Počasí, živelní pohromy a jiné úkazy

Obsah

Zvláštní úkaz na obloze r. 1918
Zemětřesení r. 1921
Polární záře
Požáry

Počasí nebývalo vždy lidu příznivo a velmi často bývalo v našich krajích tak zlé, že hospodáři s hrůzou pomýšleli, jak dopadne jejich úroda, živitelka. Zvláště podhůří mívalo počasí velmi rozdílné a nebylo možno počítati s tím, že vždy budou žně v červenci a sena již v červnu. Často se léto opozdilo, žně se protáhly na dlouhou dobu, mnohdy dlouhé deště ničily sena i obilí a poddaní neměli možnost odvádět to, co jim panské kanceláře předepisovaly, ba neměli ani pro sebe na setí.

Prohlížíme-li staré zápisy, najdeme tam často poznámky o špatném počasí jako doklad, proč poddaní neodvedli kontribuci. Najdou se takové připomínky v nejstarších zápisech, někdy i na titulních listech starých knih, zvláště náboženských. Všimněme si proto těch zápisů, které se nám podařilo sehnat.

Nejstarší zápisy lze najít pro rok 1109, kdy byla zima zlá, nejhorší v březnu, kdy řeky zamrzly, voda v potoku byla promrzlá do hloubky, že mlýny stály a z toho vznikl hlad.

V roce 1125 dne 20. května velký mráz zničil úrodu a k tomu ještě napadalo mnoho sněhu, který ale úrodu nezachránil.

Rovněž r. 1281 byly velké a dlouhotrvající mrazy, že lidé jedli zmrzlá zvířata, neboť byla veliká bída z té zimy, která trvala od září až do 5. května.

Roku 1316 dne 30. listopadu uhodily již mrazy a trvaly nepřetržitě až do 28. března. Při tání vznikla velká povodeň (Labe zničilo v Sasku 450 vesnic s lidmi i s dobytkem).

Dne 24. května 1323 zničil noční prudký mráz všechnu úrodu.

V letech 1334 a 1353 napadly sice spousty sněhu a ležely až do dubna, ale pak byla veliká úroda.

V r. 1432 byla tuhá zima a sníh ležel až do začátku dubna. Potom z toho byla nevídaná povodeň kolem dokola.

R. 1434 byly velké mrazy od počátku prosince až do Velikonoc a při nich mnoho lidí pomrzlo.

Léta Páně 1637, měsíce ledna bylo takové teplo, že lidé jak v létě bosi chodili, bez kabátů orali a mlátili a dne 9. t.m. okolo nešpor se na obloze nebeské na východ slunce tři duhy (ukázaly) a v té chvíli začalo hřímati a hromobití i krupobití bíti, povětří veliké, takže mnoho stavení pobořilo a stromy polámalo a zvyvracelo. Téhož měsíce také některé stromy kvetly, načež následovala nestálá a plýskavá zima až do Velikonoc. (Z far. kroniky).

R. 1684 byly tak silné mrazy, že mnoho zvěře a ptactva pomrzlo.

R. 1737 byly velké vánice sněhové a veliké z toho závěje.

V r. 1739 začalo mrznouti hned od počátku listopadu a mrzlo bez přestávky až do poloviny března.

Hned roku následujícího, 1740 bylo rovněž mnoho sněhu, více než loni. V lednu tuhými mrazy zmrzlo mnoho zvěře a i dobytka. V okolí zmrzlo i několik lidí.

A hned příštího roku opět byla dlouho trvající zima, až do půl května.

Také rok následující byl mrazivý. Mrazy trvaly do května.

R. 1771 byla velká bída, protože když lidé začali síti, napadl v druhé polovici března sníh a ležel do začátku května. Potom následovala veliká vedra a sucha.

Zato r. 1772 byla na začátku zima velmi mírná. Bylo až do poloviny února jako na jaře, ale potom přišly náhlé mrazy, které všechno zničily. Nastala bída a z ní mor.

