 byl přeměněn zničený les Žabno v rozloze 12 jiter 56 čtver. sáhů na ornou půdu a proveden byl její pronájem. Podle protokolu z 29. července 1852 najmuli si:
V I. oddělení:
1. díl – 862 sáhů – Josef Možíš, B. Újezd č. 54 při činži 2 zl. 54 kr. stříbra
2. díl – 1 jitro – Josef Možíš, B. Újezd č. 54, činže 2 zl. 6 kr. stř.
3. díl – 1 jitro – Ant. Smola, B. Újezd č. 39, činže 2 zl. 39 kr. stř.
4. díl – 1 jitro – Jan Nič, B. Újezd č. 40, činže 2 zl. 3 kr. stř.
5. díl – 1 jitro – Ant. Kroupa, B. Újezd č. 44, činže 2 zl. 13 kr. stř.
6. díl – 1 jitro – Jos. Dolek, Ještětice č. 54, činže 2 zl. 3 kr. stř.
7. díl – 1 jitro – Jos. Tošovský, Ještětice č. 48, činže 2 zl. 3 kr. stř.
V II. oddělení:
1. díl – 1 jitro – Jos. Lehnfeld, B. Újezd č. 36, činže 2 zl. 33 kr. stř.
2. díl – 1 jitro – Frant. Trojovský č. 4, činže 2 zl. 15 kr. stř.
3. díl – 1 jitro – Jan Ridiger, Roudné č. 1, činže 2 zl. 18 kr. stř.
4. díl – 1 jitro – Frant. Vaníček, Roudné č. 2, činže 2 zl. 3 kr. stř.
5. díl – 1 jitro 794 čtv. sáhů – Jos. Koukol, Roudné 11, činže 3 zl. 3 kr. stř.
Roku 1852 v květnu dal patronát opraviti nejen kostel a hřbitovní zeď, ale i faru a její hospodářské budovy. Druhá oprava farních budov byla provedena 1860. Za to později už patronát nerad faru opravoval. Nalézáme to v zápisech z r. 1868, kdy tehdejší administrátor P. Jan Žilík (27. května) žádal patronát o opravu kostela a fary, ale žádost musil opakovat v listopadu (20.) 1869. Tehdy bylo třeba opraviti kostelní dlažbu a na faře střechu stáje, klenutí sklepa a dáti nové dveře k sekárně u kravína. A oprav přibývalo. R. 1876 (12. dubna) žádal farář P. Jan Rašek o opravu hřbitovní zdi, farské střechy, vrat do dvora a kolny, zadních vrat do stodoly a podezdívky s částí plotu. Týž farář v r. 1881 žádal opět o opravy (9. května), z nichž provedena toliko oprava střechy na faře a stájích, ale ostatní opravy provedeny nebyly, na př. severozápadní strana střechy kostela, omítka hřbitovní zdi, plot zahrady a kamna ve větším farním pokoji. O tyto opravy bylo žádáno jak v r. 1882, tak v r. 1883, ale provedena byl jen oprava farské střechy, na níž strženo bylo 600 tašek a 20 prejzů. Také do kaplanova bytu byla postavena nová kamna. Ostatek zůstal opět neopraven.
Farský včelín, po faráři P. Vosykovi.
Za jmenovaného faráře byla odvodněna zahrada farská a vysázeny nové stromy, i když nepříznivá zima všechny stromy (až na několik kusů) zničila.
Dne 5. září 1889 odpoledne shořela farní stodola. Byla znovu postavena 1890 za pomoci patrona Zdeňka z Kolovrat.
Poslední úpravy fary byly provedeny za faráře Josefa Vosyky. Za něho bylo zavedeno do fary i do kostela elektrické osvětlení, na faře opravil chodbu novou dlažbou, upravil podkrovní pokoj směrem k zahradě a všechny místnosti na faře opatřil kamny.
Když dne 1. prosince 1932 byl investován jako zdejší farář P. Jaroslav Mihulka, podařilo se mu docíliti, že patron fary dal opraviti ztrouchnivělá okna u kuchyně i vrata kůlny, která hrozila sesutím. R. 1933 přestavěna byla také zeď u rybníku mezi stodolou a kůlnou. Cihlový chodník před farou ve dvoře od hlavní branky až k brance do zahrady byl zřízen r. 1935.
Poslední úpravy farní budovy byly podniknuty v r. 1956 za faráře P. Aloise Matulíka. Stará, velká a na sever vedoucí kuchyně byla zrušena a zřízena byla menší v klenuté místnosti při severovýchodní straně budovy, kde kdysi bývala pec na pečení chleba a před tím to byla stáj. Posléze sloužívala za prádelnu. Nová kuchyně opatřena byla širokým oknem k jihu a na dvůr vedoucím. Také vodovod z chodby byl účelně přemístěn do kuchyně a do nově zřízené koupelny za kuchyní. Při tom zbourána byla krátká zeď v chodbě od okna ke vchodu do sklepa vedoucí. Bývalá kuchyně byla přeměněna v obytnou místnost (pokoj) pro jiné účely a velká místnost proti silnici byla přepažena příčkou. Tak alespoň částečně byla opravena ne dost vhodná úprava fary z r. 1832/33.
Fara újezdecká byla odedávna vedena jako největší fara na panství rychnovsko–černíkovickém a vambereckém. Vidíme to nejlépe na předpisech daňových. Fara v Bílém Újezdě měla největší domovní daň ze všech tří panství Kolovratů. Byla nucena až do r. 1832, kdy končí zápisy, platiti ročně 6 zl. cm. na domovní daň, zatím co druhá největší fara ve Vamberce měla předpis 4 zl. cm. a všechny ostatní fary pouze po 2 zl. cm. Také pro faru újezdeckou byl předpis na procentní dani za újezdeckého kaplana 5 zl. cm., což opět bylo ukázkou, že až do té doby byla zdejší fara pokládána za bohatou faru.
V poslední době neobhospodařoval farář újezdecký P. Alois Matulík žádná pole. Po svém nastoupení na zdejší faru dne 1. ledna 1954 pronajmul zbytek polností, které z bývalého velkého polního majetku ještě obhospodařoval jeho předchůdce. Ponechal při faře pouze zahradu, v níž pro vlastní kuchyň dal zorati jednu část mezi ovocnými stromy za včelínem u hřbitovní zdi a východního plotu zahrady. Plot ten dal také obnoviti, protože byl shnilý.
Po utvoření se Jednotného zemědělského družstva (JZD) v obci v červenci 1958 přešla všechna farská pole do majetku JZD a v majetku fary zůstala nadále jen část ovocné zahrady jako záhumenka, v níž je umístěn včelín a rybníček.