Jako většina obcí v podhůří orlickém trpěl i Bílý Újezd od nepaměti nedostatkem pitné a užitkové vody. Studně, které v obci byly vyhloubeny, nedostačovaly. Pouze studně „dvorská“ v parných letech měla stále pitnou vodu a také studně v sadu Jiroudově u čp. 21, která je vyhloubena ve skále, měla i za parných dní dostatek studené vody. Byly proto hledány nové prameny, ale nic vydatného nebylo nalezeno. V sadě čp. 60 byla hledána voda proutkářem, který označil místo s vodou na rozhraní sadu Hanušova čp. 60 a domu Kampeličky čp. 65. Když byla studně vykopána, ukázalo se, že pramen tam pronikající není než voda, která do kamenných vrstev prosakuje ze silnice z příkopu.
V srpnu r. 1911 bylo přikročeno k vývrtu studně před domem Kutíkových čp. 20, která byla původně vysekána ve skále do hloubky 8 m. Voda byla tehdy vyčerpána a studna vyvrtána do hloubky 15 m. Každý metr vývrtu stál 10 zl. (= 20 K) a umístěna v ní pumpa. Tak to oznamoval tehdejší říd. učitel Jos. Smola své ženě v srpnu 1911 dopisem. Studna byla později zakryta dubovými fošnami, v poslední době (1954) deskou betonovou bez pumpy.
Obtíže s vodou a tím i nezajištěnost obce proti požárům staly se příčinou, že bylo uvažováno o zřízení velkého a celé obci vyhovujícího vodovodu. Nejprve v r. 1907 zakoupila obec studánku u Ještětic i s okolními pozemky (louka) od Jana Macha, hostinského v Ještěticích, aby byl pro obec újezdeckou zajištěn vydatný pramen tam se nalézající. Obyvatelé dojížděli si potom ke studánce „za uličku“ i s voznicemi, aby měli doma i pro dobytek dostatek vody.
Ačkoliv později nebyly poměry nejlepší a vyskytly se překážky, přes to našla se svorná a obětavá spolupráce mezi újezdeckými občany. Občané souhlasili s předloženými návrhy Jos. Michla na řešení stavby vodovodu. První informační schůze se konala v hostinci Jos. Novotného čp. 51 dne 31. prosince 1935. V této schůzi prohlásil František Maryška z čp. 11, rolník a zámečník, že ve prospěch stavby vodovodu daruje 28.000 Kč. Hospodářsko-čtenářská beseda darovala 1.370 Kč, Kampelička v Bílém Újezdě 20.000 Kč, Sbor dobrovolných hasičů 1.000 Kč, Místní sdružení republ. dorostu 1.000 Kč. Katastrální obec (Bílý Újezd s Roudným) věnovala 2.000 Kč jako příspěvek na zavedení vodovodu do školy.
R. 1936 dne 15. září založeno bylo družstvo „Družstevní vodovod v Bílém Újezdě“. Jeho předsedou byl zvolen Josef Michl z čp. 2, místopředsedou Josef Jiroud z čp. 11, pokladníkem ing. Frant. Tomek z čp. 31. Do dozorčí rady zvoleni: Lad. Sedláček z čp. 26 za předsedu a členy Jan Šotola z čp. 30, Václav Pilc z čp. 7, Frant. Dolek z čp. 32, Jan Zima z čp. 33 a farář Jarosl. Mihulka z čp. 1. Za členy družstva přistoupilo hned 54 občanů a složilo závodní podíly po 100 Kč na 1 korec pozemků. Osada Bílý Újezd darovala družstvu celé prameniště s potřebnými okolními i ostatními pozemky pro všechny stavební objekty a přistoupila také za člena s větším počtem podílů (10.000 Kč). Obec také složila podíly za několik občanů, kteří z vážných důvodů nemohli tehdy přistoupit za členy (15.000 Kč).
Stavbu vodovodu po stránce technické vypracoval ing. Frant. Tomek, po stránce organisační Josef Michl. Družstvo koupilo hromadně veškerý materiál instalační i roury a počátkem listopadu 1936 byla zahájena stavba. Zima zastavila výkopy i stavbu, ale přes to již 26. května 1937 byla dokončena. Toho dne byl zahájen provoz vodovodu. Družstvo provedlo svými členy a dělníky z obce i okolí veškerou práci dělnickou, práce odborné, stavební a vlastní montáž svěřeny byly koncesovaným firmám pod dozorem družstva. Práce montážní provedl Alois Pohl, strojník z Dobrého, stavební objekty fa Frant. Koch z Kvasin. Projekt vypracovala Vodotechna z Prahy, detailní projekt provedl její přednosta, inž. Jiří Černík za 4.800 Kč. Ostatní práce měli na starosti ing. Frant. Tomek a Jos. Michl. Dozor nad stavbou obstaral Jan Zima, který se stal prvním vodákem. Členstvo podle sil svých pomáhalo, podrobilo se dobrovolné kázni, mnozí pracovali při výkopech ve vodě i za mrazu a často zdarma. Tak na př. zavezlo a zasypalo zemí horní vodojem 300 m3 ve dvou dnech. Lad. Sedláček z čp. 26, třebaže byl majitelem dobré studny s pramenitou vodou, poskytl cenný pozemek pro výstavbu čerpací stanice na dolním konci vsi a nežádal náhradu škody za ca 400 kubikmetrů výkopu a položení potrubí přes své pozemky za výměnu pozemku od osady.