R. 1775 byly třeskuté mrazy a toho roku pomrzlo mnoho dobytka a i lidí.

V r. 1779 v polovině ledna padal po pět dní nepřetržitě sníh, že ho bylo na kolik (15 loket v oupadě) loket na rovinách a zůstal ležet až do druhé poloviny dubna. Obilí bylo vyležené a na stromech bylo mnoho škody, neboť mnoho sněhu polámalo větve a i některé stromy.

R. 1783 mrzlo hned od počátku listopadu a mráz nepolevil po 5 měsíců. Ve chlévech mrzl dobytek a pro spousty sněhu se nemohlo do polí velmi dlouho.

R. 1792 mrzlo až do poloviny února. Potom bylo velmi teplo, že stromy rozkvetly. Ale v květnu uhodil mráz a všechno spálil. Byla veliká úroda housenek, které požraly kde co bylo.

Veliké mrazy byly také v letech 1799, 1829, 1835 a 1840, potom v r. 1846, 1855 a 1858.

Roku 1863 dne 20. ledna byla první bouřka. Večer před šestou hodinou nastal liják, padaly kroupy a sníh. Mezi tím se strašlivě blýskalo; hrom uhodil do kostela v Nebeské Rybné a uvnitř rozbil rákosový strop a velký oltář. Po bouřce následovaly teplé dny.

Dne 27. května 1867 po nesnesitelném parnu a půl třetí hodině odpoledne sešla se dvě mračna, jedno od Opočna, druhé od Černíkovic nad Újezdem do sebe a z toho u hrozném vichru počalo strašné krupobití. Padaly kroupy, a ještě lépe řečeno, kusy ledu, okrouhlé něco duté, větší než slepičí vejce a vážily některé od 10 do 15 lotů, u veliké houšťce přes půl hodiny. Napadlo jich s výše 1 střevíce tlustě. Při tomto strašném krupobití byla hrůza nevyslovitelná; neboť u školy v malém okamžení od východu a jihu byla okna jak venkovská tak vnitřní vytlučena, kusy ledu padaly jimi do školy a protož musel učitel se žáky uchránit se na síň, kde méně oken je a od západu jsou. Jen do školní světnice napadalo tolik krup, že přes dvě hodiny na opálce bylo co okny vyhazovati. Kusy ledu, ač zase po krupobití velké parno bylo, ležely v chládě až ještě dne pátého. Následek tohoto krupobití v katastru Bělo-újezdeckém byl strašný. Obilí i tráva vše rozbito a zatlučeno do země, takže nikde nebylo znáti, jaké obilí kde bylo, okna vytlučena, jen ve škole bylo 175 táflí rozbito, střechy rozbité, takže někde na staveních jen krovy stály, stromy pak roztlučené, že snad více se nevzpamatují, neboť i větve a kůra roztlučená jest, drůbež, která dospíšit nemohla se uchránit byla pobitá, ptactvo na poli i zajíci o život přišli a mnoho těch tvorů jako skřivanů, křepelek, koroptví a zajíců po krupobití se našlo. Hrůzné bylo podívání. V katastru újezdeckém jen na poli, mimo oken a střech, šacovala se škoda na polních plodinách na 58.965 zl. r.č. Škoda na stromoví jen v obci odhadnuta na 9.000 zl. r.č. Odhad provedla úřední komise. Slibná úroda byla zničena a obyvatelstvo, utýrané vojnou (1866), bylo zbaveno naděje na lepší časy. Postižené obci byla poskytnuta lidumilná pomoc. Císař Frant. Josef I. poslal 1000 zl., hrabě Hanuš Kolovrat 200 zl. a 50 měřic ječmene, rytíř Hofman z Kvásin 50 zlatých. Z dobročinných příspěvků okres. úřadu v Opočně 100 zl. Představenstvo Opočna 51 zl. 6 krejcarů, okres. zastupitelství v Jaroměři 20 zl., zastupitelství v Rychnově 3 zl. 35 kr., obec Bolehošť 1 zl. 50 kr., obec Semechnice 15 zl. a 6 korců a 1 věrtel ječmene, za který se stržilo 20 zl. 60 kr. (Podle toho byla by tehdejší cena 1 korce ječmene 3 zl. 29 kr.) Od poutníků tudy putujících 76 kr. Zemské daně sleveno 574 zl. 97 ½ kr., válečné daně 143 zl. 74 kr., zemských přirážek 94 zl. 80 ½ kr. a okres. přirážek 102 zl.

