Termín újezd ve středověku znamenal zalesněný nebo řídce osídlený územní celek ve vlastnictví církve nebo drobných feudálních rodů. Újezdy vznikaly podle starého českého práva pomocí svědků, kteří vyznačili hranici daného území objetím na koních. Území pak bylo osidlováno a v jeho rámci vznikaly nové vesnice. Vznik většiny Újezdů se klade do 12. století.²⁷

První písemné zmínky o zdejším Újezdu pocházejí až z druhé poloviny 14. století. Jsou v nich doloženy směny farářů místního kostela a zároveň tehdejší majitelé, kteří tyto směny schvalovali. Samotná ves se připomíná až na konci 15. století.

První doložená směna faráře proběhla v roce 1360. Směnu zdejšího faráře za faráře z Vamberka dohodli bratři Ješek a Půta ze Skalky na straně jedné a Čeněk z Potštejna na straně druhé.²⁸ Následujícího roku 1361 dohodli směnu zdejšího faráře za faráře z Brandýsa nad Orlicí opět bratři Ješek a Půta ze Skalky, a to s Janem z Boskovic, manželem Anny Meziříčské z Lomnice.²⁹ V roce 1362 je doložena směna zdejšího faráře za faráře z Rané u Hlinska. Od minulé směny však došlo zřejmě k prodeji části zdejšího území skuhrovským pánům, protože tuto směnu schválil nejen Jan z Hrošky, řečený Skalka, ale i Jan ze Skuhrova. ³⁰ Druhou stranu zápis nezmiňuje. Raná však tehdy spadala pod Rychmburské panství, jehož majitelem byl Vilém z Pardubic, bratr arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Při další směně roku 1375 již patrně patřilo celé území skuhrovským pánům. Tehdy směnu Dětocha z Jilemnice za zdejšího Řehoře dohodl již pouze Vznata ze Skuhrova, a to se Zdeňkem z Valdštejna.³¹ Skuhrovští prodali své panství roku 1387 pánům z Častolovic,³² takže další směnu faráře dohodl v roce 1391 již Půta z Častolovic.³³ Směnu zdejšího faráře za faráře z Lužce nad Cidlinou schválil tehdy za druhou stranu Čeněk z Přestavlk.³⁴ Půta pak v roce 1398 stál u další směny. Tehdy dohodl směnu zdejšího faráře za faráře z Vamberka, a to s Mikulášem 'Mikšem' ze Žampachu.³⁵ Po Půtovi zdělila panství jeho snacha Anna kněžna Osvětimská.³⁶ Ta v roce 1403 získala na uvolněné místo po zemřelém faráři faráře z Holohlav. Druhá strana není zmíněna, avšak o podací právo se tehdy v Holohlavech dělili Otmarové z Holohlav s černožickou větví rodu.³⁷ Anna následně dohodla několik dalších směn. V roce 1409 s Vilémem z Duban směnu zdejšího faráře za faráře ze Všestar,³⁸ v roce 1410 s Ofkou ze Sendražic směnu zdejšího faráře za faráře ze Sendražic³⁹ a konečně roku 1418 s Milotou z Klamoše a Markvartem z Újezda u Přelouče směnu zdejšího faráře za faráře z Újezda u Přelouče.⁴⁰

Když Anna kněžna Osvětimská zemřela, připadl její majetek jako odúmrť králi. Novým majitelem skuhrovského panství se v roce 1454 stal Zdeněk Konopišťský ze Šternberka,⁴¹ který jej však již následující rok převedl na Jiřího z Poděbrad, majitele litického panství.⁴² Část Újezda se však neznámým způsobem stala majetkem pánů z Rychnova.

