Koskova jabloňová alej za humny chalup „Za uličkou“.
Dříve než přistoupíme k vlastním dějinám Bílého Újezda připojujeme za kapitolu vysvětlivek pramenů ještě tuto kapitolu o starých mírách délkových, plošných, dutých, o váhách a také o penězích či měně postupně až na naše časy, aby čtenář rozuměl v kapitolách následujících uváděným tam měrám i penězům.
Při tom chceme ještě upozornit na některé platební termíny, jak bývaly uváděny až do stol. 19. Berně se platily dvakráte ročně a byly uváděny „ke dni sv. Jiří t.j. 24. dubna a „k sv. Havlu“ t.j. 16. října. Jinde se shledáme s termínem „od Jana Křtitele = 24. dubna do sv. Václava = 28. září“. A nyní k vlastnímu tématu.
Ve starých dobách nebylo jednotných měr a vah. Ještě ve století 13. a dokonce i ve stoletích následujících bývala u nás v Čechách nestejná míra a váha. Toto roztříštění měr a vah nejen u nás, ale i v cizině vyvinulo se vlivem městské samosprávy, místních vrchností a částečně i starodávným zvykem. Vždyť na př. města sobě hodně blízká jako Litomyšl a Chrudim měla v druhé polovině 13. století nestejné míry. Proto se nedivme, když někde čteme, že kupec moravský měřil nebo vážil mírou moravskou, vídeňský zase vídeňskou, polský polskou a t. pod. Právě takové zmatky byly v mírách dutých (prostorových).
Starý zmatek v tehdejších mírách vysvitne nejlépe z porovnání:
Měřilo se na
loket pražský = 0,503 m,
loket moravský = 0,594 m,
loket slezský = 0,579 m.
Postupem času ustálily se naše české míry a váhy a užívalo se jich až do r. 1764. Toho roku byly zrušeny všechny české míry, váhy i peníze a zavedeny byly vídeňské neboli rakouské. Starých českých se však užívalo i potom, tak jako po zavedení metrických měr a desítkové soustavy v mírách i váhách (ve všeobecném užívání u nás od 1. ledna 1876) nezapomnělo se měr a vah rakouských až skoro dodnes.
Desetinná soustava, dnes obecně užívaná při měření, vážení i v měně celé Evropy, mimo Anglii, byla u nás zavedena zákonem teprve r. 1876.
české:
loket český = 59,14 cm – 59,3 cm = 3 pídě po 19,71 cm.
píď = 8 palců po 24,64 mm = 10 prstů = 40 zrnek po 4,92 mm = 19,71 cm.
dlaň = 4 prsty = 7,88 cm.
střevíc = stopa = 4 dlaně = 29,6 cm až 31,32 cm.
pěst = 4 palce = 9,856 cm (míra pro výšku koně).
palec, později coul = 2,46 cm.
kročej = 1 ½ lokte, ale také 2 lokte.
sáh = 3 lokte = 1,778 m
provazec = 52 lokte
hon = 5 provazců = 153,76 m.
míle česká = 12.600 loktů = 7,126 km = 7,4985 km.
prut = 8 loktů.
látro (hornická míra) = 3–4 lokte.
rybářský provazec = 22 lokte.
rakouské (porovnej se starými českými):
míle poštovní = 4000 sáhů = 7,58666 km.
sáh = 6 stop (střevíců) = 1,896484 m.
stopa (střevíc) = 12 palců = 31,6081 cm.
palec (coul) = 12 čárek = 2,633 cm.
čárka = 12 bodů = 2,19 mm.
loket vídeňský = 29,5797 palců = 77,7558 cm.
pěst = 4 palce (coule) = 10,537 cm.
Poměrná čísla k zapamatování:
3 palce = 8 cm.
1 m = 3 střevíce + 2 palce.
3 střevíce (stopy) = 95 cm.
5 sáhů = 9,5 m.
loket = 78 cm.
4 míle = 30 km.
české:
lán = 32,5–100 korců výsevu = přibližně 360,448 m2. Měl obvykle mezi 60–64 korci (strychy). měření půdy se počítalo na strychy či korce, podle množství vysetého obilí.
lán královský = 12 kop záhonů = 5400 brázd.
lán kněžský = 11 kop záhonů = 4950 brázd.
lán panský = 10 kop záhonů = 4500 brázd.
lán selský = 8 kop záhonů = 3600 brázd.
lán svobodný znamenalo, že je bez potahů a robot; za to manové, nápravníci nebo dvořáci konali službu ve zbrani.
