Významné osobnosti

Na tomto místě bychom rádi připomněli některé osobnosti, jejichž osudy se určitým způsobem váží k naší obci. Nejedná se vždy jen o rodáky, jsou zde i tací, kteří zde nějaký čas působili a stejně jak nenápadně přišli, posléze i odešli.
Ve starší literatuře jsou zmiňováni níže uvedení rodáci z Bílého Újezda, k nimž se bohužel nepodařilo dohledat bližší podrobnosti:

• bratři Šotolové - majitelé uzenářských velkozávodů v Chicagu
• J. Novák - starosta města Červený Kostelec
• Josef Novák - známý pražský hoteliér
• bratři ing. Pilcové - stavitelé v Přerově
• Václav Vrabec - ředitel ze Škodových závodů
• JUDr. Václav Pašta - úředník na ministerstvu pošt

František Brandejs

Řídící učitel Obecné školy

(* 25. 10. 1914 Houdkovice - † 30. 9. 1993 Hroška)

V letech 1941 až 1975 pracoval na obecní, později základní škole jako řídící učitel. Když došlo v roce 1975 k uzavření školy v Hrošce, odchází do zaslouženého starobního důchodu. Přesto se ale aktivně podílí v různých organizacích a v některých dokonce vykonává i odpovědné a vedoucí funkce.
Od r. 1945 zastával různé funkce na MNV. Byl zde prvním předsedou MNV, ale pouze krátce. V roce 1953 však zvítězil ve volbách a stal se opět předsedou MNV a v této funkci setrval do roku 1960 na MNV Hroška. Dne 24. 6. 1960 dochází ke sloučení obcí a Hroška náleží pod MNV Bílý Újezd. Zde je zvolen předsedou MNV a tuto funkci vykonává do roku 1962.
V padesátých letech se Fr. Brandejs aktivně podílel na zakládání zemědělského družstva v Hrošce. Byl členem Hrošeckého divadelního spolku a dlouholetý člen SDH v Hrošce, kde byl od roku 1972 do roku 1989 jejím předsedou. Stal se tak aktivním přítelem a kamarádem, byl přívětivé povahy, podílel se na kultuře a společenském životě v obci Hroška.

Jindřich Horáček

Předseda MNV

(* 30. 6. 1919 Vídeň - † 17. 9. 1999 Hroška)
Předseda MNV v letech 1962 až 1981, kdy odchází do penze. V tomto funkčním období bylo v Hrošce vybudováno koupaliště se sportovním areálem, veřejné osvětlení po celé obci, nová prodejna potravin, již uzavřená ZŠ byla přestavěna na tolik potřebnou MŠ, v Bílém Újezdě přestavba ZŠ, prodejna potravin a mnoho dalších záslužných akcí, které zpříjemnily život zdejším obyvatelům.

Josef Chládek

Učitel, hudební skladatel

(* 19. 4. 1857 Hořičky - okres Náchod - † 6. 4. 1917 Bílý Újezd)
V Hradci Králové vystudoval učitelský ústav a nastoupil jako podučitel v České Skalici. Zde se svou ženou založil a řídil šedesátičlenný pěvecký soubor. Později byl přeložen na školu do Bílého Újezda. I zde se věnoval hudbě a komponování. Složil mimo jiné skladbu pro smíšený sbor a varhany.

František Jirásek

Učitel, kronikář

(* 13. 4. 1893 Lysá nad Labem - † 27. 12. 1970 Praha)
Kronikář obce Bílý Újezd, který přesáhl svým životem obvod své obce. Původním povoláním byl učitel. Neustále se vzdělával a absolvoval několik kurzů (obrábění dřeva, vedení her mládeže, školní kinematografie, režie ochotnických divadel aj.). Byl soukromým žákem divadelní režie u Vojty Nováka, režiséra Národního divadla. Byl členem různých spolků, např. členem Pěveckého sdružení pražských učitelů v letech 1918-1970, Klubu českých turistů v Praze apod. Přednášel v mnoha loutkářských kursech. Napsal 19 loutkových her, 4 loutkářské technické knížky, na 200 různých článků. Pro náš region byl osobností v kulturní oblasti. Nenahraditelný význam má jeho kronika obce Bílý Újezd o 9 dílech. Dějiny obce a okolí jsou zde zpracovány od nejstarších dob až do roku 1966.