Litické panství včetně několika dvorů v Újezdě získal v roce 1495 od Jindřicha, syna Jiřího z Poděbrad, Vilém z Pernštejna.⁴³ Další díl Újezda získal roku 1497 Vilém od pánů z Rychnova.⁴⁴

Další svůj díl Újezda však Jindřich v roce 1496 prodal Mikuláši Trčkovi z Lípy, majiteli opočenského panství.⁴⁵ Tento díl měli dlouhodobě v nájmu (manství) páni ze Skalky. Po velkém pražském požáru, kdy shořela většina zemských desk, si tuto skutečnost v roce 1542 Mikuláš Wostrovský ze Skalky a na Wostrově nechal zapsat do nových zemských desk. V zápise prohlašuje, že mu po předcích kromě ostrovské tvrze, vsí Hrošky a Kamenice, patří podací právo k újezdeckému kostelu.⁴⁶ O jeho uplatnění však záznamy chybí.

V roce 1556 prodal Jaroslav z Pernštejna své litické panství včetně části Bílého Újezda panu Arnoštovi, falckrabímu na Rýně, knížeti v Horních a Dolních Bavořích a hraběti kladskému.⁴⁷ Ten však odprodal roku 1559 solnické panství včetně Bílého Újezda pražskému měšťanovi Benjaminu Vlkanovskému z Vlkanova.⁴⁸

Roku 1567 Jiřík Wostrovský ze Skalky prodal stvrz Ostrov, ves Hrošku a svou třetinu podacího práva při kostele v Bílém Újezdě panu Matyáši Dobšovi z Olbramovic, majiteli černíkovického panství.⁴⁹ Po jeho smrti se na černíkovickém panství vystřídalo několik různých majitelů, například páni z Žerotína nebo Trčkové z Lípy. Pak jej získal šlechtický rod Kolowratů, kteří jej vlastnili až do znárodnění v roce 1948.

Nejstarší písemné zmínky pocházejí z druhé poloviny 14. století. Tehdy se v různých souvislostech uvádí několik osob s přídomkem z Hrošky. Jejich původ není znám a jednoznačně nelze určit ani jejich příbuzenské svazky.

Velmi pravděpodobně zde bylo panské sídlo. Jeho polohu nepřímo naznačují místní názvy Na hradě a v Podhradí. První v místě bývalé školy v centru vsi, druhý v jeho sousedství, v bývalém lomu na opuku v údolí podél Ještětického potoka. Než o hrad šlo však spíše o menší tvrz. Žádný cílený archeologický průzkum zde však dosud neproběhl.

První písemnou zmínkou je zápis z roku 1362, kdy se jako spolupatron kostela v Bílém Újezdě uvádí Jan z Hrošky, řečený Skalka.⁵⁰ U dvou předchozích zápisů jsou jako patroni uváděni bratři Ješek a Půta ze Skalky. Mezi tímto Ješkem a zmíněným Janem je nápadná podobnost přídomků a jmen (Ješek je v té době běžnou variantou jména Jan). To vede některé autory k domněnce, že jde o jednu a tutéž osobu.⁵¹ Tuto hypotézu podporuje i fakt, že od té chvíle se Skalka z písemných pramenů až do roku 1440⁵² zcela vytrácí. Avšak obdobně, bez opory v písemných pramenech, by bylo možné Jana z Hrošky považovat za potomka jednoho z bratrů.

V roce 1386 se uvádí Jaroš z Hrošky, který stvrdil svou pečetí listinu, jíž bratři Jan a Jaroslav z Meziříčí udělili Solnici městská práva po vzoru Hradce Králové.⁵³ Tento Jaroš se zmiňuje i následující rok 1387, kdy přivěsil svou pečet ke smlouvě, kterou Jan z Meziříčí postoupil Skuhrov a Rychmberk (Liberk) rovným dílem Půtovi z Častolovic a Bočkovi z Kunštátu.⁵⁴

V roce 1388 zemřel v Podbřezí Ctiborek, jehož majetek v Trnově a Hroštovicích připadl králi. Název druhé vsi neodpovídá žádné současné vsi, ale blízkost vsí Podbřezí a Trnov dává tušit, že jde o Hrošku.⁵⁵

Roku 1408 vystupuje Diviš z Hrošky ve sporu o desátky s farářem ve Vysokém Újezdě.⁵⁶ Roku 1415 Diviš a Petr z Hrošky stvrdili svou pečetí nadaci založenou pány z Rychnova pro kostel v Lukavici.⁵⁷

Roku 1422 se připomíná Tas z Hrošky, který svou pečetí stvrdil smlouvu, ve které Půta z Častolovic prodává Janu Vaněčkovi a Beneši Češkovi z Litomyšle 10 kop ročního platu ze vsi Desné u Litomyšle.⁵⁸ Dle pečetního znamení, erbu se střmenem, lze Tasa považovat za příslušníka pánů z Rýzmburka na Náchodsku.

