Bílý Újezd (lid. Ovězd, v Ovězdě, do Ovězda, ovězdeckej), ves 8 km jv. od Opočna: 1369– ok. 1405 decan. Dobrusc.: Vgezd, RDP. 95; 1654 Augezd (pan. Černíkovice), BR. 12/1040; 1790 Hft Reichenau: Weisz-Augezd, Byly Augezd von 43 N., Schal. XV, 196.

Újezd, stč. poznamenání kusu země, jež se rovná asi pojmu velkostatek. Kdykoliv od knížete někomu kus země vyklučené s rolemi, lukami, pastvinami a okolními lesy darován, nařízeno několik pánů, aby jedouce okolo stanovili hranice. Cokoliv ujezdili, nazývalo se újezdem. Tak i mnohdy vesnice na témž statku založená nazývána (Sedl. MSl. 918). [Srov. Miklosich, ON. aus Appel. 252: circuitus, ambitus, Grenzzeichen, Feldzeichen, Grenzumritt im Sinne einer Besitzergreifung.]

Hroška (lid. v Hrošce, do Hrošky, Hrošák, hrošeckej), ves 7½ km jv. od Opočna: 1362 ad. present. Johannis de Skuhrow et Johannis de Hroska dicti Skalca ad E. in Vgezd, exec. decanus Dobruscensis, LC. I, 184; 1388 in villa Podbrziezy Cztiborko decessit, ... habuit in Tyrnowie et in Hrosscouiczich (!), proclam. in Grecz, AČ. 31/1228 č. 41; 1408 Diuissius, cliens de Hroska, SA. VI, 341; 1636 sídlo rytířské Czernikowicze a k tomu od starodávna přináležející vesnice ... Biczhradecz, Hrosska, Raudney, DZ. 145 K 18; 1654 Hroska (pan. Černíkovice), BR. 12/1039; 1790 Hroschka, Schaller XV, 196; 1836 Hroschka (Hrosska), Sommer IV, 256.

Jako dvorce a vily u Prahy mají často jména, jež byla utvořena příponou -ka z příjm., na př. Kajetánka, Perníkářka, Hanspaulka a p., tak i naše jm. Hroška vzniklo příponou -ka z příjm. Hroch (Bohunco vel Hroch, RB. IV r. 1346; Jan Hroch, Běl. 1475; ve vsi Čánce u Opočna byl v l. 1798–1828 rychtářem Jiří Hroch z č. 36, v. Flesar, Opočno 238), takže jm. Hroška znamenalo pův. Hrochova, t. ves, nebo Hrochův, t. dvorec. Příjm. Hroch bylo dosud vykládáno dvojím způsobem:

1. Jm. Hroch byl domácký tvar k os. jm. Hrozňata jako Mach k Matěj, Vach k Václav, brach k bratr, hoch k holec a p., srov. NŘ. II r. 1919, str. 256.

2. Jiný výklad podal Sedláček (v. Sbor. filolog. VII r. 1922 str. 49): Vladykové z Rochova byli v držení vsi Rochova a podle toho si obrali tak zvaný mluvící znak, t. rocha (figurku šachovou), a podrželi jej až do svého vymření. Odtud se některým říkalo Hroch anebo Hrach, jako na př. r. 1413 Václav a r. 1419 Hašek. Ten ještě l. 1433 slove Hroch (RT. II, 243).

Masty (v Mastech), ves nad Zlatým potokem 8½ km vjv. od Opočna: 1544 (1497) w Richnowie hrad – – Tisowecz –, Swinna ves – Mastij ves, DZ. 6 B 15; 1543 Johanka z Rychnova děd. své v Mastech tři dy km. a mlýn prodala, DZ. 4 (Vavr.), 97 č. 251; 1558 město Solniczy – ves Augezd – ves Masty – ves celou Broczne, DZ. 53 G 26; 1576 město Solnicze – ves Augezd – ves Mastij – ves Broczna, DZ. 63 J 7; 1610 na tvrzi Skalcze – na vsi celé Netrzebie – na vsi Mastech, DZ. 135 F 9; 1654 Masti ves (pan. Skalka), Mastj, BR. 13/1378 a 1396; 1790 Hft Reichenau: Masti von 20 N., wovon 1 nach Skalka gehört, Schal. XV, 196; 1836 Mastj Df ½ St. nö. von Weiß-Augezd hoch liegend, Som. IV, 256; úř. 1854 Masti.