Josef Mňouk

Učitel, vlastivědný pracovník

(* 17. 10. 1856 Ostrov - † 18. 4. 1910 Brno)
Učitel ve Starém Jičíně. Zasloužil se o vydání sborníku Moravské Kravařsko (1898).

Miloslav Nič

Vysokoškolský učitel, chemik, propagátor informačních technologií

(* 6. 8. 1969 Bílý Újezd)
Získal doktorát na University of London a poté několik let působil v Ústavu organické chemie VŠCHT Praha, kde mimo jiné vyučoval obor Aplikovaná informatika v chemii. V roce 1999 založil Zvon.org, ve své době velmi významný informační zdroj v oblasti XML. Řadu let spolupracoval s organizací IUPAC, kde se spolupodílel na standardizaci výměnných formátů pro chemii. Spoluzaložil firmu EcoMole, která nabízí rešerše v oblasti dopadu chemikálií na životní prostředí.

František Novotný

Kulturně osvětový pracovník

(*29. 6. 1903 Žamberk - † 1. 3. 1978 Hroška)
Přestože se pan František Novotný narodil v Žamberku, svou aktivní a společenskou činností se zařadil mezi uznávané občany Hrošky. Zde začínal jako rolník v čp. 17. Byl nadšeným divadelním a kulturním pracovníkem a sokolským organizátorem v Hrošce. Spolu s B. Rozumem a Ing. Tomkem vytvořili trio, které bylo spolutvůrcem veškerého kulturního a tělovýchovného života v obci již od let první republiky. Organizoval sokolská cvičení, ochotnické divadlo v obci bylo schopné za sezónu pod jeho vedením připravit 2-3 divadelní hry.

Karel Procházka

Učitel, politický vězeň

(* 11. 4. 1908 Dobruška - † 27. 4. 1974 Opočno)
Vyučoval na gymnáziu a Obchodní škole v Dobrušce dějepis, zeměpis a občanskou nauku. Svoji učitelskou dráhu započal v Týnci nad Labem, později učil např. v Bílém Újezdě, Podbřezí, Dobrušce. Psával do regionálního tisku své studie z historie, režíroval ochotnické divadlo, pomáhal organizovat skautský život. Po květnu 1945 byl poslancem Národního shromáždění a předsedou krajské organizace Čs. strany lidové. Po únoru 1948 byl z učitelského působení propuštěn a pracoval u dlaždičů. Rovněž krátce vypomáhal v Hronově, v soukromé kanceláři. Za jeho cest do zaměstnání a domů byl na něj nasazen konfident, který jej přivedl k rozhodnutí jeho odchodu z republiky. Z ilegální cesty do zahraničí byl zadržen, vyšetřován v Chebu, Hradci Králové, Praze na Pankráci a Ruzyni a dne 23. června 1949 pro trestný čin velezrady (§1, odst. 1, 2 zák. č. 231/48 Sb.) a vyzvědačství (§5, odst. 2, písm. a, zák. č. 231/48 Sb.) odsouzen mimo vedlejší tresty k 30 letům těžkého žaláře.
Prošel různými věznicemi, od 26.6.1949-6.11.1951 Plzeň-Bory, 6.11.1951-6.6.1956 Leopoldov (zde např. s A. Opaskem), 6.6.1956-10.5.1960 Valdice. V květnu 1960 byl propuštěn právě z valdické věznice na amnestii.