Hroška později připadla neznámým způsobem rodu Ostrovských ze Skalky, kteří sídlili na nedaleké tvrzi Ostrov. Tuto tvrz spolu se vsí Hroškou prodali roku 1567 Matyáši Dobešovi z Olbramovic, majiteli panství v Černíkovicích.⁵⁹

Masty se poprvé připomínají v roce 1497, kdy je bratři Albrecht a Heřman z Rychnova se svými částmi rychnovského panství prodali Vilémovi z Pernštejna.⁶⁰ Ten připojil nově získaný majetek ke svému litickému panství.

V souvislosti s rozprodejem tohoto panství se Masty staly v roce 1559 příslušenstvím nově vytvořeného panství solnického, které od tehdejšího majitele Litic a Potštejna Arnošta, falckraběte rýnského, koupil pražský měšťan Benjamin Vlkanovský z Vlkanova.⁶¹ V důsledku několikerého dělení solnického panství v rodě Vlkanovských z Vlkanova připadly Masty v roce 1595 vnukovi Benjamina Vlkanovského, Karlovi Vlkanovskému z Vlkanova.⁶² Ten v roce 1616 postoupil Masty jako věno své manželce Johance, rozené Talackové z Ještětic.⁶³ Masty proto nebyly po Bílé Hoře s ostatním majetkem Vlkanovských zkonfiskovány a staly se samostatným statkem. Johanka Vlkanovská, rozená Talacková z Ještětic, umírá v roce 1630 a Masty dědí její dcera Madeňka Dobřenská z Dobřenic. Ta v roce 1656 prodala zdejší dvůr své starší sestře Kateřině Kuně, provdané Lhotské z Ptení.⁶⁴ V roce 1699 postoupila Kateřina Kuna Lhotská dvůr v Mastech svému synovi Karlu Jindřichovi Lhotskému z Ptení,⁶⁵ který ho v roce 1706 prodal Norbertu Leopoldovi Libštejnskému z Kolowrat, majiteli Černíkovic a Rychnova nad Kněžnou.⁶⁶ Tím přestal být dvůr v Mastech šlechtickým sídlem a již v průběhu 1. poloviny 18. století byl zrušen.⁶⁷ Dvůr stával v severovýchodní části vsi. V jeho místech dnes stojí domy čp. 5, 6 a 7.

Část vsi si však již při prodeji roku 1497 ponechal Heřman z Rychnova. Jeho dcera, Johanka z Rychnova, tuto část v roce 1543 prodala Bavorovi Vlkovi z Kvítkova.⁶⁸ Později ji zřejmě získali Ostrovští ze Skalky, kteří zde dle urbáře z roku 1542 vlastnili mlýn s pilou.⁶⁹ V urbáři z roku 1598 se uvádí dalších pět osedlých.⁷⁰ Když zemřel poslední příslušník rodu Ostrovských ze Skalky, Jiřík, zdědila jeho majetek sestra Anna Kateřina, provdaná za Jana Mladotu ze Solopysk. Ten v soupisu z roku 1651 uvádí v Mastech 19 poddaných, včetně mlynáře a krčmáře.⁷¹ Dědickým dělením skaleckého statku mezi bratry přešla roku 1670 část jejich masteckého dílu k lhoteckému dvorci Viléma Mladoty.⁷² S ním ji v roce 1693 získal František Karel Libštejnský hrabě z Kolowrat.⁷³ Druhá část dědictví zůstala i nadále příslušenstvím skaleckého statku. Po jeho prodeji roku 1800 přešla k opočenskému panství.⁷⁴