Kronikář, který toto zapsal, poznamenává: Po tomto krupobití někteří rolníci poznovu zasívali, někdo, zvláště po žitech, nasázel brambory, ale někdo nechal pole tak. Asi šestý den na to přišel hojný déšť, vše počalo vzcházeti a kdo nesel, tomu počalo po vytlučeném obilí z kořenů nebo z pařízků bujně vše vyrážeti. Lid se těšil, že se, ač pozdě, přece ještě něco sklidí. Ale nastala veliká parna a sucho a proto nemohlo pak takové omlazené obilí zrna nalíti, zvláště žita. Pšenice a ječmen něco nabyl, ale zrno bylo velmi churé. Kdo nasázel brambory, ty poněkud vyrostly, ale nemohly již uzráti. (Stará kronika školní a I. kniha památní.)

V r. 1882 byla až do žní krásná úroda, ale místo žní nastaly dlouhotrvající deště, obilí na poli vzrostlo a hnilo. Nic suchého se domů nemohlo dostat a vše se zkazilo.

R. 1895 dne 14. ledna nemohly děti z přiškolených obcí do školy pro veliké spousty sněhu, velké mrazy a vánice. Letošní zima byla velmi tuhá, krutá a dlouhá. Dne 5. ledna nastaly velké chumelenice a větry, které potrvaly přes únor a březen. Ohromné spousty sněhu ztěžovaly veškerou frakvenci. Ze samot v Roudném, Polomů nemohly děti po celé týdny do školy, neboť stálé vánice zavály všecky stopy cest. Zvěř a ptactvo hynulo mrazem a hlady. Zajíci způsobili na mladém stromoví ohlodáváním velikých škod. Koncem března zmizel však sníh při poměrně malých vodách. Nejstarší lidé tvrdili, že napamatují takové zimy, aby tolik sněhu napalo i tak dlouho ležel. (Škol. kronika.)

Roku 1898 dne 15. února snesla se nad Újezdem prudká bouře s blýskáním a hřměním. Rok na to (1899) v polovině ledna a první půli února bylo teplo, sucho, že žáci chodili v letním obleku a bosi. Na polích se pracovalo jako na jaře. V zahrádce před školou kvetly macešky, na lukách u Ještětic bylo viděti hejna špačků.

Rok 1904 byl abnormálně suchý. Od května do září nespadl vydatný déšť. Důsledek: otavy žádné, brambor mnohde ani tolik, kolik se nasázelo. Pro nedostatek píce musili hospodáři prodati za velmi nízkou cenu značnou část dobytka. Po čase stoupla cena masa i dobytka, protože nebylo už co prodati. Tak 1 kg hovězího byl za 1,48 K, vepřového za 2,– K, telecí nebylo vůbec, mléko a máslo vzácné. Od července do listopadu nebylo v místech kde jsou studně, vody. Pitná voda se dovážela ze studánky u Ještětic, pro dobytek z potoka v Mastech.

R. 1907 v pátek dne 21. června rozpoutalo se hrozné krupobití nad Újezdem. Blesk uhodil do zdejší staré věže a zapálil na vrcholu střechu. Obětavostí Josefa Nováka, kostelníka a Frant. Čiháčka, chalupníka z čp. 14, kteří se na vršek bosi vyšplhali a oheň udusili, byla stará památná zvonice zachráněna.