Rudolf Procházka

Domácí odboj ve 2. světové válce

(* 3. 11. 1905 Ostrov - † 9. 11. 1942 Mnichov - SRN)
Do Ostrova se Procházkova rodina přestěhovala z Hrotovic u Třebíče, z Ostrova přesídlila do Přestavlk. Rudolf se u stavitele V. Švorce v Kostelci nad Orlicí vyučil tesařem a odešel za prací do Prahy. V roce 1927 vstoupil do KSČ, o rok později se oženil a jeho rodina bydlela v Kostelci n. O. v tzv. "Trenčíně". Byl aktivním činovníkem a propagátorem komunistických myšlenek. Spolupracoval jak s místními komunisty, např. E. Uhrem, J. Michalcem, J. Chaloupkou, tak od svého zvolení v roce 1936 do Krajského výboru a ÚV KSČ s Boh. Šmeralem, Janem Švermou, Václavem Kopeckým aj. Po okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil do komunistického odboje. 26. června 1940 byl gestapem zatčen, převezen k vyšetřování do věznice v Hradci Králové a později do Budyšína, Drážďan a Mnichova, kde byl popraven.

Josef Šeda

Průmyslový podnikatel

(* 17. 1. 1874 Bílý Újezd - † 30.1.1956 Dobruška)
Pocházel z 12 dětí rolnické rodiny. Ve 12 letech odešel do Rychnova n. Kn., kde se ve Volkmerově továrně vyučil strojním zámečníkem. Poté byl tovaryšem v továrně na hospodářské stroje v Hradci Králové, šel vandrem do Vídně, kde pracoval u firmy Hoffherr - Schrantz. Po 2 letech se vrátil do Čech a pracoval v Blansku při výrobě mlátiček. V Blansku se také 16. 8. 1898 oženil s Fr. Hradeckou (* 9. 3. 1882, † 14. 4. 1966). V roce 1895 zakoupil Josef Šeda v Dobrušce hospodářství čp. 169, kde vybudoval vlastní dílnu na hospodářské stroje a nářadí. Soustruh a vrtačka byly poháněny žentourem taženým koněm. Počátky podnikání byly těžké. Vyráběl ruční a žentourové mlátičky se sítem.
V srpnu 1902 zakoupil se svým tchánem Fr. Hradeckým hospodářské objekty zemědělského dvora a stávající sídlo firmy prodal. Objekt čp. 149 stál pod silnicí z Dobrušky do Pulic, u soutoku Brtvy a Zlatého potoka. Po přestavbě firma prosperovala, i když za války byla výroba přerušena, neboť i J. Šeda byl povolán do bojů světové války. Vrátil se a výroba se opět rozjela, koncem roku 1918 ve firmě pracovalo 18 lidí. V roce 1924 se firma zúčastnila hospodářské výstavy v Praze.
V roce 1926 převzal firmu Josef Šeda mladší (* 25. 5. 1901 Dobruška, † 25. 1. 1986 Kosmonosy) s manželkou Marií. Firma nesla název Továrna na hospodářské stroje v Dobrušce. Vyráběly se zde mlátičky (1928 - 35 dělníků). Do činnosti firmy se zapojil i bratr Oldřich (1904-1978). 2. prosince 1932 firmu zachvátil požár. Došlo k obnově. Vyráběly se zde mlátičky a čističky, řezačky, lisy, krouhačky, vyorávače brambor, fukary atd. V letech 1937-1943 bylo ve firmě vyrobeno 3 103 hospodářských strojů při počtu 83 pracovníků (5 mistrů, 53 dělníků, 25 učňů). Ještě v roce 1947 firma zaměstnávala 72 osob. Okresní národní výbor v Dobrušce uvalil na firmu 4. 3. 1948 národní správu, znárodněna byla nedlouho poté, 27. 6. 1948, a potom firma zanikla. V současnosti je v zaniklé firmě Integrovaná střední škola.

