V nejstarších dobách nebylo povinné služby vojenské. V době válečné, byla-li vlast napadena nepřítelem, svolával král do pole všechny pány. Ti pak podle svých prostředků vypravili bojovníky, kteří se scházeli v táborech u krajských hradů a potom pod vedením pána krajského vypravili se dále, buď aby se připojili ke královskému vojsku, nebo vytrhli přímo proti nepříteli. Po skončení válečného tažení vraceli se bojovníci zpět do svých dědin.

Později, když vznikaly v našich krajích tvrze a hrady, mívali zemané na tvrzích čeládku, která v době míru pracovala na zemanských polích. V čas nebezpečí uzavírala se vrata tvrze a zeman otevřel zbrojnici, z níž vyzbrojil svou čeleď, aby byla připravena pro obranu. Zatím svolal do zbraně muže z vesnic svého panství. Podobně bylo i na hradech. Tam však rytíři měli již stálou – byť třeba nečetnou – ozbrojenou posádku, která byla základem obrany hradu.

Pro veliká vojenská tažení nejprve rytíři vypravili svým nákladem různě početné houfy zbrojnošů, mnohdy pod vlastními korouhvemi. Mnohem později byli zbrojnoši verbováni po vesnicích a městech a lákáni nejrůznějšími sliby k vojsku. Služba za žold byla vlastně dobrovolnou službou a téměř vyplývala z poměru pána a dělníka. Tak jako dělník pracoval raději tomu, kdo mu lépe platil, tak také žoldnéř sloužil tomu, kdo mu lépe platil, kdo ho lépe stravoval a zásoboval vším ostatním a u něhož měl i naději na obohacení plenem, jestliže se dostal s vojskem do nepřátelské země. Kázeň nebývala nejlepší a tak se stávalo, že mnohý nespokojený žoldnéř tajně z tábora utekl, ba mnohdy se dal najmouti protivníkem, jestliže mu tento slíbil lepší plat.

Nejlepší vojenská kázeň vládla v těchto vojenských útvarech v 15. stol. ve vojště husitském, jemuž jeho tvůrce Jan Žižka dal přísné regule. Podobně bylo i ve vojsku, které verboval za císaře Ferdinanda frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna za války třicetileté.

Později, až do poloviny 18. stol., bylo stále povinností stavů starati se o postavení a vydržování rekrutů. Potom převzal tuto péči stát. Vojsko bylo sice, jako dříve, verbováno, ale protože bylo málo těch, kteří se dobrovolně k vojsku hlásili, bylo velmi často používáno násilí.

Aby verbuňk byl usnadněn, konalo se r. 1753 sčítání lidu, neboli konskripce a potom potřebný počet vojenských nováčků se rozvrhl na země. Země opět rozdělila tento počet na panství. Za dvacet let poté r. 1773 byly země rozděleny na verbovací okresy a každý z nich měl na starosti postavení a doplňování jednoho pluku.

Od vojenské povinnosti byla osvobozena šlechta, kněží, úřednictvo a měšťané a tak této povinnosti podléhali skoro jen vesničtí poddaní kromě nejstarších selských synů a samostatných hospodářů. Z původního verbování vznikly pravidelné odvody, při nichž rozhodovaly vrchnosti a hlavně jejich úřednictvo. Odvody bývaly pak pro ně vítanou příležitostí, aby se zbavili nepohodlných jim mladých lidí. Jestliže se takový mladý člověk k odvodu nedostavil, byl násilím chycen a dopraven k pluku.

Dne 8. května 1780 bylo vydáno nejvyšší nařízení ohledně vojáků, kteří zběhli z vojenské služby. Bylo jim oznámeno, že „kdožby se opovážil poběhlce vojáka v svém domě ukrývati, aby krom potrestání i jiného muže postavil.“

R. 1788 dne 4. října byl vydán výnos o zřízení vojenské daně v tak zvaných císařských zemích (rakouských). byla odstupňována podle příjmu (či výnosu). Kdo měl výnos do 300 zl. neplatil na dani vojenské nic. Od 301 zl. až do 600 zl. platil 5 zl. ze sta, od 601 zl. do 999 zl. měl dávati 7 zl. ze sta, za příjem od 1000 zl. do 2000 zl. byla daň 10 zl. ze sta, od 2001 zl. do 4000 zl. bylo danění 12 zl. ze sta a nad 4001 zl. bylo hodnoceno 15 zl. ze sta.

R. 1796 dne 21. srpna vydán byl císařský patent, aby zřízeno bylo zemské vojsko, jinak „Landmilic“ zvané, které by hájilo hranice před nepřátelským vpádem.