Téměř přesně po roce, dne 3. června 1908 bylo od časného rána nesnesitelné vedro a dusno. K 11 hod. vyvstaly na západní a východní straně temné mraky a hluboké hřmění. Po malé chvíli srazily se mraky skoro nad vsí a spustily zhoubu a zpustošení. Blesk za bleskem, hrom za hromem, příval deště a spousty velkých krup. Za necelé půl hodiny ustala bouře. Žita zmizela a místy zůstal jen tu a tam jediný klas. Vše ostatní obilí, které počalo metati, zelenina, tráva i ovoce, vše bylo kroupami rozbito. Nejvíce utrpěly pozemky na západ od dobrušské silnice k bažantnici a k Hrošce. Kroupy byly až 2 ½ cm v průměru a ještě druhý den k večeru leželo jich v úpadech celé záhony. Bílý Újezd byl nejvíce postižen. V obci bylo mnoho domů kroupami otlučeno a zničeno. Střechy, zvláště taškové, byly rozbity a okna též.

Za rok, dne 4. května 1909 přikvačila na zdejší kraj nová pohroma. Toho dne o polednách rozzuřil se nad krajem zdejším od východu ohromný vítr, který se stupňoval do 4. hod. odpoledne, kdy dosáhl vrchole. Ve ¾ 4 strhl západní část střechy kostelní a přenesl ji i s krovy přes dolní část věžní střechy až na silnici, na hřbitově srazil 3 pomníky, velmi poškodil střechy fary a školy, vytlačil okna, vyvrátil mnoho ovocných stromů a mnohé rozlámal. Nesmírné škody udělal v lesích v Ochozu, na Chlumu a zejména v lesích za Skuhrovem a teké v Seči. Obecní les hlinecký v Beranci lehl celý, jako by byl pokosen. Celé široké ulice vykácených stromů svědčily o nezměrné živelní síle orkánu.

V r. 1918 dne 18. ledna o 6. hod. večer zuřila asi hodinu silná vichřice a nadělala mnoho škod. Na škole bylo smeteno mnoho tašek a vytlučeno několik oken. I na jiných budovách byly střechy porouchány, ba i celé kryty strženy, stromy v zahradách a lesích vyvráceny, polámány, někde dokonce i zděné ploty byly rozmetány. Při tom také blýskalo a hřmělo.

R. 1922 dne 15. srpna brzy z večera strhla se velmi prudká bouře s větrem a smrští. Výsledek se ukázal ráno. Obilí, srovnané v mandelích, bylo rozneseno po polích a zaplaveno, střechy domů poškozeny, že úroda složená ve stodolách byla promočena. Také mnoho stromů bylo zpřeráženo a vyvráceno. Střechy byly namnoze strhány, ovoce se stromů otlučeno. Největší lípa, stojící mezi školou a čp. 48 u staré silnice byla vyvrácena a také obrovský ořech, stojící v zahrádce před domem Mat. a Kristiny Kuchařových čp. 50 byl vyvrácen a vržen na silnici až do domu čp. 51. Celý druhý den několik lidí pracovalo na jeho odklizení se silnice. V hostinci u Beků nateklo na půdu a odtud do sálu tolik vody, že sahala odklizečům po kotníky. Také padl kříž za vsí u pole Novotných, nad silnicí k Dobrušce.

Dne 24. června 1931 ke třetí hod. odpolední snesla se nad krajem veliká a zhoubná bouře s kroupami, někde s průtrží mračen (Skuhrov), která nadělala na polích až 50 % škod. Ve Skuhrově v Rybníčkách se nepatrný potůček proměnil v dravou řeku a příval vody strhl celé obytné stavení z cihel a řadu jiných těžce poškodil, i chlévů; odnesl mnoho nářadí, ba i menšího domácího zvířectva (králíky a kozy), ano i lidský život si vyžádal. Stromy na břehu byly odneseny a zpřevraceny s kořeny vzhůru, silnice vedoucí obcí na několika místech ve velkých vzdálenostech vymleta do hloubky přes ½ metru.