Technické provedení vodovodu je kombinací vedení gravitačního, násoskového a výtlačného. Výsledek stavby setkal se přesně finančně s dřívějšími předpoklady na základě uváženého a dobrého propracování. Obecní tento vodovod postaven byl bez státní nebo jakékoliv jiné subvence za vlastní peníze s velikými úsporami a družstvu nezůstalo žádných dluhů. Celkový náklad byl 155.000 Kč.
Horní vodojem.
V říjnu 1937 uspořádal Vodohospodářský odbor Zemědělského ústavu pro hospodářské a kulturní povznesení severovýchodních Čech z Hradce Králové zájezd do Bílého Újezda, aby si zájemci prohlédli zdejší družstevní vodovod. Také časopisy přinesly pochvalné posudky a články o výsledku zájezdu. V kronice obce je vlepen článek „Pozoruhodný svépomocný podnik na vesnici v Orlickém podhůří“ z krajského časopisu „Kraj“ a výstřižek z časopisu „Pokrok“. (Jest jen litovati, že kronikář neuvedl u výstřižků data vydání.)
Voda z pramene čerpána je do dolního vodojemu, u něhož je hlavní čerpací stanice výtlačná. Stojí při silnici do Hrošky proti hospodář. stavení čp. 27. Nesla nápis „Družstevní vodovod“ a pod ním letopočet 1937. Tento nápis byl roku 1946 osekán.
Objem dolního vodojemu je 300 hl. Odtud tlačí se voda do vodojemu nad obcí, který je vybudován při silnici do Mastů za stavením čp. 55 Václ. Pašty. Jeho objem je 400 hl. Odtud rozvádí se voda do stavení i do pouličních hydrantů, aby jí bylo možno použíti v případě ohně. Rolníci mají většinou vodovod rozveden nejen do obytného stavení, ale i do chlévů, do napáječek.
Staré studně, i když se z nich nyní voda nečerpá, zůstávají v trvalé patrnosti a jsou připraveny pro případ, kdyby družstevní vodovod přestal vodu dodávati.
V době velkého letního sucha, kdy bylo nutno vodou co nejvíce šetřiti, byla vždy voda uzavřena a přívod vody otevírán jen v určitých hodinách ranních a večerních, aby obyvatelé mohli si vodu natočiti do nádob do zásoby na celý den pro sebe i pro dobytek. Tato úprava však v praksi ukázala, že zařízení toto není dost vhodné. Proto v r. 1959, kdy nastala opět velká sucha, byly překopány louky u pramene, z něhož obecní vodovod čerpá svou vodu, ale nedostatku vody tím nebylo odpomoženo.
Ačkoliv pramen je daleko od osady Ještětice a k tomu ještě pod Ještěticemi protéká potok, kape se automaticky do naší pitné vody v přečerpací stanici chlor z důvodů zdravotních.
Jednoho jest litovati: Když byl nově zachycen mohutný pramen vody u Ještětic – „u Kapličky“ – okolo r. 1956, bylo vypočteno, že jeho vydatnost je taková, že může napájeti Solnici, Rychnov, Ještětice, Bílý Újezd, ano i Skuhrov a Hraštici. Bylo tehdy Bílému Újezdu nabízeno připojení svého vodovodu k tomuto prameni. Kdyby k tomuto návrhu bylo vedení obce tehdy přistoupilo, měl by Bílý Újezd trvale dostatek vody a nad to: výborné vody léčivé, která má v sobě sledy uranu. Obec Solnice si postavila veliký několikadílný vodojem na kopci nad městem a odtud napájí svůj vodovod solnický i město Rychnov. Bílý Újezd výbornou příležitost propásl pro neuvážené šetření.
V Roudném jsou poměry vodní stále stejné a to od starých dob. Poněvadž je obec rozložena na velikém prostoru, nelze pro veliký náklad pomýšleti na vybudování nějakého společného vodovodu, ačkoliv by to byla práce jistě více než záslužná. Tam má zatím každá chalupa svou studni nebo studánku, z níž bere pro sebe vodu jednak na pití a vaření, jednak pro napájení dobytka. Zatím se uskutečnilo to, že ve staveních, kde mají družstevní dobytek, zařízen byl elektrický čerpač vody, aby se ošetřovatelé dobytka nemusili nosit s vodou a voda se čerpá z vlastních studní té které chalupy. Problém stálého přítoku vody v Roudném zůstane asi ještě dlouho problém neuskutečnitelným.