části lánů, na něž se počítalo byly: půllán, čtvrtlán, tříčtvrtilán, pětčtvrtilán, půlčtvrtilán (⅛ lánu).
1/16 lánu byl prut = 5 jiter.
¼ lánu = 3 pruty = 15 jiter.
lán = 12 prutů = 60 jiter = 300 provazců.
prut = 4 čtvrti = 64 čtver. loket = 22,528 m2.
korec = 2–3 provazce (zemské).
korec český = 10 záhonů.
korec staročeský = 3 plošné provazce = 3112 čtver. loket = 28,48 a.
provazec malý = 2704 čtver. loktů českých (t.j. 52 loktů délky a 52 loktů šířky).
provazec velký měl 72 loktů délky i šířky.
jitro (strych) = 5 provazců = 28,372 a; proto se zaměňoval často korec za strych (jitro), neboť jejich výměra byla téměř stejná (rozdíl 10,8 m2).
hon se rovnal jitru (strychu), který měl rovněž 5 provazců.
kopa záhonů = 6 korců.
strych (jitro) = 12 záhonů – dva záhony = 15 brázd.
loket čtvereč. = 0,352 m2.
strych viničný = 16 prutů délky × 8 prutů šířky = 128 čtvereč. prutů.
sáh čtvereč. = 3,59 m2 (přibližně 3,6 m2).
čtver. stopa = 0,0999 m2 (přibližně 1000 cm2).
čtver. palec (coul) = 6,938 cm2.
čtvrtce = 50 čtver. sáhů = 180 m2 (1 a 79,9 m2).
věrtel = 200 sáhů.
míra = 535 čtver. sáhů = ⅔ korce = ⅓ jitra = 1918,213 m2.
korec (strych) = 800 čtver. sáhů = 1,5 míry = ½ jitra = 2877,32 m2.
jitro katastrální = 1600 čtver. sáhů = 3 míry = 2 korce (strychy) = 57,5464 a.
jitro uherské = 1200 čtver. sáhů.
Staročeský korec (strych) byl roven staročeskému jitru. Zdánlivý nesouhlas v tom, že korec je počítán za 2 provazce, kdežto jitro za 5 provazců, vyplývá z nejednotnosti používání zemských měr. To proto, že v některém kraji byl používán provazec zemský o délce 52 loktů českých, v jiném kraji byl provazec o délce pouze 42 loket.
Míry lesní:
leč = větší díl lesa, co se na jeden hon zabralo = 26 zaječích tenat = 670 čtver. sáhů = 2010 loket.
tenato (množné číslo tenata) = menší díl lesa na lapání zvěře s tenaty, jež se roztáhla v tenatnici čili v průseku = 25 sáhů = 75 loket.
provazec (od poloviny 16. století) = 52 lokte = 17,5 sáhu = 1/38 leče = 7/10 tenata.
Luční míry:
vůz sena = 1 míra = ⅔ korce = ⅓ jitra.
Rybničné míry:
kopa ryb = 1 cent ryb = korec = ½ jitra.
rakouské
jitro (joch) = 3 měřice = 1600 čtver. sáhů = 57,55745 a.
měřice = ⅓ jitra = 533,5 čtver. sáhu = 19,18582 a.
čtvrt = ½ jitra = 800 čtver. sáhů.
achtel (⅛) = ⅛ měřice = 2,39823 a.
mírka = 1/16 měřice = mázlík = 1,19911 a.
Dnešní české míry z rakouských odvozené:
jitro = 2 korce = 1600 rak. sáhů (na rozdíl od jitra = 3 měřice) = 57,55745 a.
korec (strych) = 800 čtver. sáhů rakous. = ½ jitra = 1,5 míry = 28,7732 a.
měřice = 533 sáhů rak. = 19,1858 a.
věrtel = 200 sáhů rak. 719,33 m2.
sáh čtver. = 3,60 m2 (1 m2 = 0,27 čtver. sáhu).
lán = 60 korců.
jitro uherské = 1200 čtver. sáhů = 43,15981 a.
Jitra přepočteš na hektary, když počet jiter násobíš 4 a výsledek dělíš 7, nebo lépe když násobíš 19 a výsledek dělíš 33.
