Tesař Pepek Veverka

Újezdský kostel se svou zvonicí, to je velká sláva obce. Černé na bílém jsme čítali se závistí jeho letopočet 1140. Ať se s takovým letopočtem někdo v našem kraji pochlubí! A s takovou zvonicí, na které je už z dálky vidět zaseknutá sekyra! Byli takoví, že si o ní vymysleli, že tam je na odehnání všech lidí nepočestných, šejdířů, šizuňků, hambářů, ba i loupežníků - znak toho, že Oujezd má právo hrdelní - ale kdepak! Pravda je jiná - a pravda pravdoucí.
Došky na oujezdské věži už braly zasvé, zvoník mohl při klekání děrama počítat hvězdičky, sejčci si rozpadlou slámu nosili na hnízda, a páter Burda běhal od jednoho konšela k druhému, ať už slavné právo něco udělá, nebo se jim střecha sesype. A tak tedy po dlouhém handrkování a zapíjení nějakým tím mešním se právo usneslo, že jo - a pozvali rychnovského Pepka Veverku, všech tesařů kápo, aby to obhlíd a poradil, co a jak. V celém podhůří snad nebylo věže, kterou by Pepek neznal - lezl po nich vskutku jako veverka - a práce mu šla od ruky, radost pohledět. Plácli si s rychtářem i s páterem, a hned po pouti se do toho Pepek dal.
Došky lítaly z věže, kluci je odnášeli a pálili - umounění jak třikrál Baltazar - a když Pepek strhal došky z jedné strany, začal nadávat - mordyje, jazyk se lepí na patro, nezbejvá, než troch svlažit hrdlo - a dnes dost, zejtra je taky den! A tak svlažoval, šenkýř Bek s ním, a konšelé se k večeru courali jeden za druhým - veselo až na půdu - a až bude věž pokrytá, to pak teprv bude důvod k napití!
Po ránu se Pepek pustil do druhé strany - ale v deset Bek volal, ať leze dolů, slanina se už smaží a vejce hned naťukne - co by tedy nelez? Slovo dalo slovo - práce kvapná málo platná, a tak už toho pro dnešek Pepek nechal. Že byl ale pracant, den nato z došků na střeše ani smítko, a kluci začali vynášet šindele. Dívat se, jak pěkně zapadá šindel do šindelu a řádka do řádku, to je podívaná, až se srdce směje. A Oujezďáci postávali s vyvrácenýma hlavama - taková čumenda se hned tak nenaskytne.
"Haló, Pepku - nejni ti horko? Bek právě naráží novou půlku....Polez, polez - nejenom prací živ je člověk - říká náš falář!" Zkrátka - chlapi se furiantsky předstihovali. Sousedům není dobře odříkat - a opočenský pivo, to je lahoda nad lahody. A ten říz! Co není dnes, bude zejtra! A v sobotu měl Oujezd věž takřka jak vymalovanou. Už jen pár posledních šindelů..... "Pašák, Pepku, pašák! Tak na zdraví!" Pepek dopil - a po chvíli už se škrábal k vršku střechy. Pod levou šindele, v pravé sekyru - ať to někdo dokáže! - a dole pod věží čumilů jako když nastele. "Á - jeden šindel, druhej šindel, třetí šindel - hotovóóó!" "Hurá, hurááá - sláva!"
"Mordyje - co mně to ta hlava dělá? A nohy.....Pomóóc!" V posledním okamžiku - prásk! Sekyra se zatnula do šindelů, Pepek svíral topůrko - tak mocný zásek snad ještě v životě neudělal - ale co teď, co teď? "Drž se, Pepku - drž se! Tamhle jede Tintěra s fůrou! Tintěró, honem!" Tintěra stočil kravky rovnou pod zvonici - fůra jak chalupa - co se může stát? Čumilům zatrnulo. Pepek letí - bum! A hubu od ucha k uchu, už se zvedá ze slámy a volá: "Pašák, Tintěro, pašák!
A rovnou k Bekovi! Dnes platím já - a za všecky - i kdybysme mu měli vypít hospodu do poslední kapky!" Tak a ne jinak to bylo - ať si říká kdo chce co chce! Pepkova sekyra je na střeše dodnes - a Bílý Újezd se jí náramně pyšní. Bodejť ne!
Převzato z .....