Josef Šmída, roz. Školník

Herec, režisér a dramatik, zakladatel divadélka Větrník

(* 25. 5. 1919 Hroška – † 7. 7. 1969 Praha)
Josefova matka se po úmrtí manžela znovu provdala. Po svém otčímovi převzal Josef příjmení Šmída. Rodina bydlela v Rychnově nad Kněžnou. Šmída maturoval na rychnovském gymnáziu a v ročníku 1938/1939 byl zapsán na fakultu architektury ČVUT. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 se přihlásil do herecké školy E. F. Buriana v divadle D 34 a absolvoval pod Burianovým vedením režisérský kurz.
V září roku 1941 navrhl vytvoření divadla Větrník, pro které vymyslel i jméno. Toto divadlo se stalo po likvidaci Burianova Déčka scénou protioficiálně zaměřených mladých divadelníků. Šmída sestavil soubor z mladých herců, z nichž mnozí byli studenty soukromé herecké školy EFB. Ve Větrníku za války vystupovali např. Vlastimil Brodský, Zdeněk Řehoř, Zdeněk Dítě, Václav Lohniský, Zdeněk Míka, Stella Zázvorková a Zdeněk Stránský. Krátce zde vystupovali i konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Na podzim 1946 bylo divadlo Větrník Ministerstvem školství a osvěty zlikvidováno.
Od září 1947 byl režisérem Severočeského národního divadla v Liberci. V sezóně 1948/1949 byl režisérem Divadla na Vinohradech. Později působil ještě v divadlech v Olomouci, Mladé Boleslavi (1951) a od ledna 1952 do roku 1954 v Městském divadle pro mládež v Praze. V roce 1954 odešel do divadla v Benešově. V sezóně 1960/1961 působil v Šumperku a mezi léty 1963–1965 na Kladně. V polovině 60. let působil také jako konzultant Ivana Vyskočila v Redutě. V závěru života pracoval v Krajském osvětovém středisku v Praze na Smíchově.

Marie Toberná, roz. Ludrová

Mlynářka, Mančinka z Ratibořického mlýna

(* 1815 Ratibořice - † 22.1.1871 Masty)
Marie Ludrová byla onou Mančinkou ze mlýna, kterou zvěčnila Božena Němcová ve své „Babičce“. Marie byla o 5 let starší než Božena Němcová. Obě se sblížily a jejich sblížení přešlo v důvěrné přátelství. Ve svých 26 letech se provdala za masteckého mlynáře Antonína Toberného.

František Tomek

Stavební inženýr, politický vězeň

(* 10. 2. 1907 Bílý Újezd - † 31. 7. 1955 Ostrov nad Ohří, věznice)
Rolník v Bílém Újezdě a v Hrošce. Jeho zásluhou byl v obci vypracován a v r. 1937 realizován projekt obecního vodovodu. Měl nemalý podíl na zřízení přírodního divadla v Roudném.
Jeho případ je nutné zařadit do státní agrární politiky po roce 1948 ve vztahu k soukromým zemědělcům. Tlak na zemědělce byl značný, v obcích byly dokonce prováděny rekvizice na uchované obilí. V Pohoří, při jedné návštěvě nezvaných hostů, byli obyvatelé upozorňováni skupinou mladých mužů. Ti byli odvedeni na ONV v Dobrušce a když vyšetřování trvalo delší čas, rozhodla se malá skupina odvážlivců uspořádat protestní manifestační průvod na ONV v Dobrušce. Průvod, v jehož čele byla nesena státní vlajka a čítající několik set lidí dorazil do Dobrušky.
Ing. František Tomek vykonával v té době funkci předsedy Okresního výboru Jednotného svazu českých zemědělců. O této akci věděl, nebyl ale účasten, neboť očekával, že při ní může dojít ke komunistické provokaci a tedy navození vhodné příležitosti k zatčení nevhodných osob. Mezi ně patřil i on. Do Hrošky za ním přijeli zástupci manifestujících, vyzvali jej k účasti a pomoci. Ing. Tomek přijel do Dobrušky, uklidnil dav rolníků, který se po jeho ujištění o propuštění zadržených a dalším řešení problému pokojně rozešel a odjel domů.
Pozdě v noci 9. prosince 1949 byl zatčen a zatýkací akce se rozjela na plné obrátky, spolu s ním bylo zatčeno 18 osob. Bylo jim dáváno za vinu, že chtěli rozvrátit a zničit lidově demokratické zřízení a hospodářskou soustavu republiky.
Státní soud v Praze 24. srpna 1950 vynesl odsuzující rozsudek, který byl po odvolání potvrzen 31. ledna 1951 Nejvyšším soudem v Praze. Tresty byly tvrdé, od jednoho do 25 roků, celkem sečteno 164 roků.
Ing. Tomek byl rovněž odsouzen, podle §1, odst. 2, odst. 1 písm. c, zák. č. 231/48 Sb. pro trestný čin velezrady na 18 let odnětí svobody, ke konfiskaci celého jmění, peněžitému trestu 20 000 Kčs a ztrátě občanských práv na 10 roků. Po vynesení rozsudku byl ing. Tomek převezen do věznice v Ostrově nad Ohří a pracovně zařazen do uranových dolů v Jáchymově. V jeho vězeňském rejstříku byla zanesena poznámka "návrat nežádoucí". A to bylo rozhodnutí v totalitním režimu více než závažné, neboť v červenci 1955 ing. František Tomek ve vězení zemřel.
Ing. František Tomek byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. července 1990 rehabilitován, a odsuzující rozsudek byl v plném rozsahu zrušen a trestní stíhání pro trestný čin velezrady bylo zastaveno.