Prvotní jm. Masti = lidé rodiny Mastovy (z příjm. Mast, srov. příjm. Máslo). Podle pomnožných MJ. na -y dostalo toto MJ. tvar Masty.

Ostrov (lid. Vostrov), dvůr mezi dvěma potoky (m. o. Hroška) 6½ km jv. od Opočna: 1450, 18. Febr., rukojmě J. Dietě z Veselice, Arnošt z Ostrova, Hynek z Rychmberka, Sedl. z A. kapit. vratisl.; 1487 Tobiáš z Skalky na Ostrově, AČ. 5/536; 1790 Hft Reichenau: Wostrow von 3 N. mit einem Mhfe liegt an einem groszen Teiche, Schal. XV, 196.

Polom (lid. ty Polomy, v Polomech i v Polomu, do Polomu, polomskej), víska u lesů (m. o. Masty) 9½ km vých. od Opočna: 1836 Hft Cernikowitz: Mastj ... Netřeba ... Polom, Dfch. von 7 H. n mit 51 E. ¼ St. ö. von Netřeba im Thale liegend, Som. IV, 256; 1895 Polomy, Polom, Ktš. 1045.

V těchto jménech splynula jména dvojího původu:

1. Novější jména vznikla z app. polom, -u, m. ‘polámání, zvyvracení stromů v lese (sněhem, ledem, větrem) ... polámané stromy, les větrem pokácený’ (Přír. sl. akad., Kott t.).

2. Stará jména měla pův. tvar Polomie > Polomí = místo po lomu, t. j. na lomu, v l. (stč. lom, -u, m. ‘praskot, boj ... kamenný lom, Steinbruch’, Geb. Sl. stč. II, 265). Tato jména přešla od vz. znamení ke vz. dlaň jako jm. Meziřiečie > Meziříčí a lid. Mezříč, Pořiečie > Poříčí a lid. Poříč, Podolí i Podol a j.

Roudné (lid. ten Roudnej, v Roudným, do Roudnýho, roudenckej), ves nad vrchoviskem potoka (m. o. Bílý Újezd) 9 km vjv. od Opočna: 1636 statek Czernikowicze ... k tomu přináležející vesnice ... Hrosska, Raudney, DZ. 145 K 18; 1654 Raudneg (pan. Černíkovice v r. Hradec.), BR. 12/1040; 1848 pan. Rychnov a Černikovice; Raudné, PalP. 151.

Tato adj. MJ. měnila rod podle toho, co si k nim domýšleli: roudný, t. vrch, les, potok; roudná, t. voda n. hora; roudné, t. místo. To adj. bylo utvořeno k subst. ruda a podle toho má i různé významy.

Skutina (lid. ta Škutina, ve Škutině, do Škutiny, škutinskej), skup. chalup nad Zlatým potokem (m. o. Lhota) 9 km vých. od Opočna: 1836 Hft Černikowitz: Skutina, Dfch. von 4 H. mit 22 E., ½ St. nnö. von Dobrey, auf der Anhöhe, Som. IV, 257; 1848 Škutina, PalP. 151; úř. 1854 Skutina. Toto MJ. bylo pův. příjmení tamního usedlíka, srov. příjm. Skutina a hojněji Škutina v Adr.!

Toto příjm. vzniklo z ap. škutina, -y, f. (na Mor. i Slovensku) = štětina ... pačesy ... nadávka rozpustilým hochům a děvčatům (Jg. IV, 476 a Kott III, 902).