Korce přepočteš na hektary, když počet korců násobíš 2 a součin dělíš 7, nebo lépe když násobíš 19 a výsledek dělíš 66.
Míry (měřice) převedeš na hektary, když počet měřic násobíš 4 a součin dělíš 21.
Poměrná čísla k zapamatování:
1 čtver. palec = 7 cm2
10 čtver. střevíců (stop) = 1 m2.
7 jiter = 4 ha.
Dnes užívaná tabulka přepočtu starých a nových plošných měr:
Převedeny na: Zaokrouhleno na: m2 a čtv. sáhů ha jitra korce měřice sáh čtv. 3,6 – – – – – – ar 100 – 27,8 1/100 – – – ha 10000 100 2780 – 1,75 3,5 5,25 jitro 5754 57,54 1600 přes ½ – 2 3 korec 2877 28,77 800 ¼ ½ – 1,5 měřice 4316 43,16 1200 méně než ½ – 1,25 2,25
české:
loket český = 59,14 cm – 59,3 cm = 3 pídě po 19,71 cm.
korec pražský čili zemský = 4 věrtele = 16 čtvrtcí = 93,62 litru.
korec český pozdější – viz dále v rakouských mírách.
věrtel = 4 čtvrtce = 23,4 litru.
čtvrtce = 3 pinty = 2 řepice = 4 češky (číšky) = 5,85 litru.
Toto byl korec „míry sháněné“ (rovné).
korec „míry vrchovaté“ = 9/8 sháněného (rovného) korce.
Každý kraj, panství a města mívaly své korce různé velikosti.
žejdlík = 0,484 litru.
pinta = 4 žejdlíky = 1,936 litru.
lahvice = 3 pinty = 5,808 litru.
vědro = 32 pinty = 62 litrů.
K tomu se připojovaly ještě další nejisté míry, jako různé nádoby: sudy, tuny, kádě, okovy, korbele, korbelce, korbelíky, škopky, žbery (džbery), kbelce a j.
rakouské:
sud piva = 4 vědra = 226,4 litru.
sud vína = 10 věder = 566 litrů.
vědro = 40 mázů = 56,605 litru.
máz = 2 pinty = 1,415 litru.
pinta = 2 žejdlíky = 0,707 litru.
žejdlík = 0,353 litru.
Pro měření obilí byl korec = 1,522 měřice (míry) = 2,9635 krychl. stop = 93,62 litru.
český korec (strych) = 1,522 rak. měřice = 93,62 litru = 4 věrtele po 23,29 litru = 8 achtlů po 11,645 litru = 16 velkých mírek po 5,82 litru.
rak. vědro (Eimer).
máz (ciment) = 2 pinta čili holby = 4 žejdlíky.
bečka (Fass) piva = 2 vědra = 113,210 litru.
české vědro = 32 pint = 43,2 rak. mázu = 61,1337 litru.
bečka piva o 4 vědrách měla 244,534 litru.
Pro míru dřeva byl sáh dřeva (1 sáh × 1 sáh × 24 coule) = 2,2713 m3 nebo (1 sáh × 1 sáh × 30 coulů) = 2,8429 m3.
české:
kámen = 20 liber = 10,28 kg.
centýř (cent) = 6 kamenů = 61,68 kg.
libra = 514,37 gramu.
lot = 16,05 gramu.
rakouské:
cent = 100 liber = 56 kg.
libra (Pfunt) = 32 lotů = 0,56 kg (560,0119 g).
lot = 4 kventlíky = 17,5 g.
vídeňský kventlík = 60 gránů = 4,375 g.
vídeňská hřivna = 280,644 g.
Pro vážení zlata je 1 hřivna = 24 karáty.
karát = 24 zrn.
Pro vážení stříbra je 1 hřivna = 16 lotů.
lot = 18 zrn.
prostice = bečka soli.
váha železa = kus železa určité velikosti nebo váhy.
vor dřeva byl svázán z 10 dřev.
pramen = 6 vorů.
střižní zboží (sukno, plátno) se měřilo na lokte nebo v kusech na postavy.
postav měl 22 až 50 loket (nic nebylo stálé, jen šizení kupujícího bylo stálé).
kopa plátna = 600 loket vídeňských.
kus plátna (stučka) = 72 loket.
stučka plátna také 30 loket.