V r. 1938 v měsíci lednu a únoru byla zima velmi mírná. Příznivé počasí v březnu umožnilo včasné skončení jarních prací na polích. Do 20. března bylo vše zaseto a počátkem dubna sázeny byly brambory a řepa. Duben a květen byly chladné a deštivé. Protože v červnu bylo počasí příznivé, byla sklizeň sena i jetelovin bohatá. Červencové deště způsobily značné polehnutí obilí a ztížení žní. Úroda však byla skvělá a obilí narostlo tolik, že dávno nebylo pamětníka tak vysokých výnosů zrna i slámy. I zrno bylo dobré jakosti přes to, že obilí polehlo. Stalo se to však již po odkvětu a v době, kdy klasy byly nality. Počasí bylo až do 15. srpna příznivé a jedině opozdilci těžce doplatili na svou liknavost, neboť pak nastaly dlouhotrvající deště. Nesklizené ovsy a směsky porostly a namnoze došly úplné zkázy. Deštivé počasí v srpnu, září a říjnu způsobilo hnilobu brambor a úplné zpoždění podzimních polních prací. Na štěstí nedostavila se brzy zima a tak se oralo až do svátků vánočních. Teprve koncem prosince uhodily první větší mrazy, které trvaly jen krátkou dobu a potom nastala zima mírná, plískanice a v měsíci lednu 1939 žili jsme pod dojmem jarní nálady. Zato v březnu 1939 si zima nahradila svůj lednový ústupek.

V r. 1938 utrpěly otavy deštivým počasím, sklizeň řepy byla dobrá, ale brambory, jak již uvedeno, podléhaly značné hnilobě.

V neděli dne 22. srpna 1954 zatáhla se k sedmé hodině večer obloha mračny ze dvou stran letícími, mezi nimiž hřmělo a blýskalo. Potom se strhl silný vichr s deštěm a kroupami, který nadělal mnoho škod na stromoví a úrodě. Větrná bouře trvala asi hodinu. Mnoho ovocného stromoví bylo polámáno. Okresní cestáři a telefonní personál ještě v noci musili odstraňovat se silnice pokácené a zpřelámané stromy, které padly přes silnici. Také telefonní a telegrafní vedení místy velmi potrhané, musilo býti co nejdříve uvedeno do pořádku. Téhož roku na Štědrý den po poledni hřmělo a blýskalo.

Počátkem roku 1958 bylo počasí nestálé a mokré. Zima byla mírná, ale plískanice s deštěm trvaly až do května. Půda bylo neustále rozmoklá a proto nemohli hospodáři do polí. Tím se jarní práce zdržely až do začátku května, kde se začala sít řepa a připravovat půda pro sázení brambor. Staří hospodáři prohlašovali, že tak špatný rok nepamatují. Žně začaly pozdě, až začátkem srpna, špatně se sklízelo pro časté deště a obilí bylo značně znehodnoceno. Ve středu 2. a v neděli 6. července od Ještětic přišlo krupobití a pruhem zničilo nejen kroupami, ale i přívalem vod úrodu máku a brambor. Bílý Újezd byl tehdy nejvíce postižen. Brambory nad obcí byly vyplaveny, mák úplně zničen, mnohé pšenice zčernaly. Úroda toho roku byla velmi slabá, takže rolníkům nestačila na krytí státních dodávek. Mnozí musili kupovat chléb i brambory. Protože byl také podzim mokrý, dobývala se řepa pozdě, někde až po prvním listopadu. První mrazy uhodily v prvé polovině října. Potom se počasí oteplilo, takže květy na hrobech o dnech dušičkových se pěkně udržely.

Do Vánoc 1958 pak bylo počasí celkem velmi teplé, mrazů bylo jen několik po začátku listopadu a trochu sněhu napadlo, který však se udržel sotva den. O Vánocích bylo tak teplo, že se chodilo bez zimních kabátů. V některých zahrádkách kvetly o vánočních svátcích a v lednu fialky. Teplé počasí vydrželo až do konce ledna 1959. Místo sněžení pouze několikrát pršelo.