Jan Urban

Kněz římskokatolické církve, vlastivědný pracovník

(* 4. 12. 1844 Ústí nad Orlicí - † 29. 9. 1902 Vamberk)
Gymnázium vystudoval v Litomyšli, bohoslovecká studia v Hradci Králové. Dne 14.7.1870 byl vysvěcen na kněze. Do konce roku 1875 kaplanoval v Bílém Újezdě, přešel do Vamberka, nejdříve opět jako kaplan, od 6.1.1880 byl vamberským farářem. Ve městě prokázal svojí přítomností blahodárný přínos, např. od roku 1876 pomáhal vzkřísit ochotnické divadlo. Byl předsedou Měšťanské besedy, Okrašlovacího spolku, spoluzakladatelem Sokola. Psal články a studie do regionálních tisků, byl literárně činný, psával básně do Humoristických listů.

Josef Vanický

Lékař, průkopník sociálního a preventivního lékařství

(*9. 2. 1874 Hroška - † 4. 5. 1936 Hradec Králové)
MUDr. Vanický vystudoval Gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a poté lékařství ve Vídni, kde poté také působil. Po krátkém pobytu v Holicích se však roku 1910 usadil v Hradci Králové. Zde se významnou měrou přičinil o zřízení okresního dispensáře, Lidového ústavu zdravotně - sociální péče, který zároveň řídil. Věnoval se zvláště boji proti tuberkuloze a péči o matky i děti.
Z jeho pozůstalosti je nejlépe patrné, jakým byl šlechetným mecenášem. Odkazuje celé své jmění dobročinným účelům. Svůj dům čp. 228 v Karlově ulici v Hradci Králové odkázal okresnímu ústavu sociální zdravotní péče. O ostatním jmění nařídil, aby bylo rozděleno stejným dílem mezi třináct různých korporací, mezi nimiž byly: Sokolská filharmonie a Pěvecký odbor Sokola v Hradci Králové, Menšinový fond sokolské župy Orlické, Tělocvičná jednota Sokol a obecná škola v Hrošce, Poradna pro děti školy Komenského ve Vídni, Pěvecké sdružení moravských učitelů, zpěvácký spolek "Lumír" ve Vídni, chudinský fond města Hradce Králového, chudinský fond města Pražské Předměstí, chudinský fond města Kuklen, Studentský domov v Hradci Králové a ústředí Masarykovy ligy protituberkulózní v Praze.

Cyril Vaníček

Starosta města Opočna, hasičský činovník, průmyslový podnikatel

(* 29. 9. 1875 Bílý Újezd - † 12. 10. 1944 Opočno)
Vyučil se pánským krejčím a v Opočně si založil krejčovský salon pro pány, v němž zaměstnával 7 dělníků. Byl zvolen do městského zastupitelstva a 7. května 1925 starostou města Opočna. Za jeho starostování bylo město podstatně zvelebeno (výstavba kanalizace, vodovod atd.). Cyril Vaníček byl rovněž starostou místního hasičského sboru a ve své dílně vynalezl a zhotovil první ohnivzdorné obleky pro hasiče. U občanů města Opočna byl oblíben a ve funkci starosty vytrval až do své smrti.