štučka = 6 přaden = 12 čteníků = 240 vázání = 4800 nití.
nit = 3 čes. lokte příze.
žemližka lnu = otýpečka zvlášním způsobem svázaná.
česání obláč = svazek vyčesaného lnu nebo konopí.
stoh slámy = 60 otepí.
stoh dříví = 2 sáhy.
kopa = 60 kusů = 4 mandele po 15 kusech = 5 tuctů.
tucet = 12 kusů.
veletucet = 12 tuctů = 144 kusů.
Nejstarší mincovní jednotkou byla hřivna stříbra = 25,3 dkg.
Nejstarší české peníze byly denáry (z latin. denarius), jichž se z hřivny stříbra razilo asi 200, byly v oběhu od Boleslava I. (929–967) či snad dokonce od Václava Svatého asi do Přemysla Otakara I. (1197–1230). Byly raženy po obou stranách. Vážily až 1,5 g a byly úhledné. Měly vyražené jméno knížete a jiné nápisy.
Za nesvárů v knížecím rodě Přemyslovském razily se t. zv. brakteaty (bratka = cetka, plíšek) asi od r. 1210. Byly miskovité, bílé, ražené jen po jedné straně na tenkém plíšku a z horší jakosti stříbra než denáry a byly také značně lehčí (až jen ¼ g). Byly většinou bez nápisů a lid jim říkal plecháče.
Nejlepší české mince jsme měli za krále Václava II. (1278–1305). Byly raženy v Kutné Hoře a nazývaly se groše pražské nebo české (grossi Pragenser – z latin. denarius grossus = tlusté denáry). Z hřivny stříbra se razilo 60 grošů a odtud pochází starý název kopa grošů. Lid jim říkal zmrzlíky, protože zachovávaly stále svou pěknou bílou barvu. Groš měl 12 penízků drobných (stříbrných), zvaných parvi (menší).
Brzy však byla přidávána k stříbru měď a groše se tím znehodnocovaly, třebaže mírná přísada tvrdší mědi nebyla zbytečná, neboť mince z měkkého stříbra se rychle otíraly.
V druhé polovině 14. století byla hřivna čistého stříbra za 72 grošů, r. 1396 za 80 grošů. Nestálost zrna (hodnota čistého kovu – stříbra – v mincovní slitině) a častá změna rázu měly v zápětí nedůvěru v novou minci. Králové čeští až do nastoupení cizinců (po Jiřím Poděbradském) vždy dbali o řádnou minci. Tak na př. Karel IV. (1346–78) nařídil, aby na 100 hřiven čistého stříbra se bralo 12 hřiven mědi jako přísady. Mince sousedních zemí byly vždy horší než naše. U nás byly nejhorší mince za Fridricha II. (1415–93) a jeho bratra, t.j. mince zhořelické, orličí zvané, časem vratislavské a j. Podle vzhledu se jim říkalo černá mince. Jedině mečové groše míšeňských knížat se rovnaly jakostí pražským a byly r. 1469 vyňaty z mincí u nás zapovězených. Tak se u nás zavádí postupně míšeňské groše, které se rovněž počítaly na kopy. Byly hodnoceny v polovině grošů pražských. Tak stála 1 kopa grošů pražských (českých) 2 kopy míšeňských (1 groš pražský = 2 groše míšeň., 1 peníz bílý pražský = 2 denáry míšeň.).
Za Ladislava Pohrobka (1439–57) platil groš míšeň. (zvaný grošík, protože byl menší než groš pražský) 7 peněz bílých po 2 haléřích.
V Čechách razily se od dob Jana Lucemburského také pravidelně zlaté peníze. Oblíbené byly u nás „zlaté uherské“. Uherský zlatý se počítal za 34 groše české. Za Jiřího z Poděbrad (1458–71) r. 1469 byl uherský zlatý za 24 groše (jako za Václava IV.), ale r. 1485 za 29 grošů a r. 1490 už za 48 grošů. A cena našich grošů stále klesala, takže na počátku 16. stol. měl tehdejší groš cenu asi ⅓ groše původního.
Mnozí lidé, zvláště židé, dobrou minci při okraji pilovali, ořezávali, aby jí ubrali stříbra. A tak nezbylo, než aby při každém obchodu byly mince váženy, zda mají váhu řádnou nebo „nevážnou“. Obtížné bylo také dlouhé počítání mincí, platilo-li se více kop grošů. (Trvalo půl dne, než bylo spočítáno několik desítek kop grošů českých.)