R. 1959 dne 31. ledna před večerem začalo mrznout a sněžit. Sníh padal téměř dva dny a zůstal ležet. Teplota klesala až na -10 °C, ale mezi dnem bylo slunečno, že sníh na povrchu a na stromech tál.

Jaro bylo dosti teplé, jen deště chyběly. Jestliže zapršelo, byly to deště nevydatné, krátké. Nastal nedostatek vody. I obecní vodovod neměl dost vody, že bylo nutno vodou šetřiti. Proto bylo rozhodnuto, aby byl hlavní vodovod mezi dnem zavřen a pouze v hodinách ranních a večerních mohla být voda pouštěna. V domech musili si majitelé zachytit vodu pro celý den pro sebe i pro dobytek. Potíže s nedostatkem vody byly zvětšeny ještě více v létě o žních. Protože stále nepršelo, půda na polích pukala suchem, obiliny rychle dozrávaly, že byly obavy, zda se podaří veškerou úrodu zajistit dřív než se dostaví deště, ale ty nepřicházely.

Koncem srpna se počasí ochladilo a v noci na 31. srpna uhodil první – slabý sice – ale přece jen mrazík, který spálil okurky rostoucí na poli i kukuřici, jejíž listy náhle zežloutly. Potom bylo počasí chladné, ale bez deště. Teplota velmi často klesala až k nule. Mrazy se pak ohlásily až začátkem listopadu a spálily květy. Začátkem listopadu začaly teprve občasné slabé deště. Nedostatek vody však nebyl odstraněn. Ten byl pociťován více v chalupách výše postavených než na dolním konci vsi, kde voda z horního vodojemu déle vytéká než v chalupách na horním konci vsi. Občasné nepatrné deště nebyly s to napojit zesláblé prameny. Po dušičkových mrazech byla opět mírná zima s nepatrnými dešti až do Vánoc. Pro nedostatek vody byl obecní pramen, zásobující obec vodou, znovu prohlouben, ale nic to nepomohlo. Několik dní před vánocemi napadlo trochu sněhu, který však již druhého dne roztál a poněvadž zem nebyla zmrzlá, bylo hojně bláta. Dne 24. prosince začalo v časných hodinách sněžit a sněžilo celé dopoledne, že bylo sněhu nad kotníky. Protože však nebyla zem zmrzlá, udržel se sníh pouze přes Hod Boží vánoční a 26. prosince rychle zmizel.

Protože jaro toho roku bylo příznivé, zdálo se, že bude dobrá úroda. Stromy pěkně rozkvetly, ale právě v době květů ovocného stromoví přišel déšť, že včely nemohly pomáhat opylení a mrazík dokonal dílo zkázy. Ovoce byl velký nedostatek. Sena, třebaže pro trvalá sucha nebyla vydatná, byla dobře sklizena, rovněž žně přešly za sucha a obilí dobře sypalo. Než toto už jsou poznámky z obecní kroniky, která pokračuje v těchto zprávách. Tím je uzavřena kapitola o počasí a následují některé zvláštní úkazy.

Zvláštní úkaz na obloze r. 1918

Dne 25. ledna 1918, za týden po větrné bouři, o ½ 7 hodině večer objevil se kolem jasně svítícího měsíce neobyčejně veliký, jasně zeleně zářící kruh a pod ním zřetelná duha, obloukem dolů vyklenutá. Úkaz trval asi 10 minut a byl pozorován na mnoha místech.