Kdo se dostal v druhé polovině 18. stol. k vojsku, byl vojákem doživotně. Z vojenského kabátu mu mohla pomoci toliko nemoc nebo invalidita. Ukázalo se však, že toto zařízení není dobré a proto od r. 1802 byla zavedena vojenská služba na kapitulace. Voják musil sloužit 12–14 let. Po uplynutí této doby se mohl přihlásit ke druhé kapitulaci – opět na tolik let – nebo se vrátil domů. Vojáci však se naučili na vojně žít lenošně, holdovali pití, veselému životu a jiným neřestem a proto takový propuštěný voják nebýval v rodné obci nikým valně vítán. Vrátivší se vojáci dávali obyčejně na vsi špatný příklad a sváděli zhusta jiné k stejnému životu, ale i odporu proti vrchnostem a úřednictvu a proto nikdo o propuštěné vojáky nestál.

O způsobu rekrutování vojska na rychnovsku nás poučuje alespoň poněkud kontribuční fond ve svých účtech. Jsou to však zprávy nepatrné. Rekrutům se vyplácel u odvodní komise určitý příspěvek na stravné a ten se pak uhradil z kontribučního fondu. Tak v účtech kontribučního fondu pro r. 1824 je vykázáno na rekrutské dávce 211 zl. cm., pro r. 1827 jen 91 zl. cm., ale hned roku následujícího (1828) opět 147 zl. cm. R. 1829 při odvodech 30. května bylo v Rychnově vyplaceno mužstvu na rekrutských penězích 148 zl. cm. 48 krejcaru a rok na to (1830) jen 41 zl. 24 kr. cm. R. 1831 opět obnos ten stoupl na 283 zl. 24 kr. cm. a příštím rokem 1832 byl opět malý, jen 54 zl. 36 kr. cm. V r. 1833 stoupl rekrutský příspěvek na 99 zl., v r. 1834 byl 52 zl. 48 kr. cm. R. 1835 činil 153 zl. cm. a 1836 opět 43 zl. 12 kr. cm., roku 1837 se snížil na 37 zl. 12 kr. cm., 1838 opět 60 zl. cm., 1839 byl 83 zl. 52 kr. cm., r. 1840 malinko klesl na 78 zl. 36 kr. cm. a r. 1841 činil 115 zl. 12 kr. cm. R. 1842 opět 219 zl. 36 kr. cm., 1843 byl 123 zl 30 kr. cm., r. 1844 opět 148 zl. 56 kr. cm. (z toho připadlo na černíkovické panství 55 zl. 50 ¾ kr. cm.). R. 1845 z rekrutských dávek bylo 189 zl. 39 kr. a z nich participovalo panství černíkovické 71 zl. 6 kr. cm. V r. 1846 nebyla vykázána rekrutská dávka, zato v r. 1847 činila 342 zl. 27 kr. v.č. a r. 1848 dokonce 514 zl. 26 kr. v.č., aby r. 1849 dostoupila 978 zl. 48 ¼ kr. v.č. Tímto rokem přestává býti uváděna, protože zanikají také kontribuční fondy.

Jak patrno, byla odvodní povinnost asi rozšiřována a z toho a také asi pod vlivem událostí z r. 1848 došlo při odvodech v Rychnově k bouřím, takže byla žádána vojenská pomoc k udržení pořádku. Do města byl komandován hejtman Schönbach s půlsetninou vojáků (31 mužů). Na stravu byli v Němcově hostinci a kontribuční fond zaplatil 118 zl. 32 kr. a kromě toho 12 kr. každému vojáku denně.

Odvody v revolučních letech 1848 a 49 byly vůbec spojeny s potížemi pro vrchnostenský úřad i pro odvodní komisi. V r. 1848 bylo předvoláno 6 ročníků (1823–28). Vedle pravidelných jarních odvodů v Rychnově, o nichž nemáme zpráv, byly další v Hradci Králové (5. června, 9. a 22. srpna), v Josefově 3. srpna a znovu v Rychnově 11. září. Ale z povolaných rekrutů rychnovského panství se jich mnoho nedostavilo, někteří i několikráte.

Potom změněna byla vojenská služba na 7 let, u některých oddílů pouze na 4 roky a zbytek proměněn v krátkodobé roční cvičení po několik let. Totéž se praktikovalo i později, když vojenská pravidelná služba byla zkrácena na 3 roky.

Po r. 1918 byla ponechána zprvu služba tříletá s pravidelnými jarními odvody, potom zredukována byla na dva roky. Kolem roku 1954–55 prodloužena byla u některých vojenských útvarů presenční služba ve zbrani opět na tři roky.