Bílý Újezd
Jednou, a už je tomu velmi, velmi dávno, přijel do našeho kraje sám pan král. Byl to hodný král a lidé ho měli moc rádi a všude jej cestou radostně vítali. Král se zastavil na Opočně, odpočinul si u dobrušského pána, navštívil i pána na Cháborách a pozdě odpoledne se zastavil i u skaleckého rytíře, aby na noc dojel ke skuhrovskému vladykovi.
Všude byl pan král vítán rytíři velmi radostně a byv pohoštěn posílali při loučení rytíři i vzácné dary královně. Skalecký pán vlastnil velký dvůr s mnoha dojnicemi, a aby přetrumfl sousední pány rytíře v darech, daroval králi velkou voznici husté bílé smetany. Pan král měl velikou radost ze srdečnosti skaleckého rytíře i ze smetany, a tak s radostí, těše se jak potěší smetanou královnu, spokojeně ujížděl cestou ke Skuhrovu.
V každé vsi byl očekáván a radostně zdraven poddanými, kteří se radovali z tak hodného krále, a král se zase radoval ze spokojenosti poddaného lidu. Dobře se mu kralovalo mezi hodnými lidmi svého království. Radostně pozoroval, jak všude panuje pořádek, lidé poctivě a rádi pracují a radostně si při práci zpívají. Viděl kolem sebe samé usměvavé tváře, ale viděl i krásné zelené lesy, obdělaná úrodná pole a rozlehlá luka, viděl i sady s krásnými stromy plnými červenajících se plodů, vinice obtěžkané množstvím lahodných hroznů a viděl i modré nebe nad nimi s množstvím zpívajících ptáků. A kde zpívají ptáci a lidé, tam je snadné kralování.
S radostnými myšlenkami spokojeně přijížděl pan král ke vsi s bílým kostelem a zdáli bělostí svítící pěknou zvonicí, kde na návsi očekávalo pana krále plno zdravících lidí. Jakmile kantor spatřil přijíždět pana krále, rychle seřadil děti, aby panu králi vyvolávali slávu: "Ať žije pan král, ať žije pan král", jak jim nařídil. Král nechal zastavit a zdravil radostně mávající lid a na kantorův pokyn děti volaly: "Ať žije král, ať žij... ", nedokřičely. Náruční kůň sebou náhle leknutím trhl a neštěstí bylo hotovo.
Uvolnila se dřevěná zátka a bílá hustá smetana se lila na cestu a stékala do příkopu. To bylo něco pro mlsné venkovské kluky, nechali krále králem, kantora kantorem, vrhli se do příkopu a pili a pili, nasbírali i do čepic a nosili domů. Když se překvapený pan král trochu vzpamatoval, vida tu spoušť, nechal prásknout do koní a tryskem ujížděli. Kluci vděčně volali za ujíždějícím králem, "ještě víc, ještě víc" a vítr zanesl jejich volání až do vedlejší vsi, od toho volání pojmenované, Ještětic. I vesnice, kde se stalo to velké neštěstí dostala nové jméno, od té doby se zde říkalo Veselý Újezd. Po létech, když znovu obílili kostel a starobylou zvonici, spojili obě události - bílý kostel a bílou smetanu - v novém názvu své vsi: Bílý Újezd.
Převzato z .....