Zemětřesení r. 1921

V noci na 10. ledna 1921 bylo v Bílém Újezdě a v celém okolí pozorováno silné zemětřesení. Po celou noc bylo úplně jasno, silný mráz a prudký vítr. Asi v ½ 4 ráno nastalo silné dunění pod zemí, které přicházelo od jihovýchodu a podobalo se hučení z dáli se blížícího nákladního vlaku. Pak se podobal hluk krátkému zahřmění a konečně byla krátká rána pod zemí jako přitlumené udeření blesku. Zároveň nastal několikerý prudký pohyb povrchu. Lidé se probouzeli, tu a tam se pohnul nábytek a obrazy, někde dokonce spadly. Dobytek jevil nápadný nepokoj. Vše trvalo asi 12 vteřin. Pohyb země byl podobný vlnění od jihovýchodu k severozápadozápadu.

Polární záře

Dne 25. ledna 1938 objevila se v našich krajích polární záře. Po osmé hodině večerní byli občané vzrušeni rudou záplavou karmínového tónu na temně modrém nebi, dosahující až k zenitu. Pod ní při severním obzoru byl zelený fosforeskující přísvit. Do této záře občas vyšlehly žlutavé světelné pruhy podobné těm, jež na obloze rýsují vojenské reflektory. Za půl hodiny červenavá záře ustoupila tmavé modři hvězdnaté oblohy. Ale kolem desáté se zjev opakoval v ještě krásnější formě. Rudá záplava střídala svá místa na obloze, přicházela od severozápadu, severovýchodu střídavě i současně. Dosahovala až k nadhlavníku. Z ní opět vyšlehovaly paprsky, které na obloze neklidně kmitaly. Občas vysoko na obloze docela v tmavomodru prošlehovaly světelné kužely směrem k severce, podobné ohonu veliké komety. Úkaz trval dlouho přes půlnoc.

Toto zapsal řídící učitel ve školní kronice. Druhá polární záře se v Bílém Újezdě objevila dne 24. ledna 1950 kolem 20 hod. 10 min. Ale to už nikdo nezapsal, jak tato záře vypadala a jak dlouho trvala.

Požáry

Poloha vsi na svahu a vzájemná vzdálenost stavení s ovocnými sady kolem byly příčinou, že Bílý Újezd nebyl nikdy postižen požární katastrofou a že současně vyhořela nejvýše dvě stavení těsně u sebe stojící. Lze jen s potěšením konstatovati, že v obci byl oheň celkem vzácným i v dobách, kdy skoro všechna stavení byla dřevěná a došky krytá. Ještě výhodnější polohu má pak Roudné, kde chalupy stojí daleko od sebe.

Do roku 1849 nebylo v obci pamětníka požáru. Ale v tomto roce, v měsíci říjnu, v úterý po hrošeckém posvícení (jak zaznamenal říd. učitel Císař) vypukl večer oheň ve stodole Josefa Novotného v čp. 4. Toto stavení mimo sroubku vyhořelo a při tom i na chalupě Václava Koubka čp. 3 (nyní zbořené) shořel jen kryt. Spodek byl uhájen.

R. 1852 v sobotu odpoledne před císařským posvícením (v polovině října) vypukl požár ve stodole Frant. Michla čp. 2. Tato stodola i s přilehlou kůlnou lehla zcela popelem.

R. 1868 dne 13. července v 7 hod. večer vypukl oheň u Jana Duzbaby v čp. 19. Vyhořelo nejen jeho stavení, ale i vedlejší, náležející Václavu Petříkovi čp. 17. Obě tato stavení byla téhož roku znovu vystavěna.

R. 1871 dne 25. října z večera vypukl oheň u Václava Pašty v čp. 55. Toto stavení úplně shořelo. Při tom uhořela jedna kráva. Rovněž vedlejší stavení Josefa Mojžíše, čp. 54, s celou úrodou vyhořelo. Následkem prudkého větru, toho večera panujícího, byla celá osada ve velikém nebezpečí.

R. 1885 dne 1. října hned z večera vypukl oheň ve stodole Frant. Liberského v čp. 7, která vyhořela. Stodola stávala šikmo přes cestu od stavení, směrem ze vsi. Při tomto požáru po prvé v naší obci pracoval hasičský sbor s novou stříkačkou. Jeho úsilím se podařilo omeziti oheň pouze na onu stodolu, jak zapsal obecní kronikář.