Jan Antonín Vocásek (Hrošecký)

Barokní malíř

(*26. 2. 1706 Rychnov n. Kn. - † 26. 6. 1757 Rychnov n. Kn.)
Byl "domácím" malířem rychnovských Kolowratů. Charakteristickým rysem jeho děl je jedinečný smysl pro detail. Vedle předpokládaných styků s uměleckou dílnou rychnovských Kapounů sehrálo pro formování jeho malířského projevu především samostudium.
Nejznámějšími Vocáskovými díly jsou barokní zátiší, jejichž obsah představují názvy Zátiší s koroptví a kartami, Zátiší se sojkou a květinou atd., datovaná kolem r. 1743. Dnes jsou tyto obrazy součástí zámecké expozice v Rychnově nad Kněžnou.
Protože se na některých obrazech podepisoval jako "Hroschecky", řada historiků přebírá tezi, že tak činil snad podle matky, která mohla pocházet z Hrošky.

Miroslav Zounar

Herec, spisovatel

(* 15. 6. 1932 Osečnice - † 29. 3. 1998 Roudné)
Základní vzdělání získal na škole ve Skuhrově nad Bělou. V letech 1951-1955 studoval na Divadelní akademii. Hrál se Státní zájezdovou scénou, na přelomu 50. a 60. let v Příbrami, od roku 1962 do 1975 v Hradci Králové. Zde vytvořil své největší role, jako např. Peer Gynt, Pěšák v Majakovského Sprše nebo Haškova Švejka.
Častá byla také Zounarova spolupráce s televizí, účinkoval např. v seriálech Sůl země, 30 případů majora Zemana, Dynastie Nováků aj. Od poloviny 70. let byl krátce členem Činoherního klubu v Praze a posléze až do roku 1991 byl v souboru barrandovského Filmového studia. Zde vytvářel převážně charakterní role v osmi desítkách filmů. Hrál mimo jiné v pěti televizních seriálech, je autorem 14 rozhlasových her a 30 televizních inscenací. Pohostinsky účinkoval v Národním divadle v Praze, vyučoval herectví na pražské konzervatoři.
Věnoval se i literární tvorbě, vydal několik sbírek veršů, poslední spoluautorsky s názvem Povídej, maminko v roce 1995. Z téhož roku je i kniha vzpomínek Vlny rozkoše. Vedle divadelních a televizních rolí vytvořil i řadu znamenitých filmových postav, např. předsedu družstva v Troškově filmové sérii Slunce, seno, jahody.
Rodný kraj měl rád, stále se k němu vracel. Často žil na chalupě v Roudném, jezdil do okolí, pořádal besedy, vypomáhal dobrušským ochotníkům, např. v Strakonickém dudákovi, V Rychnově n. Kn. s Maryšou, učil v Základní škole umění v Dobrušce atd.

Josef Žabokrtský

Učitel, domácí odboj ve 2. světové válce

(* 24. 2. 1899 Bílý Újezd - † 1. 6. 1943 Stuttgart - SRN)
V Hradci Králové vystudoval učitelský ústav. Vyučoval na škole v Podbřezí (1919-1921), na obecné škole dívčí v Dobrušce a později na měšťanské a na Pokračovací škole v Dobrušce. V místě svého bydliště byl zapojen do kulturního a společenského života, pracoval v místním Sokole, byl vedoucím kina, organizátor ochotnického divadla, vedl městskou knihovnu, byl činný v Junáku, Sportovním klubu atd. Publikoval články ze života města Dobrušky.
Po okupaci republiky se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa v Dobrušce a okolí. 14.2.1940 byl gestapem zatčen. Vězněn a vyšetřován byl ve věznici gestapa v Hradci Králové, odkud byl převezen do věznice ve Zhořelci, Budyšíně a Rottenburgu. 11.12.1942 byl v Berlíně odsouzen k trestu smrti. Trest byl vykonán 1.6.1943 ve věznici ve Stuttgartu. Dne 15.12.1945 byl Josefu Žabokrtskému udělen Čs. válečný kříž 1939.