Hroška je ves na Rychnovsku ležící zhruba v polovině cesty mezi Dobruškou a Rychnovem nad Kněžnou. Od roku 1960 spadá pod obecní úřad v Bílém Újezdě. Ves s tímto názvem je v celé republice jediná.
Původ nezvyklého názvu se odvozuje od osobního jména Hroch, tj. zkráceného tvaru jména Hroznata [1], které se vyskytuje dokonce i ve zdrobnělé formě Hrošek [2].
Za nejstarší písemnou zmínku o Hrošce se považuje zápis směny plebana v kostele v Bílém Újezdě z roku 1362. Tehdy směnu potvrzuje Jan z Hrošky řečený Skalka [3]. Tento Jan je ztotožňován s Ješkem ze Skalky [4], který je uveden spolu se svým bratrem Půtou jako předchozí patron kostela v Bílém Újezdě [5]. Původ těchto majitelů není znám, avšak vzhledem k jejich jménům, tak typickým pro Drslavice, jejichž příslušníci jsou navíc doloženi v relativně nedalekém Potštejně, bývají považováni za odnož jejich rodu.
Patrně nejstarší záznam o použití názvu však pochází již z roku 1294, kdy je doložen Hron z Hrošky [6]. Onou Hroškou však byla dnešní jihomoravská ves Hrušky, ležící východně od Brna. Hron je považován za zakladatele rodu z Černé Hory a dle shodného erbu, polceného štítu přepaženého v horní třetině příčným pruhem, též za blízkého příbuzného pozdějších pánů z Vildenberka [7, 8]. Bližší pohled do rozrodu pánů z Vildenberka [9] odhalí několik zajímavých souvislostí. Předně je to obliba jmen Ješek a Půta [10], kdy se tito nejednou vyskytují jako bratři. Někteří příslušníci rodu navíc vlastnili nějaký čas ves Hrušky. Vyvstává tedy otázka, zda bratři Ješek z Bouzova a Půta z Vildenberka (případně jejich potomci, bratři stejných jmen) nějakým způsobem nezískali část zdejšího kraje na Rychnovsku [11] a zda se posléze Ješek neoddělil od svého bratra a nezaložil nové sídlo pojmenované po vsi, kterou vlastnil jeho rod na jižní Moravě. Pro nedostatek pramenů je však obtížné takovou domněnku přijmout. První doložený erb hrošeckých pánů pochází až z roku 1422, kdy se připomíná Tas z Hrošky [12]. Střmen v jeho štítě však naznačuje, že patřil k rozrodu pánů z Rýzmburka [13].
Jan Tošovský, 2010
[1] Profous A.: Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Díl I. A-H, Česká akademie věd a umění. Praha 1947.
[2] Například Petřík Hrošek ze Sendražic (před 1382) nebo Prokop Hrošek (Koldín, před 1451) viz Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 2, Hradecko. Argo. Praha 2004 (strany 240 a 174).
[3] V latinském originále je uvedeno Johannis de Hroska dicti Skalca (LC I, str. 184).
[4] Sedláček A.: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl 2, Hradecko. Argo. Praha 2004 (str. 68).
[5] V roce 1360 se bratři uvádějí jako Jesconis et Pothe fratrum de Skalka (LC I, str. 122), o rok později pak jako Johannis et Pothe fratrum de Scalca (LC I, str. 160).
[6] Hron miles dictus de Hroska (RBM II, str. 703). Vyobrazení pečetě viz Sedláček A.: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 5, Atlas pečetí. Academia Praha 2003.
[7] Časopis Matice Moravské XVI. Sedláček A.: Rozletité kapitoly ze starého místopisu a dějin rodův. 13. Páni z Černé Hory, z Doubravice a z Vildenberka. Brno 1893 (strany 196-198).
[8] Pilnáček J.: Paměti města Blanska a okolních hradů. Alcor puzzle. Kyjov 2005.
[9] Pilnáček J.: Staromoravští rodové. Ottobre. Velehrad 2004.
[10] V dochovaných písemných záznamech té doby je podobná kombinace jmen v rámci rodu v celých Čechách i na Moravě poměrně vzácná. K oblíbeným jménům pánů z Vildenberka patřila i jména Procek a Oldřich. Shoda uvedených jmen s potštejnskou větví Drslaviců by snad mohla svědčit o nějakém blíže neznámém příbuzenském propojení.
[11] Okolí Ústí na Orlicí a Rychnova nad Kněžnou vlastnili páni původem z jihomoravského Drnholce, nedalekou Solnici a Skuhrov nad Bělou páni z Velkého Meziříčí, takže vazby na jižní Moravu nebyly tehdy ničím výjimečným.
[12] V knize Musil F., Svoboda L.: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou. Grantis. Ústí nad Orlicí 1998, jsou roku 1415 zmiňováni bratři Petr a Diviš z Hrošky, kteří přivěsili pečeť ke stížnému listu do Kostnice. Bohužel zde chybí citace pro dohledání jejich pečetního znaku.
[13] Sedláček A.: Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty. Svazek 3. Atlas erbů. Čechy (2. část). Academia. Praha 2001–2002 (str. 299).