Kolem konce 15. stol. začali si hrabata Šlikové raziti vlastní mince v Jáchymově, které byly větší a silnější než groše. Říkalo se jim tolary. Jméno jejich vzniklo z německého pojmenování „Joachimstaler“ – naše tolar. Byly to první české mince s vyraženým letopočtem.
Ferdinand I. (1526–64) přestal r. 1547 raziti groše a zavedl nejprve tolary, které ale ke konci svého panování opět zrušil a r. 1561 byla zavedena stříbrná říšská mince, t. zv. zlatý rýnský (Florenus) po 60 krejcarech. „Zlatý“ byl původně skutečně zlatý peníz. krejcar (z němec. Kreuzer) podle křížku na něm vyraženého, byl nejprve stříbrný, od r. 1760 měděný. Rovnal se dřívějším 6 penízkům malým (denárům). Tolar = 1 zl. 10 krejcarů = 70 krejcarů = 1 míšeňská kopa. 1 kopa grošů českých měla pak hodnotu 2 zl. 20 kr.
V letech 1573 byly obnoveny opět tolary a groše a na groše české i míšeňské se počítalo ještě ve stol. 18. (Jako často i u nás ještě dnes tu a tam staří lidé si započítají na zlaté a krejcary). Míšeňské groše byly u nás oblíbeny a proto Rudolf II. (1576–1612) dal raziti „maley gross“ (malý groš), který se rovnal míšeňskému.
Poslední peníze s českým znakem byly raženy za Marie Terezie (1740–80), třebaže mincovna byla v Praze do r. 1857 a peníze v ní ražené mají značku C (Vídeň A, Kremnice B).
V r. 1764 mizí převodem kopy grošů českých a zůstávají pouze zlaté. Při přepočtu čítala se kopa grošů jako 1 zl. 10 kr. V té době razily se zlaté mince ve dvou hodnotách. „Florenus“, také zvaný „souferen“ byl zlatý peníz podle italského města Florencie. „Dukát“ (z latin. dux = kníže), rovněž zlatý, který byl původně mincí italského města Benátek.
R. 1753 začaly se raziti t. zv. konvenční mince. Začíná tu měna stříbrná, t. zv. konvenční, podle měnové dohody (konvence) Rakouska s Bavorskem o jednotné váze stříbrných (a také zlatých) mincí. Byla to měna hodnotnější a stálejší, která platila v základě až do r. 1811, ač zlaté konvenční mince (psalo se 1 zl. cm) byly v oběhu do r. 1857. Jednotkou mincovní byl stříbrný zlatý, který měl 60 krejcarů. 1 zl. cm. se dělil na 3 dvacetníky nebo 6 desetníků, nebo 12 pětníků nebo 20 grošíků. Měděné mince byly 30 krejcarů, 15 kr., 6 kr., 3 kr., 1 kr., ½ kr., ¼ kr. Zlaté cm. měly poloviční cenu tolaru. Razilo se totiž z 1 hřivny mincovního stříbra 10 tolarů nebo 20 zlatých cm. Tato úprava trvala až do poloviny 19. stol. (1857).
Dne 12. ledna 1786, za Josefa II. (1780–90) byl vydán dvorský patent, podle něhož byla zlatá i stříbrná mince zvýšena v hodnotě. Tak kremnický dukát se zhodnotil 4 zl. 30 kr. cm. a zlatý souferen na hodnotu 3 dukátů čili 13 zl. 20 kr. cm. Razily se také Mariánské tolary v hodnotě 2 zlatých. Byly oblíbené v Orientě jako „Levantské tolary“. Jim se také podobaly „Křížové tolary“.
Poněvadž se stříbrné mince rychle v oběhu otíraly a vnitřní jejich hodnota se tím zmenšovala, byly za Marie Terezie r. 1762 vydány papírové peníze, zvané bankocetle, které měly nahraditi stříbrné kovové oběživo. Byly však začátkem 19. století tak znehodnoceny, že 1 zlatý stříbra se rovnal 12,4 zlatého v bankocetlích. Za těchto poměrů nedal výsledek na sebe dlouho čekat. V březnu r. 1811 došlo k velikému státnímu úpadku (bankrotu) neboli krachu. Po něm byla vydána nová měna šajnová (z němec. Scheidemünze – Schein = stvrzenka). Označována byla jako 1 zl. šajnu nebo „vídeňského čísla“ (víd. č.). Byly to peníze papírové, rovněž malé hodnoty. Počítalo se 250 zl. šajnů za 10 zl. stříbra, čili 1 zl. cm. odpovídal 2,5 zl. víd. čísla.