R. 1887 dne 8. května po 11. hod. v noci vypukl ve stodole Anny Čiháčkové v čp. 29 oheň a v 10 minutách stálo v plameni nejen domovní a hospodářské stavení čp. 29, ale i čp. 30. Shořel veškerý majetek, nářadí hospodářské, zásoby obilí i píce, ano i drůbež. K požáru se dostavilo devět hasičských sborů a jejich úsilím se podařilo omeziti oheň na postižená dvě čísla.

R. 1888 dne 2. prosince v ½ 10 večer vypukl ve stodole Jos. Šotoly v čp. 30 oheň, kterou úplně strávil i s hojnou zásobou obilí, píce a hospodářského nářadí. Pohořelý utrpěl asi 2000 zl. škody. Neštěstí bylo tím větší, že již rok před tím dne 8. května shořelo domovní stavení, chlévy i stodola.

R. 1889 dne 5. září o ½ 4 odpol. vznikl požár ve farské stodole, k němuž přijeli místní a 5 okolních hasičských sborů. Děkan cenil škodu na 700 zl.

R. 1892 dne 28. května ve 4 ¼ odpol. v příbytku Marie Forejtkové v Mastech v čp. 6 vypukl oheň, který se rychle rozšířil na čp. 6, 5, 7 a 11. Sjelo se 8 hasičských sborů. Požár zavinil čtyřletý chlapec dělníka Jana Zemena, který uhořel. (Nepatří tato událost sice do dějin Bílého Újezda, ale pro velikost a vznik ji zaznamenáváme.)

Do r. 1909 byly ještě dva požáry v Roudném, o nichž nebylo nalezeno podrobnějších zápisů.

R. 1923 byl zaznamenán jediný požár v Roudném u chalupníka Černého v čp. 24. Shořela mu stodola po úderu blesku.

Od té doby nebylo v obci požáru až do r. 1953 do 23. března, kdy po ránu se vyvalil kouř nade dveřmi chalupy Ant. Jirouda v čp. 10. Oheň zpozoroval první z chalupy čp. 8 Fr. Jirásek a volal na poplach. Sousedé vnikli do chalupy, kde hořelo ostění dveří světnice. Vznikající požár byl zpozorován v poslední chvíli, neboť nad dveřmi pod krovem (doškovým) byla složena sláma. Ve světnici ležel na posteli starý výměnkář mrtvý. Bylo mu téměř 93 let. Udusil se uhelnými plyny ze starých železných kamínek, od nichž chytla také dřevěná bednička s uhlím a dále dveřní ostění.

Před tím možno ještě zaznamenat požár v Roudném v čp. 10 Jos. Melichara, který vznikl v r. 1937.

R. 1957 dne 11. července odpol. vypukl oheň v traktorové stanici od přetopených kamen. Prohořela část střechy, krytá prkny a lepenkou a ohořela stěna v okolí kamen.

R. 1959 dne 2. ledna po 4. hod. odpoledne vznikl požár v Roudném v čp. 6 u Michlů a to ve stodole od krátkého spojení na přešoupané isolaci v nástřešáku. Místní občané byli právě na schůzi JZD u Lukavských. Přiběhli a oheň ulili močůvkou, neboť nebylo po ruce vody. Naši požárníci se osvědčili pohotovostí a dokončili záchranné práce.

Prohlížíme-li tento seznam požárů v obci, můžeme si jen pochváliti, že u nás celkem nebylo mnoho požárů, ani velkých neštěstí, jež by byla zachvátila celé velké části obce.

O ostatních živelních pohromách, jako byla veliká, čtyři dny trvající vichřice, která smetla skoro celý les Žabno a Roudný, se již nezmiňujeme, neboť bylo o nich referováno již dříve.