„Vídeňská měna“ zvaná také „císařská mince“, která platila od státního bankrotu 1811 trvala do r. 1858. Po r. 1858 zavedena byla u nás v peněžnictví desítková soustava. Na základě jejím má Rakousko v letech 1858–1892 základní jednotku mincovní 1 zlatý (zlatka), který měl 100 krejcarů (rak. čísla). Na zlatky a krejcary se u nás mezi lidem, zvláště na venkově, počítalo ještě dlouho poté, když zavedeny byly jako platidlo koruny a haléře. Názvy zlatka a krejcar vymizela až s první světovou válkou. To proto, že v mincích byly v oběhu stříbrné dvoukoruny (platily dřívější zlatku) a bronzové dvouhaléře (dřívější krejcary).
Po zavedení korunové mince r. 1892 byly v oběhu tyto mince: stříbrné: dvoukoruna (říkalo se jí ještě dlouho po r. 1900 zlatka), koruna – niklové: dvacetihaléř (říkalo se mu šesták), desetihaléř (s názvem pětník) – bronzové: dvouhaléř (krejcar) a 1 haléř (hanlivého názvu finda). Platily až do 28. října 1918. Kromě kovových peněz platily v té době papírové bankovky pro vyšší hodnoty: 10 K, 20 K, 50 K, 100 K, 500 K, 1000 K, 5000 K. Za světové války v r. 1914–18 přibyly ještě papírové 5 K, 1 K (jíž se hanlivě říkalo „úplavice“).
Po r. 1918 dočkali jsme se opět vlastní měny československé i mince, jejíž 1 koruna čsl. se rovnala 100 zlatých rakouských, neboť koruna rakouská byla v té době velmi znehodnocena světovou válkou a byla blízko úpadku. Dne 25. února 1919 bylo provedeno okolkování bankovek rakouských, které u nás byly v oběhu a proveden byl soupis jmění za účelem dávky z majetku. Konečná úprava československé měny proti měnám ostatních součástí bývalého Rakousko-Uherska byla provedena zákonem z 25. února 1919. Naše měna československá se potom stabilisovala a r. 1929 byla zavedena zlatá měna, což znamená, že československá koruna byla podložena zlatem.
Za doby protektorátu hodnota naší koruny opět ztrácela svou cenu a stala se na konci protektorátu malým platidlem. Teprve po revoluci nastala v našem měnovém systému opět náprava. Dne 15. listopadu 1945 byl proveden soupis vkladů a vklady byly prohlášeny za vázané. Aby naše měna nabyla opět vyšší hodnoty, byla ke dni 1. června 1953 provedena peněžní reforma. Záležela v tom, že vázané vklady byly prohlášeny za propadlé a hotové peníze do 300 Kč byly měněny v poměru 1 : 5, t.j. za prvních 300 Kč bylo vypláceno 60 Kčs, u vkladů nových za 50 Kčs dostal majitel 1 Kčs (poměr 1 : 50). Současně byl zhodnocen poměr čsl. koruny k sovětskému rublu tak, že 1 rubl = 1,80 Kčs.
Naskýtá se často otázka, jak draho bylo ve starých dobách. Tu musíme míti na paměti, že ve starých dobách byla cena stříbra nesrovnatelně vyšší než dnes, kdežto cena přírodnin, potravin a mezd atd. byly naopak nesrovnatelně nižší než dnes. Proto udání cen nám napovídá velmi málo pro srovnání s dnešními našimi cenami. Jedině správného poměru hodnoty kterékoliv staré mince (měny) docílíme, srovnáme-li poměr toho, co se za ten který obnos koupilo kdysi a jak je taková věc drahá dnes. Potom teprve vyniknou láce či drahota minulých časů. Porovnávati pouhá čísla, jak se mnohdy stává, je jen klamání čtenářů neb posluchačů a klamným závěrům z takového porovnání mohou uvěřit jen lidé neznalí pravých hodnot a cen věcí.